Planeta mezi dvěma slunci přehled

08.11.2023

Osm trosečníků = Cortez – Pirát, Graczyk – Blonďák, Brent – Voják, Owen – Svalovec, Rostocki – Inženýr, Jenkins – Hubeňour, Sanders – Podvodníček, Garett – Desátník. Beznadějnost situace, marnost počínání a neodvratný jistý konec se přenáší rychle i na čtenáře. Je vám chvíli horko a chvíli zima. Skryté nebezpečí se stále neobjevuje a nevíte, s čím bojujete. Hoši bojují hlavně sami se sebou, sem tam slovně i mezi sebou a chystají se na boj proti něčemu. Čtete, čtete a vysvětlení se nedostaví ani na konci knihy. A Šedivce jsem chtěla vidět a zjistit, co jsou zač. Bohužel zůstali utajeni.
Skvělé dialogy, přesně zvolený jazyk a pečlivě představeny odlišné charaktery jednotlivých postav. Autor si pohrál s popisy fascinující přírody nehostinné planety.

Přidaná Expresní zásilka je takový akční Vetřelec. Ale není to to ponuré vesmírné šero, paralýza hrůzou z neznámého predátora, zatuchlost odstavené vesmírné lodi, ticho narušované jen kapáním vody z netěsného potrubí. Je tam moc řečí, moc lidí, moc boje, moc ničení, moc ohně a světla, moc prostředí a závěr zase takový otevřený.
Četlo se to dobře. Obě.

"Sluneční obr zašel a obloha byla až na skomírajícího červeného trpaslíka na východě prázdná. Krvavě rudé oko jednookého Kyklopa shlíželo z oblohy. Bez mrkání civělo a civělo. Navzdory tvrdým podmínkám a nezáviděníhodné situaci, do které se dostali, se mu drsná krása pouštního světa zamlouvala. Nedotčená syrovost na kost vysušené krajiny, zubaté linie skalisek, zvláštně jemné přechody mezi štěrkovými kopci, žár vydechující ohromné balvany, prázdné nebe, barevně odlišná slunce a bezohledně kruté hvězdy. Příroda tu byla sama sebou, nedotčená zhoubnou činností neřádstva, které se rozlézalo po Galaxii jako virová nákaza."

"Přízračné nezemské světlo navíc dodávalo rozlehlému panoramatu na tajemnosti. Naposledy přehlédl planinu pod příkrovem stínů a narudlé temnoty. Vzduch se ochladil, denní světlo sláblo. Vládu převzala královna noc. S diadémem zdobeným rudým kamenem studeného světla. Nic podezřelého, pusto a prázdno. Krajina mrtvých kosmických lodí definitivně osaměla."

"A potom ten strach. Zatím dřímal jako strašlivý drak, který jen co se probudí, spálí všechno na popel. Představoval obavy z konečné stanice, která se k nim s každým otočením kola času přibližovala. Tam nahoře mezi hvězdami byl život, oni však umírali.
Rozhodnutí padlo daleko odtud. V místě padesát osm světelných let vzdáleném, ve chvíli, kdy jejich loď cosi odklonilo z kurzu a odpálilo jako míček skrz hyperprostor na tuto nehostinnou hroudu písku, rozpáleného kamení a řídkého vzduchu.
Pod dvě nepřátelská slunce.
Tak daleko dosáhla chapadla toho neživého a hladového netvora. Z jeho pasti nebylo úniku. A neviděli sebemenší jiskřičku naděje. Samozřejmě že chtěli žít, pud sebezáchovy pracoval spolehlivě, ale co jim to bylo platné."

29.08.2023

Po Valkýrách jsem zhodnotil, že už nebudu říkat, že je Robert Fabian sázka na jistotu. Na Planetu mezi dvěma slunci jsem tudíž šel s rozvahou, doufajíc, že tato kniha nezklame. A opravdu. Nezklamala. A naopak je to zatím asi to nejlepší, co jsem od autora četl.

Výborný příběh skupinky vězňů, kteří ztroskotají na neznámé planetě daleko od čehokoliv. Neznajíc prostředí, poznávajíc sami sebe. Ten námět už je jak z říše fantazie. Neskutečně čtivá záležitost. Do toho tu autor dobře pracuje s mimozemskou civilizací, ale i s psychologií jednotlivých přeživších. Celé se to pak odehrává v rámci jednotlivých kapitol, kde každá označuje jeden přeživší den.

No jak říkám, fantazie. Výborným nápadem mi to připomnělo autorovu povídkovou novelu Most, která se před nedávnem objevila v povídkovém sborníku Praga Mater Urbium.