tomas6658
přečtené 178
Hodinář z uličky Zvěrokruhu
1992,
Viktor Fischl
Román, jehož děj je zasažen do Tel Avivu (Jaffy). Další dílo, které Viktor Fischl napsal společně se svým bratrem Pavlem. Předesílám, že jsem obrovským (ne nekritickým) příznivcem autora a tudíž za mě opět velmi silná věc, která na mě velmi zapůsobila. Viktor Fislchl prostě psát uměl a i na tomto díle je to jednoznačně znát. Hlavní postava románá, Viktor Blum, je přeživší Šoa, který se v koncentračním táboře přiučil hodinářskému řemeslu a po vysídlení do Izraele si vybudoval malou hodinářskou dílnu v Jaffě (součást Tel Avivu). Práce i Viktorův manželský život plynou den za dnem, v relativně monotónním tempu. Zdánlivě jednotvárný život a kolorit, dotvářen svéráznými sousedy z Jaffy, je ovšem stále silněji narušovaný vracejícími se traumatizujícími vzpomínkami na léta, které Viktor prožil v koncentračním táboře. Tyto traumata se stále častěji vracejí a sužují jej popisovány jako šeď, která jej pohlcuje a obklopuje. Postupně selhávají pokusy o vypořádání se s těmito běsy, ať už prostřednictvím manželského soužití (Viktor není schopen říct své ženě více o svých hrůzných prožitcích), či v kontaktu s dalšími přeživšími, kteří jdou cestou absolutního vytěsnění vzpomínek na kruté zážitky. Jakousi katarzí je setkání s vnučkou prodavače falafelu, souseda z ulice, kde má Viktor svoji dílnu. Po určitém dramatickém vývoji a tragédii, která se stane v sousedství, se Viktor (za vydatné pomoci své ženy Magdy) svým způsobem začne vypořádávat s trýznivým údělem, poznávajíce, že svým vzpomínkám sice nemůže jednou provždy uniknout, ale může se je pokusit nést tak, aby mu umožňovaly zároveň i prožívat důstojný a naplněný život Nemohu jinak, než subjektivně hodnotit tento román nejvyšším počtem bodů. Mimo své výše zmíněné obliby díla Viktora Fischla je fascinujícím prvkem poetičnost a jazyková hravost, s jakou je román napsán - to je výrazným aspektem i dalších Fischlových děl. Dalším významným motivem je autobiografie - Pavel Fischl, spoluautor románu, přežil hrůzy Šoa, což se jednoznačně odráží v díle. Řečeno s autorem: ... "ten, kdo přežil peklo, mohl jím buď projít a nechat je za sebou, anebo nést v sobě dál to peklo, kterým sice prošel, ale ze kterého nikdy nevyšel a ono nevyšlo nikdy z něj".... celý text
Likvidace
2006,
Imre Kertész
Rozsahově nevelká novela, ovšem svým významem a myšlenkovým přesahem velké dílo. Volná součást autorovy tetralogie, spolu s Člověkem bez osudu, Fiaskem a Kaddiš za nenarozené dítě. Ústřední motiv je "vyrovnávání se" s údělem židovství a s mezním prožitkem Šoa, s "Osvětimí, která je v životě přeživších stále přítomná". Situace, často popisovány zdánlivě jednoduše a samozřejmě, mají významnou působivost, působí tíživě a často bezvýchodně. V tomto pohledu je to mimo jiné i dílo existencionalistické. Poměrně komplikovaná vypravěčská struktura, střídající formy. Základní dějová linka - rukopis románového díla od spisovatele B. - "obžaloba života" a redaktor Keserű, který je odhodlaný i proti autorově vůli (vnímající vysokou kvalitu díla) román vydat. Zásadní je i dopad života a díla B. na B.-ovu bývalou ženu i milenku. Silný aspekt osobní role člověka v situaci volby životních rozhodnutí - uvědomování si vlastního já, tváří v tvář neschopnosti (či nemožnosti) překonat vliv minulosti. Nelehké čtení, mnohovýznamnost, která ale pozorného čtenáře odmění velikou vnitřní myšlenkovou bohatostí a přesahem. Ne nadarmo obdržel autor Nobelovu cenu za literaturu.... celý text
Pátá čtvrť
1991,
Viktor Fischl
Fischl byl mistr vypravěčského řemesla i pointy. Prostě skvělé a zajímavé čtení. Plastické vykreslení mikrokosmu pražského Josefova na přelomu 19. a 20. století, zabydleného různými typy postav a postaviček, které se snoubí s tajemnem i židovskou spiritualitou. To vše napsáno krásnou poetikou, s ústředním motivem kriminální zápletky. Na pozadí asanace pražského židovského ghetta se odehrává příběh záhadných žhářských útoků na vetešnictví a různé další obchůdky. Z těchto je křivě obviněn i odsouzen Egon Holub, tovaryš v tiskárně pana Brandejse. Po nějaké době, několika dalších požárech a dvou vraždách vyjde najevo, že je Egon nevinný a pátrání po pachateli pokračuje dále, až k nečekanému rozuzlení... Toto je už mé několikáté literární setkání s Viktorem Fischlem a opět dopadlo z mého pohledu na výbornou. Mám trochu dojem, že je autorovo dílo v dnešní době ve stínu Kafky, případně je jeho kvalita ne úplně doceněná.... celý text
Trojpovídka o dluzích
2002,
Viktor Fischl
Triptych povídek, napsaných spolu s bratrem Pavlem Fischlem - o okolnostech vzniku "dluhu" a jeho splácení, ať už v hmotné nebo duchovní či morální rovině. V první povídce se jedná o příběh autorova otce, který sloužil jako důstojník v rakouské armádě za první světové války a po válce založil slibně se rozbíhající zasilatelskou živnost. Vše fungovalo velmi dobře, až do momentu, kdy otec zjišťuje, že jej jeho obchodní partner podvádí a vyvádí peníze z firmy ve svůj prospěch. Otec je donucen živností uzavřít a po celý zbytek svého života splácí své dluhy. Po jeho smrti tuto povinnost převezme na svá bedra jeho syn. Do toho všeho přichází druhá světová válka a holocaust, ve kterém zahynou všichni otcovi věřitelé. Dluh tedy zůstává nesplacen. Tématem druhé povídky je závazek či morální povinnost Pavla Fischla vůči jeho spoluvězni z koncentračního tábora, mlynáři, který jej požádá o splacení svého dluhu. Autor přežije a po válce se jako etablovaný a poměrně zámožný chemik snaží vypátrat mlynářova věřitele. V rámci svého pátrání však zjistí, že věřitel zemřel i se svojí rodinou za tragických okolností za války prozrazen sousedem, že ukrýval židovskou rodinu. V třetí povídce se jedná o vypravěčův morální dluh nalézt a vydat básně mladého talentovaného básníka, se kterým se setkal v Terezíně a Osvětimi. Básník v Osvětimi umírá. Po válce se podaří, s pomocí partnerky, nalézt spisovatele, který o nalezeném díle píše román, před jeho dokončením však umírá. Dílo je doplněno vzpomínkami vypravěče na mladého básníka a po smrti spisovatele vydáno. Zdá se, že spisovatel si vzal na svá bedra část tíhy onoho morálního dluhu vůči básníkovi Leitmotivem všech tří povídek je, řečeno s autory, jakási "obecná zadluženost" vůči těm, kteří nepřežili holocaust - "dluh za to, že my jsme přežili a oni ne".... celý text
Caři, popi, bolševici
1966,
Egon Erwin Kisch
Jedna z autorových vrcholných sbírek literární reportáže, tentokráte ze Sovětského svazu z roku 1926. Reportáže z mnoha koutů svazu, z mnoha zajímavých míst, objektivně a bez patosu vykreslující pozorované místa, lidi a skutečnosti. EEK byl svého času světová špička v žánru literární reportáže a tato sbírka je toho nesporným důkazem.... celý text
Pan Theodor Mundstock
2005,
Ladislav Fuks
Autorova románová prvotina, kterou napsal ve svých čtyřiceti letech a která vzbudila okamžitě velikou odezvu kritiky jak v Československu, tak v zahraničí, a vynesla autorovi značnou popularitu. Z velké části metaforickou a na niterních myšlenkách postavenou formou napsaný psychologický román o pražském Židovi na počátku druhé světové války. Konstantní pocit strachu a napětí před předvoláním do transportu do koncentračního tábora se mísí s mnohými vnitřními pocity a halucinacemi, které silně ovlivňuje vnitřní dialog se stínem hlavní postavy, Monem a dalším přeludem, slípkou, o kterou se hrdina stará ve své domácnosti. Děj se zaměřuje na přípravu na transport (sebetrýzeň, simulace vlastní smrti, trénování odolnosti apod.). Leitmotivem je popis postupného sebedestruktivního duševního rozkladu na základě soustavného strachu a diskriminace při očekávání příchodu mezních životních situací. Tragický a paradoxní konec koresponduje s myšlenkou, že není možné se jakýmkoliv způsobem připravit na to, co nám osud přichystá, není možné nacházet důstojnost v čase zmaru a nelidskosti. Jedním z ústředních témat Fuksovy tvorby byl vedle tématu holocaustu a utrpení Židů i (často tragický) střet citlivého a zranitelného jedince s nelidskými podmínkami a utrpením, které z těchto podmínek pramení. Nenaplnění citových potřeb a z toho plynoucí duševní strádání. Co se týká stylistického zpracování, převažuje čtenářsky zhusta obtížná metaforická forma, doplněná o časté niterní monology či prožitky, s opakujícími se motivy a symbolikou.... celý text
Periférie
2010,
František Langer
Jedna z Langerových nevýznamnějších dramatických divadelních her. Hra vzbudila svého času velikou pozornost diváků i kritiky a byla uvedena v Československu, Evropě i v Americe. V mém případě se jedná o první setkání s Langerovou dramatickou tvorbou. Hlavní postava Franci, člověk z pražské periferie, se vrací z výkonu trestu za vloupání, do kterého byl určitým způsobem vmanipulován svými kumpány, Barborku a Tonym. Při návratu se seznámí s Annou, chudou dívkou, která se živí prostitucí, a začnou spolu žít. Záhy přijde zásadní zlom - Franci při šarvátce zabije jednoho z Anniných zákazníků a zinscenuje vraždu tak, aby se zdála jako smrtelný úraz. O tom se mu podaří přesvědčit i policii a je dokonce odměněn vdovou po onom zavražděném muži. Zdánlivě příznivý vývoj událostí - Franci a Anna začnou vystupovat se svým tanečním programem v nočním podniku a získávají relativně slušný příjem a živobytí - je ovšem stále více zastiňován Francinovým špatným svědomím a výčitkami. Svěřuje se svým tajemstvím nejen svým kamarádům, ale i policii, je však odmítnut s tím, že si vše vymyslel. V zoufalé snaze očistit své svědomí naráží Franci náhodou na vysloužilého soudce, který propadl alkoholu. Ten nabízí Francimu určité rozhřešení a jakési vykoupení z tíže jeho svědomí... Hlavním motivem hry je otázka viny a trestu a působnosti svědomí (jeho tíže). Zpracování této látky je určitou odpovědí na Dostojevského román Zločin a trest, zabývající se stejnou tematikou. Hra byla později autorem přepracována a nabízí dva alternativní konce - jeden tragický a jeden s určitým katarzním vyústěním. Hra byla mimo jiné inspirována i učením Sigmunda Freuda o lidském podvědomí.... celý text
Městské sady a jiné povídky
2000,
Hermann Grab
Městské sady: Román z prostředí vyšší měšťanské společnosti, jehož děj je zasazen do přelomu roků 1915 a 1916. Jedná se o autorovu prvotinu, kterou napsal v pouhých osmadvaceti letech. Dílo bylo ve své době často srovnáváno s dílem Kafkovým a Proustovým a má velmi výrazné impresionistické prvky. Hlavní postavou románu je dospívající chlapec Renato Martin, syn z bohaté měšťanské rodiny, jemuž je třináct let a navštěvuje klasické gymnázium. Chlapcovo zrání se odehrává na pozadí stále více se připomínající první světové války, která se postupně, vlivem domácího služebnictva a gymnaziálních profesorů, stává důležitým motivem (příspěvky na válečné úsilí, smrt syna majitelky papírnictví na frontě, zvyšující se vlastenecké úsilí gymnaziálních pedagogů). Renato prožívá intenzivní vnitřní citový i myšlenkový vývoj, který je formován jak jeho spořádanou patricijskou rodinou a gymnaziální docházkou, tak i vlivem jeho anglické vychovatelky a v neposlední řadě i citovým vzplanutím k dívce Marianě. S tou se často prochází v městských sadech a snaží se ji zaujmout svými znalostmi prózy i hudebních děl. Jeho sokem v lásce se však stává jeho spolužák z gymnázia Felix, kterému se podaří Marianu svést a získat její přízeň, využívaje přátelství s Renatem k přístupu k ní. Ve světle určitých nepříznivých událostí se Renato odhodlá k činu, který je vůči Felixovi shovívavý, ale pro něj samotného riskantní. Následkem je, že se Felix od Renata odvrátí a Mariana se i s matkou odstěhují z Prahy Hermann Grab pocházel z bohaté pražské aristokratické rodiny, která vlastnila textilní továrnu a konvertovala z judaismu ke katolicismu. Jeho otec byl povýšen roku 1915 do rytířského stavu (Familie Grab von Hermannswörth). Sám autor byl mimo jiné i klavírní virtuos. V románu uplatnil prvků impresionismu a postmodernismu (nedějovost, imaginace, vnitřní monology a myšlenky), které se pak odrážely v textu díla děj, který se často prolíná do snových a kontemplativných obrazů a myšlenek, např. "Někdy nám z ničeho nic připadne, že skutečnost, kterou jsme si vystavěli z hrubého materiálu svých smyslových vjemů, je jen něčím náhodným, a zatímco si ze starých stavebních kamenů budujeme skutečnost novou, jako když v krasohledu dáváme vznikat novému obrazu, prožijeme podobný prožitek, jaký nám připravuje umění nebo láska". Myšlenkově propracované, zároveň čtivé a velmi osvěžující. Advokátní kancelář: Krátká povídka, která byla vydána z autorovy pozůstalosti. Reflexe nástupu fašismu v Evropě. Prostřednictvím mladé písařky, zaměstnané v právní kanceláři židovského právníka čtenář sleduje postupný nástup nesnášenlivosti a xenofobie, doprovázen vnějším vlivem (fašistická Itálie) a propagandou. Vlivem postupu událostí musí postupně kancelář opustit jeden z advokátů (odpůrce fašismu), majitel kanceláře (židovský právník) a židovská písařka. Nakonec je majitel kanceláře zatčen a ve vazbě spáchá sebevraždu a kancelář je arizována. Oddech na útěku: Povídka zabývající se údělem židovských emigrantů, snažících se uniknout před fašismem z Evropy. Děj se zaměřuje na starší manžele Ehrlichovi vídeňského židovského obchodníka s koženým zbožím a jeho manželku kteří se dostanou na útěku přes Francii do Portugalska a s dalšími emigranty se stejným údělem se snaží získat vstupní víza do Spojených států. Vlivem peripetií (nepřízeň konzulů z amerického vyslanectví, omezené kvóty na udělování víz, naladění americké společnosti směrem k izolacionismu a nevměšování se do evropských záležitostí) se horší naděje manželů na vystěhování a zintenzivňuje se jejich obava před deportací zpět do nacistické třetí říše. Vlivem psychického vypětí se zhoršuje již tak podlomený zdravotní stav pana Ehrlicha, který po všemožném úsilí přesvědčit americké úřady k udělení víza nakonec umírá. Jeho manželce se nakonec podaří vystěhovalecké vízum získat Svatba v Brooklinu: Autobiografická povídka o nesnadném potýkání se válečných uprchlíků s novou americkou realitou. Hlavní postava, židovský novinář a hudební kritik, doktor Korn se po příjezdu do New Yorku musí zabývat tím, jak si v nové zemi zajistí své živobytí a existenci. Jeho doposavadní zkušenosti se zdají být v novém působišti nevyužitelné a jeho znamí z řad emigrantů mu radí začít se živit něčím jiným, co by bylo výnosnější než hudební kritika. Z těžkých obav o další existenci je Korn dočasně vytržen pozváním na svatbu své sestřenice. Při této příležitosti se dostává v diskusi do sporu s některými svatebními hosty a vzniká vzájemné nepochopení, syceno mimo jiné i nesouhlasem velké části americké společnosti podílet se aktivně ve válce proti evropskému fašismu. Na cestě zpět ze svatby do svého skrovného bytu je doktor Korn při noční procházce Central parkem přepaden a zavražděn.... celý text
Siddhártha
2003,
Hermann Hesse
Příběh bráhmanského syna Siddhárthy, jež v mládí spolu se svým společníkem Góvindou opouští domov a nastupuje na náročnou životní pouť, která jej vede od mládí do stáří, přes mnoho životních situací, dějů a cest. Podobenství duchovní cesty člověka, hledání smyslu vlastního života. Siddhártrův život je v popisu podobný skutečnému životu Buddhy. Příběh je výrazně ovlivněn východními náboženskými směry (především buddhismus a hinduismus). Formální rozvržení novely rámcově respektuje buddhistickou sútru o roztočení kola nauky - jeho osnova je rozdělena do kapitol podle čtyř ušlechtilých pravd a osmidílné stezky, přepracováno však autorem a doplněna jeho vlastními myšlenkami, především z hlediska osobní svobody, pacifismu a hledání vlastní lidské integrity. Vkladem autora je skrze duchovní východiska nacházet osobní životní cestu hlavní postavy příběhu a její vlastní existenční východiska, oproštěná od přílišného schematismu jednotlivých duchovních nauk. Ty jsou inspirací a ovlivňují, ovšem nediktují hlavní postavě "jedinou danou" cestu k dosažení osobního naplnění. To je v díle vykreslování jako východisko individuality každého jedince a originální cesty jeho vlastním životem jeho hledáním vlastní svébytné existence. Hlavní motiv díla je dle mého hledání východisek z morální krize člověka, konfrontovaného svými činy, důsledky svého konání a myšlení. Snaha o čistotu takového konání, hledání cesty k splynutí s přírodními zákonitostmi, usilování o to, stát se jejich nedělitelnou součástí.... celý text
Dáma s kaméliemi
2008,
Alexandre Dumas, ml.
Klasika, která prostě potěší. Realistický román Alexandra Dumase ml., kriticky zobrazující sociální poměry v soudobé francouzské společnosti. V tomto případě byl inspirací život mladé kurtizány Marie Duplessis, se kterou se autor znal - tedy kritický pohled na sociální postavení prostitutky ve společnosti. Děj románu se věnuje poměru mladého muže z lepší společnosti, Armanda Duvala, a známé pařížské kurtizány, Markéty Gautierové. Armand se do Markéty bezhlavě zamiluje a snaží se ji vymanit ze zhoubného prostředí prostituce, vydržování staršími zámožnými muži a marnotratného života. Jeho city jsou nejprve Markétou (za podpory její přítelkyně Prudence) zlehčovány a vysmívány, postupně se ovšem Markéta do Armanda upřímně zamiluje - je vážně nemocná a zapůsobí na ni Armandova absolutní oddanost vůči ní. Po určitém údobí idyly, který stráví zamilovaný pár na venkově a spřádá své plány na život v ústraní, se však Markéta s Armandem nečekaně rozchází - jak se později ukáže na nátlak Armandova otce. Armand je zhrzelý, cítí se zrazen, a snaží se jí posléze mstít a co nejvíce ji ponížit. Teprve až po odjezdu do Orientu a po Markétině smrti se Armand dozvídá celé pozadí událostí a o oběti, které se Markéta podrobila kvůli němu a jeho rodině... Na tehdejší dobu se jedná o velmi odvážnou sociální sondu a pohled na „padlé“ ženy a jejich život. Jakýmsi pomyslným leitmotivem je zde úvaha, že i taková žena je schopna čistého citu a lásky, obětování se ve prospěch něčeho, co ji může přesahovat, že zkrátka může kriticky hodnotit svůj způsob života a měnit jej. Mimoto kniha nese i mnoho zajímavých úvah o lidských vztazích i postavení jedince ve společnosti např. „Opravdová láska činí vždy každého lepším, ať je žena, která ji vzbudila, jakákoliv“.... celý text
Popis jednoho zápasu
2009,
Franz Kafka
Kafkova prvotina, nedokončená povídka z roku 1904, vydána poprvé v roce 1936 Maxem Brodem z autorovy pozůstalosti. Obecně lze konstatovat, že dílo je napsáno čtenářsky složitým, částečně expresionistickým stylem - jde o jakýsi svého druhu experiment s různými výrazovými prostředky a imaginací, s určitými prvky autobiografie Dějem povídky je jakési snové a myšlenkové putování a setkávání vypravěče s mnohými postavami a dialog s nimi (procházka zimní Prahou se spolustolovníkem z vinárny, rozpravy s podivným modlícím se návštěvníkem kostela, setkání s jistou společností na večírku). Vnitřní myšlenky a monology doplňují celkově snovou výstavbu textu, doprovázenou mnohými absurdními výjevy. Významným motivem je subjektivní potýkání se (či zápas) vypravěče s okolním světem, snovými situacemi a postavami. Charakterem onoho okolního světa je jeho omezenost a nepochopitelné uspořádání, jeho určitá krutost a nespravedlností. Absurdní snové situace se vzájemně prolínají a ústí nazpět v prvním příběhu povídky, imaginativním polemickém dialogu s návštěvníkem vinárny při procházce zimní Prahou. Z mého pohledu se jedná o vstup do myšlenkového světa děl Franze Kafky. Prvotinu, která hledá specifickou formu a výrazivo pro jejich uplatnění v další autorově tvorbě. Ono hledání a experiment však již nesou určité rysy Kafkova specifického výrazu v mnoha dalších jeho dílech - leitmotivu jedince v konfrontaci s vnějším, často nepřátelským a odcizeným, světem. To vše s notnou dávkou absurdnosti a závanem bezvýchodnosti.... celý text