Konečně YA, které má šanci oslovit i dospělejší čtenáře

recenze

Pokud jste poslední dva, tři měsíce nestrávili na pustém ostrově, nebo cestou na měsíc, patrně vás neminula mediální “masírka”, která doprovázela horkou novinku Nikdynoc od Jaye Kristoffa. Má ale tento mix kouzelného Harryho Pottera a smrtícího komiksu Deadly Class skutečně co nabídnout? Nebo dostáváme jen další průměrné YA, kterému nemalou měrou k úspěchu pomůže úspěšná reklamní kampaň?

Nebudu zbytečně chodit kolem horké kaše a napínat vás. Tenhle kousek se vážně neskutečně povedl a ukazuje, že i toliko propírané young adult má rozhodně co nabídnout. Jen to chce správný nápad, atraktivní hrdiny, originální prostředí, trochu nezbytného humoru a především nevsázet pouze na omílaná klišé, kterými se tento žánr jen hemží. Kristoffovi se podařilo vše splnit do puntíku a přidává i něco navíc. Díky tomu se z Nikdynoci stává pořádná jízda, která vás bude bavit od začátku až do samotného konce. Ale všechno pěkně popořadě.

Tento autor rozhodně není pro české fanoušky nikým neznámým. Ostatně stačí zmínit originálně pojatou sérii Akta Iluminae a většina fanoušků YA bude hned doma. Avšak zatímco na veleúspěšném Iluminae spolupracoval Kristoff s Amie Kaufman, Nikdynoc je zcela v jeho režii. A možná i díky tomu se můžeme těšit na vskutku drsnější kousek, který i přesto, že hlavní hrdinkou je dospívající dívka, má šanci zaujmout i muže.

Již jsem to zmiňoval v úvodním odstavci, Nikdynoc by se v krátkosti dala shrnout asi jako pořádně ujetá kopie Harryho Pottera, který ujíždí na komiksovém Deadly Class. Minimálně z těchto dvou sérií si totiž Kristoff bere inspiraci pro svou knihu a nutno říct, že výsledek se nad očekávání povedl. Při čtení tak nemusíte mít rozhodně strach, že by se jednalo o pouhou kopii známých příběhů, ba právě naopak Nikdynoc se vydává zcela svojí cestou a slibuje vskutku zajímavý zážitek ze čtení.

Hlavní hrdinkou je Mia Corverová, dcera vlivného aristokrata, která v pouhých deseti letech přišla o celou rodinu i střechu nad hlavu. Zázrakem se jí daří všechny neblahé události z počátku knihy přežít ( jinak by nebylo o čem psát) a vydává se na svou strastiplnou pouť za pomstou. A kde nejlépe začít, než ve škole pro vrahy. Úspěch si však musíte zasloužit a tak na Miu čeká nelehká cesta dlážděná mrtvolami a krví. Dokáže uspět a stane se nelítostným nástrojem Paní požehnané vraždy, nebo naopak upadne v zapomnění a její tělo skončí v neoznačeném hrobě?

To je však pouze základní kostra příběhu. Kristoff si tohoto pro nás takřka na pětistech stranách přichystal mnohem, ale mnohem víc. I díky tomu se Nikdynoc lehce vymezuje oproti běžné YA produkci, která je z velké části přímočará. Když k tomu připočteme vcelku slušnou dávku násilí, vulgarit a špetičku sexu, má tato kniha daleko blíže ke klasické “drsné fantasy”, než k YA, které v drtivé většině vsází na jednoduchost. Ano, jsou zde náctiletí hrdinové, i nějaký ten náznak rodícího se románku, tím však výčet tradičních klišé končí a Kristoff vše zvládne v průběhu knihy ještě notně zredukovat.

Pochvalu si bezpochyby zaslouží i vcelku propracovaný svět, ve kterém se tento příběh odehrává a který mu zároveň dodává patřičnou hloubku a atmosféru. Nikdynoc skutečně moc slabých míst nemá, o tom ostatně svědčí i hodnocení napříč knižními databázemi, kde se tento kousek pohybuje nad 90%. Jediná menší výtka tak bude pravděpodobně mířit až k přehnanému množství poznámek pod čarou. V těch se autor opravdu vyžívá a především v úvodní části knihy budete mít pocit, že více než samotného příběhu si užíváte hlavně tyto zmíněné dovětky. To je však pouze malá kaňka na kráse, která naštěstí výraznějším způsobem nenarušuje celkový dojem, který ve vás tato kniha zanechá.

Nikdynoc je skutečně výborným kouskem, kterému nechybí k dokonalosti takřka nic. Máme zde zajímavý nápad, originální kulisy i atraktivní hrdiny. Ačkoliv tedy již dávno nejsem příznivcem YA a tento žánr tolik nevyhledávám, Kristoff si mě v Nikdynoci skutečně získal. Tahle kniha je tak jasným důkazem toho, že i toliko propíraný žánr má stále co nabídnout. A k úspěchu stačí jen málo, originální nápad, nebát se experimentovat a vyhnout se profláklým klišé. A jen tak mimochodem, pokračování by mělo být ještě lepší než první díl….

Komentáře (0)