Tulák po hvězdách

od:


KoupitKoupit eknihu

Tulák po hvězdách vyšel poprvé v roce 1915. Jack London byl inspirován skutečným příběhem nevinně odsouzeného Ed Morrella, který si vytrpěl pět let samovazby. Londonovi se podařilo prosadit obnovu procesu a Morrell byl v lednu 1914 z věznice v San Quentinu propuštěn. Na základě jeho vyprávění autor vytvořil skutečnou báseň o svobodě a utrpení bezmocného jedince. V románu pak ostře obžaloval americkou justici a odhalil barbarsky surové metody vězeňských správců......celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/29_/29477/tulak-po-hvezdach-29477.jpg 4.61897
Orig. název:

The Star Rover (1915)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Labyrint
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (302)

Přidat komentář
Olia
04. prosince

moc pěkně psané.. ale nějak mi to tentokrát neodsejpalo..

Laky28
02. prosince

Naprosto srdeční záležitost a jak koukám na ostatní komentáře, tak nejen pro mě. Jedna z mála knih co jsem si po letech s chutí přečetl znovu. Díky za ni!

work
23. listopadu

Naprosto skvělá kniha, jedna z nejsilnějších, kterou jsem kdy četl. Velmi závislá na překladu, četl jsem tři verze a jednoznačně nejlepší (a to o dost) je překlad Josefa Pospíšila z roku1984, vydaný nakladatelstvím Svoboda - krásný jazyk. Jako bonus k tomu máte i dobře zpracované ilustrace. Takže pokud máte přečteno v jiné verzi, zkuste znovu ;-)

sgjoli
17. listopadu

Tahle kniha mne moc bavila. Celá ta myšlenka, že nevinný člověk je odsouzen za něco, co neudělal, mne zde fascinovala – Londonovi se to podařilo zachytit velmi přesvědčivě. To zoufalství, které hrdina prožívá, je neuvěřitelné. Hodně mne zasáhlo, resp. zaujalo to, jak autor popisuje hrdinovy cesty do minulých životů – to bylo naprosto fantastické. Já jsem z téhle knihy vysloveně nadšená.

Darami87
08. listopadu

Řekla bych, že se jedná o poměrně příjemné čtení, ale nijak zvlášť bych knihu nevyzdvihovala. Čekala jsem asi více duchovna. Toto na mě působilo spíš jako povídková kniha, která své příběhy servíruje vskutku originálním způsobem. Některé příběhy mě bavily více, některé méně a některé vůbec. Přiznám se, že nejvíc jsem asi hltala příběh trosečníka. Ke konci se mi líbily úvahy člověka odsouzeného na smrt a při tom s vědomím, že nezemře nikdy, neboť ducha nelze zabít. Nicméně úplně poslední stránky mi přišly zbytečně zdlouhavé.

alzbeta675
06. listopadu

Jedna z mých TOP knih! Víc nemám co bych dodala.

surikata246
17. října

Knížka se mi moc líbila a doporučuji ji ostatním čtenářům.

marhoul
10. října

Jedna z mých nejoblíbenějších knih vůbec.

danielpernik
19. září

Když bych měl jmenovat jen jednu jedinou knihu, bude to asi tato. Nejde ani tak o zážitek během čtení, jako spíše o její celkový dopad. Je to zhruba rok, co jsem jí četl a působí stále stejně intenzivně.
Nejsem člověk, který by se zajímal o reinkarnaci, ani nemám nejmenší potřebu hledat nějaké stéblo, kterého bych se v kontextu smrti chytal. Troufnu si ale říct, že ať už je pravda jakákoliv, tato kniha mi na smrt změnila pohled.

sedmispac
18. září

Úžasně čtivá, zajímavá, jen v asijské části trošku zdlouhavá knížka. Jedna z těch knih, které by si člověk měl určitě přečíst.

meluzena
30. srpna

Ve své době to musela být bomba. Pokud jste reinkarnaci teprve objevili, budete asi nadšeni. Pokud je ale pro vás samozřejmou součástí reality, asi si víc budete všímat obsahu a formy knížky a třeba vás bude iritovat, jak hlavní hrdina některé věci opakuje pořád dokola.
Kniha jako by byla 3v1 - o brutálním vězeňskému systému, o "toulání po hvězdách" a o převtělování jako přirozené součásti života duše - a každou z těchhle "částí" bych hodnotila jinak. Příběhy předchozích životů jsou výborné a nadčasové, na zbytku je už trochu znát, že je to napsáno před více než 100 lety.

Affares
02. srpna

Jack London a jeho jedinečný styl. Zase, u této knihy musíte brát v potaz, ve které době byla napsána, ale obsahově, dějově a vším je výborná. Celý děj, popis, utrpení hlavní postavy i její toulky po hvězdách jsou tak poutavé, že se Vám nechce přestat číst. A takové mají knihy být!

Kamcatak
31. července

Wow.. tak toto byla jízda.

London nás mistrně zatahuje do mnoha příběhů, (které zdánlivě spolu nemají nic společného). Příběhů protagonistových minulých životů. Hltala jsem každý z nich, přestože některé byly popsány jen na pár stránkách. Pokaždé jsem se do vyprávění ponořila a zapomněla, že je to jen "příběh v příběhu" a stejně jako náš protagonista jsem byla vždy šokem probuzena do vězeňské kruté reality.

Pro mě, jako někoho, kdo věří v reinkarnaci, měla tato kniha obzvlášť silný význam, ale jsem si jistá, že uchvátí každého, nehledě na náboženskou víru či její absenci.
Věřím, že autorovým záměrem bylo také (nebo především..) upozornit na nehumánní zacházení vězňů v amerických věznicích a jeho šok, že se takové věci děly ještě na začátku 20. století.
Nyní jsme tu o 100 let později.. a s vědomím, že takové věci (a horší) se dnes stále dějí na mnoha místech této planety se ptám... Je krutost opravdu "jen" výsledkem lidského barbarství? Žijeme ve velice moderním světě a krutosti se stále dějí i ve velice vyspělých zemích. Budu tedy raději doufat, že v příštích 100 letech se zde budou inkarnovat vyspělejší duše (které ví, že LÁSKA je nejvíc), než abych doufala v moderní pokrok lidstva, který se (mylně) zdá být tím, co potřebujeme.

kavu
28. července

Prvních pár stránek jsem si říkala "ty jo, co to je, to mě bavit nebude". A jak jsem se mýlila, s každou další stránkou jsem byla víc a víc zaujatá a dočetla jsem s naprostým úžasem a plná hlubokých myšlenek.

dondamaki
26. července

Jedna z nejlepších knih, jakou jsem kdy četl. Cestování po minulých dobách bylo geniálně napsané.

Petrush
24. července

Knihu jsem přečetla nedávno podruhé s odstupem dobrých 15 let. A zase se mi líbila, zase mě vtáhla do děje, zase mi měla co dát, zase mě oslovila. Shrnutí: doporučuji!

Kyta
29. června

Z knihy jsem nadšená. Líbí se mi její námět i zpracování - to bylo pojato jako vyprávění muže odsouzeného k smrti, který se retrospektivně vracel v čase a vzpomínal na léta strávená ve vězení. Její filosofický námět přímo nutil k zamyšlení nad životem a smrtí.
Jack London v této knize velmi výrazně ukázal, že nesouhlasil se způsoby, které byly praktikovány v tehdejších věznicích USA. Zesměšňoval dozorce a různé pracovníky věznice, kteří jen poslouchali rozkazy zeshora a kritizoval všechny lidi, kteří nevidí, s jakou krutostí a nespravedlností se zachází s vězni. Nebo to možná nechtěli vidět a radši si namlouvali, že něco tak nehumánního se dít nemůže... Také kritizoval trest smrti a jak málo stačí k tomu, aby člověk takový trest dostal...

Kniha mě nadchla tématem života a smrti - tyto dva pojmy se tu hodně stavěly do kontrastu. Autor poukázal na sílu lidské duše a její nesmrtelnost bez ohledu na to, co se děje s tělem - tělo je jen "schránka", ve které se duše na čas usadí, a když tělo zemře, neznamená to, že je úplný konec - právě naopak. Duše se stává silnější a ta síla ducha stoupá. Líbila se mi myšlenka zmíněná hned ze začátku, že když se člověk narodí, jsou v něm ještě vzpomínky na minulé životy, ale postupem času a vlivem nového života se tyto vzpomínky vytrácejí a později ani netušíme, že jsme takové vzpomínky měli.

Líbilo se mi zasazování příběhů do různých časových pásem, takže se neodehrávaly jen v rozmezí například jednoho století. Také se mi zamlouvala rozmanitost jednotlivých příběhů - odehrávaly se v Egyptě, Asii, Americe, na moři, na ostrovech... Všechny tyto příběhy měly něco do sebe a každý se mi nějakým způsobem vryl do paměti. Nejvíc mě zaujalo putování malého Jesseho s čtyřicetičlenným průvodem v Americe a jejich těžký osud; Jesse byl odvážný a schopný obětovat se pro ostatní. Do srdce se mi také vryla cesta Daniela jakožto ztroskotance na moři - vydržet tolik týdnů utrpení, aby nakonec žil sám na pustém ostrově, mi přijde nanejvýš kruté.

Hlavní postavu jménem Darell Standing jsem si oblíbila. Obdivovala jsem ho - snášel všechny nástrahy vězení a i přes hrozbu trestů se vysmíval svým věznitelům do tváře, aby ukázal, jak moc jimi pohrdá a že nesouhlasí s jejich zavedeným systémem. Měl nezdolnou a silnou duši a i přes odsouzení k trestu smrti si zachovával svůj věčný optimismus, protože věděl, že smrt ve skutečnosti není, že ho čekají další životy. Darell Standing je pro mě příklad člověka, který až do poslední chvíle bojuje s tím, co mu život přichystal, ať už to bylo zlé či dobré. Jeho nezdolný duch byl důsledkem těch mnoha životů, která měl za sebou - svět mu ukázal všechny své odvrácené tváře, prošel si tím nejhorším, co jen život člověku může přihodit - takže pár dní ve svěrací kazajce mu vlastně nedělalo problém. Ta nekonečná muka ve vězení ve finále byly k užitku, neboť si Darell prožil znovu své předchozí životy a zjistil, jaké zkušenosti má za sebou. To mu dodávalo tu duševní sílu, kterou potřeboval k tomu, aby dožil ta léta ve vězení, aniž by ztratil svou chuť k životu. Tady se hodně stavěla do kontrastu ta volnost a nespoutanost duše a vázanost těla, které nemůže opustit stěny cely, jakožto hmoty, která stejně jednou zanikne.
Autor se také dotkl lidských vlastností - ředitel věznice byl tvrdohlavý, stál si za svým a nedokázal připustit, že by se mýlil. Svou moc využíval k bezvýznamnému týrání muže, který duchem zůstával silný. Ten ředitel mu duševně nesahal ani po kotníky - a takhle krutí a nemorální lidé se dostávali k moci...

Kniha se mi moc líbila a dala mi toho hodně. Skrývá mnoho poselství, která se tam dají najít. Určitě doporučuji všem, kteří se zajímají o duchovno či věří v reinkarnaci. Je to opravdu kniha, kterou stojí za to přečíst!

vlkodlaq
28. června

Výborné. Ačkoli toto téma nepatří k mému oblíbenému žánru, kniha mě chytla a povětšinu čtení to ve mě vřelo vztekem a zanechala ve mě hluboký šrám. Podobně jako kukly, jenže tohle bylo na motivy skutečných událostí, o to to bylo horší. Skvěle napsáno.

Sparkling
26. června

Těšila jsem se na knihu popisující především vztahy mezi vězni a život ve vězení jako takový, Standingovu minulost, jeho myšlenky a vzpomínky, možná ve formě proudu vědomí, ani nevím proč.
Části knihy týkající se života ve vězení ve mně nakonec nezanechaly žádný dojem, žádné pocity. Místo očekávaného zhnusení a beznadějí nad lidskou nespravedlností se dostavila jen lhostejnost, moc jsem to celé Londonovi nevěřila.
A variace na téma "minulé životy" mě taky bohužel minula. Nejvíc ze všeho to na mě celé působí jako zjednodušení práce - místo vytvoření celého příběhu se všemi aspekty pozadí, na kterém se odehrává, Londonovi stačilo naskočit do rozjetého vlaku, chvilku se vézt, a pak spatlat (velmi předvídatelný) konec.
Kapitolu o takzvané lásce k ženám jsem protrpěla (nudou a vnímaným pokrytectvím).

neheria
12. června

Věřím, že pro spoustu lidí je Tulák po hvězdách jen jednou z těch knih, které lidi čtou a dobře hodnotí jen proto, že je před nimi četli a dobře hodnotili jiní lidé. Můj případ to ale není. Kniha mě sežvejkala a po dočtení prostě vyplivla, celou pochroumanou a narušenou děsně dlubokejma úvahama. Nevím, jestli bych knihu četla znova, vzpomíná se na ni ale dobře.

Kočičáci
05. června

"Inteligentní lidé jsou krutí. Hloupí lidé jsou příšerně krutí."

Krásný, ale velice smutný příběh o tom, jak lidské plémě dokáže být zlé. Zlo bylo, je a bude. Ale nejhorší zlo je to, které je pácháno na nevinných a bezbranných.

Darrel naštěstí dokázal svou mysl odpoutat a toulat se po hvězdách a prožít mnoho dalších životů. Jeho fyzično trpělo, ale jeho mysl zůstala svobodná.

"Život je skutečnost a záhada. Život trvá. Život je ohnivé vlákno, prostupující všechny formy hmoty. Já to vím. Já jsem život. Žil jsem v deseti tisících pokolení. Žil jsem milióny let. Byl jsem majitelem mnoha těl. Já, vlastník těch mnoha těl, jsem přetrval. Jsem život."

Měňavka
30. května

Měla jsem tu čest poznat autora skrze tuto knihu poprvé. Musím říct, že je to láska na první pohled.Excelentní, originální, dramatické, vedoucí k zamyšlení, se špetkou psychologie a snivosti.

MissBlack
28. května

V začátku knihy jsem byla trošku rozpolcená, věděla jsem, že by to mělo být skvělé, ale popis vztahů ve věznici mě až tak neuchvátil. Nicméně, pokud člověk zvládne přejít přes tuto část, je to kniha, která se těžko pouští z rukou.

pepa4081
12. května

Knížku jsem četl kdysi v mládí a tak nějak jsem si ji pamatoval jako něco úžasného. Teď po letech mne ale trochu zklamala. Obsahuje zajímavé myšlenky, ale střídají se zde pasáže, (ať už z vězení nebo z jiných životů) které jsem četl jedním dechem, s místy, kde jsem se téměř nudil. Před koncem knihy je kapitola - jakési vyznání muže ženám. V ní je mnoho hezkých slov. Bohužel je psána pohledem muže - chlapa, který je nejsilnější a nejchytřejší, a žena i když milující, je jen puťka, která ho sráží k zemi. Já znám ženy, kterým takzvaní chlapi nesahají ani po kotníky (jednu mám nějakým zázrakem doma). Takže mi knížka přišla celkem nevyrovnaná. Za přečtení stojí, (pozor - rozhodně nečíst v depresi) ale k mým oblíbeným se nezařadí.
Uspokojivé.

los
27. dubna

vyprávění vězně před popravou o moci a nesmrtelnosti lidského ducha, pandán pomíjivosti jedince a síly lidské vůle a také palčivá kritika lidské bestiality, tuposti mocenského (tj. náboženského, politického, soudního, ...) systému
s přihlédnutím k době vzniku díla až neskutečně aktuální, doporučuji každému čtenáři bez ohledu na věk, vyznání, světonázor a pohlaví

xxxZlatonka
09. dubna

Krásná slova, ale místy zdlouhavé, časté opakování stejných myšlenek. Trvalo mi dlouho, než jsem Tuláka po hvězdách přečetla, nedokázala jsem se do příběhu ponořit (ale to je asi mnou a tím, že upřednostňuji jeden dlouhý příběh před spoustou krátkých, byť spolu souvisí). Každopádně kniha s jedním z nejkrásnějších názvů zanechala dojem.

Median
07. dubna

Miluju.

Zikus
27. března

Výborné. Moc se mi líbilo vyprávění tolika příběhů, střídané s popisem života v samovazbě. Díky tomu se knížka čte svižně a když pominu slabších posledních dvacet stran, které opět přejdou v hladký konec, tak příběh nikde nedrhne. Tulák po hvězdách oplývá úžasným jazykem, což je zřejmě zásluha jak Jacka Londona, tak překladatele Josefa Pospíšila.

Rozhodně doporučuji. Výjimečný kousek.

Bobina74
25. března

Tak tohle určitě ano. Sice je to už nějaký ten pátek co jsem ji četla, ale i teď po více jak 25 letech stále můžu říct, že je skvělá a pamatuji si o čem je ( což u spousty knih po týdnu říct nemůžu). A že to napsal Jack London od Bílýho tesáka? Tak to bylo další překvapení...:-)
P.s. : Teď už chybí jenom vzlétnout....

banánovépyré
23. března

Jedna z mých nejoblíbenějších knih, je prostě skvělá a nezapomenutelná. Což mi připomíná, že bych si ji asi měla zase připomenout. Ve starším (hodně starém) překladu se jmenuje Stopami minulých životů, kdyby to třeba někoho mátlo. Je to kniha plná dobrých myšlenek.