Kasana přečtené 117

Ódinovo dítě 2016, Siri Pettersen

No, jsem trochu nerozhodná, co si o tom mám myslet, protože to má hromadu věcí, které se mi líbí. Je to fantasy. Nádech skandinávské tématiky. Hlavní hrdinka nemá přehnané schopnosti, protože je ve světě, kde je mají všichni a jen ona ne. To zní zatraceně dobře. Taky postavy mi byli sympatické, dalo se i očekávat, že se tak budou chovat podle toho, co se jim stalo. Ten svět celkově vypadá strašně zajímavě. Já měla problém se stylem, jakým je ta kniha napsaná. Strašně dlouho jsem tápala, nedokázala jsem porozumět tomu, co se tam pořádně děje, proč se to děje, jaký je tam systém té Síly a přimykání ... mám pocit, že tomu stále nerozumím. Na konci jsem se už tak nějak chytala, přesto vím, že ta kniha nebude rozhodně pro každého. Taky mi úplně nevyhovoval styl psaní akčních scén, na mě se tam hromadu věcí zamlčovalo. Některé scény se zamlčovaly, a já nejsem přímo toho fanoušek. Přesto bych tomuto to dokázala odpustit. Reálně, kdyby to nemělo zajímavý příběh, výborné postavy a nápad, odhodila bych celou sérii do odpadu, protože tohle bylo těžké číst. Takhle bych řekla, že kniha je ještě dobrá, ale nevím, zda se rozhodnu číst další díly. Zatím mám jiné knihy ke přečtení, tak tuto sérii na nějaký čas odložím.... celý text

Podlý král 2019, Holly Black

Pokud bych si měla vybrat první nebo druhý díl, tak bych si asi vybrala ten první. Já jsem člověk, co miluje akci a té v prvním díle bylo hodně. Tady jí je sice taky, ale druhý díl je více zaměřen na vztahy. Což nutně nemusí znamenat, že je to horší jenom proto, že preferuji akci. Ale! Naštvalo mě (spoiler z prvního dílu), že Jude zcela odpustila svému dvojčeti, jak ji podvedla a dovolila, aby si její snoubenec udělal legraci z Jude. Já bych rozuměla, kdyby si musely sednout a vyříkat si to, a až poté by jí odpustila. Ale takhle? Tady spíše vidím, že Holly Black vnutila Jude trochu jiné vlastnosti a je to škoda. S tou zradou by se dalo krásně pracovat a bylo by to zajímavější. Taky mi několik politických rozhodnutí nedává smysl a úplně jsem tam křičela na Cardana a na Jude, jak se s tím vypořádat, protože to bylo do očí bijící. A to jsem si myslela, že jsem dost tupý člověk. Ten konec (pokud vynechám politiku víl), je rozhodně zajímavý. Líbí se mi, jak starší sestra má více prostoru než v prvním díle a já si tak mohla k ní vytvořit nějaký vztah. A, nebudu lhát, jsem ráda z toho, jak se Jude musí poprat s tím, co se před ní postaví. A bože, jak já ke konci s Jude soucítila. Takže jo, třetí díl si jdu koupit a přečíst.... celý text

Krutý princ 2019, Holly Black

Skvělý příběh. Líbí se mi, že Jude je sice člověkem, ale už si nedokáže představit život v našem světě. Ví, že do světa víl přesto nepatří a rozhodne se s tím dělat. Taky se mi líbí, jak autorka pracuje s prostředím, využívá toho, že víly nemohou lhát a lidé se musí všemožně bránit, aby nepadli do jejich kouzelných her. Tohle něco, co mě na té knize velmi nadchlo. Pravda, ten svět by chtěl trochu doladit, ale v druhém díle je to o něco lepší. Kdyby byly někde popsány některé druhy víl, velmi bych to ocenila a asi by se mi ta kniha líbila i víc. Postavy se nechovají vyloženě nereálně, hlavně mezi Jude a jejími sestrami je vidět viditelný rozdíl v tom, jak každá přijímá (nebo nepříjímá) víly a jejich svět. To mi přišlo zajímavé. I vztah mezi Jude a Cardanem v prvním díle dává smysl a jsem za to velmi ráda. Kdyby se ke mně někdo taky tak choval celé roky, tak nezměním na něho názor během několika dnů, ne-li hodin. Jestli to stojí za čtení? Já bych řekla, že pokud vás to do poloviny nezaujme, tak to pro vás nebude. Je pravda, že to zajímavé je až na konci, ale akce je tam i tak často. Já jsem si knihu velmi užila, protože Holly Black píše velmi dobře jak klidné scény, tak i ty akční a kniha není plná popisných pasáží.... celý text

Holubice a had 2020, Shelby Mahurin

Na to, jak velký ohlas tady u nás má, jsem od ní tedy čekala více. Ta kniha je doopravdy čtivá, až mě vyděsilo, jak rychle jsem ji přečetla (během jednoho dne!). Shelby velmi dobře popisuje klidné scény, ale už má problém s akčními scénami, kdy nedokáže držet jakési napětí nebo tempo. Nevím, jak přesně to popsat. Taky ten svět má spoustu trhlin. A tady se rozhodnu autorku trochu bránit. Dokola čtu, že má jít o vykreslení středověku, ale je to uděláno špatně atd. Já jsem v té knize nikde středověk neviděla, není tam nic, co by bylo charakteristické pro středověk, jak si ho asi každý normální člověk představuje. Možná za to mohou ty francouzské názvy. Což je jenom dobře, protože, víte kdy byly největší hony na čarodějnice v Evropě? V novověku. Ne ve středověku. To je jedno (pardon, za odbočku do lekcí historie). Ale ani tento fakt to nezachraňuje. Spousta věcí není dovysvětlena, ráda bych se více dozvěděla třeba o královské rodině, o církvi, nebo o fungování magie, protože třeba jsem byla mile překvapená tím, jak to špatně dopadne, když je člověk očarován. Ta žena s brouky mě bude děsit ještě hodně dlouho. Taky si lidé stěžují na to, že Lou mluví až moc moderním jazykem. Upřímně? Pokud vyškrtnete všechna její sprostá slova (a jako, že jich je tam HODNĚ), tak nemluví zase tak odlišně, jako kterákoliv jiná hlavní hrdinka v YA fantasy. A u ní si lze aspoň říct ten důvod, proč tomu tak je. Taky se mi líbí, jak si vlastně celou jejich minulost (Lou a Reida) dozvídáte postupně v průběhu knihy. I když, některé věci bych tam asi vyloženě necpala, bylo by to zajímavější. Za mě je to celkem dobré čtení, pokud od ní nebudete mít tak vysoká očekávání. Kdyby ji nevychvalovali jiní tolik do nebes, asi bych si ji užila víc a neměla by za mě tak nízké hodnocení. 3,5/5... celý text

Furyborn 2019, Claire Legrand

Jak to jenom podat. Ona to není zas tak špatná kniha, to ne. Jen má pár much, které mohou vadit jiným. Pokusím se to udělat co to bude možné bez spoilerů. Trochu mě zaskočilo, když se doslova hned na začátku dozvíte, jak to s Rielle vlastně dopadlo. Nejdříve jsem si říkala něco ve stylu: "No tak teď to nemá cenu číst ...". A mě to asi tak v půlce knihy už ani nevadilo, protože si pak říkáte: "Co se proboha stalo?" Ale vím, že některé to odradí a mnoho si na to stěžuje. Nebojte, u Eliany to už není. Já měla problém s oběma hlavními hrdinkami. Protože jasně, z určitých důvodů si jsou podobné, já tomu rozumím. Ale tyhle si jsou až neskutečně podobné, jako kdyby to byla jen jedna a ta stejná osoba jen s rozdvojenou osobností. (Což by bylo zajímavé čtení ve fantasy, když o tom tak přemýšlím) Ale, lidi, přece tam musí být něco, co je od sebe odlišuje kromě toho, že jedna více čaruje a a ta druhá zabíjí nožem! Tohle mě fakt štvalo. Taky mě neskutečně vytáčí ten trend s Mary Sue v knihách. Chápu, že psát o někom, kdo má super power je zajímavější než o někom, kdo má jen nudný život. Ale v tomto případě bych řekla, že magie je jenom výmluva, jak posunout děj dál a snaha udělat hrdinku/y zajímavější. Proč nemohou s tím daleko více zápasit? Proč bychom nemohli vidět, jak se jim něco nedaří? Nejsem ještě plně rozhodnutá z toho, zda si přečtu i druhý díl. Asi jo, jak se znám. I tak, mohlo to být lepší, protože nápad zní zajímavě, jen není podle mě úplně dotažený. I tak bych vám to doporučila. Autorka píše čtivě, napínavě nikde nejsou dlouhé popisné pasáže a po několika stránkách (které mohou být nudné), vás to jistě chytne.... celý text

Nikdynoc 2019, Jay Kristoff

Ze začátku jsem s tím zápasila. Dobře, hodně jsem s tím zápasila. Pokud to máte podobně, nebojte, později se to o dost zlepší. Není to klasická YA fantasy, což mi problémy nedělá. Mám ráda i běžné fantasy a tohle bylo (od druhé poloviny) příjemné, pohodové čtení o vražedkyni ve škole pro vrahy. Hm, ... v hlavě to znělo lépe. Postavy se mi líbily, dokázala jsem s nimi soucítit a příběh mě nutil se o ně i trochu bát. Prostředí zní velmi zajímavě, líbí se mi ty prvky Římské říše a přitom i to, že to není její věrohodná kopie. Kromě toho tam vidím i něco málo ze starověké Persie, Řecka, Aztécké říše a jiných kultur ... ah, to je tak skvělý! Ten příběh není nijak originální, to uznávám a člověk tuší, kam tu bude směřovat. I tak, pořád je to zajímavé čtení. Ok, a proč jsem s tím zápasila? No, ta kniha je psána někým, kdo o hlavní hrdince slyšel a dopředu vám řekne, že je mrtvá a předtím zničila celou říši. OK, to zní drsně, chci si to rozhodně přečíst. Když vypráví tedy ten příběh, přidává pro čtenáře poznámky pod čarou, aby dovysvětlil kulturní rozdíly, poznatky z historie, politiky, legendy, něco z biologie, chemie, mytologie ... Je to zajímavé rozhodnutí, příliš to nezasahuje do příběhu a nakonec, nikdo čtenáře nenutí to číst. Chápu. Jenže kvůli vysokoškolském studiu mám pomalu PTSD z těchto poznámek pod čarou a dost mě to odrazovalo od čtení. Jsem naučená, že ve chvíli, kdy vidím značku, tak si poznámku prostě musím přečíst a když se vrátím k příběhu, pomalu nevím, kde jsem skončila. Ale jak já jsem ráda v tomto případě za ten svůj zlozvyk, že musím každou knihu dočíst.... celý text

Prokletý rok 2020, Kim Liggett

Nejdříve pár slov ohledně obálky: je až moc optimistická. Ten příběh bych rozhodně neřadila do literatury pro děti a mládež, ale když už tam je i Sarah J. Maas ... Pokud jste viděli nebo četli Příběh služebnice, tak tohle je tomu podobné. Jen se nemohu rozhodnout, co z těchto dvou je horší (jako, jaký svět je horší, obě knihy se mi líbí btw). Není to kniha pro někoho, kdo chce něco oddechového, klidného, hodně romantického, kde jsou jednorožci, dvojité duhy a řeky medu ... Po dočtění knihy radím si dát pár dní pauzu a číst něco klidného a veselého. Postavy jsou napsány velmi dobře, působí věrohodně. Učiněný příklad knihy "Psychologie davu" (odborná publikace o správné manipulaci s davem, pokud by vás to zajímalo). Líbí se mi, že jde doslova jenom o příběh jedné holky, která započala boj pro nás obyčejnými gesty. To, co dělají ostatní dívky, je možná na první pohled dost divné, ale zkuste si vžít do jejich situace. Zachovali byste se jinak? Já tedy ne. Já bych tak ráda řekla něco víc, ale to by už potom nemělo cenu si něco přečíst. Jenže, abych řekla i něco negativního, tak se zmíním (*malý spoiler) o milostném vztahu. Potřebovala bych asi delší příběh, kde se ti dva seznámí daleko lépe a lépe se rozvíjí jejich vztah. Nebudu říkat konkrétní jména, protože za mě by se to dalo použít v obou případech. Ale jelikož ta kniha není o milostném životě Tierney, tak jí to snadno odpustím. Že nevíte, o čem to mluvím? No, to si ji budete muset asi přečíst!... celý text

Hříšní světci 2020, Emily A. Duncan
odpad!

Já rozumím tomu, že jsem jedna z těch, co si i v těch mých nejoblíbenějších knížkách najde chyby, ale i tak je dokážu ohodnotit se slušným skórem. Ale tohle ... to je děs. Zaujala mě strašně anotace: "gotická fantasy". Tohle jsou dost nebezpečný slova pro někoho, kdo studuje historii, takže mám v hlavě zažitou gotiku nejenom jako umělecký styl, ale dokážu i mluvit o myšlení, filosofii a politice takové doby. Nic gotického tam není. Ale dobře, je to fantasy, tak bych tomu mohla něco málo odpustit (s velmi těžkým srdcem ale může jít pouze o tah nakladatele, jak přilákat více lidí). Dobře, teď ta zajímavější část: proč je to celkově strašný. Z mnoha důvodů, nejvíce mě naštval styl vyprávění, protože pokud autorka úmyslně zamlží nějaké informace, tak to dost kazí požitek. Ja nevím jak ona, ale já si čtu fantasy/YA/horory atd. prostě proto, abych se uvolnila a ne, abych zapojovala mozek a v duchu si dělala myšlenkovou mapu o tom, co se tam děje. Naďa se nechová jako někdo, kdo byl celý život vychován v klášteře nebo jako někdo, koho neustále sledují bohové, ale jako obyčejná holka s hormonama. Její logika mi tam nesedí, ale to je možná jenom proto, že autorka ji špatně popsala. Že je na útěku? To je jedno, tenhle chlap je kus a tak do něho jdu. Budiž. Stejně jsem měla daleko raději ty scény se Serafínem, i když ani on není o moc lepší. Na konci příběhu, kde je souboj mezi dobrem a zlem je mi už úplně jedno, kdo to vyhraje, hlavně, ať je to už za mnou. Další věc je ten samotný příběh. Přiznám se, dávám bod za to, že jsem úplně neodhadla ten postup. A proč? Protože děj vás vede nějakým směrem a rázem, bez vysvětlení, od něho opustí a jde jinam. To mě fakt štvalo a já se pak doslova nutila to dočíst. Zpětně se mi spíše zdá, že někdo si roztříhal některé děje jiných knih a slepoval je dohromady. Je tu útěk před děsivým princem, něco ve stylu selekce, domlouvá se vražda ... a to vše obalené nesmyslným proroctvím. Já vím, že to, co tu píšu zní divně ... ale, tak je ta kniha sepsána. Já si nedělám srandu. Jako, ani nevím, o čem to mělo být. Pokud romance, tak sorry, je celá tuna lepších knih i v žánru YA fantasy. Tak ten svět? No, nepochopila jsem skoro nic z toho. Tak postavy? Ne, nedokážu říct jedinou vlastnost, která by je nijak výrazně popisuje. Vždyť já ani nevím, co se jim líbí nebo co nesnáší. Kdyby tam bylo aspoň něco. Ale tady je jasně vidět, že je to prvotina. Nápad je přitom výborný, proto mě taky lákal si to přečíst. To zpracování ... ne, a to jsem FAKT velký milovník YA žánru. Asi by to potěšilo někoho, kdo s YA nebo s fantasy nemá tolik zkušeností, nebo teprve začíná pořádně číst, jinak nevím. Dost mě zklamala. UPDATE: Takže, po roce jsem se rozhodla dodat pár informací co mě napadly. Za tu dobu se nic nezměnilo, pořád mám ty stejné pocity. Kniha je děsná, nemá hlavu ani patu, postavy jsou o ničem a totálně zabila všechno, co aspoň trochu znělo dobře. Ale aspoň jsem si myslela, že autorka nemusí být hrozná osoba. Reálně, ne každý má úplně vlohy na psaní. A pokud se vám líbí ruská tématika, zkuste třeba Grišu, je to hodně podobné (někdo na internetu to popisuje jako fanfikci na Alinu a Temnyje) a i když si nemyslím, že je to něco extra, je to o dost lepší, než toto. Co chci ale sem hodit je pro ty lidi, co sledují hodně autory na internetu. Podívejte, nejsem taková, abych odsuzovala hned všechny za nějaký názor. Ano, mohu nesouhlasit s jejich názory, a dokud nejsou radikální, nebudu se k nim nijak vyjadřovat. Protože, co já vím? Jejich prostředí výchovy nebo zkušenosti mohou být dost dobrým důvodem k takovým názorem. Ale za mě šikana jiných autorů, rasismus a antisemitismus v knize (údajně, nevím další díly rozhodně číst nebudu) je fakt přes čáru. Nadávat někomu za to, že jeho kniha s podobným tématem má vyjít ve stejném týdnu jako její, je strašně dětinské. Zvlášť když Emily ani neukázala (teď, kdy to píšu) nějakou lítost. Ani se neomluvila. A to má být vzorem pro mladší čtenáře. Takže, jo, díky, že si to přečtete, potřebovala jsem se někde vypsat.... celý text

Růže & dýka 2017, Renée Ahdieh
odpad!

Ne. Ne. Ne. Ne. Dobrý, pokud chcete něco podrobnějšího, tak čtete dál, můj názor se za tu dobu nezmění. Nestojí to za čtení. Já nadávala už na první díl, že nedává smysl, ale tohle? Nejenom, že to nedává smysl, ale je to tak strašně nudný a předvídatelný, až to bolí. Stejné chyby, které se nachází jako v prvním díle, nebudu je tu opakovat. A nezachránily to ani snahy o jakési napínání příběhu typu: smrt přítele, zrada, pocity viny atd. V tomhle díle už jsem ničemu nevěřila a některé věci mi přišli dost zbytečné. Jako, já vím, že je to YA, ale to ještě neznamená, že to musí být zlé. A nemyslete si, že jsem zapřísáhlý čtenář fantasy nebo sci-fi, to ne. Já hlavně čtu YA a proto to mě tak bolí, že i někdo jako já si něčeho takového všimne. Ale dobře, budu fér a poukážu na jednu věc. Řekněme, že Šeherezáda se tam snaží něčemu důležitému naučit. Když jsem to četla, tak mi v hlavě vyskakovala už předtucha, jak tam později nakráčí a srovná všechno okolo se zemí. Jak já ale překvapená, když se zjistilo, že jí to nejde, protože se to za tak krátkou dobu nemůže naučit? Tleskám, dobrá práce. Jen, že je na to už trochu pozdě. Pokud se vám první díl líbil, počítejte, že ten druhý je slabší. Ostatně, to vám tady řekne více lidí, nejenom já. Za mě to byla hodně dlouhou dobu nejhorší kniha (dokud ji doslova před měsícem nenahradila jiná).... celý text

Dopisy ztraceným 2019, Brigid Kemmerer

Jako, čekala jsem nějaký romantický příběh, ale tohle je snad daleko lepší. Láska mezi dvěma lidmi se tam řeší, to ano, ale je jasně vidět, že to není hlavní téma knihy. Já se dopředu přiznám, vůbec nečtu knihy jenom o lásce, pokud už takovou otevřu, tak chci, aby to nebylo to hlavní. A možná proto se mi tak líbí. Jsem snad za to i ráda. Rozhodně mám v úmyslu si ji přečíst znova. A možná ještě jednou.... celý text

Pomsta & rozbřesk 2016, Renée Ahdieh

Rozhodně se to dobře čte, to je bonus. I námět je velmi zajímavý. Ale ... ah, proč si to dělám? Dost věcí omlouvá, že je to YA žánr, protože mu dokážu dost odpustit. Víte, takové ty věci jako: ten chlap ti zabil kamarádku (spoiler, a tušil, jak se z toho i vyvlíknout), tak proč se do něho zamiluješ? Nebo, že dospělí více řeší lásku a jednání puberťáků než aby se zajímali o politiku a osud království. Takové věci dokážu ignorovat. Ale potom nechápu to rozestavění příběhu. Víte, on je vyprávěn z pohledu více lidí. A, já nevím, možná je to příliš, ale nemohu potom očekávat, že mi každá z těch postav dovysvětlí některé věci? To byl asi ten největší problém: sice se později dozvíte, co se stalo, ale ráda bych viděla, jak se k tomu dopracovali jednotlivé postavy. Kdyby to bylo vyprávěno jenom z pohledu Šeherezády, nestěžovala bych si a asi by to bylo i lepší. Protože, ono to má i několik pozitiv (to nízké hodnocení je kvůli tomu rozdělenému pohledu, které mi nedává smysl). Občas se kniha nechovala jako YA, ale jako fantasy. Byly tam i některé věci, které nejsou přikrášlené a jaksi navoněné, ale tvrdá realita. To se mi fakt líbilo a i překvapilo (mile). Jenže, já se zajímám o historii a kulturu celého světa, proto pokud něco podobného vidím, pak hledám každou blbost o tom, jak jsou třeba naše kultury rozdílné. Našla jsem tak dvě tři věci, ale mám hromadu nezodpovězených otázek. Postavy se chovali v rámci YA docela obstojně, nebudu asi chtít po nich specifické rozložení mentality nebo vědět, co jaké jsou jejich špatné stránky. Jsou horší knihy. Takže, pokud nejste puntičkář, milujete YA jako své imaginární prvorozené a přežijete vyprávění z několika pohledů, pak jo. Pokud jednu věc nesplňujete ... good luck.... celý text

Klan 2019, Adrienne Young

Dost věcí tomu chybí. Asi bych se nezlobila, kdyby měla více dílů, protože dost by mě zajímal vztah mezi klany samotnými, ne jenom, jak se starají o otroky. Ale to by asi potom nebyl žánr YA. Kdyby se kniha více zaměřila na rozvoj těch nepřátelských vztahů, více by se bojovalo nebo by tam byl i trochu jiný prvek, byla by to skvělá knížka. Protože takhle ... já ani nevím. Měla jsem za to, že je to o lidech, kteří jsou podobní Vikingům, opravte mě prosím, pokud se pletu. Jako Vikingové se nechovají, první mínus. Většinu děje jste v cizí vesnici a sem tam se něco děje. Hrozně se mi líbí, jaký má vztah s bratrem, jak se citově snaží ode všeho oddělit a nedaří se jí to. Jak musí prožívat tu zradu okolo sebe, to je asi to nejvíce zajímavé. A když se o tom všem rozhodne její rodina? Jak zareagují? Výborná ukázka toho, že na prvním místě je čest a pak ten zbytek, úplně jásám. Není to vyloženě špatné, to rozhodně ne. Jen by to chtělo propracovanější příběh.... celý text

Na obtíž 2019, Colleen Hoover

Četla jsem všechny její knihy, ale tahle mě asi zasáhla nejvíc. Mám takové menší tušení proč. Každopádně, asi bych ji nedoporučovala jako první knihu od Colleen, spíše Bez naděje, Odvrácená tvář lásky a pokud jste starší, tak i Námi to končí nebo To nejlepší v nás (řeší se tam dost nepříjemná témata). Na obtíž je jedna z těch ... bláznivějších. Jako, pokud jste už četli anotaci, tak to víte, ale později se to stává dost nepříjemné čtení, kde každý má nějaké problémy, nejenom Merit. Až kvůli ní (nebo její povaze) se to všechno dá do pohybu a začnou s tím něco všichni dělat. Já osobně jsem u toho brečela a byla i ráda, jak to dopadlo. Za mě asi nejoblíbenější kniha od Colleen... celý text

Černá čarodějka 2019, Laurie Forest

Už hodně dlouho jsem nečetla nic tak dobrého. Nejsem si jistá, zda by to ještě měla být YA, tohle se dost nebezpečně blíží k fantasy. Byla jsem skeptická, když jsem si ji kupovala, ale teď ji mám přečtenou už čtyřikrát a pořád mě baví. Ten začátek je trochu nudnější a prvních sto stránek se nic zajímavého nestane, to až zhruba do příjezdu na univerzitu. Samotný děj, příběh, je zamotanější, pokud ho zrovna čtete, ale s odstupem si všimnete, že je strašně předvídatelný. Jak to sakra ta autorka udělala? Strašně se mi líbí, že je to celé o diskriminaci a předsudcích a hlavně, že je zpočátku má i hlavní hrdinka. Postupně s ní měníte názor a ... bože, to je super! Taky se mi líbí, jak je každá postava jedinečná, prakticky si každou důležitější zamilujete a chápete, proč se tak chová. Ty postavy jsou dobře popsané, pokud jim je věnován prostor (některé jsou jen zmíněné na konci a nemáte čas si k nim udělat názor, ale v druhém díle se to pro ně zlepší). Jako ano, je tu to, že hlavní hrdinka je (asi) OP jako blázen, ale tady mi to nevadí. Je to čtivý, napínavý, nic není jen tak zadarmo ... tahle kniha mě donutila si začít číst dopředu v angličtině a mohu říct, že jestli se vám aspoň trochu líbil tenhle díl, tak to počkejte na ten druhý. Tam je to napínavý už od první kapitoly.... celý text

Ve stínu Hvozdu 2019, Naomi Novik

Příběh je trochu rychlejší, pravda. Líbí se mi, že je hodně zaměřená na popis prostředí a vím, že to hodně odpudí čtenáře. Škoda, protože to prostředí je fakt skvělé. Když to čtete, cítíte se jako pětileté děcko. Je to tak krásně nostalgické čtení ... Kéž by to mělo více dílů!!!! Zajímavý příběh, ale trochu mi tam neseděl ten love interest. Mohl by být o trochu lepší, ale naštěstí pro mě se tam moc neobjevuje a oba dva se chovají normálně, i když jsou blízko sebe. Zní to víc reálně, ale zapracovat na tom by přesto neuškodilo. Jasně, některé ty scény jsou přitažené za vlasy, kdy si říkáte: "Vážně? A zrovna teď?" A pravda, když Agniezska čaruje ke konci knihy, tak to trochu zavání deus ex machina, ale hej, pokud se vám kniha líbila do poloviny, tak většinu věcí jí tam odpustíte. Postavy (zejména ty obyčejné), jsou skvěle napsány, třeba to, jak na sebe dvě nejlepší kamarádky žárlí a pak se trochu odcizí ... až mi slza štěstí ukápla. Příběh je čtivý, postavy se chovají reálně a logicky, nebojí se drsných scén a rozhodně si přečtu i další knihy od autorky.... celý text

Bez naděje 2014, Colleen Hoover

Asi nutně potřebuju re-reading téhle knihy. Nevím, jak to ta Colleen dělá, že kdykoliv se začtu, pokaždé ji musím na jeden zátah dočíst a pak ještě třeba půl roku se k ní vracím a vymýšlím všemožné konspirační teorie. (Jako, proč bych měla vymýšlet takové teorie zrovna těchto knížek je mi záhadou) Bez naděje je jistě jednou z nejlepších knih od Colleen, se kterou začít. Užije si ji i člověk, co slaďárny moc nečte, není mu už -náct a prostě jenom potřebuje občas vypnout a příliš nenamáhat mozek. Jako já. Knížky od Colleen mi vždy pomohou ze čtecí krize a miluju je, i když je čtu třeba po páté. Vřele doporučuji a děkuji tímto kamarádce, která mi autorku představila.... celý text

Námi to končí 2018, Colleen Hoover

Na konci knihy je poznámka autorky o domácím násilí. Doporučuji si ji přečíst po dočtení. Já to tak udělala a musela si ji přečíst znovu, protože (a teď řeknu, co se tam píše) jsem si musela říkat: Fakt se to stalo? Po prvním přečtení jsem byla rozpolcená. Byla jsem ráda za konec a trochu mě to mrzelo, že to tak muselo dopadnout. Chápu to. Po těch dalších asi pět přečtení ... už ani nevím, co si mám myslet, snad jen, že to dobře dopadlo. Kupodivu v té knize nikoho nenávidím. Je to skvělá knížka, jen není pro mladší slečny, které chtějí číst o krásném vztahu bez problémů s motýly v břiše atd. Citově náročnější.... celý text