Moře přehled
Pavel Kolmačka
V pořadí třetí básnická sbírka básníka a spisovatele (* 1962), nazvaná Moře, obsahuje zhruba 90 básní, rozčleněných do pěti oddílů - Nezvěstný, Kodrcá Velký vůz, Moře, Slyšíš? a Řvou lvi. Oddíly Kodrcá Velký vůz a Slyšíš? představují básnické cykly, básně sepjaté opakujícími se "refrény" (refrénem je i samotný motiv Moře, objevující se průběžně ve všech oddílech). Kolmačkova poezie i próza je vysoce hodnocena v kontextu současné české literatury (román Stopy za obzor byl mj. nominován na Státní cenu), v nejnovější básnické sbírce se autor pokouší navázat na svá předchozí díla, zároveň však utváří svou poetiku novým způsobem. Sevřená, lapidární výpověď je v daleko menší míře vázána na rým a "lyrický záznam", více se akcentuje "příběhovost" a jednotné velké téma (Moře jako obraz světa za koncem vesnice, jako obraz nejistoty, živelnosti a zároveň životadárného pohybu).... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Moře. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (4)
„V TRAFICE visí portrét nezvěstného.
Má malou jizvu, odešel odtud v létě.
Zima už dotírá, cesta se ztrácí ve sněhu.
Jestli ho uvidíte, dejte nám prosím vědět.
Obličej s kopírky tmavý, povědomý,
komu je podobný? Nevím, nevzpomínám si.
Dlouhý pruh ulice se vpředu svírá, úží,
obloha míhá se nad soutěskami.“
Líbilo se mi, jak se „vodní tématika“ v různých podobách na stránkách celé sbírky vrací, aniž by to působilo nudně nebo nuceně. Nekonečnost mořské plochy je místy lákavá svojí vznešenou tichou krásou, jindy zneklidňující jako síla, která člověka přesahuje tak, že po setkání s ní nezbývá než bezmocně sčítat ztráty a sledovat, že na holých březích našich životů je „drť ulit, medúza, lastura s trnem“.
Souznění s venkovskou krajinou je přirozené a věrohodné, daleko vzdálené nějaké prvoplánově okouzleně vzdychající přírodní lyrice. A všechno poctivě odpozorováno, poctivě odvyprávěno, v dobré symbióze smutku a naděje, všedního a přesahujícího.
„BEZHLAVĚ řítí se rychlík. Přivřené dveře kupé,
kufry nad sedadlem. Děti u trati v bezděčném
souznění zdvihly ruce.
Cestující rozmlouvají, spí, listují časopisy. Necha-
jí mávající bez odpovědi v krajině s vepřínem.
A přece! Viděli jste? To byl skoro jistě pohyb
dlaně!
Na poslední chvíli.
V předposledním okně.“
Chtěl jsem vyzkoušet něco nového, autora, se kterým jsem se ještě nesetkal. Samozřejmě o P. Kolmačkovi ti, kteří se zajímají o současnou českou literaturu (poezii), slyšeli, v českém literárním kontextu toto jméno není nové.
Musím říct, že mě sbírka příjemně překvapila. Jistě, že mě neoslovily všechny jeho verše (myslím, že to ani nebyl úkol jeho poezie), ale jistým způsobem něco z té sbírky ve mně rezonovalo (rezonuje). Jeho básnické vidění je přinejmenším zajímavé. Velmi sympatické mi bylo spojení vyššího a nižšího slohu, uvádění entit do vzájemných kontrastů, vždyť život je asi takový: v jedné básni čteme, že si lyrický subjekt "ve sprše pere spodky", o pár stran dál se již ale zamýšlí nad zrozením lidského života. To dokáže jen poezie...
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Moře v seznamech
| v Přečtených | 31x |
| v Doporučených | 1x |
| v Knihotéce | 5x |
| v Chystám se číst | 4x |
| v Chci si koupit | 1x |
Autorovy další knížky
| 2006 |  Stopy za obzor |
| 2010 |  Moře |
| 1998 | Viděl jsi, že jsi |
| 2014 | Wittgenstein bije žáka |
| 1996 | Vlál za mnou směšný šos |
Kolmačka je silný básník, mj. svými jazykově vcelku uměřenými morálně-metafyzickými momentkami - či jak to opsat -, které se nezřídka odehrávají v krajině, v exteriéru, kdesi bokem, ale přesto zažité a prožité, krajině silně pod kůží nebo - chcete-li - v srdci. Jako by to byl domov, v důvěrné známosti, odvěkosti či dávnověkosti přeci jen čímsi zneklidnělý. Zrcadlící daleké i nejisté. Ostatně i ono titulní moře, ve sbírce tolikrát a v mnoha podobách a ohledech přítomné (podobně je tam silný i motiv spánku - viz mj. působivý oddíl Kodrcá Velký vůz), je tu v jednom příměru "jako rybník z dětství", "pět minut za Kolínem"...
Podotknu ovšem, že nejde o zdůvěrnění nijak sentimentální, ba ani nostalgické. Je zkrátka kolmačkovsky básnivě mužné, ukotvené, leč nesamozřejmé. Jedinou drobnou - ale zcela subjektivní - slabinou sbírky je, že na mě nepůsobila tak mocně a jednolitě jako před mnoha lety jeho román Stopy za obzor nebo některé verše ze starších sbírek (Vlál za mnou směšný šos), které si však v určitosti už dnes nevybavím. Tím lehce zklamala má očekávání. To nicméně bude spíš otázka proměny mne coby čtenáře a člověka, nikoli signál nějaké sestupné tendence Kolmačkova díla. Mnohé čtenářské zážitky jsou prostě neopakovatelné, silně podmíněné věkem a osobním naladěním a nastavením v době četby. Sbírku Moře - a spolu s ní i Kolmačkovu tvorbu jako celek - tedy s čistým svědomím a jednoznačně doporučuju.
V ZAPOMENUTÉM čase
pouštěli jsme se lesem
po indiánské stezce
k rokli, kde byl kdysi lom.
Přitisklí k černé skále
se zatajeným dechem
vnímali jsme celým tělem
chladnou nehybnost.