Africká zima ekniha

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

„Tak mám tu malárii, nebo nemám?“ Toto je autentická zpověď z Jižního Súdánu, nejmladšího státu světa, jehož území už celá desetiletí sužují ozbrojené konflikty. Na začátku roku 2017, kdy zemi navíc zasáhla vlna kritického nedostatku potravin, se do míst, kde se až příliš daří infekčním a tropickým nemocem, vydal na misi Lékařů bez hranic chirurg Tomáš Šebek. Po zkušenostech s úrazovou chirurgií z kolébky vúdú na Haiti a válečnou medicínou v severním Afghánistánu se spolu s kolegy ocitl v prostředí, kde má tradiční léčitel a jeho alternativní přístup k pacientovi daleko větší respekt než lékař vzdělaný na Západě. Proti fixaci zlomenin papírem anebo poléváním vařící vodou může reputaci chirurgického týmu v očích místních pozvednout snad jen tím, že v absolutní pustině obklopující nemocnici v Agoku provede první operaci mozku dospívajícího Jihosúdánce. Zápisky Tomáše Šebka, doprovázené strhujícími fotografiemi, představují jedinečný pohled na místa, o nichž se z médií nedozvíte....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/35_/357250/africka-zima-vv6-357250.jpg 4.5208
Žánr:
Literatura česká, Biografie a memoáry, Cestopisy a místopisy
Vydáno: (ekniha), Paseka
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (54)

Kniha Africká zima

Přidat komentář
rozvera
včera

Dočetla jsem třetí publikaci autora ne-spisovatele , strhující autentické vyprávění o nelehké práci lékařů všech pracovníků této humanitární organizace v podmínkách, které si většina z nás ani neumí představit. Velký obdiv všem a zvláště panu doktoru Šebkovi, který nám prostředí, ve kterém pracují, s takovou pravdivostí vylíčil.

Mufa
14. května

Nedávno jsem se účastnila přednášky na FF UK a se zájmem sáhla i po knize. A nezklamala. Všichni, kdo se účastní těchto misí mají můj hluboký obdiv. Jsem ráda, že i doktoři jsou úplně normální lidi. A když má takový doktor jen "jednu mozkovou buňku" a navíc je to chirurg, je to opravdu čtenářský zážitek. Určitě si přečtu i ostatní knihy

stepan.z
27. března

Chvíli trvá, než si zvyknete na autorovo psaní. Nicméně bylo příjemné se dozvědět o tom, jaké je to být lékařem na takovém místě, jako je Sudán. Doporučuji.

slaska77
25. března

Tuto knihu nebo jakoukoliv jinou od Tomáše Šebka by si asi měl jednou v životě přečíst každý. Díky za tu velkou pokoru, kterou cítím, za tu obrovskou vděčnost k vlastnímu životu, kterou čtenář musí zákonitě získat po jejím přečtení. O literární kvalitu tady nejde (i když ta by určitě taky byla na 4 *), jde o autentičnost a vhled do míst, kam se asi nepodíváme. Díky!(březen 996 str.)

lagina
15. března

Tato kniha se mi velmi špatně hodnotí "hvězdně". Jak hodnotit autentické pocity někoho kdo prožívá něco, co si neumím ani představit.
Hodně mě baví, jediné, co mi vadilo je, že se v začátku píše - ale třeba jsem to blbě pochopila - že to v žádném případě nesmí organizaci poškozovat - říkám si, zda je to pak úplně objektivní?
Moc doporučuji, líbí se mi to a slabší povahy na to asi nesáhnou, takže těm není potřeb nic radit :-)

anisek989
10. března

Opět super vhled do misí MSF, ale Mise Afghánistán mě bavila o chlup víc. Tak zase příště.

veronika9700
15. února

Tomáš Šebek je velice inspirativní osobnost. Člověk, který se nedá strčit do nějaké škatulky. Neznám nikoho tak všestraného, a přitom tolik skromného. Tomáš Šebek, není žádný spisovatel a přitom, je jeho kniha napsaná velmi dobře. Je autentická (a co opravdu oceňuji nesnaží se ohromit (a díky tomu ohromí) , snaží se nám přesně nastínit obraz toho, jak to na takové misi chodí a vyvrátit milný pocit (názor) lidí, který často někde slýchávám, že si někdo na tyto mise jezdí pro peníze, nebo si hrát na hrdiny. Ne. Na mise s lékaři bez hranic jezdí chytří, vyrovnaní, vzdělaní lidé, co chtějí chvíli dělat medicínu jako dřív, bez všemožných vychytávek dnešní doby, kteří chtějí spoléhat na svůj rozum a ruce.
Sečteno podtrženo - Je to autentické, surové není to naaranžované a přikrášlené je to prostě dobrý a já děkuji za takovéhle lidi!
+ Koupí této knihy podpoříte nadaci Lékaři bez hranic.

Damato
08. února

Nebudu tady popisovat své pocity, protože bych nedělala nic jiného, než opakovala to, co je napsáno v komentářích pode mnou. Skláním se před prací všech těch, co složili Hippokratovu přísahu a co všemi silami dělají vše pro to, aby lidem ulevili od bolesti. A pokud to dělají v podmínkách takových, o jakých je psáno v této knize , mají mou bezbřehou úctu a pokoru.