Přihlášení
Registrace
otcovství - štítek
Anatomie lásky
(2000) - G. CorneauPodtitul: "Vztahy otec-dcera, matka-syn a jejich vliv na budoucí partnerské vztahy" Vztahy otec-dcera, matka-syn a jejich trvalé důsledky. Psycholog a zkušený odborník na partnerské vztahy ve své Anatomii lásky uvádí předpoklady pro vytvoření vztahu, který by bylo možno za šťastnou lásku označit. Jako zdroje problémů, které ovlivňují vztah mezi partnery, autor uvádí nesprávné přijetí své identity, svého mužství nebo ženství, problémy v rodinách ze kterých partneři vyšli, zvláštní pozornost je věnována vztahům otec-dcera a matka-syn. Nedostatky minulosti tu podle autora z velké části vysvětlují současné problémy v partnerském vztahu. Vztahy a konflikty v rodinných a partnerských svazcích jsou dokreslovány konkrétními příběhy. (zdroj: portal.cz) Přejít na detail knihy.
Chybějící otec, chybující syn
(2012) - G. CorneauJak absence otce ovlivňuje utváření mužské identity. Autor úspěšné knihy Anatomie lásky Guy Corneau pojednává v tomto titulu o morálním zranění, jímž trpí někteří muži, kterým scházel kvalitní kontakt s otcem. Fyzická absence otce se u nich projevuje po stránce afektivní a psychické a vyvolává určité nedostatky při utváření mužské identity ještě i v době, když tito synové dospěli, případně se sami stali otci. Autor vychází z vlastního života (zejména ze vztahu s vlastním otcem, resp. bez něj), z portrétů různých mužů a jejich příběhů a z příkladů z vlastní terapeutické praxe. Seznamuje čtenáře s tím, jak se tito muži jeví navenek, a jací doopravdy jsou uvnitř. Ukazuje důsledky, jež se projevily u synů, kteří vyrostli bez otce nebo jakoby bez otce. Ve své knize nabízí možnosti k lepšímu vzájemnému pochopení a souznění mezi mužem a ženou, rodiči a dětmi. V závěrečných kapitolách ukazuje, jak najít východiska a zbavovat se důsledků. Kniha Chybějící otec, chybující syn se stala po vydání bestsellerem, vychází v doplňovaných a revidovaných vydáních ve frankofonních zemích opakovaně a byla přeložena do desítky jazyků. Guy Corneau je kanadský psycholog, psychoterapeut, autor úspěšné knihy Anatomie lásky (Portál, 2000). V Kanadě i ve Francii vydal ještě několik úspěšných knižních titulů, pořádá přednášky, účastní se konferencí, vystupuje ve sdělovacích prostředcích. Přejít na detail knihy.
Mužství
(2007) - S. BiddulphOd počátku minulého století ovládlo naši civilizaci ženské hnutí, které výrazně přispělo ke změně v chápání vztahu muže a ženy. Aby ale byla zachována určitá rovnováha, je podle autora třeba založit hnutí mužské, které se bude zabývat tématy otcovství, role muže v rodině, na pracovišti i v životě a položí základy pro nové přijetí mužské role v postmoderním světě.Steve Biddulph nově pohlíží na postavení mužů v dnešní společnosti, ukazuje jim směr, kudy se vydat, aby pochopili sami sebe. Odhaluje nové rozměry vztahu mezi otci a jejich dětmi a upozorňuje na důležitost mužského elementu ve výchově. Kniha je plná praktických rad, příkladů ze života, humorných kazuistik i citátů slavných osobností.Je určena mužům hledajícím cestu, otcům a synům, kteří se snaží mezi sebou vytvořit nový, lepší vztah, mužům prožívajícím krizi středního věku, ale zaujme i ženy, jež chtějí mužům lépe porozumět - ať už svým partnerům, otcům, či synům. Přejít na detail knihy.
Deník zoufalého otce
(2008) - S. HoldenChlap na mateřské – hotová pohroma! Deník zoufalého otce vypráví příběh Sama, který ztratil práci a neochotně souhlasí s tím, že zůstane doma, bude pečovat o rodinu a jeho žena se vrátí zpátky do práce. Záhy však pozná, že mateřská dovolená není žádná hračka. Představa, že si bude celé dny číst noviny v parku, zatímco si jeho děti budou tiše hrát, se brzy rozplyne. Přejít na detail knihy.
Soumrak otců
(2005) - L. ZojaAutor vytvořil v této knize svůj literární obraz otce formou mozaiky z kratších nebo delších elegantních esejů. Využívá přitom výborné znalosti kulturních dějin a analytického zacházení s dobovými obrazy otce. Čtenáře nejprve zavádí do říše savců, kde samci soupeří o samice, aby nejsilnější mohl rozsévat své geny a ostatní mu sloužili jen jako stupně evolučního žebříku. Biologické otcovství ještě otcovství neznamená. To se objevuje teprve s volním aktem "adopce", kdy se muž rozhodne, že bude lidskému mláděti otevírat cestu do světa, společnosti a budovat s ním vztah. Muž se může učit od dítěte, což je rovněž jev ve zvířecím světě neznámý. Mateřství má instinktivní základ, ale otcovství je projevem záměru a vůle. S otcem tedy souvisí i rodina a civilizace. Střet biologického a kulturního momentu v muži-otci se odráží v tzv. paradoxu otce: měl by být vůči rodině a potomkům laskavý a směrem ke světu a společnosti vítězný. V době dospívání se muži otevírá cesta buď do mužské hordy orientované regresivně podle zákonů zvířecí říše a zaměřené na boj o prvenství a dobývání žen, anebo k otcovství, které znamená zodpovědnost a službu. Na kulturní stupeň muž vstupuje krocením instinktivních sil, k němuž dříve sloužily iniciace. Na tyto instinktivní a archetypické kořeny fenoménu otcovství navazuje Zoja líčením historie otce, kterou sleduje v prostoru západního světa, především ve Středomoří. Postupuje od pravěku přes Řecko, Řím, počátky křesťanství, Francouzskou revoluci, průmyslovou revoluci, obě světové války k revoluci rodiny a dnešní situaci. Zojova analýza současného stavu věcí spjatých s otcem, tedy hodnot, tradice a jejich udržování a předávání v době rychlých změn, je stejně pronikavá a důkladná jako jeho pohled do minulosti. Sledujeme rostoucí propast mezi generacemi, zvnějšnění hodnot, které přinášejí pravidla trhu (jejich materiálnost jdoucí přímo proti duchovnosti a hierarchické povaze otce), regresivní momenty, jež oslabují sociální stránku lidské bytosti a vedou ji k prožívání zákonů vtiskovaných instinkty. Otec jako společenské téma se neodlučitelně pojí s jeho postavením v rodině: moderní otec se jako svědek obecného veřejného obnažování, které předvádějí masová média, kompenzačně stává mlčenlivým a uzavřeným vůči rodině, s níž beztak tráví jen velmi málo času. Psychologické analýzy dobových obrazů (literárních a výtvarných) Zoja vždy propojuje s připomenutím odpovídajících biologických daností. V závěru knihy konstatuje, že se otec ztrácí, ačkoli společnost je tradicí a kořeny patriarchální. Svět hospodářství a technologie je vlastně mateřský, neboť slouží uspokojování potřeb, konzumu a přivádí duši na úroveň raného dětství. Namísto hierarchie otcovských hodnot a duchovnosti se prosazuje rovnostářství bez hodnot a vzorů, respektive s hodnotami trhu a módními vzory. Zoja proto apeluje na nezbytnost hledání otce, které je v evropské kultuře velkým tématem od chvíle, kdy se objevil příběh o Télemachově touze po setkání s otcem. Podobné práce se často snaží poskytnout nějaký návod k nápravě stavu věcí. Zoja otevřeně říká, že nic podobného nemá v úmyslu. Čtenáře provede tématem s tím, že vše ostatní je na něm. Zojova originálnost spočívá i v důsledně psychologickém a komplexním přístupu, který v historii i současnosti odhaluje psychologická fakta a předkládá je jako cenná sdělení pro duši. Bravurně zachází s tématy západní kulturní historie a antropologie. Zojova kniha, ověnčená italskou literární cenou Premio Palmi a renomovanou americkou Gradiva Award, má tedy co říci každému, kdo se zajímá o psychologické pozadí dnešní doby nebo o historii západu, zvláště o tzv. historii mentalit nebo o kulturní historii a kulturní antropologii. A samozřejmě všem těm, které zajímá postava otce. Přejít na detail knihy.
Srdce táty
(2010) - O. PoliExistuje otcovský styl výchovy? Přistupují muži k výchově jinak než ženy? Je mužský způsob výchovy pro děti a jejich vývoj přínosem? Tyto otázky se jako červená nit vinou všemi úvahami, které najdete v této knize, zamýšlející se nad tím, co je pro mužský styl výchovy typické, a proč by ho děti měly zažít. Znovuobjevit mužský způsob výchovy musí především sami otcové, kteří dnes často trpí pocity méněcennosti, že výchovu nezvládají tak dobře jako ženy. Právě proto je nutné, aby objevili skrytou krásu a potřebnost mužského přístupu k výchově svých dětí. Podle Osvalda Poliho má otec dítěti zprostředkovat určitý pohled na život a probudit jeho „ideální Já“. Jeho inspirativní kniha vychází z předpokladu, že muži a ženy se od sebe v zásadě liší, a to v oblasti, tělesné, duševní i duchovní a poskytuje praktický návod, jak se stát dobrým otcem. Je určeno nejen věřícím rodičům, mohlo by se uplatnit i mimo křesťanské kruhy. Využijí ji i duchovní a studenti teologie. Osvaldo Poli je známý italský psycholog a psychoterapeut. Léta se věnuje formaci k rodičovství a k partnerství a výchově dětí, přičemž spolupracuje s různými skupinami, institucemi a časopisy. Přejít na detail knihy.
Vztah otce a syna
(2008) - T. NovákKdo jiný by měl být jeden druhému bližší než nejbližší příbuzní... Ne vždy tomu tak je. Kniha známého psychologa a manželského poradce PhDr. Tomáše Nováka se zabývá běžnými problémy, které ovlivňují vztah otce a syna, upozorňuje na komunikační problémy, na zbytečná traumata, která vztah zatěžují. Vztah ''otec a syn'' bývá považován za psychologicky nejsložitější vůbec. Snad právě proto autor zvolil formu rozhovorů a dopisů, aby tento tak komplikovaný vztah přiblížil a co nejvíce objasnil. Doufáme, že vám tato publikace přinese množství podnětů a třeba i napomůže ve složitých rodinných situacích. Přejít na detail knihy.
Vztah otce a dcery
(2009) - T. Novák, B. DvořáčkováSpojení otce a dcery je značně osudové, pro život podstatné a do jisté míry na okraji zájmu. Ale i otcové a dcery mají někdy problémy ve vztahu. Kniha známého českého psychologa a manželského poradce se zabývá běžnými problémy, které ovlivňují právě vztah otce a dcery. Upozorňuje zejména na komunikační problémy, na zbytečná traumata, která vztah zatěžují. Radí, jak o vztah pečovat, jak porozumět chování a jednání dcery vůči otci, jak problémy vyřešit a konflikty utlumit. Publikace je doplněna také oblíbenými testy, které ověří, zda je vzájemný vztah opravdu harmonický. Přejít na detail knihy.
Být či nebýt otcem
(2010) - kolektiv autorůJedna ze dvou knihy úvah žen a mužů s odlišným kulturním a sociálním zázemím, kteří se zamýšlejí nad důvody, které vedly k tomu, že se nestali biologickými rodiči. Knihy problematizují tradiční chápání mateřství a otcovství jako povinných rolí a ukazují dobrovolnou i nedobrovolnou bezdětnost jako příležitost, jak rozšířit význam pojmu rodičovství o péči, kterou prokazujeme lidem, které máme rádi. Přejít na detail knihy.
Být otcem
(2004) - J. AugustynÚvahy o současné krizi otcovství a rodiny. Už po desetiletí se hovoří o krizi, ba rozvratu otcovství. Avšak, díky Bohu, organismus zachvácený nemocí si vytváří protilátky. Platí to i o organismu společnosti. V dnešní době se totiž otcovství dá přirovnat ke službě vojáka, který bojuje hned na několika frontách zároveň. Ne nadarmo už básník Charles Péguy nazval otce velkým "dobrodruhem moderní doby". Augustyn knihu začíná popisem dnešní krize otcovství, ale na rozdíl od jiných si nezoufá. Přejít na detail knihy.
