Anarchista: poznámky k románu
Magdaléna Platzová
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/168393/anarchista-poznamky-k-romanu-168393.jpg
3
23
3
Román Magdalény Platzové vypráví o idealistech z konce 19. století a o těch dnešních, kempujících v ulicích Manhattanu. Příběh se odvíjí od nezdařeného atentátu na pittsburgského podnikatele z přelomu 19. a 20. století Johna C. Kolmana. Devatenáctiletý útočník Andrej B. stráví následných čtrnáct let v nějtěžším žaláři, svého snu o svobodném člověku se ale nevzdá. Po propuštění se stane jednou z nejoriginálnějších postav amerického anarchismu. V roce 1919 jsou anarchisté ruského původu z Ameriky deportováni, Andreje a jeho životní souputnici Luisu čeká hořké zklamání v porevolučním Rusku, pak útěk do Berlína a nakonec exil ve Francii. V Evropě po první světové válce si státní aparáty přehazují nepohodlné jedince jako horké brambory, za povolení k pobytu se platí duší. Anarchista je též román o muži ve stínu ženy, o lásce jako závislosti, lásce až za hrob. O dospívání a stárnutí, o životě na Manhattanu. A také o tom, že když se někdo někoho pokusí zabít, je s ním v jistém smyslu spojen navždycky.... celý text
Přidat komentář
Z knihy mám rozporuplné pocity.... Rozhodně je plus, že autorka se pokusila propojit osudy anarchistů z první poloviny dvacátého století se současností a antikapitalistickým hnutím. Románů z obou prostředí zas tolik nevychází, takže nápad dobrý. Co malinko pokulhává je realizace. První část knihy sledujeme hrdinu potýkající se s takovou menší krizí středního věku a snažící se najít spojení mezi svou existencí a odkazem na možného prapředka - předního anarchistu své doby. Zde však děj trochu zaostává, většinu času hrdina pátrá po naprosto podružných věcech, které jsou čtenářsky naprosto nezajímavé. Děj nemá žádnou zápletku, záhadu, kterou chce čtenář společně s hrdinou rozlousknout. Nahozené vějičky nechává autorka uplavat a místo toho nás rozptyluje historickými záznamy, které na děj nemají absolutně žádný vliv. Nefunguje ani avizovaný vhled do současného antikapitalistického hnutí - až na jednu, dvě pasáže se zde politika téměř neprobírá a zmíněné dva pokusy jsou až překvapivě plytké.
V druhé části knihy máme možnost seznámit se s rozepsanou knihou o osudech anarchistů Andreje B. a Luisy G.. Obě postavy jsou jednoznačně inspirované skutečnými anarchisty Alexanderem Berkmanem a Emmou Goldmann, kteří jsou jedněmi z nejzajímavějších a nejsilnějších postav anarchistického hnutí 20. století. Chápu proč Magdaléna Platzová zvolila pro oba pseudonymy... uvolnila tím ruce fantazii a zabránila možným výpadům typu: "takhle to nebylo". A nic proti... Tato část knihy funguje mnohem lépe a možná ji bylo možno využít ještě mnohem víc. I zde však najdeme stejné neduhy jako v první části... občas se odbíhá od tématu (proč proboha ta dlouhá pasáž o Richthofenovi), politické důvody obou hlavníh hrdinů se nevysvětlují (nejsem si úplně jist, zda někdo, kdo neví o dějinách anarchismu zhola nic, dokáže pochopit souvislosti) a politická beznaděj obou hrdinů na sklonku života je nastíněna jen hodně povrchně, stejně jako jejich citový život (přestože na něm se snaží autorka příběh stavět).
Celkově tedy za tři... jedna hvězda za téma, druhá za zasvěcenost (je vidět, že o anarchistickém hnutí autorka něco ví) a třetí za čtivost, zejména druhé části.
Líbila se mi hlavně první - investigativní část, v níž hlavní hrdina sbírá informace o atentátu na bohatého amerického průmyslníka na přelomu 19. a 20.století. Atentátník Andrej B. by údajně mohl být jeho prapředkem. Druhá část knihy se zabývá životem Andreje B. po propuštění na svobodu - fyzicky zlomený, předčasně zestárlý muž se potýká s finančními problémy a způsobuje trápení svým osudovým ženám.
Štítky knihy
anarchismus anarchisté Alexandr Berkman, 1870-1936
Autorovy další knížky
| 2022 |  Život po Kafkovi |
| 2019 | Máme holý ruce |
| 2013 | Anarchista |
| 2006 | Aaronův skok |
| 2010 |  Toník a jeskyně snů |
I přes marketingově působivý název románu a odvážný záměr propojit osudy několika hrdinů v rámci dvou časových epoch lze prozaický pokus Magdaleny Platzové považovat za příliš velké sousto. Čtenářsky to nefunguje, je to zmatené, děj se táhne, čtenář marně čeká na nějakou výraznou gradaci. Škoda.