Dobrého člověka těžko najdeš

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Flannery O'Connorová se ve své první povídkové sbírce představila jako výrazný jižanský hlas a výstižně pojmenovala typická místní témata: uzavřenost vesnické komunity, silnou, až fanatickou náboženskou víru a z ní vyplývající paradoxy, kazatelství, xenofobii. Sbírka obsahuje její nejznámější povídku "Dobrého člověka těžko najdeš", v níž sériový vrah narazí na středostavovskou rodinu na cestách. Sbírka vychází česky poprvé v úplné, originální podobě....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/40975/dobreho-cloveka-tezko-najdes-0EX-40975.jpg 4.3100
Žánr
Literatura světová, Povídky
Vydáno, Argo
Orig. název

A Good Man Is Hard to Find, 1955

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (21)

Kniha Dobrého člověka těžko najdeš

Přidat komentář
Pavlaj
01. května

Nemám moc ráda knihy povídek, vadí mi, jak se musím znovu a znovu seznamovat s novými postavami a prostředím. Ale u Flannery O´Connor dělám výjimku. Co povídka, to skvost, jedna každá neskutečně silná a působivá, tragikomická v lepším případě, tragická na druhou v tom horším. Jak na tak minimálním prostoru pár stránek dokázala autorka vystihnout tragédii jižanského buranství, nad tím mi zůstává rozum stát. Bez patosu, bez slitování, jako by to ani nepsala žena. Víc jak jednu povídku denně jsem nezvládla a ty konce mě před usnutím chodily strašit.

TipsyChipsy
15. března

Tato spisovatelka je úžasná v tom jak píše a geniálním myšlením. Jsem opravdu nadšená. Některé povídky končí jako v PalpFiction, autorka tomu umí dát krvavé finále. To přináší strach - na koho to slovo padne na konci tentokrát? Ale to není to hlavní. Skvělé vykreslení charakterů hrdinů, na malé ploše úžasná psychologie. Díváme se do hlavy obyčejným lidem amerického jihu. Mohou si o sobě myslet, že jsou něco víc, díky svému vzdělání, své dobrotě, shovívavosti, své pracovitosti, svému původu, barvě pleti. Nejzajímavější mi přišlo zobrazení “post otrokářského myšlení” v 60 letech 20. století. Je to trochu metafyzický výlet do hlav lidí na jihu USA a vnímání “negrů”. Vždyť otrokářství zde bylo dříve ustálené, zavedené, oběma stranami přijímané. A tak jak je to zakořeněno, to se nedá nastavit bez předsudků jako v zemích, kde žádní otroci nikdy nebyli součástí rodin a hospodářství. Opravdu zajímavé, pravdivé a s dobrým postřehem zaznamenané.


EmiClare
14. března

Bohužel mi to úplně nesedlo do nálady. Ale píše krásně.

modrykomar
10. února

Zaujímavý štýl písania. Niečím mi pripomína Timravu. Možno tým neúprosným realizmom. V každom prípade si od nej rada niečo prečítam.

Peršanka
05.10.2020

Jo, tvrdé jako život sám. Žádná přetvářka, žádný kalkul. Pouze upřímnost nezávislé pozorovatelky.

Crimble
09.06.2020

Ze začátku jsem si ještě nebyl jistý, ale po dočtení musím konstatovat, že pověsti o mistryni svého oboru, Flannery O'Connor, nelhaly. Prostě skvělé. Pro více podrobnosti si přečtěte další komentáře. Já bych jen opakoval.

StephenKingje
02.05.2020

Dle mého názoru je Flannery O’Connorová takovou ženskou, americkou a poněkud bizarnější verzí Dostojevského. Je stejná moralistka a ukazuje ve svých příbězích svět bez Boha, který je ztracen od samotného počátku. Na jednu stranu nesdílím plně autorčinu víru, ale dokáži její postoj ocenit. Dokázala jej totiž do těchto povídek převézt mistrovsky, přičemž jsou nejhorší povídky v knize docela solidní (mluvím o „Zjevení” a „Soudný den”) a nejlepší jsou neskutečnými skvosty (mluvím o „Dobrého člověka těžko najdeš”, „Řádní venkované” a hlavně o mistrovském díle „Chromí vejdou jako první”). Chápu, proč je autorka považována za mistryni krátké prózy. Její povídky jsou správně úderné, morální a zajímavé, a já se bojím chvíle, kdy od ní dočtu poslední knihu a bude mi hrozivě líto, že nestihla už napsat nic jiného.

lubtich
12.04.2020

Než se vyjádřím k dílu ženy, která v šesti letech naučila chodit kohouta pozadu (škoda, že je to zmíněno až na poslední stránce, být tato skutečnost zmíněna na začátku, čtu ještě s větším zápalem), je nutno říct, že jsem při četbě doplatil na moje nulové znalosti náboženství/jižanského prostředí. Takže jsem se do toho nevžil jak se patří.
O'Connorová vše popisuje bez skrupulí, drsně a sveřepě. Výtečně zachycuje pokrytectví, závist a další hafo záporných lidských vlastností venkova. Páč samolepka venkovského venkova jako "ráje na zemi" je už asi dávno passé (sám to želbohu vidím). Líbí se mi, jak si nebere servítky prakticky s ničím a nebojí se popsat ani takové zdánlivé titěrnosti, jako je obava o otření se kocoura o plynovej sporák nebo bujará radost z neštěstí (,,MY JSME SE VYBOURALI!" ječely děti bez sebe radostí.).
Groteskní závan je všudypřítomný, sardonicky se Connorová nebojí vykreslit zkrátka kde co.
A teď budu brblat:
Tím, že mají všechny povídky dost tragický (nebo jak se to vezme, tragický pro účastníky) konec, tak jsem druhou polovinu povídek dokázal odhadnout ještě dlouze před koncem. Na druhou stranu je to asi při koncepci povídek nevyhnutelné, ale nějaká nečekaná peripetie by občas nebyla od věci.
V životopisu je psáno ohledně toho, že si O'Connorová libovala v používání mnohých jižanských nářečí. Škoda, že v této sbírce dialekt dost zakrněl a občas mi to přijde jazykově až strohé.
Nejvíc se mi do hlavy zaryla povídka Možná záchráníš sám sebe - výtečně vylíčená nemorální zákeřnost. Podobný koncept jsem zmerčil i v Řádných venkovanech (což je vyloženě pojem kontrastní se všemi postavami ve sbírce :D)
Zato náboženská témata pro mě byla těžko skousnutelná a byť jsem se snažil sebevíc, tak jsem se do toho ne a ne dostat (Řeka, Chrám Svatého ducha).
Ale nelze být sebemenší pochyb o okázalosti téhle sbírky. Vágnost mnohých povídek mi však zcela nesedla, naproti tomu bych si dokázal vypíchnout pár dost skvostných.
Americká atmosféra mě asi bude asi vždycky doprovázet pachutí.

1