nefernefer
přečtené 504
Pro tebe, má lásko
1997,
Jacques Prévert
„Byla jsem plná úžasu byla jsem nahá jako nikdy se sukní vyhrnutou do pasu a v jeho dlaních se mé tělo od nehtů na nohou až po vlasy nádherně chvělo Byla jsem jako pramen pod prutem proutkaře A hřích se změnil v zázrak Amen.“ Jedna z nejkrásnějších sbírek poezie, jakou znám. Provází mě už od mládí a pořád jsem stejně okouzlená. Prévert je básník mnoha tváří. Něžný i sarkastický, vtipný i zasmušilý, hravý i vážný. Jeho verše jsou krásně civilní a nadčasové. A úžasně plastické a živé, plynou vám jako obrazy před očima. Do velké míry je to i tím, že všechny jsou výborně přeložené. Tentokrát jsem měla opravdu potíž vybrat, co se mi líbilo nejvíc. Tak jsem nakonec namátkou otevřela stránky... „Hlavou říká ne a srdcem říká ano říká ano všemu co má rád však učiteli říká ne ne na kvadrát když stojí u tabule a všecky otázky se na něj valí A v tom se začne ukrutánsky smát a všecko rázem smaže čísla i písmena jména i data vyňatá slova a další chytáky a přestože mu laje učitel a přestože mu premianti hrozí pěstí pestrobarevnými křídami na černou tabuli neštěstí nakreslí tvář štěstí“... celý text
Verše psané na vodu
1956,
Bohumil Mathesius
„Jsi jako blesk, když rozrazí mračnou oblohu: Vidím tě – trnu, teskním, když vidět tě nemohu.“ Křehké, něžné, melancholické verše. Podobně jako haiku i tanka mají svou pevně danou strukturu a puristé mohou namítat, že tady často nebyla dodržena a kdesi cosi. Ale kdyby ty verše byly „jen“ přeloženy přesně v souladu s danými pravidly, asi by mě neoslovily. Tím, že je Bohumil Mathesius přebásnil, dosáhl toho, že oslovují i čtenáře z naprosto odlišného kulturního prostředí a umožňují mu nahlédnout do nitra dávných básníků světa, jenž je na hony vzdálený od toho našeho, a porozumět jim. „Marno je na vodu plynoucí psát, písmena začnou tancovat: marnější ještě na duši psát muže, jenž nechce tě milovat.“... celý text
H₂O a záhada Zlaté slzy
2021,
Petr Stančík
„Slovo ‚kamna‛ se vyskytuje pouze v češtině. O jeho původu se vedou plamenné pře. Podle jedné teorie vzniklo z kamenů, jimiž se obkládá ohniště. Podle druhé z latinského ‚caminus‛ (čti kamínus) neboli pec. Podle třetí kdysi dávno kněžna Libuše přinesla Přemyslu Oráči k pluhu topinky opečené na kamnech. Přemysl zabodl do země otku, hryzl do topinky a povídá: ‚Kam na ty topinky chodíš?‛“ Kdyby mi kdysi někdo řekl, že budu v druhé půlce života ujíždět na sérii knížek pro děti, nevěřícně bych zdvihla obočí. Mám všechny díly. A nekupuju je žádným dětem, ale sama sobě. Po výtvarné stránce jsou to doslova šperky a po obsahové rovněž. Jsem přesvědčená, že kdybych tohle četla jako dítě, rozhodně bych si to neužila tak jako dnes. Ty různé jazykové vtípky, fintičky a frajeřinky dítě nikdy nemůže ocenit, protože mu v mnoha případech prostě vůbec nedojdou. „Chapadlo je část těla sloužící k chápání. Mozek je také část těla sloužící k chápání. Ale proč se chobotnice chápou chapadly, zatímco chápani se chápou prackami, to mozek jen těžko chápe.“... celý text
Milovat šohaiku
2017,
Petr Soukup
Něco málo českého haiku jsem už přečetla, tak jsem se neubránila srovnávání. Měla jsem očekávání, které nebylo naplněno. Verše jen kloužou po povrchu, aniž by čtenáře zasáhly hlouběji. Formát knihy i její provedení je příjemné a ilustrace jsou opravdu krásné. Sama poezie však jejich krásy nedosahuje. Mým favoritem tak nadále zůstává Petr Petříček.... celý text
Po povrchu
2021,
Tomáš Třeštík
Tahle knížka na mě působí jako taková terapeutická zpověď. Líbila se mi, dokonce moc, protože Tomáš Třeštík píše o dost lépe než jeho bývalá žena, je vtipný, občas hraje na city a je sympatické, že se o všech lidech zmiňuje jen v tom dobrém. Nepere špinavé prádlo ani si nevyřizuje účty. Jestli ještě něco napíše, tak si to ráda přečtu. Na druhou stranu si ale říkám, že kdyby pro mě byl blízkým člověkem, na kterém mi záleží, asi by se mi to už tolik nelíbilo. Asi bych spoustu z toho raději nevěděla. Jsou věci, které by rodiče o svých dětech a děti o svých rodičích vědět neměli. Čistě jen proto, aby si vzájemně neublížili. Je fajn se vyzpovídat, jen si nejsem jistá, jestli bylo nutné to udělat takhle veřejně.... celý text
Tajemství karet
2020,
Jostein Gaarder
„Za to, že lidi tolik zajímá všechno ‚nadpřirozené‘, může jejich podivná slepota. Neboť neregistrují to vůbec největší tajemství, totiž že existuje svět. Mnohem víc je zajímají Marťani a létající talíře než celý ten úžasný svět, který se nám rozprostírá přímo před očima.“ Několikrát jsem narazila na názor, že je tato kniha přípravou na propracovanější a lepší Sofiin svět. Nesouhlasím. Je pravda, že několik myšlenek se v Sofiině světě objeví dokonce doslovně, ale není pravda, ža by byl Sofiin svět lepší. Tajemství karet je úplně stejně dobré. Stejně jako není pravda, že je to kniha pro děti. Je to kniha, které porozumí i děti, ale primárně to rozhodně dětská knížka není. Je to kniha pro ty, co rádi přemýšlejí, co se dívají okolo sebe a snaží se si uvědomovat svět. Nenechat si život jen tak protéct mezi prsty, ale žít, jak nejlépe umějí. Kouzelný pohádkový příběh s filozofickým podtextem. Milé a chytré čtení. Doporučuji.... celý text
Až na ten konec dobrý
2021,
Pavel Tomeš
„Já chodím na hřbitov ráda, líbí se mi, jak chodíme s dědou po hřbitově mezi hrobama a sou tam i různý hroby s QR kódama, vezmu mobil a dozvíme se, kdo tam leží [...] Nejšílenější hroby mají ale cigáni, sou veliký a barevný [...] a sou celý vyleštěný a vždycky to vypadá, jak říká děda, jako kdyby tady na hřbitově přistálo nějaký UFO. Nedávno tam zničehonic přistál cigánskej hrob a na něm je obrovskej sádrovej Ježíš v červeným županu a vedle něj Marie v modrým županu, celej ten hrob vypadá jako obrovský umyvadlo a Ježíš a Marie vypadají jako obrovský kohoutky na teplou a studenou vodu, bylo to úplně děsivý, dokonce i děda, i když je neznaboh, řekl Proboha!“ Smrt není nic veselého a stáří už vůbec. Jsou to věci, kterých se každý bojí. A nejlepší obranou je v takovém případě dělat si z toho, čeho se bojíme, legraci. Aspoň já to tak teda mám a podle nadšených komentářů zjevně nejsem sama. :o) Podle mého čistě subjektivního hodnocení tahle kniha dostala ocenění Magnezia Litera právem. Je nejen vtipná, ale především je chytrá. Prostě to nenapsal hlupák. Můžu jen doporučit. „Působí na mě ten interiér, jako bych nebyl první starej dědek, kterej si tady suší prochcaný gatě. Vlastně to vypadá úplně jako odchytová stanice pro dědky, co se pochcali. ‚Hotel Incontinentalʼ napadne mě najednou. Nebyl by to vůbec špatnej název pro nějakou síť eldéenek.“... celý text
Muž, který chtěl být šťastný
2008,
Laurent Gounelle
„... nikdy nikoho nenech, aby ti říkal, co dokážeš nebo nedokážeš. Je na tobě, co si vybereš a jak budeš žít.“ V zásadě nic objevného, nic, z čeho by si člověk sedl na zadek, nic, co by v různých variantách nečetl už tisíckrát. Na druhou stranu není od věci si to občas připomenout. A tohle připomenutí je dobře napsané, nenudí a není dlouhé. :o) „Když se ničeho nevzdáte, připravujete se o možnost výběru. A kdo se vzdá možnosti výběru, vzdává se také možnosti žít tak, jak by si přál.“... celý text
