kap66 komentáře u knih

Zkusila jsem to číst dvakrát - poprvé jsem nedočetla, podruhé jsem si řekla, že z úcty k Šťastnému Jimovi to dám; ale stálo mě to úsilí, které nebylo zaplaceno. Nesouhlasím s charakteristikou překladu jako "výborného" - ta "přísernost" fakt leze strašně na nervy (podle mě to není chyba, ale Šmoldasův pokus o originalitu). Nejsem schopná posoudit originál, ale asi ani skvělý překlad by s tím nic nesvedl. Mně to přišlo plytké a nevtipné - a je mi to celkem líto.
Knížku jsem koupila za pětikorunu (vyřazená z městské knihovny). Takto jsem si pomohla i k několika klenotům, ale to není tento případ.

12 12.12.2017

Udělala jsem chybu: zahlédla jsem v novinách titulek, že Krefeld je dánský Nesbo. Natěšeně jsem se vrhla na prvního Havrana - áááchjo. Zakrákal mi never more. (Vrátila jsem se k tomu lákavému titulku a teprve si přečetla, že přirovnání k Nesbomu vychází z ostře řezané autorovy tváře a detektiva-ochlasty. Tak to jo.)
Krefeld bohužel neovládá spisovatelské řemeslo, v tom je ten problém (a to právě umí např. Nesbo skvěle). Každá zápletka, i sebelíp vymyšlená, popsaná tak jednoduchými nenápaditými větami, by vyzněla jako primitivnost. Jenže on navíc použil zápletku naprosto banální, takovou jsem četla v různých, lepších variacích dvacetkrát.
Je mi to i trochu líto, mohl to být pro mě nový objev. Jeho další knížka by mě zajímala z jediného důvodu: odbyl tuhle a spolehl se na to, že severské detektivky jsou v kurzu, nebo psát vážně neumí a jenom se veze na populární vlně? Pokorně se vracím k jiným, osvědčeným autorům z plodného detektivkářského severu. Naštěstí je jich hodně - a dost dobrých i nejlepších.

11 30.01.2018

Dobrá knížka, inspirace učitelů českého jazyka.

11 15.01.2018

Výborná alternativní čítanka ignorující nutnost probírat spisovatele chronologicky. Většina textů by podle mě oslovila i dnešní čtenáře-nečtenáře (Neónová divočina, Feťák, Bez Čedoku po jižní Africe,...).

11 10.01.2018

Někdy se zakousnu a řeknu si: dočtu tu knížku, i když je to čtení hrbolaté - klopýtám, padám a odkládám, vstávám a vracím se; dočtu ji, protože tam cítím kvalitu a nechci se nechat odradit nejednoduchostí formy. Složitější knížky mě vždycky nakonec odmění, cítím, že v mozku mi zůstávají.

11 12.12.2017

Občas zkouším současné české spisovatele, abych zjistila, co nového v české literatuře. Jsem zvědavá na nová témata či novátorské uchopení starých, na jazyk prózy, na originalitu; těším se, že mě něco osloví.
Tato knížka vyšla před 18 lety, zde na DK je již 9 let a já jsem první, kdo ji hodnotí; není divu, opravdu to není masová četba. Mám ale rozporuplné pocity. Je to symbolika, kterou jsem neodhalila? Vyřizuje si autorka prostřednictvím opravdu nechutných postav, především Ryta, s někým účty? Chtěla autorka pobavit hlavně sebe a na čtenáře kašlala? Abych byla spravedlivá: dokázala jsem ji přečíst; párkrát jsem se pobavila a několikrát znechuceně odfrkla - což znamená, že mě knížka přece jen citově zasáhla. Hm.

10 28.01.2018

Je to spíše podprůměrná Tylova hra; naivní (což k Tylovi patří), ale zde přehnaně. Myslím, že není ani moc známá - já ji četla pouze v rámci studia.

9 14.12.2017