Jaroslav Seifer: Laskavě neústupný pěvec
František Cinger
https://www.databazeknih.cz/img/books/78_/78956/jaroslav-seifert-las-78956.jpg
5
3
2
Životní příběh nositele Nobelovy cerny za literaturu Jaroslava Seiferta se opírá o vzpomínky jeho dcery Jany a některých přátel. Autor František Cinger nám ve své knize představuje světově proslulého básníka jako složitou osobnost, která musela v různých dobách čelit mnoha tlakům, aniž by díky svému charakteru ztratila nesporné lidské kvality.... celý text
Přidat komentář
Nositel Nobelovy ceny za literaturu - Jaroslav Seifert. Kdo by neznal velkého českého básníka. Našeho básníka. Kolik už toho o něm bylo napsáno, kolik jsem toho o něm přečetla? Nemám to spočítáno. Ovšem tahle kniha, to je výpověď nejen o životě Jaroslava Seiferta, ale i jeho přátel. O době ve které žili. O přátelstvích i nepřátelstvích, o morálních hodnotách.
František Cinger zmapoval básníkův život z vyprávění a vzpomínek jeho rodiny a přátel. Kniha je plná fotografií, dopisů a veršů. Je to jakési ucelené svědectví. Až při čtení této knihy jsem si dokázala dát do souvislosti spoustu informací, které jsem už znala, ale které vlastně byly jaksi útržkovité.
Myslím, že kdo si knihu přečte, bude se mnou souhlasit, že na ni nikdy nezapomene.
5* nestačí
Štítky knihy
Autorovy další knížky
Kniha Jaroslav Seifer: Laskavě neústupný pěvec je v
| Přečtených | 3x |
| Čtenářské výzvě | 1x |
| Doporučených | 2x |
| Knihotéce | 4x |
| Chci si koupit | 1x |
Uživatelka Nočnípták to napsala hezky, já dodávám za sebe - knížka je plná tak zajímavých vyprávění, rozhovorů a úryvků z korespondence, že vlastně pojítko Jaroslava Seiferta ani nepotřebuje k tomu, aby stála za přečtení. Osobně se mi nejvíc líbily vzpomínky z mládí (z dopisu Halasovi: "A nebreč, ty vole. Teige Tě nechá pozdravovat; máme moc práce.") a pak rozhovor o exilovém nakladatelství Index a vyprávění Vlasty Chramostové o 70. a 80. letech. K tomu spousta drobností všech odstínů. Od Werichova narozeninového dopisu: "Ale uznej... vždyť by to byla veliká sranda. Že ausgerechnet my dva jsme uprostřed osmdesáti slušných lidí." po Hrubínovu myšlenku: "Věřil jsem v životě víc na lásku než na přátelství. Když zradí láska, jednou se ta hořkost rozplyne, to nejsladší však, co z ní zbude, už v nás zůstane navěky. Když zradí přítel, to vzácné, co na přátelství je - družnost, důvěra -, rázem zmizí, ale hořkost zůstává."