Kasana přečtené 117

Jiskra v popelu 2016, Sabaa Tahir

Chci tomu dát 4,5/5, ale tak FAJN, dám tu jenom 4/5. Na úvod chci říct, že jsem knihu četla v angličtině a pokud nejste zvyklý číst v jiném než českém, nedoporučuji na této knížce trénovat jazyk. Já jsem zvyklá číst v jiných jazycích a i tak jsem měla občas problém. Není to ale to nejtěžší, co jsem četla, ani zdaleka. Jako, proč se o téhle knize více nemluví? Možná kvůli tomu love-interestu, protože ho tam není tolik jako v jiných knihách a v jednom případě mi přijde i trochu zbytečný (když se jeden zamiluje do druhého během ... pár dnů? No, minimálně se viděli asi sedmkrát, to je docela brzy u toho člověka s jeho minulostí, nebudu lhát). Upřímně, ty postavy tady jsou udělány naprosto skvěle. Je tu celá řada vedlejších postav a i když je neznáme tak podrobně, pořád se chovají ... normálně? Uvěřitelně? Já jsem dokonce soucítila s dvěma hlavními záporáky na konci. Která kniha v žánru YA to dokáže? MÁLOKTERÁ!! Ten samotný příběh není nijak velkolepý, i když, to dnes už není skoro nic. Ale pořád jsem se bavila, místy jsem četla se zatajeným dechem. Nemluvě o tom stylu vypravování z obou pohledů, kde občas ta druhý osoba dovysvětlí něco z jejího úhlu pohledu, jindy ne, a popisují věci dramatičněji (2x jsem se nechala napálit tím, že oni umřeli. 2x!!). Ale, abych byla k sobě férová, ten svět úplně domyšlený není. Sice to prostředí otroků mi zní fakt reálně, určitě realněji než jiné knihy, přijdou mi některé věci nelogické a trochu brzdí systém císařství nebo armády. Ale vzhledem k tomu, že jsme se zatím nedostali ven z jednoho města, tak nebudu předbíhat s tím, zda je svět dobře udělaný nebo ne. I tak ... kde je můj druhý díl?... celý text

Meč a ptáček 2019, Amy Harmon

Celkem jsem tuhle knihu četla dvakrát. Napoprvé se mi neskutečně líbila. Ona je sice hodně předvídatelná ... ale! Nikdy jsem nečetla něco, co leží v obchodech vedle YA (i když evidentně to YA není, nenechte se mýlit), kde hlavní hrdinka je dvacetiletá, němá holka. A i když je očividné, s kým nakonec skončí, má to dost rychlý průběh a některé části byly až nechutně divné (bylo by zajímavé, jak by reagovala naše církev o modlitbách, kde se mluví o mužském semenu). Tohle bych asi nedoporučila číst slečně, které je maximálně patnáct šestnáct let. Jako jo, nepopírám, na poprvé se mi to strašně líbilo. Po druhém čtení už jsem tedy z toho tak nadšená nebyla. Skřivánek je plochá (osoba), jediná zajímavá věc je, jak je nadšená z toho, že se učí číst a psát. Ale jinak nijak zajímavá. Král nemá taky příliš mnoho osobností, ale jeho postava je vylepšena nutkáním splnit své vladařsko/mužské povinnosti (pokud netušíte, co tím chci říct, nezoufejte, já sama nevím, jak to popsat, ale jinými slovy: mít syna). On ani ten svět nedává moc smysl, není vůbec popsán a to je něco, co mi strašně vadí. A bohužel, ani postavy to nezachraňují. I ten styl, kterým je to napsáno; musela jsem si na to tedy dávat pozor, ale ten příběh není lineární. Jasně, čtenáře upoutáte, pokud ukazujete jenom ty zajímavé části, ale tady se děje scéna, pak se v další kapitole řekne, že uplynulo několik dní a BUM! další zajímavá věc. To nelze jednu scénu rozdělit do více kapitol a udělat to tak, že já jako čtenář čtu příběh a ne něčí deník? Celkově na závěr: příběh není ve výsledku originální, postavy taky ne. Co se mi hrozně líbilo, byly jednotlivé detaily, ty byly vážně dobré a nevšední.... celý text

Květ železného stromu 2020, Laurie Forest

První díl mě natolik donutil se co nedříve pustit do toho druhého ještě předtím, než vyjde u nás a nijak toho nelituju. Angličtina je poměrně jednoduchá, ale stejně to budu číst ještě minimálně jednou v češtině. V prvním díle mi vadilo, jak je prvních sto stran relativně nudnějších, nicméně to dost vynahradil zbytek knihy. Tady bych naopak uvedla, že kniha zaujme už od první kapitoly, nejsou tu nijak velké části, kdy se budete prokousávat nudou. Poukázat musím i na to, jak se pracuje dál s postavami, protože vy si myslíte, že víte o nich kde co ale pak vás ještě něčím překvapí. Je to napínavé, čtivé a místy vás bude drásat, jak se to vyvíjí. Nebudu lhát, nic moc originálního to ale není, podobné náměty najdete v X dalších knihách, ale, to jste asi mohli všimnout už v prvním díle. Přesto dokáže překvapit, a ne vždy zrovna mile. A ten konec! Jako, už se nemohu dočkat dalšího dílu.... celý text

Zlodějská přísaha 2020, Mary E. Pearson

Mám tak trochu smíšené pocity. Na jednu stranu se mi líbí, jak je kniha více zaměřená na všechny ty problémy, jak postavy jednají ... Je to strašně dobře uděláno, mnohem lépe než ten první díl. Ale zase ... proč to Mary dělala zbytečně tak složité, když se to mělo vtěsnat jen do jedné knihy? Ten prášek bych ještě chápala, ale celá ta postava Krále (ve smyslu hlavní záporák)? V Liinině lince tam měl daleko více prostoru. Tady je toho strašně moc, dohromady to jenom mate. Nemluvě o tom faktu, že v YA se snaží o všemožné zvraty, které někdy neplatí a ani tahle kniha toho nebyla ušetřena. Kdyby ten příběh byl rozdělen na dvě knihy, bylo by to za mě lepší. Taky mi přišly trochu zbytečné ty vzpomínky z cesty zpět. Já rozumím, co se snažila naznačit, ale nevím. Celé to bylo podivné. Stačilo by jenom jedna vzpomínka na úvod, člověk by na to na chvíli zapomněl a potom při odhalení by to trklo každého. Takhle jsem čekala a v duchu si říkala v každé kapitole: kdy to konečně řeknou nahlas?... celý text

Zlodějský tanec 2019, Mary E. Pearson

Dopředu přiznám, že jsem Zlodějský tanec četla před Falešným polibkem. Upřímně? Nijak mi to nevadilo. Nebylo potřeba znát pozadí všeho, co se odehrálo v předchozí sérii a jediný problém, kterého jsem si všimla, bylo to, že jsem měla v těch zločincích trochu zmatek. Lia je jmenovala jejich tituly, Kazi zase jejich jménem. Na druhou stranu, bylo trochu pro mě překvapení rozeznat zločince, když jsem se vrátila k Liininu příběhu. Ale zpátky k věci. Z osobního hlediska preferuji Liu před Kazi, ale to je jenom osobní předpoklad. Kazi i Jase jsou fajn postavy, celý příběh je čtivý a napínavý a na těch správných místech i dobře zamotaný a vyhrocený. Jako oddechová záležitost je dobré a podařené. Asi mi tam ale chybělo něco, co nečtu kdekoliv jinde. Proto ty čtyři hvězdy. Pokud jsem měla nějaké výhrady, tak to jsou moje osobní. Chápu, že pustina připadá jiným jako skvělé místo pro to, aby se do sebe dva lidé zamilovali, ale já to bohužel tak nemám. Bojují tam přeci o svůj život, ne? Zkráceně řečeno: dobře napsané, nijak zvlášť nepřekvapí, na dlouhé klidné večery je to fajn počteníčko.... celý text

Supernova 2020, Marissa Meyer

3,5/5 abych byla přesnější. Ty první dva díly mě docela bavily: nebyly to nejlepší, co jsem četla, ale buďme k sobě upřímní: každému se líbí něco jiného. Nevím proč, ale v duchu to trochu srovnávám s Holubicí a hadem (protože mají ode mě stejné hodnocení) a toto je o něco lepší. Ale i tak, za mě nejslabší díl série. Jsem ráda, že autorka vysvětlila mé největší otázky ohledně schopností. A ten začátek byl velmi dobrý, ať už za Adriana nebo za Novu. 3/4 knihy jsem přečetla jako nic a to jsem měla před zkouškou (kterou jsem naštěstí dala :D). Hodně se to pokazilo tím koncem. Nebudu tu nic vypisovat, ať vám knihu nepokazím, ale tohle bylo tak ... očividné? Slovo laciné mi přijde až moc kruté na tuto skvělou sérii. Nic z toho mě nepřekvapilo a dost i štvalo. Některé postavy změnili během pár vteřin stranu bez jasnějšího důvodu nebo se chovali jinak šíleně. Až do momentu (ok, tady dám asi spoiler, pokud nechcete číst dál, prostě přeskočte na další odstavec), kdy se to kolem Agenta N zkomplikuje, je to ještě v celku dobré. Ale po něm? Když si ani jedna z těch postav neodnáší kvůli Agentovi N nic špatného, proč ho tam dávat? Takhle to působí trochu uměle a nemám nutkání o tom konci přemýšlet. Já taky miluji happy ending, ale taky mám ráda, když se nepoužívá metoda ex machina. Prostě a jednoduše: celá ta série je vážně dobrá, a pokud mám vybrat nejlepší a nejhorší díl, tak nejlepší je první a nejhorší tenhle poslední. Stojí za přečtení.... celý text

Selekce 2014, Kiera Cass

Elita 2015, Kiera Cass

První 2015, Kiera Cass

Koruna 2017, Kiera Cass

Dcera 2016, Kiera Cass

Šťastně až navěky 2016, Kiera Cass

Protivníci 2019, Marissa Meyer

Já snad mám ještě víc otázek než z toho minulého dílu. Ale hezky popořadě. Líbí se mi, že se tenhle díl více zabývá celou tou otázkou Výjimečných a méně se zaměřuje na nějaké akční scény. Což říká někdo, kdo ty akce miluje. Divný ... No, co vyzdvihnu, je Adrian. Už v prvním díle se mi líbil jako postava, ale teprve tady dostal takového prostoru a myslím, že to bylo jenom dobře. Na druhou stranu Nova začíná trochu pokulhávat. Její myšlení už mi nepřijde tak přesvědčivé (ve smyslu, že nerozumím, proč tak uvažuje) a jediné skvělé momenty jsou, když začíná lehce pochybovat. Jako, asi mě moc nepřekvapí, co se stane v posledním díle, ale tady je to fajn, protože vidím, jak si tím vším prochází. Taky zde milovaný Wonder Boy naznačil, že tito Výjimečný se objevují už hooodně dlouhou dobu, což jsem nechtěla. Zajímal by mě větší kontext. Co se děje s Výjimečnými i mimo město? Jako, musím připustit, že je to daleko více propracovanější než jiné YA série, ale stejně ... Na to, že jde o druhý díl (kde se většinou neděje nic moc), tohle není vůbec zlé. A možná ze mně ještě mluví to, že jsem to právě dočetla namísto toho, abych se učila.... celý text

V zajetí zimy 2020, Naomi Novik

Strašně se mi líbí ta symbolika u Naomininých knih. Ve stínu hvozdu je představen strach našich předků z lesa (že tam žije sem tam nějaká ta ježibaba je asi ten nejmenší důvod, ale lesa se skutečně báli). I v zajetí zimy je ten strach; strach z toho, zda zimu přežijí nebo ne. Boží!!! V tomto díle je nyní sice hlavní hrdinka Mirjem, ale není její příběh vyprávěn jen z jejího pohledu. Nejdříve jsem se toho docela bála, protože často se stává, že ty další postavy jakoby nežijí vlastní život a to nejzajímavější na nich je, jak vnímají někoho jiného. Wanda, Irina, Stepon ... ti všichni žijí vlastní život. Hrozně mě zaujalo, že i každý z nich má jiný vyprávěcí styl, zmíní jenom to, co ho zajímá ... já nevím, ale tohle jsem zatím nikde neviděla. Taky ten příběh. Že je to převyprávění Rampelníka je asi pravdivé, ale to pořád nic moc neřekne. Mimo toho, že Mirjem mění stříbro ve zlato, aby přežila, se tam děje na pozadí tolik věcí ... Irina řeší vztah s carem, Mirjem musí jako židovka bojovat o své místo v městečku, Wanda řeší rodinné problémy. Je tam toho celkem dost a místy mi to snad přišlo trochu uspěchané. Pokud bych měla mít nějaké výhrady, tak snad na tom jejich světě. Král Staryků se zmínil, že jsou i jiná království a velmi ráda bych se o nich dozvěděla něco víc. Jo a taky, jestli hledáte milostný příběh, tak tady hledáte špatně. Ve stínu hvozdu sice nějaký byl (dle mého ne moc dobře vydařen), ale tady je ho ještě méně. Ale upřímně? Vůbec mi to nevadí. Kdybych měla zase říct, co se mi nejvíce líbilo ... byla to úplně poslední věta. Neřeknu, co tam je, prostě si to přečtěte. I kdybyste nebyli fanoušky fantasy nebo čtete jenom zamilované příběhy ... tohle se čte samo. A ta obálka? Krása.... celý text

Šest vran 2017, Leigh Bardugo

Dobře, dobře, dám tomu 4/5, ale má to jen tak tak. Nikdy jsem nečetla sérii Griša (uf, stačí si přečíst ty komentáře a děsí mě to si přečíst) a asi mi to i chybělo, protože jsem tomu světu moc nerozuměla. Kdyby tam nebyla ta mapa, byla bych rozhodně ztracená. Ta kniha má hrozně pomalý spád. Doslova do poloviny knihy se nic nestane, ani nevyjedou z města. Já rozumím, že je potřeba se připravit, ale ... já tu knihu četla asi dva týdny a to by mě běžně trvalo přečíst tak den dva maximálně. Nemluvě o tom, že až poté, co jsem to četla podruhé, mi to dávalo daleko větší smysl. Postavy jsou parádní. Radost číst, jak je každý jiný, někteří mají mezi sebou vztahy už předtím, než je dá Kaz dohromady, každý má jiné problémy ... Radost číst z každého pohledu (kromě Wylana, docela by mě zajímal jeho úhel pohledu, tak snad v druhém díle). Nevím, jestli je to záležitost jenom Šesti vran, ale Leigh má trochu problém s psaním dialogů. To, co říkají, je fajn, dává smysl, ale ráda bych uviděla něco, co se děje mezi tím, nějaký pohyb, něco, čeho si všimnou nebo co jim připomene. Zejména Kaz by si takových věcí všímal daleko víc a ani on se o takových věcech moc nezmiňuje. Jasně, kniha by byla delší, ale trochu by to zpestřilo čtení.... celý text

Renegáti 2018, Marissa Meyer

Já jsem možná velký milovník fantasy, ale kupodivu NESNÁŠÍM sci-fi. Takže jsem dlouho odkládala číst tuto knihu. Jo, a taky NESNÁŠÍM americké filmy o superhrdinech. Na druhou stranu, Boku no Hero Academii nebo první sérii One Punch Mana miluji. Tak jsem si řekla: "Hele, dej tomu šanci. Třeba tě to překvapí." A hele. Ona překvapila! Protože ano, četla se náramně dobře. Ten svět, celá ta filozofie tam dává smysl. Hrozně se mi líbí, jak tam Nova a Adrian diskutují o tom, zda jsou Výjimeční potřeba nebo ne, je to naprosto boží. Velké plus. Také se mi tolik nepříčilo číst o něčem ze sci-fi a asi tomu dám šanci (i když Diabolik byl podle mě špatný, hodně špatný). Postavy jsou fajn. Líbí se mi, že Adrian není typickou hlavní postavou (kluk s brýlemi a natolik oslepen svým snem a posláním, že často nevnímá důsledky). Měla jsem menší problém s tím, jaký je vlastně vztah mezi Anarchisty. Protože pokud má Nova vzpomínky na to, jak ji vychovávali a starali se o ni, pak nechápu, jak je dokáže zradit bez větších zamyšlení (to je hned na začátku). Tam mi to úplně nesedělo a kdyby měla úzký vztah jenom k jedné postavě, bylo by to lepší. Ale celkově vztato, jsou postavy dobře napsány. Ale má to i mouchy. A to hlavně v schopnostech. Některé jsou naprosto skvělé, některé tak děsně OP (koukám na tebe Adriane!) a některé ... k ničemu? Docela ubohé? Ale zase si říkám, že kdyby tam byly jenom dobře promyšlené schopnosti, tak by takových postav bylo o dost méně a ten svět by potom nefungoval. Tak asi jo, šlo by to. Pak mi vadí, že mám spoustu nezodpovědných otázek ohledně schopností: dají se dědit? Nebo se dědí to, že děti budou mít schopnost? Lze nějak na první pohled zjistit, kdo má a kdo nemá schopnosti? A jsou někteří lidé zákonem omezeni? Dají se geneticky upravovat embrya, aby se narodily děti se schopnostmi? No, je docela možný, že zatím v tom světě nebylo dost času se nad tím pozastavit. Uf, doufám, že mi brzy dá Marissa odpovědi, protože rozhodně jdu číst druhý díl.... celý text

Temné a osamělé prokletí 2019, Brigid Kemmerer

Čím tato kniha vyniká, jsou rozhodně postavy. Já jsem člověk, co nemá příliš rád dva a více pohledy. Ale tady mi to ani tolik nevadilo. Každá ze dvou hlavních postav (promiň Děsivý Greyi) je odlišná, zajímavá a hlavně originální. Když o sobě normálně princ říká, že byl rozmazlený, jaksi už dál nespecifikuje, jak moc rozmazlený byl. Ale Rhen? Ten na sebe prozradí tolik situací, kdy skutečně byl rozmazlený, sobecký kluk, kterému byli všichni ostatní ukradení. A když jsem se dozvěděla, že Harper má vadu, jakože opravdovou, fyzickou vadu, která ji nutí kolikrát dělat věci jinak? Nádhera! A Grey má svůj prostor taky, když postupně zjišťujeme, proč ještě neodešel od Rhena. Všechny tyto tři postavy se postupně vyvíjí v knize a to je něco, co se tak strašně málo vidí. Postavy jsou boží, ale ten svět a příběh má chyby. Vadí mi, že je to retelling .........(zlatého bludišťáka, pokud to neuhodnete), takže příběh je dost předvídatelný. Ano, jsou zde změny, ale žádné výrazné. Jediné pozitivum na příběhu je konec a jelikož nechci zbytečně spoilerovat, tak nic víc o tom psát nebudu. Konec je nicméně otevřený, takže se těším na další díl. A ani ten svět není dobře vymyšlený. Brigid umí výborně psát postavy, ale svět je pro ni opravdu problém. Vidím tam tolik chyb, ten svět samotný nedává smysl, protože takto by brzy celé království padlo. A taky jsem měla trochu problém s počítání sezón, nebo, jak je to tam pojmenováno. Za pět let něco přes tři sta pokusů o prolomení ... jak? Kdyby to bylo aspoň trochu realnější číslo, třeba dvacet dívek, tak jo, ale více jak tři sta? Je to škoda, kdyby ten svět byl propracovanější, dala bych tomu jasně 5/5. Ty čtyři dávám jenom kvůli postavám.... celý text

Dvůr trnů a růží 1–3 (box) 2018, Sarah J. Maas

Já se přiznám, že ke Dvoru trnů a růží jsem se dostala až po dočtení ... Dědičky ohně? Myslím, že se to tak jmenuje a jsem líná si to vyhledat. A tehdy, když mi bylo asi šestnáct, sedmnáct, se mi to i líbilo. Teď celou sérii Skleněný trůn nesnáším kvůli hlavní hrdince a po tomto díle to fakt nechci číst. Ale zpět ke Dvorům. Tahle série má některé plusové body od Skleněného trůnu. Ten svět je neskutečně zajímavý, námět různých dvorů není sice originální, ale je příjemný na čtení. I ta zápletka na první tři díly není něco, co se jen tak nevidí, ale jo, dokázala bych té sérii hodně odpustit. Čte se to výborně (pokud vám nevadí tlusté knihy), to bez výhrad, je to poutavý, umí gradovat, když je potřeba ... nádhera to číst. Ale, i tato série má spoustu problémů. Začnu tím světem. Protože Sarah s ním neumí pracovat. Víme, že je tu nějaká hiearchie víl, ale jak se od sebe navzájem liší? Co je odděluje? Proč tomu tak je? A pokud jsou některé nebezpečné, proč se jen tak potulují? A když už jsme u těch víl, proč to jsou většinou lidé co nestárnou, mají špičaté uši a magické schopnosti? A ne, neberu, že sem tam nějaká postava má bílé vlasy a to z nich dělá vílu. Není tam nic, co by mě nutilo říct, že třeba Rhys je víla. Žádná charakterová vlastnost. To je celkem škoda a chtělo by to zapracovat. Já netvrdím, že to má být tak složitý svět, jako je v Game of Thrones, nebo jak je píše Brandon Sanderson, ale stačí pár detailů! Ani postavy nejsou o moc lepší. Všechny hlavní postavy jsou jen typickým příkladem Mary (Gary) Sue. Pro ty z vás, kdo neví, o čem to mluvím: Mary Sue je typ postavy, která má strašně špatné prostředí, ve kterém vyrůstá, každý chlap se za ní otáčí, má ty nejlepší zbraně nebo schopnosti (často všechny), je párováná s tím nejlepším a nejsilnějším chlapem atd (třeba Bella ze Stmívání je ukázkou Mary Sue, ale poslední dobou se objevuje i ve Star Wars, v Marvelu ...). A Feyre je prostě Mary Sue (To Ailin taky, ale Feyre se aspoň nechová jako spratek). Narodí se jako člověk, o světě víl neví mnoho, a přesto ji nechají kolikrát rozhodovat za ostatní víly. Má schopnosti, které prakticky ovládne všechny a bez mrknutí oka. Kdyby tam bylo něco, co nezvládne, tak by to bylo zajímavější. Ale dobře, tohle je problém většiny YA literatury. I když nevím, proč je toto ještě řazené do YA literatury. A důvod si tady jistě najděte dole v komentářích, já to tu nebudu vypisovat (+18, to snad stačí). Jako jo, sex ke vztahu patří, ale není toho tu trochu moc na YA? Jo, a když už mluvíme o vztazích, tak by mě zajímalo, co se stalo mezi prvním a druhým dílem, protože PTSD v tom nebude mít tak velkou roli. A Feyre z toho prozatím vynechám, protože, ta má tak trochu na to právo po tom, jak ji to sebralo. Ale co Tamlin a Rhys? Proč si v druhém díle prohodili charaktery? Já nechci zbytečně sem sázet spoilery, já jenom chci vědět nějaký důvod. Jako jo, mám spoustu výhrad k sérii (kdybych nebyla takový zbabělec a doopravdy sem vypsala ty spoilery, asi by ten komentář byl stejně dlouhý jako moje bakalářka), ale nebudu lhát, pořád jsem ochotná to číst. Dokonce si ty knihy kupuju. I tu novelu, ke které ještě musím připsat komentář. Bez té novely ... je to ještě OK série, rozhodně lepší a zajímavější, než Skleněný trůn. Tam je to podle mě jedno klišé za druhým tak výrazné, až z toho bolí oči.... celý text

Dvůr mrazu a hvězd 2018, Sarah J. Maas

... Proč? Proč mi tohle dělají? Ok, asi mě mělo zarazit, jak ta knížka je tenká. Ale, jsou to Dvory, podle mě jediná slušná série od Sarah a tohle je jenom novela, kterou ani nemusím číst. Přesto, jsem si ji koupila. A přečetla. A já se po dočtení musela sama sebe ptát: "Proč to vůbec vydala?" Jako vážně, proč? NIC se tam zásadního neděje. Pokud to měla být jenom nějaká dlouhá povídka, tak proč jich tam nebylo víc? Jako třeba ve Věži úsvitu (a já doufám, že je to ona, ty knihy se mi fakt pletou, tak se dopředu omlouvám). Proto to má taky tak nízké hodnocení. Budu ale férová, ty dvě hvězdy daruji tentokrát Nestě a jejímu příběhu. On je tam jenom krátce zmíněn, často není ani z jejího pohledu. Ale ona jediná v této knize byla zajímavá. Protože pro to měla zatracený důvod. Ale stejně tak se celá tato záležitost mohla objevit ve zkrácené podobě v dalším díle. Tohle bylo fakt zbytečné. Vlastně, ani nevím, zda bude mít další díly. Kdysi jsem se dočetla, že to má mít osm dílů, tak snad se toho ještě drží.... celý text

Poslední číslo 2019, Hayley Barker

Už v polovině knihy jsem jaksi tušila, že ta kniha nebude vyloženě pro mě. Pokusím se proto od toho co nejvíce odpoutat, abych co nejlépe ohodnotila knihu. Na úvod asi řeknu, že nehledejte v knize žádné fantastické prvky. Jde jen o docela možnou blízkou budoucnost (z toho nejhoršího scénáře, co existuje). Poslední číslo mě zaujalo svojí anotací a mrazí mě, jak je to doslovné. A můj bože, jak děsivý je ten svět pro Dreky. Ono to možná zní nereálně, když to budete číst (a bohužel, ono to často až tak nereálné není). Proto je dobré vás pro začátek varovat. Některé části knihy se mi četly kvůli tomu světu těžko prostě proto, že lidé tam jsou až moc nechutní a ... vynelézaví? (Hluboký povzdech), to je asi to nejhorší, co můžu právě teď vymyslet. Ta diskriminace je tam extrémní. Pokud to mám s něčím porovnat, tak si představte nacisty a židy/Romy/Slovany ... řekla bych, že se tomu nejvíce blížíme. Příběh je vyprávěn z prvního pohledu dvou osob: Hoshi a Bena. Každý z nich je z naprosto jiného světa a strašně se mi líbil ten pohled z obou stran. Jsou zde postavy, které si zamilujete a další, které budete z dobrého důvodu nenávidět. Jsou tu i chvilky, kdy si od toho těžkého a drsného světa odpočinete. Ten vztah mezi Hoshi a Benem mi snad nejvíce vadil, protože se toho mezi nimi děje až moc během několika dnů. Ale vzhledem k prostředí ... jo, dá se to pochopit. Ten styl psaní není vyloženě špatný. Jen mi přijde, že je takový uspávací. Jsou zde trochu delší popisné pasáže, ale nic strašného. Než se něco stane, je do nejmenších detailů rozebráno všechno okolo. To není nutně to špatné. Jen občas, by toho asi chtělo ubrat, aby ten text měl nějaké napětí. Nejvíce je to vidět v druhé polovině knihy, kdy je tam více akce. Já osobně si druhý díl kupovat nebudu prostě proto, že to není pro mě. Ta kniha je vážně dobrá. Mám plno kamarádů, kterým se líbí, tak tomu zkuste dát šanci tím, že si někde přečtete pár odstavců, než se do toho pustíte. Ta kniha si to fakt zaslouží.... celý text