Nebyl den jako druhý
Eduard Marek , Michaela Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/474778/bmid_pod-timto-nazvem-a-s-podtitulem-tou-hkT-474778.jpg
5
2
2
Pod tímto názvem a s podtitulem Touhy a sny kluka ze Žižkova vydala farnost u kostela sv. Anežky České Praha-Spořilov životopis skauta a odbojáře a od roku 1978 také spořilovského souseda Eduarda Marka. Jak výstižně poznamenala v úvodu spoluautorka knihy Michaela Tučková, život E. Marka narozeného v roce 1917 by mohl ilustrovat české dějiny 20. století. Kniha vznikla na základě deníků, skautských kronik a především kroniky rodu, kterou začal E. Marek psát v 70. letech.... celý text
Přidat komentář
Právě jsem dočetl memoáry Eduarda Marka, který byl celý život věrným skautem a hlavně člověkem pevných zásad jak ve víře tak ve své pravdě. Vždy se snažil vést mládež v různých oddílech Junáka a vychovat v nich čestné a poctivé občany. Ovšem osud mu nadělil mnohé překážky v životě ať to byla okupace, tak hlavně období padesátých letech, kdy byl v procesu nespravedlivě odsouzen odporným komunistickým režimem na 10 let těžkých prací, které strávil v Jáchymově či na Borech. Jeho nezdolný optimismus, hlavně víra v Boha mu pomohli překonat tyto těžké časy a po návratu z vězení se opět zas a znova zkoušet obnovit činnost Junáka. Veliký respekt před tímto člověkem. Je neskutečné kolik chytrých a vzdělaných lidí bylo odsouzeno v padesátých letech za vymyšlené skutky jen proto, že se jich režim bál. Je třeba neustále toto připomínat a věřit, že komunisté navždy zmizí v propadlišti dějin, protože nikdy nepřiznají a neomluví se za zmaření života tisíců lidí, které buď zavraždili nebo poslali na dlouhé roky do vězení a tím zničili nejhezčí roky jejich života. Děkuji za tuto knihu
Štítky knihy
Kniha Nebyl den jako druhý je v
| Přečtených | 2x |
| Čtenářské výzvě | 1x |
| Knihotéce | 1x |
| Chystám se číst | 3x |
| Chci si koupit | 3x |
Srdečně bych přála všem, kdo otevřou knihu Eduarda Marka, aby se nakazili jeho životním optimismem, pevnou nadějí i vírou. On i jeho rodiče zažili mnoho zajímavého, vydávají o tom upřímné svědectví a v mnohém nás mohou inspirovat.
Přijde mi proto škoda, že vzpomínky Eduarda Marka někdo lépe neuspořádal a neupravil, aby se běžnému čtenáři lépe četly. Jako spoluautorka je uvedena Michaela Tučková, nejsem si ale jistá, v čem její role spočívala. Eduard Marek vzpomíná často napřeskáčku. Spolu s jednou událostí nebo osobou se mu vybavuje jiná, často i časově vzdálená. Občas jsou uvedeny menší nadpisy, které napovídají, čemu se bude věnovat, občas nadpisy zcela chybí. Je tedy těžké se v jeho vzpomínkách orientovat, námaha čtenáře ale stále stojí za to, protože jeho život byl velice pestrý.
A jeho shrnutí vzpomínek na komunistické věznění:
"Prof. E. Goldstücker píše: "Člověku uvězněnému lze vrátit svobodu, lze odvolat obvinění, lze vrátit všechna práva, hmotně odškodnit, ale již nikdy nelze beze stopy zahladit jizvu po ráně, kterou utrpěla jeho lidská důstojnost."
Po celou generaci bude mít číslo 231 nasládlou chuť krve a slz. To bylo ono Kainovo znamení, které dávalo právo Někomu zabít Každého. Popravy, vraždy na silnicích, polích, šibenicích, ranou do týlu, na dolech, v celách i sebevraždy a šílenství. Tím vším jsou vinni."