sgjoli přečtené 1475

Temná hmota 2017, Blake Crouch

Od Blakea Crouche jsem kdysi četla knihu Městečko Pines, kterou mne autor příliš neoslovil - měla jsem několik výhrad. Ale tento román měl dost zajímavou anotaci, tak jsem se rozhodla dát autorovi ještě jednu šanci a udělala jsem dobře. Cestování alternativními realitami je téma, které jsem už viděla dříve (hlavně ve filmech a seriálech) - není to tak pro mne nové téma. Nicméně to zpracování, s nímž přišel Blake Crouch, je pro mne velmi solidní a umělo mne to vtáhnout do děje. Základní zápletka není zas tak komplikovaná, ale autorův styl to hodně vyvažuje. Je to dost svižné, napínavé, akční a autor svého hlavního hrdinu rozhodně nešetří. To všechno téhle knize dává určitý náboj, který čtenáře dokáže udržet. Postavy jsou vcelku sympatické - a vlastně u nikoho jsem neměla vysloveně pocit, že je jen záporák nebo že je někdo jen vyslovený klaďas. Ty postavy tu působí docela přesvědčivě a realisticky, plasticky a celistvě. Každá postava má svoji motivaci, proč dělá to, co dělá. A i když s těmi rozhodnutími třeba nesouhlasíte, máte vlastně svým způsobem pochopení pro ty činy. Jo, našemu hlavnímu hrdinovi jde o kejhák ,najdete tu i násilí a smrt si určitě nevybírá. Ale pořád tam je u těch postav jasná ta motivace, podle čeho se rozhodují, takže v tomhle mi ten autor sedl do noty - že ty postavy nejednají úplně bezmyšlenkovitě. Jednu hvězdu ubírám za to, že v některých pasážích to bylo trošku průhledné a předvídatelné. Ale celkově to je za ze mne velmi zdařilý počin na poli sci-fi. Temnou hmotu jsem poslouchala jako audioknihu v podání Lukáše Hlavici, který se narace zhostil na výbornou. Za sebe mohu doporučit.... celý text

Noční chodci 2022, Jaroslav Rudiš

Tvorbu Jaroslava Rudiše mám hodně ráda, takže jsem se dříve nebo později chtěla pustit i do jeho komiksu Noční chodci, který jsem prvně zaznamenala loni na EKG v Divadle Archa, kde autor četl ukázku. A jo, tohle bylo prostě skvělý. Výtvarná stránka z pera Nicolase Mahlera je možná minimalistická, ale méně někdy znamená více a v tomto případě to podle mne platí na 100 % - spojení záměrně jednodušší kresby s textovou stránkou dávají čtenáři prostor pro vnitřní prožití a hlubší vnímání nejen toho explicitně řečeného, ale i toho skrytého mezi řádky a též i té emoční stránky. Čtenář si tam má možnost doplnit své vlastní nějaké pocity, myšlenky a vlastní představy, které v něm vyvolává ten příběh. Atmosféra je melancholická, trošku bolestínská, ale přitom svým způsobem magická, tajemná a má své kouzlo - tyto věci ve mně vyvolával hlavně ten fakt, že se příběh odehrává v noci. Nevím, v noci jako by člověk vnímal některé věci trochu jinak, možná hlouběji. Některé rozhovory člověk dokáže vést třeba jen v noci pod rouškou tmy - jako naši dva hrdinové této knihy. Za mne prostě skvělý počin a za sebe s klidným svědomím 5 hvězd. Tohle mne dostalo.... celý text

Světlo a stíny 2017, Leigh Bardugo

Z nějakého důvodu mám pořád čas od času chuť se pustit do knih, u nichž nejsem zrovna cílová skupina. Jako je třeba první díl série Griša, kdy věkově jsem už mimo cílové publikum a YA fantasy taky nikdy nebyl zrovna žánr, co bych pravidelně hledala. Ale tak ráda si rozšiřuju obzory svého obvyklého literárního rajonu, takže proč ne. Tuto knihu jsem poslouchala jako audioknihu, což mně osobně vyhovovalo. Myslím, že mi díky tomu příběh lépe odsýpal a pomohlo mi to prokousat se i pasážemi, které by mi v tištěné podobě připadaly možná trochu nudnější a lehce hluché. Příběh sám o sobě má celkem fajn zápletku, která nezní vůbec špatně. Zpracování příběhu je pro mne osobně spíš jednodušší, ale to připisuju tomu, že to je příběh hlavně pro mladší čtenáře. Některé zvraty mi ty připadaly předvídatelné, některé mne naopak příjemně překvapily. Celkově musím říct, že je to docela zábavné dílko, u kterého člověk vypne. Není to nijak náročná literatura, která by vás udolala příliš komplikovaným světem a příliš rozvětveným dějem, takže pokud hledáte něco lehčího, tohle není úplně marné. Osobně bych si uměla představit lépe propracované postavy - za mne působily spíše plošším dojmem. A třeba atmosféra by mohla být trochu hutnější a stejně tak by mohlo ubýt výplňových pasáží. Ve výsledku je to pro mne sice průměrné dílko, které ale není úplně nejhorší a člověka to zabaví.... celý text

Želary 2001, Květa Legátová (p)

Želary jsou hodně hutnou knihou o několika povídkách, které jsou spolu propojeny nejen místem, ale i postavami. Dějově i osudy se to proplétá a navzájem doplňuje. Takže i když tato kniha může zpočátku působit trochu rozdrobeně, nakonec se ty osudy a pohledy na situace slepují do jednoho většího rozměru. Líbilo se mi, jak autorka pracuje s jazykem. Každé slovo je pečlivě voleno, nic nepřichází na zmar a nic tu není plané či výplňové. Jak jsem psala výše, prostě hutné. A to tedy nejen tím krásným jazykem, ale i atmosférou a mezilidskými vztahy. Postavy tu nejsou vysloveně černobílé. Nikdo není pouze kladný hrdina, nikdo není jen vyvrhel. Každý tu je plastický a lidský - tu vysvitne dobrá stránka, tu vyleze něco temnějšího. Jsou to lidé chybující, žijící svým osudem, který není vždy snadný, často spíše naopak. Hodně obdivuji autorku, že se svým debutem přišla až v pozdějším věku - jako by ta kniha v ní záměně dlouho zrála, až vznikl takovýto zajímavý a silný příběh jedné vesnice. Jednu hvězdu jsem ubrala. Přiznávám, že jsem se zprvu poněkud ztrácela v postavách, motala jsem se v tom - a to mu hlavně zpočátku bránilo v tom, abych si knihu užila naplno. Jinak za sebe mohu rozhodně doporučit, je to skvělé a silné čtení.... celý text

Povídky 2008, Zdeněk Svěrák

Texty Zdeňka Svěráka jsou pro mne určitou zárukou laskavého humoru, lidskosti a životních osudů popsaných krásným jazykem, který pohladí. A nejinak tomu bylo i v této povídkové sbírce. Povídky nejsou spolu nijak propojené, takže se ke knize můžete vracet s odstupy bez toho, že byste zapomněli, o čem co je a co tam je za postavy. Příběhy jsou úsměvné, milé, přitom se tu a tam vynoří určitá bolístka či melancholický podtón. Celkově to je příjemné čtení, které mne bavilo a ke kterému jsem se ráda vracela.... celý text

Stařec a moře 2015, Ernest Hemingway

Starce a moře jsem zkoušela číst už pár let zpátky, ale tehdy jsem to nedočetla. Nyní jsem se rozhodla sáhnout po audioknize a to mi přeci jen sedělo o něco víc. Minimálně jsem to doposlouchala až do konce a vím tak nyní, co tato kniha přináší. Potkáváme se tu s odvěkým bojem člověka a přírody. Přírody, která má kolikrát převahu, ale lidský duch se jen tak nevzdává a bojuje, vzdoruje. Je to tu míněno jako metafora pro boj se životem? Kdy se člověk má prát sám za sebe a za své místo na zemi, i když jsou překážky nesmírné? Člověk musí někdy bojovat bez přidané pomoci jen s těmi kartami, které dostal. Nevzdávat se. Štěstí totiž může přijít nečekaně. Zároveň je ale potřeba umět přijmout porážku. Nenechat se odradit a příště to zkusit znova. V tomto mi ta kniha přišla zajímavá a podnětná. Přesto hodnotím jen průměrně. Pořád si v sobě nosím to, jak jsem s touto knihou napoprvé bojovala. A tak asi ve mně pořád zůstává troška pachuti. A že mne to asi nezasáhlo či neoslovilo tolik, co jiné čtenáře. Nicméně jsem ráda, že mám tuto klasiku naposlouchanou a vím, oč jde, byť se to mezi moje oblíbené tituly asi zrovna nezařadí...... celý text

Koralina 2007, Neil Gaiman

Mé druhé setkání s Neilem Gaimanem a jsem moc ráda, že tentokrát se to povedlo. Četla jsem od něj kdysi Hvězdný prach, který mne bohužel moc nebavil, ale audioknižní podoba Koraliny mi přišla výborná. Jde o skvělý a nápaditý příběh, s neotřelou zápletkou, která mne vtáhla rychle do sebe. Styl psaní byl příjemný - jasně, je to uzpůsobené mladšímu čtenáři, ale je to jazykově tak pěkné, že to umí zaujmout i dospělého. Skvělé taky je, že ta hororová linka tu je sice patrná, ale přitom to je udělané tak, aby mladý čtenář neměl vysloveně trauma. :-D Je to tajemné, napínavé, občas skličující a melancholické, ale přitom se tu odráží notný kus odvahy a naděje v podobě hlavní hrdinky. Celkově se mi to moc líbilo. A škoda, že jsem neměla možnost si to přečíst jako mladší, protože myslím, že tole by mne fakt bavilo ještě víc.... celý text

Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie 2022, Karin Lednická

Tohle byla síla! Přiznám se, že o tragédii v Životicích jsem před touto knihou vůbec nevěděla. A tak možná o to víc mne tento příběh připadal tak silný, protože jsem přesně nevěděla, co čekat. Autorka tu stojí na pomezí více žánrů - na jedné straně tu je zbeletrizovaný příběh postav, kterých se životické události dotkly. To se tu pak střídá s dokumentárně-reportážními kapitolami, které na události nahlížejí trochu více s odstupem. Dohromady to ale dává jeden velký obraz malé obce, která si ale prošla těžkými zkouškami. Toto je pro mne případ, kdy bych si přála mít tu možnost hodnotit i půlhvězdami. Dávám knize 4,5 hvězdy - trochu bylo pro mne rušivé množství postav, které se mi pletly mezi sebou. Možná mi nepomohlo to, že jsem knihu poslouchala. Ale ono to nebylo ani v té tištěné knize, když jsem ji držela v ruce. Jinak ale musím říct, že kniha byla pro mne silným zážitkem o lidech, jejichž osud by neměl být zapomenut. A je dobře, že se autorka této kapitole našich dějin rozhodla věnovat. Za sebe určitě moc doporučuji.... celý text

Lady Fuckingham 1992, Oscar Wilde

Tohle dílo, připisované Oscaru Wildovi, jsem poslouchala jako audioknihu a teda v první řadě klobouk dolů před paní Sodomovou, že to dokázala načíst s takovou samozřejmostí, suverénností a až jako vážností. Nejsem běžně čtenářka erotické / pornografické literatury, ale tohle je tak známý titul, že jsem s říkala, že to zkusím a uvidím, jaké to bude. No a nutno podotknout, že to nebude úplně literatura pro citlivé čtenáře. Autor, ať už je to kdokoliv, je velmi detailní v popisu a nebrání se různým obscénnostem. Autor se s tím nepáře, vše jde ráz na ráz. Těch sexuálních scén tu je opravdu mnoho, jazyk je tu místy dost vulgární - takže pokud vám to vysloveně vadí, tohle není kniha pro vás. Co mne nepřestávalo překvapovat, bylo to, jak v autorově popisech byla všechna těla naprosto dokonalá bez jediné vady, všem se líbilo všechno a hlavně - že žádná z přítomných dam nikdy neotěhotněla, byť se o nějaké ochraně před početím rozhodně nedá mluvit. V jakém světě to ty postavy žily, to nevím, ale člověka to minimálně zarazí. Nicméně hlavní hrdinka si rozhodně uměla užívat slastí až na samou dřeň. Nakonec musím říct, že to vlastně bylo dost zábavný čtení - hlavně když vezmu v potaz, že podobnou literaturu běžně nevyhledávám. Nějak jsem asi víc čekala, že to bude úplná hovadina. Jako takhle - děj to nemá a asi vám to život nezmění, ale jako erotickej bizár proč ne? Je to psané hodně svižně, asi ta otevřenost mne hodně vtáhla - že se autor nebál. Myslím, že na tu dobu, kdy tohle vzniklo, to bylo dost odvážné a asi to hodně lidí zvedlo ze židle pobouřením.... celý text

Paní Láry Fáry 2015, Betty MacDonald

O téhle knize jsem slyšela už několikrát, ale dostala jsem se k ní až nyní jako dospělá. Ale to vůbec nevadí. Byť je to primárně pro dětské čtenáře, zajímalo mne, o co jde. A na rozdíl od "malého poseroutky" od J. Kinneyho jsem se tady upřímně bavila a kniha mi dělala větší radost. Respektive audiokniha v podání skvělé Dany Syslové. Najdeme tu humor, ale takový milý a laskavý, který pohladí. Vidím tu přesah - pro děti je to nejen zábavné čtení, ale také docela poučné. Laskavým a milým způsobem tu autorka popisuje některé způsoby "zlobení" a proč takové chování může rodiče zlobit. A přitom autorka nehubuje, nedělá přísné kázání - spíš to bere s nadhledem a lehkostí. Dospělý člověk se tu pak pobaví, a kdo ví, třeba tu i nabere inspiraci, jak se s některými situacemi vypořádat? Nevím, ale to nic nemění na tom, že i dospělý člověk si tu najde to svoje v podobě humoru. Psané je to lehce, svižně a poutavě. Za sebe určitě mohu doporučit. Hodnocení nedávám plné, pravda - pořád je na knize znát, že to je určené hlavně dětem, ale za mne hodně dobrý počin.... celý text

Co by můj syn měl vědět o světě 2017, Fredrik Backman

Za dob těžkého covidu jsem tohle viděla jako online představení v podání Lukáše Hejlíka v rámci Listování. Přiznám se ale, že jsem si to tolik nepamatovala, a tak jsem se rozhodla pro opakování v podobě audioknihy, kterou taktéž namluvil Lukáše Hejlík. A nakonec je mé hodnocení spíše průměrné. Pan interpret se narace zhostil skvěle, proti tomu nemohu říct jediné slovo. Nicméně obsah mne trochu míjel. To si ale vysvětluju tím, že nemám děti, a tak mne některé životní situace, kterým se tu autor věnuje, trochu míjí a já jim neumím na 100 % porozumět. Co se dětí týká, mám toho dost zprostředkovaného přes známé, příbuzné či kolegy z práce, co děti mají. Tak jsem se v některých místech této knihy pousmála, trochu se dojala a tak. Ale nebyl to pro mne tak intenzivní zážitek, jak to asi mají jiní čtenáři. Uvidíme. Pokud někdy děti mít budu, třeba na tuto knihu ještě změním názor.... celý text

Deník malého poseroutky 2009, Jeff Kinney (p)

Na rovinu přiznávám, že nejsem cílová skupina pro tuto knihu. Poprvé jsem to četla, resp. poslouchala jako audio, až nyní v dospělosti. A to čistě ze zvědavosti, protože tuhle knihu vídám docela často. Tak mne zajímalo, o co teda jde. Umím si představit, že čtenářům ve věku základy/střední školy se tohle klidně líbit může. Je to lehce napsané oddechové čtivo z prostředí, které je školákům prostě známé, a hlavní hrdina se může mladším čtenářům líbit. Asi pro svoje vylomeniny, které by snad mohly někomu připadat zábavné, ujeté, legrační? Čímž ho ale jako dospělá nechci omlouvat, protože občas ten Greg fakt dělá naprosté hovadiny, u kterých dospělý čtenář asi protáčí panenky. Greg se každopádně dostává do situací, které mohou být čtenářům povědomé. Z toho důvodu si myslím, že ta obliba může mezi mladšími čtenáři být. Ale nevím, skutečně jen hádám a snaží se přijít na to, v čem tkví obliba této série. Osobně v této knize nevidím totiž nějak něco přelomového či vrcholového, takže asi úplně nerozumím, proč je ten "hajp" zas tak velký. Nevím, možná mi něco uniká - docela ráda bych si vyslechla názory čtenářů, jejichž věkovému zařazení je tohle určeno.... celý text

Švestka 2000, Zdeněk Svěrák

Jak mám Cimrmana ráda, tahle hra mi bohužel nikdy moc nesedla. Přednášky mne baví, mají vtip, ale ta hra sama o sobě pro mne postrádá nějakou nosnou myšlenku. Slov mnoho, ale pointa nějak chybí, resp. mi přijde poněkud slabá. A je mi to líto, protože práce DJC si velmi vážím a hry Smoljaka/Svěráka mne provázejí od dětství. Téma stáří a zapomětlivosti, kolem něhož se točí děj, je pro mne skvěle zachyceno hlavně v těch přednáškách. Ale v té hře samotné to pro mne bylo pohřbené v nánosu košatých replik. Asi to měl být záměr, odbíhání od tématu, které se tu ve hře objevuje je zmíněno i v jedné z přednášek. Ale mně to asi prostě nesedlo, no... Hodnocení dávám bohužel jen průměrné.... celý text

Bulvár slunce 2009, Adam Georgiev

Bulvár slunce je volným pokračováním Planety samých chlapců. Setkáváme se ze se stejným vypravěčem a opět ho pozorujeme na cestě životem při hledání sebe sama v proměňujících se vztazích ke druhým. Je tu patrný posun od preferované fyzické lásky k lásce duševní, romantické. Oproti předchozí knize je však Bulvár slunce o něco víc filozofický. Klade si tu různé existenciální otázky a nutí čtenáře k zamyšlení. Celkově je text více střípkovitý. Dohromady to ale tvoří zajímavou mozaiku, kdy na jedné straně autor dává nahlédnout do života LGBT komunity (a místy je to hodně syrový a nepřikrášlený pohled), na straně druhé ponouká čtenáře se zastavit a klást otázky a odpovídat si na ně. Je to psané velmi přístupným jazykem. Jak autor umí na jedné straně být květnatý, na straně druhé nemá problém přejít k hovorovým, až vulgárním výrazům. V tomhle to má vcelku široký záběr. Za mne to je velmi zajímavé dílo, které nemám úplně k čemu přirovnat - a možná proto hodnotím vcelku vysoko.... celý text

Fimfárum 2008, Jan Werich

Nevím, proč jsem se k pohádkám Jana Wericha dostala až nyní jako dospělá. Přitom to bylo jako tak krásné čtení! Laskavé, chytré, jazykově vytříbené, humorné. Člověk by na první pohled možná ani neřekl, jak jsou některé myšlenky aktuální i v dnešní době. Některé z pohádek se dočkaly filmového zpracování (Koloběžka I. a Tři veteráni). Docela by mne zajímalo, co by pan Werich na ty zfilmované pohádky asi řekl a jak by se mu líbily. K této knize se určitě ještě vrátím. Důvod, proč hodnotím, "jen" 4 hvězdami je prostý. Přiznám se, že tu byly asi 2-3 pohádky, které mi asi tolik neučarovaly a trochu jsem se do nich zamotala. Ale to nic nemění na tom, že jako celek se mi kniha líbila velmi a moc ráda se k ní zase vrátím.... celý text

Pac & Pussy 3 2021, Albrecht Smuten

Nevím, čím to je, ale u třetího svazku jsem měla dojem, jako by snad autor při vymýšlení vtípků ztrácel dech. Přiznám se, že tady jsem se bavila asi nejmíň ze všech tří svazků. Čímž nechci říct, že by bylo špatné úplně vše. To ne. Pobavila jsem se, kočičky perlily. Jen jsem tu těch vtípků, co mne oslovily, našla o něco méně než v předchozích dvou svazcích. Celkově tak dávám průměrné hodnocení.... celý text

Pac & Pussy 2 2020, Albrecht Smuten

Nějaké 2-3 roky zpět jsem četla první svazek s těmito kočičkami. A nyní nastal čas na to se posunout. A opět jsem se docela dobře pobavila. Trefné, řízné, vtipné, občas se pohybující na hraně korektního humoru. To tady najdete. Autor si rozhodně nebere servítky a strefuje se do různých lidských neduhů a asi to nebude úplně čtení pro každého. Je to hodně svérázné a nedivila bych se, kdyby se někdo dotčeně v některých vtípcích našel. Nakonec 4 hvězdy z 5. Některé vtipy jsou, pravda, trochu slabší. Ale s tím se tak člověk asi smíří, že mu nebude sedět úplně vše. Já se teda bavila docela dobře.... celý text

Pivo za císaře pána 2022, Pavel Scheufler

Již jsem měla možnost si projít knihu Praha za císaře pána od stejného pana autora, a tak mne zaujala i další jeho kniha, věnovaná tenkrát tekutému chlebu českého národa - pivu. Přiznám se, že já nejsem zas tak velký pivař, dám si spíše jen výjimečně a spíš dám přednost vínu. Ale ráda si prohlížím fotky ze starých dob a zachycení pivní tématiky z dob císaře Františka Josefa mi přišlo zajímavé. A také že se člověk z této knihy řadu zajímavostí dozví. Stěžejní jsou v této knize fotografie, které zachycují motivy spjaté s pivem - ať už to jsou pivovary, svět bednářů, ledařů, různých pivních společností nebo hostinců. Tematické skupinky fotek jsou vždy proloženy doprovodným textem, z nichž se člověk dozvídá různé střípky z naší historie, které se nějak vážou k pivní kultuře přelomu 19. a 20. století. Myslím, že je to zajímavý doplňující materiál k naší historii pro doplnění nějakých obzorů. Dávám plný počet bodů - pro mne kniha splnila přesně to, co jsem od ní čekala. Náhled do historie pomocí fotek a doprovodný text, který uvede do tématu, ale nezahltí množstvím detailů. Zároveň tímto ještě jednou děkuji Ježíškovi za dárek k Vánocům. ;-)... celý text

Zlatá vařečka 2023, Jessa Maxwell

Na Zlatou vařečku mne nalákala jedna čtenářka, kterou sleduju na Instagramu (tady na Databázi pod jménem "kalinkacz"). Obálka láká na to, že se jedná o kombinaci "Deseti malých černoušků" od Agathy Christie a pořadu Peče celá země. Obojí mám ráda. A výsledek? Vlastně se to tu skutečně potkalo obojí. A i kdy to bylo fajn odpočinkové čtení, mám určité výhrady. Na rovinu - nečekejte od téhle knihy nic přelomového. Jedná se skutečně spíše o oddechové čtení s krimi zápletkou, kdy od prvních stránek víte, že se někomu něco stane. Ale vy nevíte co a hlavně komu. Tohle není spoiler, je to něco, co vám kniha nabídne na prvních cca 3-4 stranách a je to i v anotaci. Myslím, že zrovna tohle je něco, co čtenáře dokáže ke knize připoutat - od autorky to byl dobrý tah. Prostředí pekařské soutěže tu je vykreslenou vcelku chytlavě - jsou tu zobrazeny obě strany - jak snaha o přátelskost mezi účastníky, ale i určitá rivalita a touha předvést se a vyhrát. Logicky. Každá postava tu dostává svůj prostor - každá kapitola je vyprávěna z pohledu jiné postavy. Což by bylo skvělé, když by si ovšem některé postavy nebyly tak moc podobné. S tím jsem trochu zápasila, že mi občas některé postavy splývaly - bylo to pro mne matoucí. Trochu jsem měla i dojem to, že ten děj je kvůli tomu také takový roztříštěný. Že to trochu nabourává určitou atmosféru a napětí. Postavám se dějí určité divné věci, což samo o sobě vyvolává pocit stísněnosti, když nevíte, kdo za tím stojí. Ale asi bych snesla víc napětí. To se tady občas vytrácelo tím střídáním úhlů pohledu. Než jsem se zorientovala, kdo vypráví, bylo napětí pro mne pryč. Co se rozuzlení týkalo, nebylo to špatné, ale vzhledem k výše řečenému to na mne neudělalo zas takový dojem a ve výsledku mi to vlastně bylo spíše jedno. Nakonec tohle hodnotím jako průměrné dílo. Je to fajn, člověk u toho vypne a ta zápletka je zajímavá. Ale úplně mi nesedlo to zpracování. Je to jednohubka, kterou člověk zvládne za 2-3 odpoledne, ale víc se k tomu asi vracet nebude...... celý text

Ženy zločinu 2023, Lucie Bechynková

Jak tohle hodnotit... Od Lucie Bechynkové jsem četla zatím její detektivku Neodpovídej, kterou jsem hodnotila průměrně. A vlastně to průměrné hodnocení dávám nakonec i tady, byť se nejedná o beletrii, ale o knihu zabývající se reálnými osobami z obou stran zákona - vražedkyň na straně jedné, na straně druhé s ženami bojujícími na straně dobra. Nápad jako takový vůbec není špatný - oceňuji snahu o vyrovnanost - v tom smyslu, že se tu autorka nevěnuje jen těm "špatným", ale že dává prostor i těm lidem, co vyšetřují, zabývají se prevencí atd. Obsahově tedy zajímavý počin, ale za mne však bohužel trochu haprovala ta forma, kterou to bylo napsané. U vražedkyň, o nich autorka píše, by mne zajímalo, jakým způsobem byl proveden výběr - proč se kniha právě věnuje jim a ne někomu jinému? Co se způsobu psaní týče, úplně mi tu neseděl styl psaní. Za mne byl místy dost neučesaný a asi by za mne snesl o něco víc editorské práce. Jako bych četla vyprávění, které někdo někomu vypráví u kafe nebo v hospodě. Takové hodně uvolněné, trochu freestyle. U podcastu, který autorka má s Bárou Krčmovou, se tento styl odvyprávění snese, v mluvné podobě proč ne. Ale v psané podobě bych si to asi představovala trochu víc ukočírované. Rozhovory s vybranými osobnostmi byly zajímavé, bavily mne a asi k nim nemám víceméně větší výhrady. Nevím, do jaké míry to je chyba autorky či v čem přesně byl problém. Ale občas mne zaráželo, jak se na některé otázky dokáží dotazované pěkně rozpovídat a jejich odpovědi působí skoro uvolněně, zatímco u některých odpovědí jsem cítila odtažitost, úsečnost, skoro chlad. Ptala se autorka na nevhodné otázky, na které se těžko odpovídalo? Nebo v čem byl problém? Každopádně nakonec průměrné hodnocení. Koncept knihy samotný vůbec nebyl špatný, ale to provedení a celkové vyznění prostě za mne ne úplně dotažené...... celý text