Bez vlasů
Tereza Drahoňovská
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/451206/bmid_bez-vlasu-Fb3-451206.png
5
167
37
Tereza si nikdy nemyslela, že bude mít pleš dřív než její kluk. Neuměla si představit, že se jí bude stýskat po culíku, který ji lechtal na zádech. A už vůbec by ji nenapadlo, že blízké okolí i lidé na ulici jí budou vyjadřovat podporu v domnění, že si prochází chemoterapií. Když kvůli autoimunitní nemoci přišla během několika měsíců o všechny vlasy, musela se vyrovnat se změnou vzhledu, s pocitem ztráty ženskosti i s nabídkou paruk. Koloběh vyšetření, planých nadějí přinesl spoustu situací, které autorka dokáže nahlédnout s nadhledem a humorem. Svůj první rok bez vlasů líčí ve svěžím díle, které navazuje na bohatou tradici autobiografického komiksu. Jednou z forem alopecie prošlo nebo prochází 147 milionů lidí po celé planetě. Pro přibližně dvě procenta pacientů je alopecie společníkem na celý život. Komiks kromě osvěty přináší i povzbuzení pro pacienty, kteří se s tímto onemocněním vyrovnávají.... celý text
Přidat komentář
Umělecké dílo, které ode mě dostává jedničku s hvězdičkou! Průvodce nemocí - alopecií, spolu s prožitkem, který musí nemocní absolvovat. Velmi silné dílo, krásně zpracované a to jak informativní složkou, tak i tou grafickou. (:
Velmi silný komiks nejen o tom, jaké to je žít bez vlasů, ale také, jak důležité je dokázat se přijmout takoví, jací jsme. Moc doporučuji, já tyhle osvětové komiksy miluju!
Ač se Bez vlasů zabývá velice konkrétním problémem (bojem s alopecií), funguje velice dobře jako povzbuzení/návod na vypořádávání se i s problémy jinými. Příběh Terezy Drahoňovské je podaný upřímně a jímavě, čemuž napomáhá jednoduchá, ale výstižná kresba Štěpánky Jislové. Její úsporná linka dokáže citlivě zaznamenávat drobné detaily, stejně jako schematicky a účinně vysvětlovat zdravotní stránku nemoci. Kreslířka z počátku hlavní postavu (cíleně?) vykresluje téměř až nelidsky, jen aby ji v konečné katarzi znovu představila v plné kráse.
Za mě je tohle rozhodně kniha, která stojí za přečtení. Jednak se v ní seznámíme docela podrobně s nemocí jménem alopecie, ale hlavně s pocity člověka, který s touto nemocí žije každý den. Co prožívá i jak se s tím vyrovnává. Protože to prostě není jednoduché, není to jen o vyrovnání se s tím, jak vás přijímají lidé v okolí, ale hlavně o tom, že to musíte přijmout vy sami. Musíte se prostě vyrovnat sami sebou, přijmout se takové jaké jste a to není vždy snadné. Proto je tenhle příběh velmi inspirativní. Všechno ještě podporuje pěkná grafická stránka - kresba a hlavně ta růžová barva:) je doslova perfektní. Kniha je tak na hodinu a půl, protože jak začnete, ponoříte se do příběhu a ani si neuvědomíte jak jste se ocitli na poslední stránce:)
Bože, jak já miluju tyhle osvětové autobiografické vzdělávací komiksy!
Autorka nám touto milou formou vypráví o svých vlastních zkušenostech s alopecií. O tom, jak se postupně vyrovnávala se ztrátou vlasů a hledala cestu ke svému novému já. Dozvíte se ale, že toto nepříjemné onemocnění může mít i nečekané výhody!
Tento komiks však není jen o alopecii.. je také o tom, jak přijmout sami sebe takové, jací jsme. A to není vždy lehké ani v případě, že se s žádnou nemocí nepotýkáme. A právě proto je příběh paní Terezy Drahoňovské tak inspirativní!
Komiksy jsou podle mého ideální médium pro zprostředkování méně známých výjevů (ať už historických, biologických či právě autobiografických). Myslím, že se Tereze se Štěpánkou povedlo výborně přiblížit onemocnění jako takové, a také pocity, kterými si člověk v jeho průběhu prochází. To, jak chce být vnímán, jak nechce být vnímán, jak se cítí sám ve vlastním těle. Nenásilnou formou tak dochází k osvětě, která je velice důležitá. Kresba je jedinečná a skvěle podporuje intimitu sdělení, coloring je pak naprosto famózní, myslím, že komiksu ta trojbarevná kombinace vyloženě svědčí. Obzvlášť pochválit zaslouží polo či celostránkové panely, tam dochází k nejlepšímu přenesení emocí a rovněž samotná obálka. Menší panely se mi líbily o něco méně, na druhou stranu tam zase převládá spíše obsahové sdělení. Celkově je Bez vlasů vynikající komiks, který by nikoho neměl minout, Tereze je třeba vzdát čest za to, že se takto odhalila, jistě tím pomohla spoustě lidí, kteří si prochází něčím podobným. O hodnotnosti této knihy svědčí i cena Muriel za nejlepší komiks roku 2020.
Graficky velmi povedený komiks, především přebálka se mi moc líbila, výborný nápad. Obsahově je kniha také velmi výstižná, i poučná. Zabývá se alopecií, autoimunitní chorobou, kde ztrácí daná osoba vlasy, chlupy, atp. Autorka popisuje své osobní zkušenosti, takže je to velmi autentické a tím to vlastně i čtenáře upoutá, na konci je i pár fotek a informací jak o autorce, tak o ilustrátorce - ideální. Za mě k přečtení můžu doporučit.
Obrázky sežerete, jak nejrychleji dovedete. Místy se budete hlasitě smát. Já jsem v příběhu ve finále neviděla jen tu hlavu bez vlasů, ale především příběh o sebevědomí a pochybnostech o sobě samé(m) - takových, které v sobě živíme od útlého dětství spolu s nutností být dokonalá(ý). Tuhle knížku by si měli přečíst všichni a přemýšlet u ní, protože každý máme nějakou svou plešku.
Alopecie – autoimunitní onemocnění, které znamená ztrátu vlasů (částečnou/úplnou). Tělo začne vlastní vlasy (nebo i ochlupení) považovat za nebezpečné a pustí se s nimi do boje. Vlasy pak často zavelí na ústup, výsledkem čehož může být klidně mladá žena s holou hlavou. Tohle onemocnění si totiž nevybírá a postihuje bez rozdílu muže, ženy i děti. Možných důvodů jeho vzniku je vícero a špatně se proti tomu bojuje. A jak se s alopecií žije? Právě o to se s námi rozhodla podělit Tereza Drahoňovská, autorka komiksu Bez vlasů. O grafickou podobu se postarala Štěpánka Jislová (s její prací jsem se seznámila už u Milady Horákové) a výsledek jejich spolupráce je vážně super! Sdílet s někým tak osobní příběh chtělo kus odvahy a já smekám. Dojala jsem se i poučila. ❤
Můj první komiks a určitě ne poslední. V podstatě jsem si knihu pořídila jen díky tématu. A jsem nadšená.
Přiznám se, že jsem úplně nevěděla, co od tohoto komiksu přesně mohu čekat, ale nakonec mne to překvapilo autorčinou otevřeností a přímostí ohledně svých zkušeností s alopecií.
Obsah ve mně emocionálně ještě teď dost rezonuje. Nechci tvrdit, že chápu, čím si T. Drahoňovská prochází - vlastně si neumím představit, jaká psychická a emoční zátěž to musela a musí být. Ale faktem je, že příběh ve mě vyvolal řadu emocí. Lítost, smutek, splín, ale také pocity naděje a obdivu.
Zároveň si myslím, že tento komiks velmi přístupnou formou otevírá dveře do světa, který je pro řadu lidí asi úplně cizí a umožňuje čtenářům se dozvědět něco více o tomto onemocnění. V té možnosti předat čtenářům nové informace vidím určitě velký přínos.
Těžko lze hodnotit tento druh příběhu hvězdami a slovy "líbilo/nelíbilo", když se jedná o autobiograficky laděný příběh. To je jako kdyby člověk řekl "1 hvězda, špatný život - 5 hvězd, dobrý život" - a tak to podle mne v tomto případě nefunguje. Moje hodnocení se tak odvíjí od toho, jaký dojem na mne kniha udělala svým zpracováním a co mi přinesla. A dojem rozhodně udělala a přinesla mi hodně. Proto vysoké hodnocení.
Tohle je tak skvělý. Jsem moc ráda, jako člověk alopecií trpící, že se o tématu téhle nemoci mluví víc a víc. Protože plešatí lidé nemusí být “jen” ti s rakovinou. Naše nemoci se trochu liší, náš přístup taky, ale i tak - našla jsem se v několika situacích i pocitech.
Takže děkuji autorkám za to, že tohle vzniklo. @knihodura
Knížku jsem přečetla jedním dechem, za den, a jsem z ní paf. Skvěle zpracovaný příběh, informace, emoce. Při čtení ve vás vyvolá empatii i sympatie k tomu, jak hrdinka popisuje svůj osobní rozvoj, svojí cestu. Je to jeden z těch kousků, co chcete mít v knihovně, protože už od začátku víte, že se k němu budete vracet.
Komiks Bez vlasů mě upoutal svou obálkou, díky které jsem si přečetla anotaci a zjistila jsem, že se jedná o autobiografický příběh. Sama si nedovedu představit, že bych neměla vlasy. Jsou zkrátka mou součástí a mám je ráda i když nejsou perfektní. Proto nesmírně obdivuji autorku Terezu Drahoňovskou, která je za mě velmi silná osobnost. Svůj příběh napsala s grácií a ukázala tak lidem svět ve kterém žije. Bez vlasů jsem si rozdávkovala na dva dny, protože jsem ji nechtěla přečíst na jeden zátah. Stránky mi ubíhali pod rukama. Za mě rozhodně velmi podařené dílo, které doufám, že získá i zasloužené ocenění.
Štítky knihy
Bez vlasů
Kniha Bez vlasů je v
| Přečtených | 209x |
| Čtenářské výzvě | 40x |
| Doporučených | 16x |
| Knihotéce | 28x |
| Chystám se číst | 57x |
| Chci si koupit | 15x |
| dalších seznamech | 2x |
Velmi silná kniha, ve které je tolik životní energie. Líbí se mi, že šla autorka s tímto tématem ven. Neboť je to velmi přínosný komiks. Sama jsem toho o alopecii moc nevěděla. Je pravda, že pokud vidíme na ulici někoho bez vlasů nebo s šátkem, spíš než alopecie nás napadne rakovina. Vlastně je to komiks možná hlavně o sebepřijetí.
Tato kniha je navíc krásně zpracovaná díky Štěpánce Jislové.
Neumím si představit, že bych o vlasy přišla. Stačilo mi, když jsem v dětství kvůli operacím musela mít vyholenou část vlasů. Moc dobře si pamatuji, jak umí být děti zlé. Posmívají se, mají hloupé kecy a nebo jsou až moc lítostivé. Ani jedno není správné. A jak se má potom člověk přijmout takový, jaký je? Jenže mně nakonec ty vlasy vždycky dorostly. Tereze ne. A přesto vše zvládla s grácií. Klobouk dolů
Víc takových komiksů/knih, o méně známých nemocech či věcech, které jsou stále ještě tabu.