Neitiri
přečtené 103
Prohnilé město
2018,
Leigh Bardugo
Tahle série se se svým výkonem posunula v mém žebříčku oblíbených knih na ty nejvyšší příčky. Nedokážu snad ani slovy vyjádřit své nadšení, tak moc mě ten příběh okouzlil. Velkou roli v tom hraje fakt, že hlavní hrdinové nejsou ani tak hrdinové, jako spíš antihrdinové, padouši, kriminálníci, kteří mají každý svou spletitou minulost, která se nám postupně odkrýváná jako vrstvy cibule. Tímhle se dějová linka vymyká většině stereotypů o hlavním hrdinovi, který je předurčem k velkým věcem, je nějakým způsobem výjimečný a má změnit svět. Obvzlášť jsem si užívala Kazovo plánování (autorka by klidně mohla být s takovými myšlenkovými pochody sama zlodějkou, kdyby se k tomu rozhodla), které jako kdyby nemělo konce. Ikdyž se zdálo, že se všechno hroutí, plán jde do kytek a jejich šestka skončila, tak jako kdyby Kaz stál a říkal: "Všechno jde podle plánu." Když končilo vyprávění jedné postavy, nechtělo se mi ji opouštět a skákat na druhou, ale ta druhá mě zase bavila a opět se mi ji nechtělo opouštět a tak pořád dokola, což jsem u většiny knih nezažila. *SPOILER* Konec mě rozesmutnil, smrt Matthiase pro mě byla celkem nečekaná, odhadovala jsem, že to všichni přežijou. Navíc to už nebude těch slavných Šest vran, ale jen Pět vran a to už nezní dobře. Jediné, co mi na téhle sérii vadí je, že má pouze dva díly, přitom by se to dalo ještě krásně roztáhnout do více částí. Každopádně ty knihy miluju a vřele je doporučuju všem. Žádný slzy, žádnej funus.... celý text
