Neitiri
přečtené 103
Království popela
2019,
Sarah J. Maas
Tak jo. Právě jsem dočetla a ještě se asi budu dlouho vzpamatovávat. *POZOR SPOILER* Opravdu moc povedený závěr knihy. Děj po celou dobu nenechal nikoho v klidu. Dojmy jsou donebevolvající. Přesto je pár věcí, které mě zamrzely. 1) Spousta postav, která někde v ději sehrála klíčovou roli (nebo dokonce patří mezi hlavní postavy), nedostala tolik prostoru, kolik by si zaloužili, přestože tam byly očividné snahy. Tím, že autorka si jich vytvořila opravdu hodně, a navíc jejich osudy zajímavě propletla, si na sebe taky trochu upletla bič. Osobně bych klidně ocenila (a je mi jasné, že někteří by naopak preferovali pravý opak), kdyby se všechna znovushledání více obkecala, aby bylo vidět, že si postavy promluvily, vypověděly si, co se jim všechno stalo. (u jiných knih bych to neřešila, někteří autoři vztahy tolik nerozebírají, ale Sarah J. Maas je právě rozebírá, takže by to mhla dotáhnout do konce, jinak to nebude ladit). Nebo jen krátké rozhovory mezi všemi možnými postavami, nějak dát najevo, že si mezi sebou všichni budují vztah (i když chápu, že je válka a všechno to, ale přece). No kdybyste byli na místě jedné z postav, nebylo by první, co byste udělali, kdybyste měli čas, že byste se okamžitě vyptali přátel na vše, co se přihodilo? Takhle to vypadalo, že se prostě jen postupně nabalovaly postavy a valily se na sever, nic víc. Například Chaolova/Yrenina linka s tou Aelininou - tolik toho mezi nimi zůstalo. Nesryn a Sartaqa jsem si také užila jen málo a bolestně mi scházelo více zmínek o Falkanovi. A o spoustě dalších. O Yeranovi, Borte, Gavrielovi. A hlavně Dorian. Na můj vkus měl i on míň prostoru, než by se mi zamlouvalo. Protože v tom všem sehrál klíčovou roli a prošel nevídaným charakterovým vývojem. 2) Konec. Hezký, to ano. Ale zase, co se stalo s Dorianem a Manon? S Ansel z Trnitého srázu? S Rolfem? Jak dopadla jejich království/území? Skončili Manon a Dorian spolu? Kde se usadil Chaol s Yrene? Zůstal Chaol Dorianovým pobočníkem? A khaganát? Opravdu se Nesryn a Sartaq vzali a Nesryn se stala císařovnou? A rukhinové? Obecně by to chtělo nějaký krátký epilog, kde by se to všechno shrnulo. Nemůže se tam přece objevit tolik postav a potom se člověk ani nedozví, jestli nakonec dosáhli toho, čeho chtěli. 3) Dost mě zamrzelo, že si Aelin ani jednou nevzpomněla na Sama. Vím, že už se s ním rozloučila v Královně stínů, ovšem mohla mu vzdát nějaké poslední sbohem. A na to, jak se v minulých knihách zaobírala Nehemií, se teď o ní prakticky nezmínila. 4) A kniha by mohla být klidně delší. Osobně by mi to vůbec nevadilo, kdyby to znamenalo, že se mi dostane všeho, co jsem zmínila. 5) Čekala jsem skandál, až se provalí, že Aelin není v Terassenu a že ji zastoupila Lysandra. Čekala jsem, jak se to bude řešit. Nakonec to nějak vyznělo do prázdna a myslím, že autorka tuhle skutečnost tak trochu popustila z mysli. Dokázala bych mluvit a dalších věcech, které mi nějakým způsobem neseděly, zamrzely mě či zklamaly, ale jsou to povětšinou drobnosti a já se nedokážu v tuhle chvíli správně vyjádřit. Všeho všudy to skončilo skvěle. Sice se mi zdálo, že Aelin se nějak rychle vzpamatovala z Maevina věznění a poměrně rychle se na to zapomnělo (nebo se to později spíš neřešilo) a závěrečný souboj s Erawanem a Maeve jsem si představovala dělší a těžší, ovšem to už jsou nejspíš moje přemrštěná očekávání. Kniha mě hluboce citově zasáhla. A to hlavně osudem celé Třináctky. Přiznám se, že jsem takhle nebrečela už hodně dlouho, minimálně u knihy ne. Jakmile mi došlo, co se to vlastně děje, že jedna po druhé umírá a Manon nakonec zůstane úplně sama, začala jsem bulet jako želva. A při každé zmínce o nich se to vrátilo nanovo. Nevím proč, ale dostalo mě to do kolen nehorázným způsobem. Gavrielův osud tomu nepomohl. Ale konec s vyléváním srdíčka. Na celé sérii je vidět, že od prvního dílu na sobě autorka pracovala a rozhodně měla spoustu věcí promyšlených hodně dopředu. Náhle zvraty v ději mi trvale poškodily srdce, klobouk dolů. Kniha se netáhne, po každém klidném okamžiku přijde nějaká smršť a každá je ničivější než předchozí. Sarah J. Maas je navíc jedna z autorů, kteří krásně pracují s vývojem postav. Je to zřetelné na skoro každé postavě, hlavně na Aelin, Dorianovi, Chaolovi a Manon. (líbí se mi, že Aelin neskončí s prvním mužem, se kterým kdy něco měla, ale až se čtvrtým v pořadí) Za to tleskám. Talent pro emoční psaní tady taky nechybí. Dal by se tady napsat přímo knižní rozbor, ale kdo by to potom četl, že ano. Ve výsledku musím říct, že i když tato série spadá do tzv. "youg adult" kategorie, určitě bych ji tam nezařadila. Samozřejmě je to jiný šálek, než Zaklínač, Hra o trůny apod., ale ne ve špatném smyslu. Ve svých dvaceti letech mě to stále baví a určitě si to přečtu ještě jednou. Či dvakrát. Třikrát. Celkově dávám 5* a pořád bulím.... celý text
Paní jezera
2003,
Andrzej Sapkowski
Asi před hodinou jsem dočetla a ještě stále jsem se nevzpamatovala. Samozřejmě skvělé jako vždy, Sapkowski válí s humorem a skáče z jedné dějové linky na druhou. Někdo tady v komentářích na tohle nadával, mně se to však líbí. Autor má nějaký svůj styl a nutí čtenáře přemýšlet nad tím, co čte. Ne že mu jen tupě servíruje fakta. V tom je to kouzlo, styl a vyzrálost. Je to něco jiného než u ostatních autorů. Leč najdou se dějové linky, které matou a ve výsledku je na ně zapomenuto, tak nějak se nevysvětlí, nedokončí. Ale... *SPOILER* ...přesto mám otázku...co se sakra stalo s Yen a Geraltem? Geralta pitomě prokláli vidlemi, Yen se očividně vyčerpala jeho léčením, takže oba dva umřeli (?). Ale co ty následující události? Kdoví proč se tam objevil Koník (myslela jsem, že pomáhá Ciri Geralta léčit, mimo to jsem měla podezření, že ho zabil Divoký hon). Ciri je někam odvezla. Oni se probudí neznámo kde. Ciri odejde do neznámé země krále Artuše. Není mi jasné, jestli Geralt a Yen tedy umřeli a dostali se "do nebe", nebo je Ciri pouze zavezla na jiné místo. Proč by je v tom případě ale opouštěla? Na konci Meče osudu se píše o velké šťastné svatbě. Všechny souvisloti by seděly (Jarre bez ruky, že Ciri zabila Bonharta, chybí členové hanzy...), ale je vní i uvedeno, že Ciri chce chránit lidi zasažené válkou (to znamená ve svém světě). Ale podle Paní jezera Ciri prostě odešla úplně jinam. Navíc se zmiňovala, že na svatbu přišla i Milwa, Angouleme...podle toho jsem usoudila, že si to celé se svatbou vymyslela...nebo jsem to nepochopila. A mimochodem, co vlastně znamená ta Paní jezera? Proč tak říkali Ciri? A také Nimue? Co to značí? A ta omamující mlha s jednorožcem? Přeludy mrtvých? Co se to dělo? Byl jednorožec také mrtvý a proto se zjevil podobně jako ostatní? Nebo jsem na omylu? Ke konci zůstalo tolik, ale TOLIK otázek. Daleko víc než na začátku. Doteď mi není jasné, zda Falka je či není Ciriiným předkem, jak je to a tou Starší krví, proč chtěl Vilgefortz její placentální krev, jak by měla být schopná zastavit Bílou zimu, proč mermomocí musí porodit dítě místo toho, aby sama něco podnikla, co by měli znamenat její potomci, proč je v proroctví zvaná jako Ničitelka...co se stalo s Divokým honem, který ji pronásledoval? A s Aen Elle? A proč Divoký hon straší lidi? Co je to Spirála? Jak je možné otevřít tu bránu světů? Otrávil Eredin Auberona úmyslně, nebo to byla opravdu nešťastná náhoda a král se v podstatě předávkoval viagrou?Celkově celý svět Lidu Olší byl na můj vkus příliš rázně utnut. Byl velmi zajímavý a jistě by by si zasloužil více pozornosti. Místo toho se o něm po Ciriině útěku už nikdo nezmínil. A tak přibylo otázek. A mimo to... způsob, jakým skonali všichni členové Geraltovy hanzy byl neúnosný. Všechno se to událo tak rychle a najednou bum, všichni mrtví. Cahir podle mě zcela zbytečně. A ke konci by si všichni zasloužili více zavzpomínání. Více o jejích životě, mnohem více. Navíc by mě zajímalo, zda spolu Yen, Geralt a Ciri vůbec mluvili o tom, co se jim proboha za celý ten rok přihodilo. Vždyť se tak dlouho neviděli, tolik toho prožili... A Yeniny polámané ruce? To si je vyléčila? Na tenhle fakt podle mě Sapkowski zapomněl. Samozřejmě je možné, že mnoho věcí jsem možná nepochopila. A přesto... Kdyby byly knihy třeba tak rozsáhlé jako Hra o trůny, autor by měl možná šanci vysvětlit a zapracovat vše, co začal. Alespoň poslední díl by si to zasloužil. Jak říkám, zůstalo tolik otázek, jsem rozpolcená a smutná. Dávám proto 4 hvězdičky za skvělé zpracování a příběh, úžasný fantasy svět reflektující zkaženost našeho reálného světa ve všech barvách. Všechny díly skládačky do sebe zapadly, všechno se to postupně poslepovalo. Je k neuvěření, že záležitosti z dílů na začátku začaly dávat smysl až na konci. Ale pár věcí zůstalo nedokončených, možná je to škoda. Avšak mám pocit, že poslední díl (možná i s Věží Vlaštovky) byl uspěchaný, proto ke konci způsobil zmatek v mé hlavě..... celý text
Mléko a med
2017,
Rupi Kaur
Upřímně bych okamžitě vyškrtla sousloví "sbírka básní", protože (ač nemám ráda poezii a nejsem žádný odborník) tohle mělo do básní určitě daleko. Shrnula bych to spíš jako sbírku citátů, z nichž spousta je průhledná a o ničem, některé však chytí za srdce a reflektují různé pocity různých lidí. Ale nic víc neočekávejte. Nerada vidím, když takovéhle knihy sklízejí větší úspěch než rozsáhlé romány. Mimochodem mě děsí, kolik papíru se na tohle spotřebovalo, když jedna věta zabere celou stranu (plus znepokojivý obrázek).... celý text
Paní půlnoci
2017,
Cassandra Clare (p)
Kniha byla skvělá, ostatně jako vždy. Autorka rozhodně umí psát, hezky vykresluje děj i postavy. Zkrátka a dobře to umí a styl psaní se jí hezky vybrušuje. Jediné, co mi vadilo, byly Emminy "vtípky" a podobné řeči "typické" pro teenagery (což se váže i s nespisovným stylem řeči alias slova jako "svýho" místo "svého" a podobně, ale to se dá v přímé řeči odpustit). Na ty už jsem asi starší a sem tam mě to rušilo a chvilku jsem měla pocit, že už jsem možná z podobného typu vyrostla (což mě vyděsilo). Ale zjistila jsem, že ostatní knihy (např. Pekelné stroje) jsou pořád super a problém je čistě v tom, co jsem zmínila, ne v psaní a ději jako takovém, ten mě baví i nadále. Na světě lovců stínů jsem vyrostla, ale určitě další knihy nečtu jen z čiré nostalgie, i když jsou určené pro young adult kategorii.... celý text
Eragon
2004,
Christopher Paolini
Po necelých deseti letech jsem se rozhodla znovu si přečíst Eragona (abych si následně mohla přečíst nově vydané povídky) a zároveň tak i zjistit, zda mě to bude bavit i teď, kdy už jem přece jenom trochu starší (z děje jsem si už mnoho ani nepamatovala). A i po tolik letech mě nezklamal. Eragon byl jednou z prvních fantasy knih, kterou jsem kdy četla a přestože si nese své mouchy (autor knihu přece jen napsal v 15 letech, což je obdivuhodné), stále umí chytit za pačesy a já si výlet do tohohoto vymyšleného světa užívala. S dalšími díly se psaný text po literární stránce o něco více vybrousil. Eragon je celkově napsaný poměrně důkkladně a vysvětluje vše možné do posledního detailu, což se někomu může zdát nudné a děj tak může být poměrně vleklý. Tady mi to zrovna nevadilo. U Eragona samotného se mi navíc vždy líbil jeho vývoj osobnosti - sám začínal pouze jako farmářský kluk. Na své cestě dělá spoustu chyb, stále má na čem pracovat, co se týče jeho duševního rozpoložení (přece jen je to ještě chlapec) a není tzv. "overpowered", jak se často stává u hlavních hrdinů. Kniha byla možná původně napsána pro mladší čtenáře, ale s dalšími díly se úroveň této série zlepšila a hezky promyšlený svět a příběh Dračích Jezdců je dle mého názoru uchvacující i pro starší čtenáře.... celý text
