Povídky ze Svrabové čtvrti: Zmizelý svět židovské Prahy
František R. Kraus
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/440674/bmid_povidky-ze-svrabove-ctvrti-zmizely--Ogv-440674.jpg
4
25
10
Texty uveřejněné v této knize jsou první částí projektu vydání souborného literárního díla židovského česky píšícího spisovatele Františka R. Krause (1903–1967). V povídkách tohoto svazku (zčásti i autobiografických) vyniká jeho osobitý popis „pražských typů“ a mimořádná citlivost k reáliím. Vyrůstá před námi obraz Prahy nevšední (díky umění dívat se z nečekaných úhlů) a zároveň realistický (jde o Prahu starou, zasutou, leč skutečnou). Některé z povídek se týkají osobností, s nimiž se znal (Franz Kafka, Egon Ervín Kisch) či příběhů dob minulých (Mozart, Cassanova), jiné jsou příběhově usazeny do období Mnichova a protektorátu a zčásti i do období holokaustu, který sám zažil (Terezín, Osvětim) a jehož se bude týkat další povídkový svazek. Do této doby jen některé z uvedených autorových povídek vyšly alespoň časopisecky (místy deformovány cenzorem), další zůstaly až dosud pouze ve strojopisu. Knižně tyto povídky vycházejí poprvé. Soubor povídek Františka R. Krause je bezesporu literárním objevem. Objevem nečekaným, neboť v rámci dnes již dobře prozkoumaného literárního „Pražského kruhu“ meziválečných židovských, německých a českých spisovatelů, se pro čtenáře najednou objevil nový silný hlas. Představuje se nám spisovatel s mimořádně bohatým jazykem, s osobitě pojatými tématy, s věrně vykreslenými charaktery i popisy genia loci Prahy – té vznosné i té chudé, rozpadající se. Spisovatel, který popisuje život v uličkách právě asanovaného pražského ghetta i v ulicích a třídách poasanačních, spisovatel, který si všímá osudů „malých lidí“ i pražské bohémy, který tento život sám žil a prožil a dokázal jej věrohodně, s okouzlením, a přitom nesentimentálně popsat. Krausův literární žák a dlouholetý přítel Arnošt Lustig o něm mimo jiné napsal: „František Robert Kraus, který není v literárním slovníku. Člověk ze stejného fládru jako Jack London, Albert Londres a Curzio Malaparte a Egon Erwin Kisch a Isaak Babel nebo Adolf Rudnicky. Jeden z mých předčasně zemřelých kamarádů.“ Kniha je opatřena doslovem od Františka Cingra, slovníčkem a krátkými edičními poznámkami. S citem ji ilustroval rodinný přítel, malíř Ivan Bukovský.... celý text
Přidat komentář
Kniha, kterou jsem objevil v knihobudce a potěšila mě. Příběhy staré židovské Prahy, příběhy ze kterých místy čiší chudoba, strach a zoufalství. Příběhy jsou čtivé a krásné. I když některé smutné...
Soubor povídek, který se ke mně dostal vlastně náhodnou volbou, vůbec, ale vůbec nezklamal... Mám ráda vyprávění z už zaniklé Prahy, setkávat se pořád s novými kontexty známých jmen, a navíc tolik drobných a vypovídajících reálií, drsnost a smutek, hrůza a naděje, drobné radosti a vůle žít... navíc tak bohatý jazyk, který zároveň vůbec nezapírá novinářskou zkušenost autora. Doufám, že skutečně existuje víc svazků, abych se mohla s jeho dílem blíž seznámit.
Židovská Praha zdaleka neznamená jen Pátou čtvrť a v Krausových povídkách ožívají i ti obyčejní úředníci, posluhové, sešlosti v nájemních pokojích pro svobodné pány i nocležníci z ubytoven, stejně jako továrníci a novináři. Známé i méně známé postavy a několik neznámých, bezejmenných návdavkem. Závan starých a pestřejších časů.
Krom toho taky levicové apely, místy jakoby ještě prvorepublikově sociálně demokratické, místy už oslavující sovětské bratry, někdy opravdu dojemně působící, jindy trochu šustící papírem. Občas sentimentální, občas pronikavé postřehy a vzpomínky.
Oceňuji redakční soupis povídek, dávat dohromady text z několika různých (někdy dokonce několika vydaných) verzí, to je mravenčí práce. Přesto mám pocit, že někde zůstaly švy vidět, což je škoda a asi to nemuselo být. Že místy nesedí fakta, to jde na vrub autora a čtenářskému zážitku to naopak vůbec nevadí.
Za mě úžasně napsané povídky s velice kouzelnou atmosférou. Autor patří mezi průkopníky literatury týkající se Holocaustu a rozhodně by měl stále mít velkou pozornost čtenářů i všech, kterým není minulost ukradená
Trochu jiný pohled na mou milovanou Prahu. Tentokrát z pohledu židovského obyvatelstva. Vyprávění pana Krause mi připomínalo to Nerudovo. Oba dva vyprávějí příběhy o zcela obyčejných lidech, ovšem na neobyčejném místě a tím samozřejmě Praha je. Mohla jsem se s nimi procházet křivolakými uličkami a popovídat si s nejrůznějšími tehdejšími figurkami. Při tom povídání jsem narazila i na slavná jména, kterých se tu vyskytuje poměrně dost. Velmi milá a příjemná vzpomínka na starou a tajemnou Prahu, i když kolikrát i velmi smutná a dojemná, protože do dění v tehdejší Praze zasáhla svou hrůzou 2. sv. válka a všichni víme, co se dělo se židovským obyvatelstvem. Netřeba se o tom dlouze rozepisovat. Tato exkurze po pražských pamětihodnostech a jejich figurkách mě hodně bavila. Pan Kraus stvořil pestrou mozaiku svérázných postav a postaviček. Nezapřel v sobě novináře. Je to z jeho vyprávění znát. Měla jsem pocit, že těmi uličkami chodívám s ním.
Dojemne smutne, smutne dojemne pribehy z dob minulych. Autor ma talent zpritomnit svet “pate ctvrti” natolik zive, ze mate pocit, ze jste jejich ucastnikem. Pro me jedna z nejlepsich knih lonskeho roku a tesim se na dalsi cast ze sebranych spisu F.R. Krause. Snad letos vyjdou...
Knihu jsem četla nedávno. Díky za ni. Je to klidné, někdy milé, jindy zas smutné čtení o zmizelé části Prahy, kterou by člověk dnes v těch místech nečekal.
Štítky knihy
Praha 20. století historie měst, obcí a regionů
Autorovy další knížky
| 1946 |  Plyn, plyn..., pak oheň |
| 2020 | Povídky ze Svrabové čtvrti: Zmizelý svět židovské Prahy |
| 2000 | Kat beze stínu |
| 2011 | Tisíce obyčejných smrtí |
| 1960 | Proměněná zem |
Báječná kniha. Děkuji