marta3736
přečtené 223
Poslední smrtelné pouto
2017,
Brian Staveley
Na závěrečný díl jsem se opravdu těšila a čekalo mě velké zklamání. Abych pravdu řekla, jsem spíš naštvaná a to kvůli posledním asi 20 stranám. Připadala jsem si jako ve špatném YA. Před postavami velký problém a lusknutím prstů najednou všechny zmizely tak lehce, až to hezké není. Autor si vybudoval příběh, z něhož nešlo vyjít bez obětí. Už to vypadalo, že vlastně celý svět zanikne. No. Ono to skončilo vlastně až moc dobře (na ty poměry, které v celé sérii panovaly a k čemu se schylovalo - nebo jsem si to alespoň myslela). Přišlo mi, jako by se autor na poslední chvíli rozmyslel a šoupnul tam vlastně vcelku růžový konec, aby se všem zavděčil. Nikdo přeci nemá rád špatné konce. To je sice pravda, jenže takhle to působí hodně nereálně. No a aby to nebylo málo, většina scén je natahovaných a nudných. Hezu jazyk, dlouhý popisy - fajn, ale k věci, prosím. Dost jsem se přemáhala k tomu, abych vůbec pokračovala ve čtení. V průběhu celé knihy se na vás budou valit rádoby filozofický myšlenky, které s počtem přečtených stran začnou stoupat co do počtu. Nemyslím, že to tam mělo co dělat ve většině případech. Nebylo to vyloženě špatné, ale po dočtení jsem byla tak vytočená, že tento názor dopisuji zpětně po týdnu, protože by jinak byl založen až na vulgaritách a emočním výlevu. Do Lebek se pustím ráda, protože ten svět je boží, postavy jsou boží. Tím ale s autorem končím, protože pohřbil konec téhle úžasné série. A to mu neodpustím.... celý text
