Sisssi Sisssi přečtené 683

☰ menu

Pavoučí síť

Pavoučí síť 2016, Peter Tremayne (p)

Opět je v knize na středověk trochu moc židlí a nočních stolků, nespokojený podkoní, který se užírá tím, že to on ani jeho rodiče nikam nedotáhli, přitom se má na svou dobu neobyčejně dobře, je trochu moc novodobý motiv, ale jak oddechovka - proč ne.... celý text

Symbol smrti

Symbol smrti 2014, Peter Tremayne (p)
ekniha

Ačkoli se autor snaží vycházet z historických skutečností, mnohé mu buďto uniká, nebo určité věci záměrně opomíjí, aby byly knihy současnější a jednodušší. Například velmi moderní postup vyšetřování a neúprosná Fidelmina logičnost je značně nestředověká (žádné přísahy a boží soudy, losy, žádné placení otrokyněmi, nemluvě o tom, že homosexualita je považována za zcela nezávadnou a o devíti formách soužití mezi mužem a ženou rovněž ani zmínka). Irské právo je líčeno jako nějaký vrcholně demokratický právní systém, kde neexistuje mnohoženství ani rozdíly mezi společenskými vrstvami a postavení žen je viděno až příliš růžově. Jako oddechovaka postačí, ale pokud si čtenáři myslí, že takto vypadal středověký každodenní život, irská církev a právo, pak bude lepší sáhnout po spolehlivějších zdrojích. Opravdu byly v 7. století v irských kostelích lavice?... celý text

Temný slib

Temný slib 2022, Elena Hell

Kniha odpovídá prvním třem dílům stejnojmenného seriálu z roku 2021. S postavou rakouské císařovny a s 19. stoletím má kniha jen málo společného, jedná se jen o velmi, velmi volnou inspiraci. Spíš tuctová verze pohádky o Popelce, celkem zbytečný knižní počin. Reálie vůbec neodpovídají, pohled na fungování rakouského císařského dvora i na vztahy mezi jednotlivými protgonisty je velmi naivní.... celý text

Tajné dějiny Čech, Moravy a Slezska I

Tajné dějiny Čech, Moravy a Slezska I 2002, Bohumil Vurm

Další knižní úlet. Nic tajného v knize nevidím, jen změť dezinterpretací a zjednodušení, lpění na zastaralých faktech a vytváření umělých konstrukcí tak, aby do sebe vše hezky zapadalo na úkor logiky a znalosti hlubšího dobového kontextu. Proč je podtitul knihy "Od vzniku české kotliny po zrod Keltů", když kniha skáče po časové ose sem a tam a míchá dohromady Kelty, země Koruny české, pravěk, Karla IV., Rudolfa II., antiku, Germány,... zkrátka vše, co autorovi přišlo pod ruku? Kvantitou se snaží dohnat deficit kvality? Jen namátkou - na obraze Růžencová slavnost Rudolfa II. lákalo především to, že jedním z korunovaných je jeho prapradědeček Maxmilián. Rovněž Rudolfova kunstkomora, jeho sbírka kuriozit, nebyla žádným "klíčem, kterým lze odemknout veškeré vědění", ale tehdy běžným módním trendem (velice nákladným). Podobné sbírky kuriozit si zakládali i mnozí další šlechtici, jen třeba neměli tolik finančních prostředků jako císař. Tuto módu napodobovali i bohatí měšťané, jak máme doloženo mimo jiné třeba i z Českého Krumlova. Také volba císaře kurfiřty byla v Rudolfově době již značně formální záležitostí, navic svého nejvyššího číšníka (ale i stolníka, maršálka/stájníka, komorníka...) měli po vzoru franských dvorů i jiné evropské panovnické a šlechtické dvory. Alegorická mapa Evropy na straně 7 a 11 - bodejť by neměla hlavu ve Španělsku a srdce ve středu Evropy, když její autor byl přívrženec Habsburků, jejichž nejdůležitejšími državami byla právě tato dvě území. Žižkův doslov je stejná změť nesmyslů. Schválně si některé uváděné informace ověřte, třeba i jen na obyčejné wikipedii, v etymologických slovnících, heraldických encyklopediích a podobně. Žižka nezachází poctivě ani se zdroji, které cituje (vybírá si to, co se mu hodí, překrucuje, nadsazuje) a jeho etymologické rozbory (třeba slov Čech, člověk, Čech = Kelt...) nejsou vůbec seriózními pátráními po skutečném původu slova, ale jedná se o takzvanou "učeneckou" (amatérskou, zkreslenou, nepřesnou, fakty nepodloženou a přehnaně intuitivní) etymologii. Jen pár poznámek: Ne, slovo Märchen = pohádky není odvozenou od názvu Moravy, ale jde o zdrobnělinu od Mär = příběh, zkazka, něco známého. Ne, vůbec není tak jisté, zda koruna královny Blanky vznikla opravdu v Čechách. Ne, není pravda, že Keltové se od nás "vydávali na všechny strany". Předpokládaná keltská pravlast nezahrnovala pouze území Čech, naopak, naše území bylo spíš východním okrajem keltského "centra", "historičtí" Keltové sem pak vtrhli snad odněkud z jižního Německa, Švýcarska... a kdo ví, jak zacházeli s původními obyvateli. Ne, Maďaři neříkají bratislavskému Děvínu Theben (to je německé označení), ale Dévény. A co je tak senzačního na tom, že jsou Théby i v Řecku a Egyptě? Div, že nám nepřisoudí i stavbu pyramid. Autorův údiv nad tím, že to vše znal už Palacký, se mi zdá nepochopitelný. Co je tak divného na tom, když historik zná zprávy antických autorů o Keltech, že zná několik názvů pro jedno místo a jeho proměny v čase? Tím spíš, když uvážíme, že Palacký v Bratislavě studoval. Podobně by se dala rozebrat celá kniha, ale to by byla ztráta času, lépe číst něco kvalitnějšího, u čeho není třeba ověřovat každý odstavec, jestli vás autor náhodou nehoupe. Toto není kniha o dějinách Čech, Moravy a Slezka, ale o falešném, nakašírovaném obrazu dějin, prodchnutém jakousi autorovou naivní ideologií. Je to kniha o tom, jak si posílit národní sebevědomí a utvrdit se v iluzi, že naše území je pupek světa, že jsme vlastně Keltové, že jsme vyvolený národ... Triviální pocit, který se objevuje v jakékoli době, v jakékoli zemi, jakýsi kříženec mezi krátkozrakým vlastenčením a spasitelským komplexem.... celý text

Jsem žena, jsem bohyně

Jsem žena, jsem bohyně 2020, Lilia Khousnoutdinova

Taková parnasistní kniha - líbivá slupka skrývá duté, prázdné jádro. Hollý, Pauliny-Tóth, Országh Hviezdoslav, Růžička a podobní nadšenci 19. století, kteří si (do)vymýšleli slovanskou mytologii, by zaplesali, že mají pokračovatelky, které si umí také tak pěkně vymýšlet. Ale opravdu je to i v 21. století nutné? Myslím, že rozhodně ne. U většiny "bohyní" se ve skutečnosti o žádné bohyně nejedná, maximálně o personifikaci nějaké síly/doby, o postavu z folkloru (většinou ne středoevropského, ale východoslovanského) nebo dokonce jen o strašidlo s lokálně značně omezenou působností. Na příkladu Vesny uvedu alespoň pár do očí bijících chyb: 1. jméno bohyně Ostary se podobá ženskému pohlavnímu hormonu estrogenu - nikoli, je to hloupé feministické klišé, Ostara pochází od protoindoevropského výrazu pro úsvit, kdežto estrogen je z řeckého výrazu pro říji, krom vnější podobnosti spolu obě slova nemají nic společného (toto klišé se ale objevuje hodně často v nejrůznější populární literatuře). 2. k novodobým jarním rituálnům prý patří jarní úklid - k novodobým určitě ne, co jiného dělali naši předci po dlouhé zimě? Konečně pořádně větrali, vyndávali mechová těsnění ze všech škvír a vymetali zimní nepořádek. O propojení "bohyní" s dnešními celebritkami ani nemluvím. Brát si takové osobnosti za vzor nebo si posilovat ženské sebevědomí prostřednictvím smyšlených konstruktů mi připadá hloupé,nedospělé a navíc nehodné té autorkami propagované moderní, sebevědomé ženy, která je sama sebou...... celý text

Příběhy dávného času: Staré pověsti české dnes

Příběhy dávného času: Staré pověsti české dnes 2022, Petr Charvát

Autorovy rozverné a diskutabilní postřehy by mohly zaujmout i čtenáře, kteří rádi sahají spíše po bulvárních titulech. Knihu si užívám, obtížně srozumitelná mi nepřipadá. Hned na začátku autor zmiňuje, že se zabývá Kosmovou verzí pověstí, ne mladšími variantami, snad proto Maškova práce chybí, jak se píše v jednom z předchozích komentářů.... celý text

Sex a umění

Sex a umění 2015, Petr Horák

Jak říká sám autor: nejde o žádné veledílo, cituje i populární literaturu a beletrii, takže nečekejte žádné důvěryhodné závěry, kniha slouží spíš jako rezervoár podnětů k dalšímu, hlubšímu a kvalitnějšímu studiu a upozorňuje na zajímavou ikonografii. Autor bohužel považuje za seriózní vědeckou knihu titul Na počátku byl sex, což bohužel rozhodně není pravda, tento pseudovědecký počin dělá víc škody než užitku právě proto, že ho mnozí berou vážně. Ale Horákovu knihu si užívám.... celý text

Tajemství Marie Magdalény: žena v srdci křesťanství

Tajemství Marie Magdalény: žena v srdci křesťanství 2013, Cynthia Bourgeault

Pokud čekáte fakta a něco zajímavého a věrohodného o problematice, která se váže k Marii Magdaleně, pak sáhněte raději po něčem jiném. Autorka mluví o svitcích z Nag Hammádí - přitom nešlo o svitky, texty byly nalezeny v knižní podobě. Císař Konstantin roku 313 rozhodně neudělal z křesťanství jediné náboženství Římské říše, jak autorka uvádí, naopak, tehdy bylo křesťanství teprve zrovnoprávněno s ostatními náboženstvími a přestalo být pronásledováno. Nemá smysl rozebírat další nepřesnosti a zkreslení, protože by to vydalo na objemný článek. Pokud se chcete dozvědět, jak přesně zní onen inkriminovaný text Filipova evangelia, kde se píše, jak Ježíš miloval Magdalenu víc než ostatní učedníky a často ji líbal, sáhněte raději po článku "Nově objevený koptský zlomek tzv. "Evangelia Ježíšovy ženy"" od Zuzany Vítkové, "Konec příběhu zlomku o Ježíšově ženě" od téže autorky (volně dostupné na internetu), nebo po knize Oertera a Pokorného Rukopisy z Nag Hammádí I.... celý text