Ve.Ramone
přečtené 355
Sí, vole!
2018,
Pavel Liška
Rozhodně to není žádná odborná literatura nabušená historii a fakty o navštívených zemích. Je to subjektivní vyprávění tří motorkářů a z každého jde individuálně cítit, jací jsou, co je zajímá a jak věci vnímají. Budete přesně vědět, jaká byla cesta, jak se jim jelo, co se jim rozbilo na motorce, co měli k jídlu (kuře s rýží) a co pili (rum nebo pivo). Já jsem přesně tohle čekala, takže žádné mrzení v tomto směru se u mě nekonalo. Líbilo se mi tohle pojetí. Dozvídáte se o jejich pocitech, o tom, jak se lidé v různých zemích chovají, jak přistupují k turistům. Moc se mi líbil nápad, že každému, koho potkají, položí tři stejné otázky a budou sbírat jejich odpovědi. Je veliká škoda, že těchto rozhovorů je tam zoufale málo. Jakkoli to bylo ze začátku zajímavé, tak mě ale postupně přestávalo bavit číst dokola o tom, jak se mezi sebou hádají, jedou po prašné cestě nebo po kamenech do kopce a nedokážou se dohodnout, kam odbočí a kde budou spát. Osobně mě nejméně bavilo vyprávění Pavla Lišky. Jednak mi jeho humor z větší části vůbec nepřipadal vtipný, druhak mě nebavily jeho dlouhé úvahy, hloubavé myšlenky, kdy nejčastěji litoval sám sebe a stěžoval si, ani mě příliš nebavilo si číst o tom, kdy a jak kvalitně se vykakal. Po vizuální stránce mě knížka ale bavila. Nevadilo mi písmo ani barvičky, naopak. Klidně bych přidala víc fotek, protože jich museli mít z cesty bambilion a nechápu, proč nevyužili potenciál téhle knížky, a nenasypali jich tam mnohem víc.... celý text
