Paranormální romance, která chce působit temně a drsně

recenze

Brexley Kovácsová vyrostla v Budapešti, rozdělené na Budu, kterou obývají nebezpeční fae, a na Pešt, v níž živoří lidé. Tedy až na smetánku skrývající se za zdmi Leopoldova, kde vyrostla Brexley jako schovanka samotného vůdce lidí Ištvána Markose. S jeho synem Cadenem ale přepadávají vlaky s cílem získat léky a další potřebné věci pro chudé. Jenže jednou jim to nevyjde, Brexley zatknou a ocitne se v Halálházu, tajném vězení, z něhož nikdo nevyšel živý...

V Domě smrti se setkává s živoucí legendou Warwickem Farkasem, o kterém všichni slyšeli, ale nikdo nevěří, že existuje. Ten, ač sám vězeň, vládne Halálházu železnou pěstí.

Divoká říše je napsaná čtivě, svižně a od chvíle, kdy se Brexley dostane do vězení odsýpá ve slušném tempu. Nechybí v ní bad-ass hrdinka, tajemný, nebezpečný a přitažlivý hrdina, atraktivní prostředí dystopické Budapešti, v níž hrozí válka mezi lidmi a fae, tajemství, zrada, akce, pár krvavých scén a úmrtí. Brexley také navazuje nečekaná spojenectví a nová přátelství a nechybí zde ani romantika.

Znělo to skvěle, ale příběh je bohužel nepromyšlený, nedotažený, plný klišé a nelogičností. Autorka si občas protiřečí, a i v českém překladu se objevily kiksy, jako když Brexley bodne soupeře do ramene a následně mu vytahuje tyč z kolene.

Brexley je navíc typická Mary Sue - nádherná, schopná v boji, umí se plížit jako duch a chlapi se do ní zamilovávají, aniž tuší proč. K Warwickovi ji to nevysvětlitelně přitahuje (a to i v těch nejméně vhodných a uvěřitelných chvílích), ale přitom se mezi nimi nejsou patrné žádné něžnější city ani se mezi nimi nevytváří vztah. Brexley navíc stíhá vnímat i uprostřed nebezpečí každého sadistického strážce jako nebezpečného, ale zároveň svůdného a sexy. Brexley (a její libido) nezastaví ani kulka.

Stacey Marie Brownová popisuje každého chlapa, i když se jedná o postavu, která se tu jen mihne. Zbytečně tím zahušťuje děj, mate čtenáře a nabírá stránky místo toho, aby budovala zápletku. Přitom všechny vedlejší postavy - Kek, Lynx, Tad, Opie a dokonce i sám Warwick Farkas jsou jen načrtnuté, nemáte šanci je poznat a vytvořit si k nim nějaký vztah. To, co u Sarah J. Maasové bezvadně funguje, tady selhává na celé čáře.

Největší problém jsem ale měla s tím, že Stacey Marie Brownová vymyslela Halálház až směšně naivně. Pokud chtěla vytvořit vězení s nelidskými podmínkami, tak se nemusela ani inspirovat v historii u koncentračních táborů nebo ve středověkých kobkách. Ještě v moderní době totiž existují vězení, která jsou mnohem horší než autorkou vymyšlený Dům smrti: vězni v hadrech nacpaní jeden na druhém, nulová hygiena, nemoci, mučení, psychické týrání, pokusy na lidech a znásilňování. Jenže o tom by se ale čtenářkám, které hledají temnou a drsnou romanci, asi číst nechtělo.

Pokud se vám líbila série Z krve a popela, tak by vám měla sednout i Divoká říše. Ta je přeci jen lepší než kniha od Jennifer L. Armentrout, kterou jsem po sté stránce odložila. Divokou říši jsem po sté stránce přestala brát vážně a po dvou sté stránce mě začala dokonce i bavit.

Divoká říše je ale typická paranormální romance, která chce pouze působit temně a drsně. Přesto dám druhému dílu s názvem Nezkrotná říše, který vyšel v říjnu 2023, šanci. Slibuje konečně pořádně ukázané prostředí dystopické Budapešti, nové postavy, problematiku z pohledu fae a chladného a krutého faeského vládce Kiliána, který není takový, jak se na první pohled zdá. Na tohle já vždycky slyším, tak snad nebudu (opět) zklamaná.

Komentáře (0)