Čárový kód
Krisztina Tóth
https://www.databazeknih.cz/img/books/78_/78634/bmid_carovy-kod-patnact-pribehu-pIW-78634.png
4
14
5
Patnáct různých příběhů, patnáct různých hrdinek, které se často jeví jako jedna a tatáž osoba. Soukromá dramata na pozadí převratných společenských změn ve střední Evropě na konci 20. století. Krisztina Tóthová (1967), jedna z nejznámějších a nejuznávanějších maďarských autorek současnosti, zavádí čtenáře do důvěrně známého světa, jenž je stejně jako celé toto období plný nejistot, vášní, nadějí i zklamání. Čáry a linky obsažené v podtitulu každé povídky se postupně skládají do podoby čárového kódu, symbolu nedosažitelnosti západního životního stylu v komunistické společnosti, a vytvářejí obraz současného Maďarska, vylíčený s mimořádnou věrností.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 2011 , Fra (Agite/Fra)Originální název:
Vonalkód , 2006
více info...
Přidat komentář
Maďarská škola krásně podobná té naší! Pobíhání po schodech, protože nebyla tělocvična, hodině zdar! pozor! pohov! vyrovnat! Učitelka, která si vychutnává svou moc a čte nahlas zabavené cokoliv. V knize to netvoří nijakou extra osu, ale mně to zaujalo ihned. Jdu pátrat po další autorčině knize.
Poslouchala jsem tři povídky v brilantním podání Tání Medvecké. Další úhel pohledu na totalitu nepřizpůsobivým až hravým a mladistvým způsobem. Rozhodně stojí za přečtení.
Perfektní! Čerstvý vítr, neuvěřitelně osvěžující. 15 příběhů, 15 čar a linek, které po přečtění vytvoří síť, celek, ze kterého budete mít chvíli pocit, jako byste kousli do citronu.
Štítky knihy
Část díla
- Černý sněhulák (Síť čar) 2006
- Je vám jedna čarodějnice (Linka obsazena) 2006
- Miserere (Udělat tlustou čáru) 2006
- Mravenčí mapa (Čáry, mapy, cestičky) 2006
- Neobydlený člověk (Hraniční čára) 2006
Autorovy další knížky
| 2011 |  Čárový kód |
| 2014 |  Akvárium |
| 2018 | Dívka, která nemluvila |
| 2008 | Básne |
| 2020 |  Rozprávka o pandémii |
Kniha Čárový kód je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 21x |
| Čtenářské výzvě | 2x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 8x |
| Chystám se číst | 15x |
Mám rád, když povídky nejsou nahromaděné jen tak pro nic za nic, když má povídková sbírka nějakou koncepci. A Čárový kód má koncepci poměrně unikátní, přestože mi občas přijde, že ten motiv linky či čáry je tam trochu natlačen.
Texty v první osobě mají autobiografický ráz, bezpochyby se opírají o nějakou zažitou zkušenost – působí autenticky. Jsou zaměřené spíše na "malé dějiny", na intimní, všední chvíle, ale zároveň do nich proniká i atmosféra: a to jak "gulášového" socialismu, tak klopotného budování kapitalismu. Navíc se do často jedná o okamžiky mezní, klíčové; jako by byly zdrojem frustrace a traumatu, vypravěčka se v nich cítí neuspokojivě, spíš by si přála být někde jinde. Nakonec ale i na takovém prostoru lze najít krapet lásky (třeba v poslední povídce, soucit s žábami). Stejně tak se však ukazuje, že i zdánlivé štěstí může mít smutnější kontury (jedovaté kamínky na sídlišti).
Tu linku západ-východ jsem v knize popravdě tolik nezaznamenal, snad jen tam, kde je na to upozorňováno v doslovu. Ale jistě, je zde nějaká ta polarita, byť v intimních dějích se projevuje spíš nenápadně.
Čárový kód obstojí i jako dokument doby z různých věkových perspektiv, z doby plné trýznících školních prostorů a paneláků, ale i z doby bezpáteřních statkových přesunů. Fra vydalo asi i větší pecky, ale je to dobrá věc, navíc s nemalým množstvím humoru.
Šťávičku jsem nikdy neměla ráda, na dně skleničky se usazovaly malé pecičky: vyráběla ji matka strýce Franciho, která bydlela v ponurém kutlochu páchnoucím po kočkách v suterénu domu na nábřeží Hornádu. Když jsme jeli do Košic, vždycky jsme k ní museli, aby měla radost: to potom vyrovnala na talířek pár zatuchlých zákusků a při loučení mě k sobě přivinula a svými dychtivými kloubnatými prsty mě hladila po hlavě: Zostaň tu so mnou. Kúpim ti piano.
(s. 51)