Labyrint světa a ráj srdce

kniha od:


Koupit

Jan Amos Komenský: Labyrint světa a ráj srdce - původním názvem "Labyrint světa a lusthauz srdce, to jest: Světlé vymalování, kterak v tom světě a věcech jeho všechněch nic není než matení a motání, kolotání a lopotování, mámení a šalba, bída a tesknost, a naposledy omrzení všeho a zoufání; ale kdož doma v srdci svém sedě, s jediným Pánem Bohem se uzavírá, ten sám k pravému a plnému mysli upokojení a radosti že přichází." K vydání připravil Dr. Milan Rosenzweig, rok 1955, první vydání. Schváleno výnosem ministerstva školství roku 1955 jako mimočítanková četba pro 9. post. ročník všeobecně vzdělávacích škol a pro 1. ročník pedagogických škol....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/337534/labyrint-sveta-a-raj-srdce-D6s-337534.JPG 3.6607
Žánr
Literatura česká, Duchovní literatura
Vydáno, SPN - pedagogické nakladatelství (SPN - Státní pedagogické nakladatelství)
Orig. název

Labyrint Swěta a Lusthauz Srdce, 1631

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (98)

Kniha Labyrint světa a ráj srdce

Přidat komentář
peprenka12
15. dubna

rada bych tuto knihu ohodnotila kladne, ale v deji jsem se bohuzel ztracela, nejake pasaze jsem nechapala, snazila jsem se preskakovat delsi odstavce a po kazde kapitole jsem premyslela o cem vlastne byla a proc stale pokracuji ve cteni... myslenkove autor uvazoval hodne detailne a fantaziroval, na muj vkus mozna az moc, kniha se mi bohuzel cetla spatne. dostala jsem ji zadanou od profesorky k maturite (potom jsme z toho museli samozrejme psat test, takze nebylo moc na vyber). sama bych si tuto knihu asi nikdy neprecetla a nevim, jestli se k ni nekdy vratim.
hodnotim 2/5

knih-o-mol
21. března

Kniha se mi velmi líbila. Mou nejoblíbenější je kapitola o manželství, jak se vybírá partner, jak to v manželství chodí a co se stane když je smrt rozdělí. Naučil jsem se tam pro manželství mnoho důležitých obratů, například, že se manželé pěsťují a knytlují tj. mlátí se pěstmi a kyji.


Elkiss
09. března

Knihu jsem cetla v e-verzi (ktetou tady nedava databaze na vyber nebo jsem se prehledla), ale pokud tohle bylo zpracovani v jazyce 21.stoleti, tak teda nevim. Prvni tretina knihy mi prisla zajimava a od pulky jsem se vylozene nudila a musela se v textu vracet, abych vubec pochopila o cem kniha je. Nekdy jsem dokonce cetla aniz bych vedela o cem. Jsem rada, ze mam tech 281 stran v e-knize za sebou a muzu si ji odskrtnout. Byla to drina, uff!

Bloney
11. února

DRUHÁ ČÁST: Ráj srdce
Cesta labyrintem dochází svého konce a Poutník se dostává do Milána.. pardon, do hradu Moudrosti, kde nakonec znechucený světskou zkažeností a povrchností propadne zoufalosti. Když se už v slzyplném rozhořčení a poraženosti rozhodne prozkoumat to poslední, co ještě zbývá, temnotu smrti, uslyší skrze ni tichý hlas, který opakuje: Tolle, lege. Vezmi, čti. Otevře tedy Písmo Svaté na náhodné straně a zrovna se otevře Pavlův list Římanům (13:13), který říká: "Žijme poctivě jako ve dne: ne v obžerství a opilství, ne zhýrale a nestydatě, ne ve svárech a závisti". Najednou se obrací a stává se z něho pravý křesťan, odvrací se od světa a nachází ráj v křesťansko-novoplatonské niternosti.. Teď jsem popisoval Augustinova Vyznání. S jediným rozdílem: kromě slov "Vezmi, čti" slyší Komenského Poutník "Navrať se, navrať se odkud jsi přišel". Ráj je jakési duchovní místo, protestantsky neviditelná církev. Kde je taková církev a kde jsou takoví křesťané nevím, důležitější ale spíše je, že je to církev právě neviditelná. Její součástí jsou všichni věrní od začátku věků, ať už jsou v té či oné denominaci. Tady následuje Komenský ducha doby. V tom následuje německou mystiku (Eckhart, theologia deutsch, Weigel, Böhme) která nakonec vyústila také v reformaci. Navíc snad jen blbec nebo fanatik může hledět na třicetiletou válku a tvrdit, že jedna ze stran má "věčnou Pravdu" na své straně.
Nakonec je ale Ráj obecně neurčitým nemastným neslaným tisíckrát omílaným křesťanským nebem. Používá zde spíš jen biblické obrazy a proto Ráj vyznívá jako křesťanské klišé. To nemusí nutně ukazovat mělkost autora, může poukazovat na jeho pokoru před vyššími věcmi, ale ve výsledku tak činí Ráj nudným.
Knihu nehodnotím, zdá se mi to jako hodnotit Bibli. Můj osobní názor je něco mezi třemi až pěti hvězdičkami, podle toho, na jakou část knihy se koukám.

vemrazik
30. ledna

Kniha byla dost složitá na čtení (díky za internet, kde si jeden může najít výklad zastaralých slov, staročeštinu a já nevím co ještě). Přesto jsem ráda, že jsem byla donucena ji k maturitě přelouskat a zpracovat, obsahově je to nadčasové dílo. Popis světa, lidských hříchů, povah... Zas tak moc se od dob Komenského nezměnilo.
Líbila se mi alegorie města a použitá symbolika.
Pokud vím, existuje i přepracovaná pro dnešní mládež.

ViolettaCh.
30. ledna

Tento filozoficko-náboženský traktát, jemuž ani 400 let od jeho vzniku obdivuhodně neubralo ničeho na aktuálnosti, považuji za stěžejní dílo české literatury. Předně chválím skvělý nápad převést dílo do současné češtiny a zpřístupnit ho tak většímu okruhu čtenářů, které by jinak jeho původní barokní jazyk, byť nádherně květnatý a bohatý, pro svou náročnost, kladenou na současného čtenáře, od čtení odrazoval. Satirická kritika soudobé společnosti, s níž je Komenského poutník konfrontován při procházení fiktivním městem (jako alegorickým labyrintem) za doprovodu dvou průvodců – Všezvěda Všudybuda a Mámení, je naprosto trefná a pasovala by stejně dobře na současnou dobu. Druhá část (Ráj srdce) vystihuje to, v čem nachází poutník (tedy Komenského alter ego) smysl a naději – víru, lásku a pokoru.

rencovav
19.12.2020

I made it! ???? Nee, nebylo to tak hrozné. Vlastně jsem u toho ani moc netrpěla, jen mi trvalo, než jsem si zvykla na jazyk a vůbec tu celou alegorii. Ale má to hezkou útěšnou myšlenku. Sama sice asi spokojenosti nedocílím a smysl svého života nenajdu, ale i proto se mi líbí, když někdo nějaký najde. A je jedno, jakou má podobu a povahu.

Bloney
11. února

Na začátek předesílám několik věcí.
Zaprvé, že jsem četl překlad 21. století. Překlad byl vydařený a jsem jen rád, že se klasiky přepisují do moderního jazyka. Nebohým středoškolákům tak bude povinná četba jistě alespoň trochu ulehčena.
Zadruhé píšu z pozice věřícího člověka. Přestože ale jsem, řekl bych, hluboce věřící, nevyhne se u mě Labyrint světa a ráj srdce kritice, možná dokonce právě kvůli oné náboženskosti, ale na to dojde.
Myslím, že je dobře, že je Labyrint povinnou četbou na středních školách a gymnáziích. Přecijen je to světoznámá klasika a klenot české literatury. Jen bych možná dílo díky jeho hloubce a horám všemožných myšlenek adresoval trochu starším ročníkům, které možná už také některé tyto myšlenky přežvykují.

PRVNÍ ČÁST: Labyrint světa
Labyrint světa má svou neopakovatelnou atmosféru barokní temnoty a černohnědého pocitu rzi a rozpadlých pomíjivostí. Velmi se k němu hodí Ebenovo stejnojmenné varhanní opus magnum. Kniha je v podstatě na dobový (i součastný) svět aplikovaná biblická kniha Kazatel s křesťanským východiskem. Pokud kdo nemá čas nebo náladu na Labyrint světa, bohatě postačí hebrejský buddhista, jehož mantrou je neustálé - byť duchaplné - hořekování nad marností a pomíjivostí světa. Labyrint světa (tedy první část knihy) je podrobné zkoumání všech tváří světa, které Komenský shledává nedostatečnými. Tady ale je hned první problém. Filuta Komenský nemluví o světě coby o Univerzu neboli Přírodě, ale veze se na vlně křesťanského pojetí "světa", kterého, stejně jako Evangelium podle Jana, redukuje pouze na jeho lidskou či společenskou dimenzi. "Svět" není zdánlivě (a bůhvíjestli) nekonečný Kosmos, plný mystérií a podivuhodných Božích činů, ale v podstatě jen lidská společnost a jednotlivcova cesta oním vnějším proudem lidských životů, názorů a rozličných cest. Coby cesta životem je dílo neobvykle silné, hlavně díky tomu, že sám Komenský ví o čem mluví: před sepsáním díla mu zemřela manželka a on, coby vyhnanec sleduje počátky třicetileté války, kdy se křesťané, sůl země a světlo světa, navzájem vraždí naoko kvůli víře, zatímco reálně jako vždy kvůli moci (vždyť i stavovské povstání byla v podstatě jen touha Českých mocipánů svrhnout Rakouské mocipány a dosadit svoje vlastní - Chudák Fridrich Falcký).
Bohužel je Poutník sám docela iritující. Slovy jeho průvodců (tedy autorových všetečných a mámivých daimonských myšlenek) je rozmazlené princátko, kterému nic není dobré. Nic se mu nelíbí, ale o všechno se jen otře a nestojí mu za tu námahu se do něčeho opravdu ponořit. Někdy je to pochopitelné, jindy ne. Nejvýrazněji je to vidět v uličkách učených a zbožných. Poutník, očividně hledaje něco věčného a trvajícího bez delšího rozmyslu shodí ze stolu dvě povolání, která jsou vysloveně smysl-hledající a smysl-nalézající, tedy filosofové a zbožní. Z pozice povrchnosti je vidět jen povrchnost. A jeho povrchnost v hledání se mu nakonec samozřejmě vymstí, protože měl své spásné křesťanství přímo před očima a kdyby opravdu pohlédnul za tu oponu, kam chodili ti "praví" křesťané, ušetřil by si čas i námahu (otázka ovšem, jestli je v životě opravdu tak snadné "pohlédnout za závěs", aniž bych si nesáhl na dno). Stejně je jeho nepochopení a snad i předsudek vidět v uličce filosofů. Popisuje filosofy, jak "tu Bión tiše seděl, Pýthagorás mlčel, Sókrates všem říkal, že nic neví..." a spíše si všímá toho obecného chaosu mnohosti filosofických nauk, aniž by se zajímal *proč* vlastně Pýthagorás mlčí. Možná by pak pochopil, že moudrost moudrých má svoje důvody, které jsou mnohdy hlubší a cennější, než zbožnost mnoha křesťanů. Možná je to karikatura, spíše se mi to ale zdá jako svévolná karikatura. Jindy se projevuje také neznalost, což je vidět hlavně v popisu judaismu a islámu. Doteď netuším, co má znamenat Komenského judaismus, jehož posvátné spisy připomínají spíše středověké bestiáře. S islámem je to o coul lepší, i když také netuším, kde se vzal popis Mohamedova náboženství coby stromu obráceného kořeny vzhůru a Mohameda samotného jako krtka. K islámu je Komenský o něco vstřícnější, hlavně pak ve svých pozdních letech, kdy vnímá jako pozitivní válku Osmanů proti zlým katolickým Habsburkům.
Nicméně jsem schopný Komenskému mnohé prominout díky duchu Labyrintu. Píše z pohledu duše, která touží po věčném, nepomíjivém a trvajícím a to přes všechny hodnoty světa nenachází, byť se snaží sebevíc. Tím se Poutník staví po bok oněch filosofů a zbožných. Skvěle také popisuje "mechaniky" lidských tužeb. My víme, že stejně budeme nakonec toužit jen po hradu Fortuny a po ničem jiném. Vidíme tu marnost nad marnost, ale nemůžeme si pomoct. Proto má Labyrint tak temnou a fatalistickou, mně sympatickou, atmosféru. Je to duch západního křesťanství, který spolu s Pavlem a Augustinem říká: "dělám to, co nechci a co chci, to nedělám, už ze své přirozenosti jsem pokřivený". Právě ale tento Augustinovsky laděný duch zároveň dílu ubírá. V druhé části knihy a v tom, co jí předcházelo jsem si připadal, jako bych četl Augustinova Vyznání. A abych parafrázoval Zdeňka Kratochvíla: "Augustin svými mindráky poškodil Západ ještě víc, než svou ignorancí k přírodě". A podobné mindráky a východiska jako u Augustina nacházíme i v Ráji srdce.

1