Liberius
přečtené 34
Tisíce plošin
2020,
Sylva Fischerová
Každá povídka je trochu jiná. Jiné prostředí, jiný druh vyprávění, jiná myšlenka. Povídky se střídají, ale trochu na sebe navazují, často jedna povídka druhé předá téma, aby se proměnilo a otočilo naruby - někdy jsou to postavy, někdy prostředí apod. Zhruba do poloviny knihy to probíhá takto, ale pak se do toho mísí povídky, které jsou jiné - povídky, které nejsou ani tak vyprávěny jako spíš konstruovány. Leckdy nemají příběh, jsou to jen prozaické kusy, které spolupracují, aby se dostaly k nějaké pointě, málokdy průhledné. Tento styl převládající v druhé polovině knihy ztrácí oproti předchozím povídkám z první poloviny. Už ty "výpravné" povídky jsou dost osekané a jdou rovnou na věc, ale přece jenom ctí epičnost povídkové formy; ty "nevýpravné" prózy jsou už nasáklé autorčinou básnickou tvorbou - nejsou to většinou povídky, přesto stále prózy. Takový útvar je zase osekán a odřen, aby krvácel pointou, což se daří, ale není to zábavné. Nejsou to příběhy, nejsou to povídky. Čtenář se nadchne, aby mu byly následně podraženy nohy. Nicméně některé povídky "výpravné" jsou opravdu skvělé a kniha tak stále stojí za přečtení.... celý text
Hodiny z olova
2018,
Radka Denemarková
Stručně: Leckdy mě oslnil autorčin um, její práce se slovem, větná skladba, přirovnání, leitmotivy, jichž užívá; ale jindy jsem skrz ně prohlédl. V knize je pro mě velmi přínosná ona sonda do (pro mě) vzdálené a podivné části světa. Méně přínosná je svou morální strukturou, nebo apelem, někdy velmi agresivním. Feministické statě jsou toho krajním bodem. Zároveň je to zbytečně dlouhé, ke konci se tato zbytečnost projevuje nejvíc. Pěkně napsaný, dlouhý a mylný esej.... celý text
Česká literatura ve zkratce. Období od 9. století po konec 20. století
2013,
Bohumil Svozil
Knihu jsem si koupil nedávno kvůli zkoušce. Potřeboval jsem si utřídit dějinné události spolu s důležitými momenty češtiny a literatury až do obrození. V tomto ohledu je Svozilova příručka dobrá. Přehledně rozčleněná a čtivě napsaná. Každé období je krátce charakterizováno a následně chronologicky nebo podle jiného systému rozebráno. Snad mi jen vadilo, že občas ta časová posloupnost výkladu byla zmatená. Určitě je vhodná k maturitě a prvním ročníkům na vysoké škole.... celý text
Ke dnu
2017,
Anna Bolavá (p)
Jako volné pokračování musím knihu srovnat s předchozím titulem Do tmy. Ke dnu je ve všech směrech slabší, přesto stále čitelná kniha. To, co mě uchvátilo na první knize, byl ten pohled do úplné niternosti hlavní postavy. Ke dnu dělá něco podobného s jednou z hlavních postav, avšak je to neskutečně nudné a ploché. Ona postava ostatně je nudná, plochá a nezajímavá. Některé vedlejší postavy, jako například novinář a jeho teta, jsou odbyté a otravné. Vlastně se mi v románu líbily jen dvě postavy, malá dívka, která si žije ve svém světě, a její matka, jež se dennodenně lopotí u pásu. Jejich příběh je uchopitelný, zajímavý a člověka dojme. Také vztah matky a dcery má náboj a je umě vygradován. Bohužel to je vše, co mě v této knize bavilo. Rozhodně Do tmy nesahá ani po kotníky.... celý text
Zpověď hochštaplera Felixe Krulla
1958,
Thomas Mann
Geniální práce s jazykem, opravdové mistrovské dílo. Je obrovská škoda, že Mann nestihl dopsat další pokračování.
Do tmy
2015,
Anna Bolavá (p)
Skvělá kniha, která si Magnesii literu doopravdy zasloužila. Autorka nám odkrývá nejniternější pohnutky Anny (hlavní postavy), a přitom se o ní nic nedozvídáme. Jsou nám popisovány dny po dnech do nejmenších detailů, a přesto je realita neuchopitelná a tak podivně vzdálená. Tato kniha je jednou znejlepších knih, které vzešly ze středu českých literátů v posledních 20 letech.... celý text
