Xenofobní průvodce - Češi
Petr Berka , Aleš Palán , Petr Šťastný
Veselý a rozverný pohled na Čechy - nepovrchní, nevybíravý, často sžíravý. Ale tak mistrný, že nepřekročí onu citlivou hranici mezi legrací a krutostí. Hloubková sonda do nejspodnějších pater duší Čechů, poučený náhled na jejich koníčky, záliby, radosti i strasti každodenního života v zemi, která leží v samém srdci bouřlivého kontinentu zvaného Evropa. Laskavě nelaskavé zrcadlo i pro Čechy samé...... celý text
Literatura naučná Sociologie, společnost
Vydáno: 2009 , XYZ (ČR)Originální název:
Xenophobe's Guide to the Czech , 2008
více info...
Přidat komentář
Tak jak již ostatní psali - zrovna nejlépe se to nečte. Teď nemyslím styl psaní, ale obsah. Pevně doufám, že až tak zlé to s námi většinou není. Pokud by knížku měli číst cizinci - asi bych se styděla, že jsem Čech...
I když má knížečka v mnohém pravdu, dobře po těle mi leckdy nebylo. Ona nám totiž nastavuje zrcadlo a to nikdy není příjemné. Ovšem degradovat Čechy na Švejky mi přece jen přijde přehnané. Pokud to mělo být pro zábavu, fajn. Jsem zvědavá na ostatní" Jací jsou..." zda třeba Japonci či Norové budou také za blbce.
Knížka je většinou vtipná, ale něco mi na ní nesedí. Proč se pořád musíme shazovat? Češi jsou jen pijáci piva a Švejkové? Chápu, že je to většinou myšleno ironicky, ale šlo to podat určitě i jinak, pro nás příznivěji. Při čtení jsem si opakovaně vzpomněl na Hamplovu knihu "Pro Čechy je nebe nízko" https://www.databazeknih.cz/knihy/pro-cechy-je-nebe-nizko-420949
Geniální malá knížečka, která popisuje Čechy bez servítek takové, jací opravdu jsou. Od povahy, jídla, hrdosti, chalupaření, soutěží, humoru až po zdravotnictví, žití s rodiči, výchovu dětí a jízdy v autě.
Smála jsem se od začátku do konce. Což je možná chyba, protože tahle kniha vyšla jako průvodce pro cizí národnosti a když dojdete ke kapitole jak se tváříme na cizince, být jím, asi bych sem nikdy nejela :-D
Některé sentence by se mohly tesat do kamene... ale je to příliš krotké... stačí se podívat na vox populi pod články na Novinkách...vox po(pa)puli...
Jak trefné, vtipné a pravdivé. Strašně jsem se nasmála a samozřejmě, někdy se i poznala. Skvělá knížka, jsem zvědavá, jaké to bude číst i o jiných národech.
Namátkou:
Jistým druhem národního sportu je řízení auta bez řidičského oprávnění. Za půl roku přistihla policie přes 8000 řidičů bez řidičáku.
S Čechem můžete hovořit na jakékoli téma, avšak s jistou dávkou opatrnosti. U politických či sportovních témat je moudré nejprve si diplomatickými otázkami ověřit, na či stranu se dotyčný přiklání, a předstírat, že jsme s ním zajedno. Někdy se ale i tak nevinné téma jako je počasí ukáže být kontraverzní. Typický Čech je k hádce vždy připraven: hlasitě, bez zábran a o čemkoli. Čím méně předmětu sporu rozumí – tím lépe. A tak v diskuzích nakonec nevítězí ten, kdo použije nejlepší argumenty, ale ten, kdo víc křičí.
Výstižné, ale až moc kritické. Nejprve jsem četla knížku o Norech, se kterými toho máme hodně společného - např. kutilství, chataření, turistiku v přírodě. U Norů bylo vše popsáno s jemným humorem a pozitivním vyzněním. U nás spíše výsměšně, s historickým vysvětlením (vítaná edukativní vložka) takových věcí a konstatováním, že vše je jen z nouze ctnost. Takže ano, v podstatě jsou všechny věci v knize pravda, ale ve výsledku uškodilo, že ji psali Češi. Chtělo by to trochu nadhledu a jiné sebekritiky - uvědomit si, že se nemusíme vždy za všechno bičovat a když máme nějakou dobrou vlastnost, tak ji neshazovat.