Patrick Rothfuss

americká, 1973

Populární knihy

/ všech 5 knih

Nové komentáře u autorových knih

Hudba ticha Hudba ticha

Jak psal autor o mnoha svých betačtenářích, také jsem si při čtení říkala: "To je opravdu krásné, ale nebude se to asi líbit každému". Připadala jsem si u toho výjimečně. Mám ráda, když se mi líbí věci, které většinová společnost opomíjí nebo neschvaluje. Je v tom nepochybně kus ega, ale také věřím, že se prostě ráda spouštím k podstatě. Že ráda objevuju jiné úhly pohledu. Tato kniha je celá taková, objevuje jiné úhly pohledu. Hraje si se slovy tak úžasným způsobem, citlivým a vnímavým. Smyslným i smysluplným. Probouzí všechny smysly tak jinak, než jsme zvyklí. Vzbuzuje chuť vidět, slyšet, cítit, chutnat a vnímat svět a vše, z čeho je složen, zcela jiným a novým způsobem. Pátrat po podstatě. Najít Jméno věcí. Naleznout Jméno své. Popravdě, tímto stylistickým uměním a citlivostí mě autor překvapil. Přitom nevím proč, již jeho předchozí tvorba nese znaky tohoto rukopisu. Ale zde je to opravdu čistá esence. Slova mají obrovskou moc a já je ráda takto vnímám, udělalo mi to ohromnou radost. Příběh je naprosto živý, a přitom (či "a také") je to jako číst báseň v próze. Báseň, v níž má každé slovo své místo, žádné nepřebývá, žádné nechybí. Jsem ráda, že mohu číst příběh tak, jak je. Že byl vydán přesně v této formě. Poodhalující a zároveň jitřící mnohé záležitosti, přičemž mnoho zůstává nevysloveno či skryto. Jak se uvádí v závěru "tenhle příběh je pro všechny nalomené". Docela mě to zasáhlo, našlo nepřipravenou. A přitom ano, v tom je ta pointa. A chce se mi říct: chtělo by to více takových kouzelných věcí. A hned nato si uvědomuju, že se stačí pouze rozhlédnout... :-). Děkuji! Jinak z mého úhlu pohledu mi přijde zvláštní situace, kdy někdo miluje Kroniku královraha a zároveň zavrhuje Hudbu ticha. Nedokážu si představit, že bych si pak dokázala Kroniku užít ve všech jejích rovinách, pokud bych neuměla/nechtěla vnímat sílu příběhu v "neději". Jako by se to pak celé smrsklo jen na ten příběh/děj, který je nepochybně sám o sobě také skvělý, ale zdaleka neposkytuje všechno, co se z této série dá vytěžit.... celý text
ziriant


Strach moudrého muže Strach moudrého muže

Mé nejmilejší fantasy. Styl vyprávění je poutavý a postavy zajímavé až je člověk naštvaný, že musí svět pana Rothfusse opustit. Někomu se můžou některé pasáže zdát zdlouhavé a nudné, já si je však užíval. Objevování světa, odhalování tajemna, hledání malých puzzlíků a představování si vlastních teorií co se stalo a stane je velkou předností celé série a při druhém přečtení jsem si knihu užil ještě více. Těším se na pokračování a doufám, že se ho někdy dočkáme.... celý text
CaesuraLackless


Jméno větru II. Jméno větru II.

Za mě lepší než kniha první. Čtivé pokračování Kvotova příběhu.
wena



Strach moudrého muže Strach moudrého muže

No v první knize se alespoň trochu něco dělo. I když 300 stran číst stále se dokola opakující se vzorec: potřebuju peníze-získám peníze- zas nemám peníze bylo už docela úmorné, tak to přeci jen nové prostředí univerzity utáhlo. A pochopil jsem, že se s hlavním hrdinou musíme seznámit. Ve druhé knize jsem čekal, že se to rozjede, ale to jsem se šeredně mýlil. Dalších cca 350 stran je Kvothe stále na univerzitě, vedlejší postavy i nadále zůstávají příšerně nudné a nezajímavé, tedy kromě Elodina, ale to je jen výjimka, která potvrzuje pravidlo. A najednou z ničeho nic Kvothe s univerzity během pár stránek odejde, kvůli něčemu co se stalo ještě v prvním díle ! WTF ! Žádný oslí můstek nic. Přečetl jsem cca dohromady i s prvním dílem 1000 stran (skončil jsem na straně 400 u druhého dílu). Těch 1000 stran by se dalo shrnout bez problému do 300. Není umění napsat extrémně dlouhou knihu, plnou vaty, ale je umění napsat co nejkratší knihu, ale čtenáři co nejvíce sdělit, co nejmenším počtem slov. Mě přišlo, že už se autor vyčerpal a nevěděl co dál psát, tak psal dokola, pořád to samé. Osobně nechápu tady to vysoké hodnocení. Čekal jsem mnohem víc.... celý text
Chidlink


Jméno větru I. Jméno větru I.

Po přečtení prvních stránek jsem se divil proč tak kladně hodnoceno. Jak přišel do krčmy Kronikář už to se to čte samo a příběh se začíná naplňovat , rychle další díl........ celý text
wena