Titus
přečtené 68
Marné iluze: Falešné představy globálního kapitalismu
2002,
John Gray
Škoda, že se zde této knize nedostává větší pozornosti. Představuje totiž kvalitní protiváhu anarchokapitalistickému (libertariánskému) třeštění, které by si už po všech nezdařených pokusech s volným trhem a škodám, které napáchaly dávno zasloužilo odejít na odpočinek. A říkám-li protiváhu, pak to rozhodně neznamená totéž, co myšlenkově prostinké a silně ideologické texty typu Urzova Anarchokapitalismu - jen v obrácené polaritě. Grayova kniha je úplně něčím jiným. Namísto teroretických chvalozpěvů je založena na ozdrojovaném studiu reálných případů střetu myšlenky volného trhu a společnosti. Autor se zdá opravdu poctivě zamýšlet nad kulturními, sociálními a historickými souvislostmi a jeho vývody - alespoň mně - znějí věrohodně. Nestraní žádné ideologii: kriticky hodností starší kritiku libertariánství, volnotržnímu přístupu je ochoten připsat ekonomický vzestup země (kupř. v Anglii 19. století) a na jiném místě odmítnout naivitu novodobých keynesiánců. Ačkoliv se proti volnému trhu staví zcela jednoznačně, přesto uznává, že třeba v Rusku, které sotva přestalo být sovětským, šlo těžko ekonomiku zreformovat jinak. To, že nenabízí zároveň žádné (snadná) řešení, žádnou jasnou alternativu (která nemůže nefungovat), může někdo považovat za zápor. Za to, že Gray pouze kritizuje, sám se ale nenamáhá přijít s něčím lepším. Já jsem to bral spíše jako nutný důsledek ničím nezabraveného pohledu na dnešní chaos. Utopie se podle autora nekoná, konat nebude a asi by ani neměla. Jsem-li u záporů, pak jeden musím přeci jenom jmenovat. Není to dílo snadné k přeloukání a Gray jej nejenže neulehčuje, ale spíše ještě ztěžuje. Už od počátku odkazuje k věcem, o nichž bude teprve psát, které bude teprve rozebírat, nad nimiž se bude teprve hlouběji zamýšlet. Měl jsem tak nejdřív dojem, že se jedná o spis nehluboký, s tezemi slabě podloženými. A někdy jsem byl z autorova vyprávění spíše zmatený. Až teprve později jsem se dočkal jak vysvětlení, tak hlubšího rozboru. Člověk nemá vynášet předčasné soudy. Zároveň je však nutno říci, že jasnější strukturování textu bych uvítal spíš. Asi bych byl také rád za ještě hlubší rozbor, a to jak v kritice principů libertariánství, tak v zamyšlení nad dopady volného trhu na společnost. Ale to už je jen takové brblání čtenáře, který si stěžuje, že autor napsal právě to napsal a ne to, co po něm onen čtenář požaduje.... celý text
Kronika zániku Evropy: 1984–2054
2019,
Vlastimil Vondruška
odpad!
Nedokážu udržet své nadšení na uzdě! Nedokážu si poručit, abych zkraje nadšeně nezahalekal, že tato kniha je naprostý unikát, který jen těžko hledá obdobu v české i světové literatuře. Ale teď už k věcnému popisu: Přiznávám, že tato kniha se dlouho vzpírala mému pochopení. Obracel jsem stránku za stránkou a tvářil se při tom asi pěkně udiveně. A pak jsem se dočetl, že (SPOILER ALERT!) Marta, poté co ji našli ležet několik dní mrtvou v jejím bytě, nevypadala dobře (SPOILER UKONČEN) a tehdy na mě poznání udeřilo jak zápach z oné mrtvoly a já byl osvícen. V jediném jasném okamžiku jsem nahlédl podstatu utrpení a vysvobození z něj, jakož i z věčného koloběhu smrti a znovuzrození. A hlavně jsem pochopil celou tu důmyslnou hru, kterou Vondruška hraje se svými čtenáři. Moudrý mistr totiž nemilosrdně celou dobu nastavuje zrcadlo našim předsudkům, očekáváním a zaběhnutým stareotypům, abychom dostali šanci je poznat a osvobodit se z nich. A aby to pro nás nebylo tak těžké, občas nadhodí nějaký náznak, že se věci mají jinak než, jak se jeví. Střet s naším očekáváním přichází již s rozvržením knihy, která tak mimo jiné ukazuje na iluzorní povahu času. Alespoň já - moudřejší četnář možná ne - jsem nenápaditě očekával, že v první části - minulosti - se bude příběh zabývat historií, zatímco v druhé části - budoucnosti - bude inklinovat spíše ke sci-fi. Ale ono je tomu přesně naopak! To první část je úplné sci-fi! Zde nás autor uvádí do fantaskního světa, kde (OPĚT SPOILER!) Adam Wagner může být geniálním sociologem (zároveň krásné upozornění na to, co si o sobě namlouváme a jaké je skutečnost), Ford vyrábí nejlepší SUV, Uzi je opakovací puška, kung-fu je thajským národním sportem, Assad je na jedné stránce sunnita a na druhé šiíta, střevlíci žijí na endemitických lokalitách, sociální sítě jsou nebezpečnější než kouření, a ještě mnohem více věcí zde není nemožných. Jakkoliv je druhá část zasazena do budoucnosti, zavádí nás hluboko do minulosti. Četné bitvy se zde vedou jak ve 13. století (nebo spíše tak, jak si laici bitvy 13. století představují), či se alespoň použitá taktika (Budeswehru) nezměnila od druhé světové války. Moderní technologie a jejich dopad na lidskou společnost, ustupují ze scény, namísto toho, aby se staly - pro sci-i příznačným - středobodem vyprávění. (MOMENTÁLNÍ KONEC SPOILERU) Chápu, že některé kritiky (však jsou to také jenom novináři) a dokonce i některé lidi může zmást epilog. Omezují se totiž na rozumové úvahy a logicky z tématu knihy (tj. zániku Evropy) a popsaných událostí vyvozují, že autor za hrozbu pro evropskou civilizaci považuje právě ony (POSLEDNÍ SPOILER) zbohatlické parchanty, kteří nerespektují žádná pravidla - zde pravidla silničního provozu - a nikdo se je neodváží za to postavit do latě, a rádoby vlastence, jejichž metody jsou navlas stejné, jako metody nenáviděných nepřátel. A že se tedy jednoznačně staví na stranu jemnocitných pravdoláskařů a sluníčkářů a ztrácí tak svůj apolitický nadhled duchovního Mistra. (KONEC) Ale nic by nemohlo být vzdálenějšího pravdě. Ve skutečnosti je tento epilog jen posledním žduchnacem, posledním pomrknutím a pro někoho poslední příležitostí chytit se do pasti vlastních očekávání. Vždyť o to jde - ukázat povrchním liberálům hloubku jejich předsudku, jejich naivních představ, s nimiž Vondrušku nekriticky vítrají jako svého spojence. Nu, my, kteří uvažujeme selským rozumem, se snad tak snadno lapit snadno nenecháme a můžeme se tak dobře pobavit pošetilostí kavárenské lůzy. Co říci závěrem? Tato kniha je kóan. Je to rána holí. Dávám pět hvězdiček.... celý text
Smrt ve Vratislavi
2014,
Vlastimil Vondruška
Asi jedna z nejlepších Vondruškových knih. Pořád si však nejsem jist, zda dosahuje alespoň průměrných kvalit. Chyb v popisech dobových reálií je sice dost, ale už ne tolik, co bývalo. Námět je docela zajímavý, zápletka však méně. Děj se tak nějak šine, jako obvykle přímočaře, až ke konci. Žádná gradace, žádné zvraty, žádná pointa, o které by stálo za to mluvit. Akce je podobně monotónní (akční scény bych dokonce označil za ty zvláště nudné). Detektivní linie je taktéž nekomplikovaná. Přináší-li nějaké překvapení, tak jen tím, že jeden z vrahů se v příběhu spíše jen mihne, a to až v pokročilé fázi knihy. Dalšího pachatele jsem však identifikoval prakticky jakmile se objevil na scéně a nic, co se stalo, mne nepřimělo o něm pochybovat. Pachatelé navíc jednají celou dobu dost hloupě a snadno se detektivům prozradí a vydají všanc. A vlastně na tom ani nezáleží. Téma svévolného zla jejich činů je uchopeno nenápaditě, nedůrazně a bez hlubší myšlenky. O nějaké sofistikované záhadě či pohledu temnoty bych si mohl nechat leda zdát. Kniha hovoří řečí chudou a nevytříbenou, ale alespoň bez velkých škobrtanců. Protože jsem si u ní docela příjemně odpočinul (rozuměj vypnul mozek), dávám nakonec tři hvězdičky.... celý text
Husitská epopej. III, 1426-1437 - za časů císaře Zikmunda
2015,
Vlastimil Vondruška
odpad!
Tentokrát se dočkáme i autentického rozkazu císaře Zmikunda, ať je před smrtí vystaven na odiv, neboť je: "poučné vidět, jak umírá císař", obohoceného vzápětí o dnes s oblibou šířeným falešným citátem o "machometánech", klamajících Polácích a proradných Němcích. Na němž je nejzajímavější asi to, že je do knihy přepsán naprosto doslovně. Jedna pravda a jedna lež. Úžasná vyváženost!... celý text
Husitská epopej. IV, 1438-1449 - za časů bezvládí
2016,
Vlastimil Vondruška
odpad!
Za časů bezvládí. To je přesné! Autor se již zcela vymkl z vlády historie, psychologie, představivosti i stylu...
Husitská epopej. V, 1450-1460 - za časů Ladislava Pohrobka
2017,
Vlastimil Vondruška
odpad!
Jak sága pokračuje a postavy stárnou a odcházejí, dočká se čtenář i toho, jak jejich životy a činy hodnotí jejich vrstevníci i nadcházející generace. Je to pohled řádně kritický, důkladný a všestranný, jen co je pravda! Dozvíme se tak, že Prokop (zakladatel rodu) byl prý "slavný", Olbram (jeho syn) "výjimečný", Jošt (Oblbramův bratr) "velký"... Proboha, čím?!? Čím byli tihle panáci, slaboši, zoufale průměrní lidé, kteří nic velkého nevykonali, ale zato často kazili život svým blízkým, čím že byli "velcí", "slavní" a "výjimeční"? Netvrdím, že uvedené hodnocení nalezneme právě v tomto díle. Je dost dobře možné se objevilo už dříve. Podstatný je onen nedostatek reflexe a sebereflexe. Že postavy nejsou schopny reflektovat samy sebe a své činy, tolik nevadí. Umí to málokdo a snad nikdo úplně. Že je nejsou schopni reflektovat ani jejich bližní je již podezřelé. Předznamenává to zásadní autorské selhání, totiž že Vondruška není schopen kriticky nahlédnout sám sebe ani své postavy. Ono to skutečně působí dojmem, že se si o sobě myslí, že popisuje lidi velké a výjimečné. A že se mu to daří. A čtenáři mu to, jak se zdá žerou. Ochotně přehlížejí zjevné rozpory a sypou hvězdy.... celý text
Husitská epopej. VI, 1461-1471 - za časů Jiřího z Poděbrad
2017,
Vlastimil Vondruška
odpad!
Z tohoto dílu bych vypíchl bitvu u Nýrska. Je to bitva o které se toho mimo porážky bavorských křižáků moc neví, a tak si - narozdíl od dřívějších bitev, kde se docela držel známých faktů - mohl Vondruška zařádit dle své fantasie. A že se mu to povedlo! Hrdinové upletou překombinovaný plán, který jim dle očekávání (jak jejich, tak čtenářského) a dle neměnného vzoru Vondruškových knih bezebytku vyjde. Co na tom, že průběh reálných bitev býval o poznání střízlivější. O nejvýznamnější postavy nepřátelského vojska se v boji postarají samozřejmě titíž hrdinové osobně. Mají na to vždy dost času i prostoru. A pokud se některému z nich něco stane, jiný hrdina jej okamžitě a spolehlivě pomstí. Že by se do průběhu bitvy nějak promítly taktika typická pro tuto dobu, doložené bojové techniky či snad odpovídající vojenské vybavení netřeba se obávat. Pozn.: Ne, že bych hodnocení celé knihy stavěl na jednom nepovedeném popisu bitvy. Jen mi to přišlo, že tak nějak vystihuje celou knihu.... celý text