Neitiri
přečtené 103
Poutník, čarodějnice a červ
2019,
Christopher Paolini
Kvůli těmhle povídkám jsem si znovu přečetla celou sérii Odkazu dračích jezdců a upřímně řečeno mě trošku zklamaly. Možná jsem čekala něco jiného (třeba už vylíhnutá vejde, nové draky atd.), ale hlavně to bylo všechno takové nemastné neslané. Nejvíc ubíjející pro mě byla povídka o červu z Kulkurasu, i když měla přece jen nějaké morální ponaučení pro Eragona. Každopádně se mi ale zdá, že autor ještě s tímhle světem neskončil, už jen proto, že zrovna vydal novou knihu o Murthagovi.... celý text
Rod země a krve
2020,
Sarah J. Maas
Musím souhlasit s tím, že kniha poměrně dost dlohá na to, že se tam skoro nic neděje, i když mně samotné rozsah stránek nevadí - je to ale k zamyšlení. Největší terno se odehraje až v posledních sto stranách. Poměrně v pohodě vykreslená akce a dojemné skoroumírání a znovuoživování je ale zakončeno bohužel ničím jiným než - ano, myslíte na to, na co já, protože přece jen mluvíme o paní Maasové - nadrženou scénou. Dvě hlavní postavy se hned po pěti sekundách, co se vrátí z akce a zachraňování světa, po sobě začnou plazit a čtenáři je předhozeno, jak Huntovi tvrde jeho obrovský ... zatímco Bryce samozřejmě pulzuje... Pořád dokola se tam opakuje něco v tom smyslu a já už nad tím ani nemůžu přimhouřit oči, protože s každou další knihou je to absurdnější. Např. Hunt a Bryce jsou zrovna ve vypjaté citové situaci, navzájem se objímají nebo cosi, je tam nějaká tenze, je to hezky popsáno atd.... a pak zazní věta "...a tím pohybem se opřela o Huntův penis." Aha. No a tady to máme přátele, celou pasáž od téhle věty výš můžeme hodit do koše. Pro mě je tohle strašně zabíjející a příšerně to kazí její práci. Už to tady někdo zmiňoval a já nemůžu nesouhlasit - knihy S. J. Maasové jsou bohužel čím dál horší, hlavně protože všechny její knihy jsou tak nějak na stejné brdo, čím dál méně příběhu a co nejvíce porna, které je taky pořád o tom samém a člověka to už ani nezajímá, když na to dojde ani ne ve třetině knihy (navíc je to skoro všechno stejné u všech jejích knih, takže to na nikoho už nedělá dojem). Bryce mě po celou dobu neuveřitělně rozčilovala, stejně tak volba sprostého jazyka, který podle mě není nutný a akorát to působí, že knihu psalo třináctileté děvče z Wattpadu. Vážne nevím, co si o téhle knize myslet, S. J. Maas je autorkou, jejíž díla si přečtu, abych nemusela nad ničím moc přemýšlet a mohla stále dokola číct o nádherných lidech, kteří zažívají příšerné trauma, ale jsou samozřejmě bez chyb (zejména hlavní hrdinky, které všechno zvládnou, jsou přepumpované mocí a vždy ví, co dělat) a nikam se nikdy neposunou jako charakter.... celý text
Dvůr stříbrných plamenů
2022,
Sarah J. Maas
No já vám nevím. Paní Maasová se, co se týče serie o Dvorech, nikdy moc nevytáhla po příběhové stránce, ale tady se mi tak nějak zdá, že tak trochu vymýšlí cokoliv, stále nové (a do té doby neznámé) věci, jen aby dala nějaké akční pozadí románku (nebo spíše pornu), o kterém chce psát. Příběh se tedy zdá spíš jako to vedlejší poslepované NĚCO (tak mi to u Dvorů připadalo vždy, ale tady extrémně), nejdůležitější je vývoj vztahu mezi Nestou a Cassianem. A lechtivé scény, zdá se. Ty by samy o sobě nebyly tak špatné, kdyby autorka doslova "všechny karty" nevytáhla hned na začátku. Možná jsem v tom sama, ale jakmile v knize dojde na sex, už se nic moc víc zásadního po intimní stránce stát nemůže, obzvlášť když jde o hlavní postavy. Autorka si tohle odbyla ani ne ve třetině knihy a pak už tak nějak nezbylo nic, co by za to stálo, až do konce knihy. Barvité popisy sex-scén mi navíc připadaly někdy až k zasmání než k...no, čemukoli jinému. Tady by se dalo aplikovat přísloví "méně je někdy více". Nestu jsem nikdy neměla ráda, nemám ji ráda ani po přečtení téhle knihy, ale o něco víc ji chápu, takže předpokládám, že se autorčin um popisovat trauma a léčení traumatu neminul účinkem. Rychlost, s jakou se trojice dam spolu s Nestou vypracovaly na "valkýry", ponechám bez komentáře. Celkově hodnotím knihu jako oddechovku, paní Maasová píše dobře a čtivě a umí hezky vykreslovat vztahy mezi postavami, ale s každou další knihou stále víc a víc směřuje k pornu místo toho, aby se zaměřila na příběh (který je někdy poněkud na okrasu a působí tak nějak neuceleně). Nedělám si naděje, že se to někdy spraví (poslední poměrně dobrý příběh měla série Skleněný trůn, i když až od druhého dílu dál), poněvadž se zdá, že i tak se její knihy ve velkém prodávají.... celý text
Silmarillion
1992,
J. R. R. Tolkien
Skvělé. Ačkoliv si zcela určitě už nepamatuju všechny detaily a sledy událostí, kniha mě moc bavila, bylo to jako číst si v historické knížce, zajímal mě "lore" a z nějakého důvodu jsem chtěla umět, jak se kdo jmenoval, kdy byl, kde byl, co dělal tehdy a tehdy, jak to vypadalo tam a tam tehdy a tehdy. Určitě si ji musím přečíst znovu. Krásně vykreslený svět, všechno na sebe pěkně navazuje. Smekám panu Tolkienovi i jeho synovi, už jen proto, jak precizně je tento svět vymyšlený. Mimochodem, nepřišlo mi to jako tak těžké čtení, jak se dozvídám v komentářích. Zkrátka je třeba si zvyknout na to, že je to v podstatě kronika vyprávějící o historii světa, není to souvislý příběh jako třeba v trilogii. Jména šla docela od ruky, dokud nedošlo na tři nejhlavnější lidské rody (Barahir, Bregor, Belegund, Baragund atd. už na mě byli trochu moc), a místa, pokud se v ději opakovala (a často se opakovala), už šla taky docela dobře, přinejhorším pomohl rejstřík. Ale možná se mi to nezdálo tak strašné, protože jsem kdysi četla Hry o trůny.... celý text
Boží hrob
2019,
Jay Kristoff
U prvního dílu jsem to již napsala, tady to napíšu znovu - není to nejlepší kniha, jakou jsem kdy četla, přesto se mi celkem líbila. V druhém díle mě dějový spád docela bavil, i když chápu, že mnohé to brát nemuselo. Je vidět, že autor to má vcelku promyšlené a postupně odkrývá souvislosti. Co mu ale nejde příliš k dobru je to, že Mia se mnohdy jeví příliš tzv. "overpowered", což byl možná záměr, ale na mě to nedělá moc dobrý dojem. Krom toho mi možná nesvědčí způsob, jakým se hlavní postavy vyjadřujou a vůbec některé vtípky a konverzace - s trochu, blbě řečeno, důstojnější úpravou by kniha možná kniha dělala větší dojem. Ale já každopádně moc neumím špatně hodnotit knihy, každý autor si to napíše jak chce a zkrátka se nemůže zavděčit každému.... celý text
Nikdynoc
2019,
Jay Kristoff
Nemůžu tvrdit, že je to nejlepší kniha, jakou jsem kdy četla, ovšem i tak se mi líbila, přestože spadá do young adult kategorie. Děj se sice lehce táhne, většina pozornosti je upřena na samotnou školu, mně samotné to však nevadilo - autor umí pracovat se slovy a nemohu říct, že by zápletku neměl hezky vymyšlenou. Dojem trochu kazí přehnané používání sprostých slov, které ani nepůsobí tak, jak by zdánlivě měly, tudíž to autorovi trochu strhává kredit. Stejně tak některé vtipy a "škádlivé puberťácké rozhovory" mezi akolyty. Autor na jednu stranu z hlavní postavy dělá dívku požehnanou nocí, nelítostnou a vražednou, na druhou stranu se o pět stránek dál chová hlavní postava jako dítě. Jestli to byl účel - dobrá. Stínový kocour se mi jako nápad líbil. Stejně tak tři Slunce a víra, která se k ním váže. Uvidíme, co bude dál.... celý text
Říše popela
2021,
Anthony Ryan
SPOILER Kniha, spolu s celou sérií, byla samozřejmě skvělá. Moje srdce si zaručeně získal kapitán Hilemore, Clay, Sirus a Sigoral, svět byl zajímavě vymyšlěný a děj splětitý. Ale ačkoliv se mi tato série velmi líbila, měla bych pár výhrad. Jednou z nich jsou některé drobnosti v příběhu, které se mi zdají být doteď neobjasněné a nedovysvětlené, třeba jak to nakonec bylo s těmi křištály, proč proměňují lidi ve Zkažené, proč vůbec existují Krvožehnaní a spousta dalších věcí co se příběhu týče... Pokud by někdo věděl a já jen něco přehlédla, ozvěte se mi. Co dál? Tento díl byl samozřejmě, stejně jako ostatní, nadupaný dějem, skvělá věc, ovšem řekla bych, že sem tam byl až takříkajíc "předupaný" - stále je to totiž o tom, jak je Lizanne skvělá a v podstatě nezničitelná, tam toho rozstřílí, tamto zničí, tam udělá obrat, vyletí do vzduchu, udělá dvojitý obrat; nebo o tom, že zaútočí ten a ten -kožec a nakonec ho nějak zničí - a když je těchto věcí na jednotku času moc, už na čtenáře pomalu nedělají takový dojem. Někdy je zkrátka potřeba udělat nějakou oddechovější kapitolu. Ale nedá se nic dělat, autor má svuj styl. Ovšem co mě nehorázně vytočilo, byl konec této série. Autor si totiž tři knihy chystal půdu pro epický závěr se super zlým Bílým draggem, tudíž byste čekali, že když to bylo epické doposud, závěr musí být něco. Jenže nebyl. Bílý dragg byl nakonec během pár stránek trochu potrhán v souboji a nakonec roztrhán svým vlastním vojskem a to je celé. Poštvat proti němu vlatsní vojsko byl dobrý nápad, ale provedení nepřesvědčilo. A následně už se o Bělokožci nemluvilo. Nemluvilo se dokonce ani o Lutharonovi, který v tom sehrál klíčovou roli. Nemluvilo se o Sirusovi, který byl celé dvě knihy zotročený a nakonec umřel, dalo by se říct, jako hrdina, bez něhož by vítězství nebylo možné. Abych pravdu řekla, tak se nemluvilo vlastně o nikom. Všechny postavy, které vás doprovázely poutí naskrz knihami, nedostaly žádné pořádné poslední slovo. Jen mlhavě se dozvíte, co se s nimi asi stane. A to je vše. A na konec dopis, nemáte zač. Konec mě proto dost zklamal, postavy jsem měla ráda, chtěla jsem se o nich dozvědět víc, zasloužily si to. Lutharon by si zasloužil aspoň tři slova. Takhle se zdálo, že autor už to prostě chtěl nějak ukončit, tak rychle něco splácal a ukončil to. Oběcně se zdá, že děj vělké části knihy byl ke konci vlastně úplně k ničemu. V mnoha ohledech zde nacházím nevyužitý potenciál, neuškodila by trocha dokreslení postav, sem tam více emocí. Celkem dávám tři hvězdičky, jednu celou jsem srazila za odbytý konec. Mimochodem mě pobavilo, že nezanedbatelná část knihy byla věnována sestavení armády Černých draggů, kteří by se tedy postavili nepříteli... A pak je pošlou zpátky domů po jedné bitvě s Modrokožci. Autor: "Sorry, moje chyba, změna plánu, rozmyslel jsem si to, mám vymyšlený lepší konec."... celý text
Královna povětří a temnoty
2019,
Cassandra Clare (p)
Přečteno za pár dní a rozhodně nejsem zklamaná. Přesto se mi zdá, že hlavní zápletka se tak nějak... ztratila. V prvním díle to byl Malcolm a jeho nekromancie, ve druhém v návaznosti na něj šílená Annabel a ve třetím... občanská válka, fanatici, víly, jiné světy? Vlastně se to úplně všechno slilo dohromady do jedné polévky, až by si jeden řekl, že nebýt hlavních postav, tak to snad do stejné série ani nepatří. Ne že by to působilo rušivě, C. Clare umí psát a tím pádem i všecho tohle i nějakým způsobem spojila dohromady, jen to s odstupem působí jako obrovský chaos. To každopádně nevnímám vyloženě jako mínus - jen je to zarážející okolnost. Zato jsem však viděla více potencionálu v Annabel. Ten ale nějakým způsobem vyšuměl do ztracena. Vílí trojka tady mnohým vadila, čemuž naprosto rozumím, je to rozhodně ujetá myšlenka a už lehce přes čáru, ale taky mi to tolik nevadilo (i když jsem na to hleděla jako vyoraná myš a párkrát se chytila za hlavu). Transgender (na můj vkus se vztah Gwyna a Diany vyvinul moc rychle, vůbec jsem si to neužila, jak bych chtěla), lesby, gayové, bisexuálové a nevím co všechno - to mi jako takové taky nijak nevadilo. Jen už to spíš smrdí politickou a genderovou korektností. V normálním životě se snad nestává, aby se v jedné rodině a blízkém okolí obsáhlo úplně všechno, nebo snad jo? Co mě ale vyloženě vytáčelo byla nevděčná Dru (a někdy i Tavy) a všemi opatrovaný Tibo. Rozumím, že je to autista, ale nepotřebuju za každou větou o něm slyšet, jak je křehký a zranitelný a všechno tohle okolo. Párkrát stačí. Linky z Kitova pohledu mě tudíž nebavily, už jen proto, že mají všichni (Kit) strach Tibovi narovinu říct, ať zanechá toho šílenství, aby ho náhodou nerozrušili. Touhle dobou už svět lovců stínů obsahuje pěknou řádku známých postav a každý z nás by chtěl vidět v pořádné akci jinou, proto je jasné, že není možné, aby každá postava dostala svůj prostor. Hlavně proto, že mnohé z nich už mají svůj hlavní příběh vypovězený. Přesto se autorce daří obratně pracovat s postavami stejně jako se slovy. Romantiky je tady nad hlavu, až to působí směšně, číst u každého polibku ty procítěné řeči. Konec je lehce přeslazený a kýčovitý, ale nic, co by se nedalo skousnout. Více nedokážu slovy vyjádřit, nic, co napíšu, nereflektuje moje pocity správně. Celkově se mi celá série líbila, většinu postav jsem si oblíbila (hlavně Juliána, a to mi hlavní postavy většinou lezou na nervy), ráda viděla ty staré a ráda se do světa lovců stínů zase vrátím. Čichám tady totiž pokračování, soudě podle epilogu.... celý text
Podlý král
2019,
Holly Black
Já nevím. Nebylo to špatné, ale taky ani nijak zvlášť dobré. Prostě...suché. Příběh by byl docela dobrý, svět je dejme tomu taky zajímavý, jen je to všechno podané tak nějak podivně, někdy až neobratně. Možná je to jen můj pocit, ale v téhle podobě mě to opravdu nezaujalo. Psát v ich-formě a v přítomném čase je podle mého těžší než v er-formě a minulém čase, ovšem i tak by se spousta věcí dala napsat jinak. Za předpokladu, že se to neztratilo v překladu, o čemž pochybuji. Věty typu: "Pocítím strach." nebo "Přijdu k jezeru masek." a podobně (v kontextu to vyzní lépe) na mě moc dojem neudělaly. Přišlo mi, že autorka měla dobrý plán, ale nějak se jí to nepovedlo zformulovat. Všechno bylo napsané hrrr, autorka se snažila pracovat s politikou a intrikama, ale nepřesvědčilo mě to. Nedokážu to zcela popsat, zkrátka a dobře už jsem narazila na talentovanější autory, kteří s postavami a dějovou linkou umějí pracovat obratněji. Celou knihu, jak první, tak druhou, jsem dočetla jen ze zvědavosti, co z toho teda nakonec vyleze, a kvůli Cardanovi. A taky proto, že když už jsem s tím začala, tak to dokončím. Proto si přečtu i třetí díl, ale neočekávám od něj o moc víc. Abych knihu nechala ležet, musel by to být odpad, čímž tahle kniha není. Ale není to žádná pecka, minimáně pro mě ne.... celý text
