ZdivocelaReny
přečtené 87
Zdivočelá země / Aukce
2006,
Jiří Stránský
Zdivočelá země. To je, dalo by se říct, dost důležitá součást jedné etapy mého dospívaní a roku 2012, který, jak možná někteří ví, byl ČT označen jako Rok Zdivočelé země - pro mě jím skutečně byl. Ano, ke knize jsem se dostala až díky seriálové podobě. A přestože i ta je skvělá (zejména tedy první a druhá série, další dvě už byly moc politické - což zní podivně, vzhledem k tomu, že zejména druhá se točila kolem komunistických lágrů - jenže v těch dalších byla ta politika nějak "navíc" a to jim asi ubíralo na síle), kniha je rozhodně o stupínek výš. Asi, jak už jsem zmínila, hlavně proto, že tolik neřeší tu politiku, respektive, ty komunisty. Dějinné události sice do života hrdinů zasahují, Maděra pochopitelně prožije kruté podmínky lágru padesátých let, přesto ale kniha tolik netlačí na pilu. Knihu jsem četla v době, kdy jsem na tom psychicky nebyla nejlíp a musím říct že "vnitřní dialogy" Maděry, různá jeho životní motta a myšlenky, mi dost pomohly. Za to chci panu Stránskému říct děkuju!. Pak mám Zdivočelou zemi ráda ještě z jednoho důvodu - díky ní jsem se začala zajímat o Sudety. To ona byla prvním hnacím motorem. Až díky ní jsem si pořádně uvědomila, že je mám vlastně za humny a že by nebylo na škodu o nich vědět něco víc. Teď jsou mým historickým tématem číslo jedna. A pak je tu samozřejmě krásný příběh Maděrův, o touze "žít po svém, třeba s milionem pochybností", příběh kluků - kaubojů, kteří ještě nejsou ani pořádně dospělí a už zažijí někdy dost "zdivočelé" a nebezpečné situace. Cassidy je moje srdcová záležitost a z koubojské party jsem si rovněž docela oblíbila postavu Franty d´Artagnana - který v seriálu nebyl. Ta scéna ke konci první části (tj. Zdivočelá země), kdy Franta s Harrym bezstarostně blbnou na poli (Taste mesijé!), je skvělá! Úžasná postava je pak Boy. A je mi vážně docela líto, že v seriálu se mu nedostalo takového prostoru. Vždyť on byl jako Maděrovic syn. Ilonce dokonce říkal "mámo". Nenáviděl komunisty, že mu zavřeli "tátu". Boy je postava s neskutečně silným osudem! Za zmínku stojí také Jana, postava, na které je skvěle vidět, jak je příběh nečernobílý... Je pravda, že těch jmen a postav je tam najednou hodně a nebýt seriálu, možná bych v tom taky měla zmatek - hlavně v druhé části, Aukce. Synové, dcery, dcery a synové synů, synové a dcery dcer... Ano, je to mírný zmatek. Ale popravdě mi to vůbec nevadilo :).... celý text
Zbabělci
1964,
Josef Škvorecký
Zbabělci. Moji milovaní Zbabělci. Narazila jsem na ně během druhého ročníku střední školy, tak nějak náhodu, a s myšlenkou typu "Hmm... to zkusím, to budu mít asi u matury... A je to o druhej světovej, to by mohlo bejt zajímavý...", jsem si je půjčila z knihovny. S tím, že je třeba vrátím nedočtené. Světe, div se! Hned po prvních stránkách mě Danny Smiřický okouzlil natolik, že jsem knížku za pár dní měla přečtenou a začala jsem zjišťovat, jaké že knížky o něm ještě pan Škvorecký napsal... Tenhle tenorsaxofonista mi prostě přirostl k srdci, hlavně stylem svých myšlenkových pochodů - to všekeré snové předplánovávání (např. jak si představuje, ještě než cokoli vypukne, že jednou vyjde knížka o Kostelecké revoluci a tak...), to mi bylo hrozně blízké. A ačkoli byl koneckonců Danny pěkný sukničkář (I když, Irena, jen Irena :-D), oblíbila jsem si ho víc, než leckteré charakterní hrdiny. Byl totiž hrozně reálný, jako celá tahle knížka... její jazyk ("Tě noha"), i leckdy hodně surový kontrast toho co se děje a co prožívá Danny (např. je svědkem popravy Němců, ale záhy už zase myslí jen na Irenu). Nakonec ani fakt, že jsme knihu u maturity neměli mě neodradil od toho vrhnout se i na Prima sezónu a Tankový prapor, naopak, dlouhou dobu mě štvalo, že v seznamu titulů něco z "Danny série", zejména pak Zbabělci, chybí... (Nakonec byl součástí seznamu alespoň Hořkej svět, kterému jsem postupem času přišla na chuť, byť mne při prvním čtení příliš nezaujal). Je to sympatická knížka, která si na nic nehraje... je prostě o nás - chtělo se mi napsat Čechoslovácích, ale když jsem si vzpomněla na Dannyho myšlenku "...asi že Československo bylo tak pitomě dlouhé slovo...", zavrhla jsem to. Koneckonců, není to jen o Čechoslovácích - taky o Němcích, Angličanech, Rusech... nakonec, na národnosti přeci nezáleží... prostě o lidech. A hlavně o tom - i se všemi těmi svými nešvary a zápory, báječným klukovi z Kostelce, tenorsaxofonistovi se zálibou v angličtině a holkách, co se jmenuje Danny Smiřický :). PS: Léto po maturitě jsem se vypravila do Náchoda, "toho krásného města Kostelce". Port Arthur vypadá, jako by tam ještě předevčírem zkoušeli kluci z bandu (jen nemají Luciinu zelenou limonádu a neobsluhuje starý Winter :-D), a z okna hořčičně žluté budovy náchodské pošty by se klidně mohla pořád vyklánět Irenka. Snad právě proto na náměstí, přímo naproti němu sedí na "své" lavičce Danny, čti Josef Škvorecký, s neměnným úsměvem na litinových rtech...... celý text
William Wallace: Statečné srdce
2013,
Jack Whyte
Williama Wallace, hrdinu z filmu, mám ráda. Willa z knížky, usměvavého lesníka, miluju! :) Tím bych chtěla říct, že každé je něco trochu jiného. Zatímco známý a úspěšný film s Melem Gibsonem je sice skvělý, poutavý a má všechno, co má správný film mít - zobrazuje však Wallace velmi idealizovaného, Wallace legendu. Skotský hrdina je tam vysněným hrdinou, mužem mstícím se za smrt své ženy, kterou stačil sotva poznat a přesto ji hluboce miloval. Na druhou stranu, nebýt filmu, nedostala bych se ke knížce. Ke knížce, kde je Will (vůbec mě nenapadá říci jen "Wallace"), obyčejný chlapec a později muž, který chce žít obyčejný život coby lesník v lesích strýce, sira Malcolma. Těžko říct, na kolik je kniha věrná, nejspíš však asi více, než film. Ale existoval třeba Willův bratrenec Jamie? Průvodce celého příběhu? Nevím. Nepodrařilo se mi to zjistit. Nicméně, chci veřit, že existoval. S Willem tvoří v knize nerozdělitelnou dvojici dvou protikladů, kteří se navzájem potřebují - jsou si oporou, už od chvíle, kdy jako malí prchají před opilými anglickými vojenskými zběhy, kteří zabili Willovi rodiče. Později v klášteře jejich přátelství jen sílí. A Jamie je nakonec jedniným Willovým blízkým, přítomným při jeho popravě. Knížka mě nadchla svým naprosto odlišným přístupem k látce oproti filmu. Téměř vůbec neřeší slavné Wallacovi bitvy. Naopak, popisuje Willovo dětství, mládí i dospělost, kdy se společně s ženou Mirrien (ve filmu Murron) skrývá v Selkirkském lese coby psanec v celém úžasném společenství jemu podobných. Za plus považuji i to, že Mirrien zde dostala většího prostoru, poznáváme ji, její povahu a zároveň strach o to, aby Will rodinu neopustil právě kvůli bojování s Angličany, při nichž by mohl zemřít. Blaho Skotska je pro Willa i Mirrien až na druhém místě, po rodině. To je podle mého zajímavý pohled - ten Walllace, který tak hrdinsky bojoval a nakonec i zemřel pro Skotsko - tady před váženým biskupem Wishartem oponuje proti návrhu, aby šel do boje proti Anglii. Knihu považuji za podařený nový pohled na známou legendu. Jack Whyte mě svým převyprávěním příběhu přiměl k tomu snít o tom, že se jednou podívám do Glasgow, Paisley nebo někam, kde kdysi býval starý Selkirkský les :).... celý text