Gravitace

recenze

Lékařka Emma Watsonová se vydává na oběžnou dráhu, aby na Mezinárodní vesmírné stanici ISS nahradila jednoho ze svých kolegů. Na stanici ale začíná docházet k sérii záhadných úmrtí, jejichž zdrojem se zdá být jeden z biologických experimentů, které jsou na stanici prováděny. Dokáže Emma najít lék dřív, než zemřou úplně všichni členové posádky? A kde se na stanici virus vlastně vzal? A je vůbec pozemský?

Na tuto knihu jsem se těšila už delší dobu. A tak jsem ráda, když mohu uvést, že vůbec nejsem vůbec z knihy zklamaná. Autorka láká své čtenáře již svou přitažlivou anotací. Dějově pak námět rozpracovává velmi pečlivě a do hloubky. Co tak musím Gerritsenové rozhodně pochválit, je to, jak detailně si nastudovala všechno, co k vesmírné pouti potřebovala – od technických parametrů vesmírné stanice až po podmínky, v nichž astronauti musí po týdny setrvávat ve vesmíru, včetně jejich dlouhé přípravy na Zemi. Jako laikovi mi celé vyznění příběhu připadalo velmi věrohodné, realistické a Gerritsenovou jsem obdivovala, jak dobře se s tímto tématem poprala.

Děj ubíhá velmi plynule, jedná se o napínavé vyprávění, se skvěle brutální atmosférou, kdy nevíte, kdo další onemocní a zemře. Co bohužel musím vytknout, je to, proč jako první musí umírat ne-Američané. Je klidně možné, že se v tom Gerritsenová nesnaží něco naznačovat či sledovat, ale zdá se mi, že se tenhle motiv v knihách, filmech či seriálech opakuje celkem často a je do očí bijící. Jako by snad lidé neamerického původu mohli být obětováni a jen Američané jsou ti, kdo mohou přežít. Začíná to být skoro otravné a příliš stereotypní. Co mi také připadalo trochu klišoidní, byl ten konec, který se mi zdál poněkud přitažený za vlasy.

Co bych také trochu vytkla, jsou scény zaměřující se na postavu Sullivana Obieho. Tyto scény se Sullivanem sice byly svým způsobem důležité pro konečné rozuzlení, ale na můj vkus byly příliš vleklé a zbytečně zahlcovaly čtenáře detaily, které pro příběh nebyly podstatné. Neškodilo by, kdyby to autorka trochu proškrtala. Pasáže by nabyly na svižnosti a nepůsobily by tak hluše jako nějaká vata, která má zaplnit prázdný prostor. Myslím, že to také trochu zpomalovalo děj a rozmělňovalo jinak velmi hutnou atmosféru, a byla to opravdu škoda.

Celkovou atmosféru totiž jednoznačně považuji za největší tahák celé knihy. Vše se odehrává v podvědomém strachu, v nervozitě z časového omezení (boj s časem je všudypřítomný) a v boji s dlouhodobou nevědomostí ohledně nebezpečného organismu a toho, jak tento organismus ukočírovat. Nejvíc je to znát v pasážích, které se odehrávají v samotné vesmírné stanici. Už tak se zde člověk cítí stísněně, jako by měl klaustrofobii. O to horší to je, když víte, že někde kolem vás se dost možná rozprostírají nakažlivé částečky neznámého organismu, který na vás může zaútočit odkudkoliv a může vás zabít. Z tohoto hlediska byla kniha svým způsobem děsivá a znepokojivá.

I když měla kniha pár svých drobných much, dávám nakonec 90 %. Sedlo mi to žánrově, atmosférou, prostředím, bylo to velmi napínavé a já si u toho odpočinula. Knihu určitě doporučuji.

Komentáře (0)