ZUličníci
Matěj Hard
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/376817/mid_zulicnici-t4U-376817.png
3
13
7
Žijí tu s námi odedávna, ale není je vidět. Nejsou to lidské bytosti ani zvířata. Jsou to malinkatí tvorečkové velcí třeba jako veverky nebo morčátka. A přestože jako zvířátka vypadají, nosí oblečení, i když, pravda, trošku jiné než my lidé, a mluví spolu lidskou řečí. Říkají si ZUličníci. Nikdo z odborníků netuší, kde se vzali, možná ani nepocházejí z naší planety. Žijí v ulicích každého města, vždy poblíž lidí, kterým se ale vyhýbají, a mají k tomu pádné důvody. Náš svět nazývají Kazisvětem a jeho obyvatele Kazisvěty. Nelíbí se jim, jak se chováme k přírodě a k sobě navzájem. A taky že válčíme, hádáme se a vytahujeme se jeden před druhým. Vědí, že se mezi námi najde i řada hodných lidí s dobrým srdcem, ale zkrátka a dobře se nám raději straní. Nechte si od profesora Víma, jednoho z největších odborníků přes ZUličníky na světě, vyprávět příběh jedné vykutálené rodinky ZUličníků z pražského Smíchova.... celý text
Přidat komentář
Četla jsem s pětiletým synem a bohužel nedoporučuji. Synkovi se líbily ty "potvůrky", proto po knížce sáhl v knihovně. Ale příběh se mi nelíbil, vlastně ani ty fotky. Když tvorečkům ujelo auto, které je mělo vzít zpět z výletu, syna to hodně rozesmutnilo. A při pasáži a fotografii, kdy tvorečkům zlý člověk s radostí rozkopává příbytek, se rozplakal, což tedy před spaním rodiče nepotěší. A hned na dalších dvou stranách zkáza a zloba ještě nafocená v detailech... Ach jo. Chápu, že cílem bylo nějaké ponaučení, objevil se pak i hodný pán... Ale kniha je svou jednoduchostí určena malým dětem a ty bývají v jádru ještě nevinné a čisté, tak copak je nutné předkládat jim takový příběh? Jako by někdo čekal, že by něčeho takového byly schopné, tak je nutné je upozornit, že se to nedělá? Za mě prostě ne, já pro své malé dítě nechci knihu, která v něm zanechá smutek. Dopadne to sice jakože dobře, ale z pohledu dítěte to vlastně dobře nedopadlo - jejich původní dům byl pryč, hračky rozbité... Když jsem mu říkala, že je vše v pořádku, že mají nový domeček a jsou spokojení, tak stále plakal a říkal "ale co ty hračky?"... Nemyslím si, že by takovouto knihu stvořil autor, který má sám děti. Tvorečkové jako takoví - proč ne, líbil se mi nápad s jejich jmény nebo třeba jakým způsobem k nim "přicházejí" jejich děti... To bylo milé. Vlastně jsem ale ani nepochopila jejich pojmenování "ZUličníci". Jasně, jsou z ulice a jsou to uličníci. Čekala jsem tedy, že příběh bude o roztomilých rošťácích, se kterými bude zábava. Ničeho takového, v dobrém slova smyslu uličnického, se ale nedočkáme. Škoda, že jejich příběh (a tím pádem i fotky) nebyl jiný, veselejší.
Kniha je udělána jako fotopříběh, kdy fotografie zaplňuje celou stránku a je doplněna textem. Ideální pro děti od 3 let. Méně textu, jednoduchý příběh, syn byl nadšený. Doporučuji.
Je to opravdu krásná dětská kniha. Neuvěřitelně zajímavá a jedinečná ve svém formátu: druhé místo na světě, foto-kniha-pohádka pro děti od 4 do 10 let. Skvělý dárek pro vaše dítě. Doporučuji!
Líbí se mi zajímavý styl ilustrací, ale textově jako fakt nic moc. Ani to ponaučení tam jako nějak není. Chybí prostě zajímavá a chytlavá zápletka.
Vůbec to nebylo špatné, ale to říkám jako samostatně čtoucí dospělák.
Když byli moji synové malí, nesměla jsem zpívat ani Chytil táta sojku v klasickém provedení, protože hned byly slzičky a brekot. Proto chápu komentář jana2302 a je mi synka líto. Ale hned následující hellp je opačného názoru, takže je to na vás, rodičové a prarodičové!
Já jsem sice název taky moc nepobrala, ale příběh samotný se mi líbil a nový domeček Zuličníků byl - ve srovnání s tím starým - naprosto úžasný, hned bych se tam stěhovala!