Van Gogh 21. století přehled

Tak tohle je bohužel letos snad jediný odložený a nedočtený grafický román, pokud se tomu dá tak říkat. Kresba Davida Marcina je skvělá, má atmosféru, krásné detaily a netroufám si ai tipovat jak dlouho tyto obrazy vznikaly.. Bohužel text a příběh je prostě hnus. Nejsem citlivka co se sprostých slov, nechutností, sexu a celkově bizáru týká, ale tohle je prostě mimo. Gogh, který uřezává uši lidem na potkání, posléze je posílá svému bratrovi poštou v krabicích, aby z nich jeho žena vařila polévku pro bezdomovce? Jako pardon, ale tohle prostě ne. Není to dobré čtení ani na záchod. Bohužel. Fakt jsem naštvaná - kniha vypadá krásně, je velkoformátová na skvělém papíře - těšíte se na literární požitek a ono přijde něco, co si snad ani nezaslouží výraz kniha. 
kresba 8/10
příběh 0/10

"Theo se podíval na krabici, která se nacházela po jeho levici. Ani ji nemusel otvírat. Samozřejmě v sobě obsahovala lidské uši. Odnesl je manželce, která se líně zvedla z křesla a vydala se z nich uklohnit polévku, jež zahrnovala jednu takovou poněkud pikantní ingredienci. Dochucovala ji totiž vlastními chcankami. Nikomu se s tím však nesvěřovala. Hlavně, že všem šmakovalo."- úryvek z knížky.

Van Gogh je jedno z nejvíce tragických čtení, co jsem v životě četl. Možná i nejvíce. Kniha jako celek funguje velmi špatně. Děj skáče z místa na místo, objevují se v něm stále nové postavy, které odchází stejně rychle, jako se zjevují a celkové vyznění díla je docela slušný chaos. Autor se ani snažil o jakýsi "cool svižný nádech s brutálními scénami", jako má třeba Jiří Kulhánek, ale ve finále to působí jako směs neurčitě podivných scén s dost odporným nádechem a hlavně bizarní náturou. Kresba je velice stylizovaná a odpudivá, což ale k ději této podivnosti sedí dost dobře. Přesto ale nemůže zachránit toto ujeté zvláštní dílo, které můžu zařadit do svých mála knížek s nejhorším možným hodnocením.