Julius Fučík

česká, 1903 - 1943

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

/ všech 33 knih
Reportáž, psaná na oprátce
Reportáž, psaná na oprátce
Božena Němcová bojující
Božena Němcová bojující
V zemi milované
V zemi milované
Lidé, bděte!
Lidé, bděte!

Nové komentáře u autorových knih

Reportáž psaná na oprátce Reportáž psaná na oprátce

„Kolikrát mi to ve škole říkali. A kolikrát připomínali, když jsme vystupovali na fučíkárně a šli do planetária, přes Juldu Fuldu. A mně to bylo úplně fuk a nikdy jsem nevěřil tomu, že bych si byl býval tuhle knížku někdy otevřel. Byly teda doby, kdy jsem nevěřil, že bych otevřel jakoukoli knížku. Bejval jsem holt pěknej barbar. Z toho období mi zbyla pouze obliba piv, rumů, šnapsů a různých fermentovaných věcí. Pak jsem se procházel venku a za rohem je na baráku cedule s obrázkama a píše se tam, že si do toho baráku pro Julu přišli a místo aby ho odvezli do fučíkárny, tak ho šoupli do pečkárny, na dostaveníčko s esesáckým zubařem. Tak jsem si tu ceduli pročítal a najednou Bim ho a prásk, seděl jsem na gauči a měl v ruce otevřenou tuhle reportáž. Je teda dost krátká, ale jestli to ten rudej pisálek čmáral na zemi u kýble se zajímavým obsahem, tak to úplně nemohl natahovat. Bůh ví, jak to celý bylo. Tak jako tak, dělal něco, co se nesmělo a evidentně ani nemuk. Kdybych měl v ruce pistoli, taky by mi trvalo vymyslet, jestli se zabít hned, nebo vzít pár lidí s sebou. Mrzej mě dvě věci. První je, že nemám v ruce cáry papíru, na kterejch je načmáranej originál, abych věděl, kolik toho bylo. Druhá, že to co Gustina a strana pustila na světlo není dvakrát tak delší, protože se to četlo docela dobře. Mnohem líp, než třeba oživené hroby, kde se jenom bručí a nudí. Taky bych rád věděl, jak by si Jula vedl a kam by to dotáhl, kdyby všechno přešil a skočil placáka do doby, která přišla po válce.“... celý text
— žlučníkář

Reportáž psaná na oprátce Reportáž psaná na oprátce

„Nevím úplně, co napsat, protože z této doby znám jen osud Milady Horákové, která na Pankráci taky byla.. Nevím, co napsat, protože při popisování mučení jsem to těžce nesla, jelikož jsem si představovala spoustu těch nevinných lidí, co si tím prošli a né vždy to přežili.. ve Fučíkovo reportáži jsem prostě cítila se všemi. Nevím, co napsat, protože i tohle dílo muselo být upraveno a nevím, co napsat, protože v knize uváděl spousty jmen a jak to s nimi dopadlo, to taky nevím. Asi to nebylo moudré rozhodnutí. I tak by se dal Julius Fučík brát za jakéhosi hrdinu, protože prostě nemluvil. On psal. Bylo mi nanic z loučení s jeho ženou, Gustou, bylo mi nanic když jsem četla, jak jí zpíval přes mříže, a jak jen díky sledování kšand (nebo opasku?) věděl, že je ještě tam. Z knihy je mi smutno. A kdoví, jestli- kdyby tohle přežil- ho ušetřili i jeho ruští soudruzi po válce.. víme, jak fungují.“... celý text
— JointlieKat94

Reportáž psaná na oprátce Reportáž psaná na oprátce

„Bolševická propaganda v textu bije do očí, ale svou kvalitu to má. Paradoxní je, že autor svým talentem připravoval spoluobčanům stejný osud - komunismus a nacismus jsou jen dvě odrůdy téhož zla. A kdyby Fučík zázrakem válku přežil, Bůh ví, zda by ho nepotkal tentýž osud z rukou jeho soudruhů. Takových pravověrných, co je za odměnu čekala šibenice, těch bylo...“... celý text
— MilanBrabec

Reportáž spod šibenice Reportáž spod šibenice

„Kniha, která má co nabídnout.“
— dagmar5477

Reportáž, psaná na oprátce Reportáž, psaná na oprátce

„Hmm, přečetl jsem si verzi z roku 1956, a co k tomu dodat. Ano z části popisuje tehdejší válečnou dobu, pobyt ve vězení, z části jde o filozofické úvahy, z části jde o komunistickou propagandu, ale co je pro mne zarážející, je jak moc uvádí až příliš mnoho jmen těch, kteří mu ve vězení nebo i mimo něj pomáhali. Vždyť mu muselo být jasné, že pokud by se takový moták dostal do rukou gestapa, tak zastřelí nejenom toho, kdo je tam uvedený, ale i jeho celou rodinu. Buď byl Fučík tak neopatrný až naivní a nebo to bylo všechno jinak.“... celý text
— pupak13

Přejít na knížky autora