jardadr přečtené 190

Dvojí jazyk 1997, William Golding

Musím říci, že mě tento román poněkud zklamal. Četl jsem ho hned po skvělé Věži a je to úpně jiný šálek kávy. Dvojí jazyk je sice velice čtivý, občas dokonce i sarkasticky humorný. Golding nebere svět umírajícího antického Řecka prostě tak smrtelně vážně a přistupuje k němu s nadsázkou, což je sympatické, ale nějak se mu tam vytratil příběh a poenta. Nebo jí má být jen poukaz na to, že svět byl i tenkrát stejný. Že uctíval bohy a modly vymyšlené podvodnými kněžími, kteří tím sledovali jen své vlastní politické cíle? A že v téhle hře je i samotná slavná věštkyně Pythie jen figurkou na šachovnici, bez vlastní vůle? Zdá se mi to na knihu málo (zvlášť když vím, jak skvěle se tohoto tématu ujal např. Mika Waltari v Egypťanu Sinuhetovi - uctívání Minotaura).... celý text

Amok 1979, Stefan Zweig

Amok - tato novela mě takřka přibyla k zemi. Není tolik děl ve světové literatuře, které by tak trefně vystihovaly podstatu zla na světě, v člověku. Stačí jen jedna špatná, závistivá, podlá myšlenka a všechno je ztraceno. Jednou člověk povolí, podlehne našeptávání svého zvráceného já a už navždy je pozdě to jakkoliv napravit.... Ano, Zweigovy novely jsou opravdovým klenotem velké literatury. Není se co divit, že Zweig nemohl přežít nacismus. Člověk s jeho duší na to prostě nemohl mít dost sil, a proto raději (i se svojí ženou) spáchal sebevraždu. Byl to také dozajista protest proti pádu člověka do té hluboké propasti nelidství, před kterým, ač se snažil sebevíc, nemohl lidstvo uchránit, ani ho dostatečně varovat. Respektive, nikdo by to nedokázal. A Zweig moc chtěl věřit v dobro v lidech... Takových lidí jako on bychom potřebovali i dnes hodně. Bohužel rodí se opravdu jen vyjímečně. Porovnejte Zweigovu lidskost, hloubku jeho bytosti a porozumnění druhým, jeho dějinnou "bezvýznamost", třeba s důležitostí, významností a filosofií takového "velikána dějin" jako je Václav Klaus. Kdo z nich by z toho klání vyšel vítězně?... celý text

Spasitel Duny 1993, Frank Herbert

Myslím, že v tom se ukazuje Herbertova velikost, že se odvážil (jako jeden z mála autorů ság) učinit z v první knize naprosto kladného hrdiny hrdinu záporného. Sympatický Paul - Muad´Dib, který roní slzy nad protivníkem zabitým v souboji, se mění v nejhoršího tyrana a vraha v dějinách lidstva. Nakonec se proti němu obrací i bývalí vlastní spolubojovníci. Je to děsuplný obrat a trochu mi zkazil dojem z první Duny. Až si ji zase někdy budu chtít přečíst, budu asi cítit hořkost z představy dějů následujících . Jsem idealista - kladné hrdiny by nám neměli brát. :-) Jenže na druhou stranu, v knize je tolik pravd. Je tam toho tolik,co nám chtěl Herbert sdělit, že aby to vyjádřil, nemohl volit jinak a ani nemohl vývoj ságy směřovat jinam. Navíc je to hodně čtivá kniha, i když dosti složitá jak myšlenkově, tak dějově. Není těžké se ztratit v Herbertových intrikách na druhou.... celý text

Duna 2006, Frank Herbert

Co k této legendě dodat? Snad jen to, že pokud by F. Herbert už nikdy nic jiného nepsal, byl by stejně nesmrtelným. A stačila by k tomu tato jediná kniha, protože žádné další pokračování Duny už se jak po literární, tak po dějové stránce kvalitám první nevyrovnalo. Vlastně ani nevím, jestli je má smysl číst - snad ještě Spasitele Duny a Děti Duny - a bohatě jednou. Ovšem k Duně se zase rád vrátím stejně jako tisíce dalších a vím, že budu zase uchvácený tím písečným světem, kde se prohánějí obří červi. Pokud by někoho zajímala i jiná Herbertova tvorba můžu doporučit sci-fi Santarožská bariéra.... celý text

Věž 2010, William Golding

Golding rozhodně není lehká literatura. Nic čtenáři nedaruje, vyžaduje po něm stoprocentní spolupráci a to nejdůležitější je napsáno mezi řádky. Ale to někomu nemusí a někomu může vyhovovat. Události a věci z knihy začnou promlouvat jasnou řečí až teprve když se k nim vrátíte podruhé. Jak jsem se blížil ke konci, znovu a znovu jsem vyhledával a pročítal některé předchozí pasáže a byl jsem okouzlen jak propracovaná a neprvoplánová kniha je. Souhlasím, tato útlá knížka je silný zážitek.... celý text

Lord Jim 2004, Joseph Conrad

Byla to má třetí kniha, kterou jsem od Conrada četl. Seznámil jsem se s ním Srdcem Temnoty a to byla jedna z mála chvil v životě, kdy k vám může vstoupit literární dílo a vy cítíte, že jste v jeho moci. Takové bylo Srdce Temnoty (a nezapůsobilo tak zdaleka jen na mě). Lord Jim je poněkud jiný příběh, knihy spojuje postava vypravěče - Marlowa. Jinak je to úžasně zpracované téma lidské slabosti. Hlavní hrdina je jeden z prvních prototypů tzv. antihrdinů - člověk, který propadá svým slabostem, a to je v tomto příběhu zbabělost. Zklamal jednou, omluvitelně ... podruhé neomluvitelně. A co pak se sebou samým? Když ideály a víra v sebe kladená vzala vniveč? Uteci někam, zahrabat se pod zem? - jak mu radí druzí? Nebo to nevzdat a ještě jednou se pokusit získat nazpět svou čest a víru v sebe sama? Nádherně zpracované téma (i když občas knize nemohu vytknout zdlouhavost). Tragické téma hodné Shakespeara..... Mám pocit, že po tomto světě chodí mnoho Lordů Jimů.... ale v poslanecké sněmovně je nepotkáte........ celý text

Vítězství 1965, Joseph Conrad

Ne tak známá kniha od Conrada, ale rozhodně jedna z jeho pěti nejlepších. Na jednom malém tichomořském ostrůvku se protnou osudy několika lidí. Postupně houstnoucí atmosféra se nakonec promění v šílenství, hrozný sen pro všechny - bouři, z které nemůže nikdo vyjít nedotčen a málokdo živý. Kniha na svou dobu neuvěřitelně pracuje s napětím, takže vůbec nemáte pocit, že byste četli dílo staré skoro sto let. Vše se stupňuje až je vám z toho při čtení úzko. Hltal jsem ji celá dopoledne, každý odstavec a dialog. Nic mi nesmělo utéct. A když jsem ji dočetl, dlouho jsem ještě hleděl na prázdný papír za poslední tečkou, jakobych tam mohl ještě něco nalézt. Ve skutečnosti se mi znovu hlavou honil celý děj a to jak to nakonec dopadlo. Že to jinak skončit nemohlo... i když jsem si celou dobu přál, aby ano. Pokud Srdce temnoty je podobenstvím o cestě do pekla, pak Vítězství je podobenstvím o boji dobra se zlem. Navíc Conrad má skvělý styl, takže stoprocentní čtenářský zážitek.... celý text

Vnitřní světlo 1993, Arthur Machen

Sbírka toho nejpodstatnějšího od tohoto autora. Snad jen by se do ní ještě mohla vtěsnat povídka Bílí lidé a měli byste Machena v celé jeho slávě. Je to opravdu zvláštní kniha, jak ji zařadit a zaškatulkovat? Myslím, že Machen se vymyká běžným žánrovým kategorizacím - není to přímo horor, není to fantasy, není to duchařská povídka. Je to prostě "prokletá" kniha. Jedna z těch, co inspirovala autory typu H.P. Lovecrafta. Vypravěč sugestivní formou nastiňuje úplně jiný svět, než je ten, který lidé běžně vnímají. Ten svět, který se skrývá ve stínech a při běžném pohledu vidět není - tajemství schovaná za šedými okenicemi domů úplně běžných ulic, za kamennými zdmi venkovských letních sídel, v anglických mlhách. Ďábel si vykračuje vedle nás a my ho přitom nevidíme. Jeho dary se zdají být skvělé, ale cena za ně je neúnosně vysoká - nejvyšší. Přiznávám, že jsem při čtení této knihy cítil rozechvění a místy svíravý pocit v nitru. Machen uměl člověka popíchnout, aby se zamyslel. V tom je jeho velký klad a snad právě proto jeho povídky ještě neupadly v zapomnění a stále se tu a tam čtou.... celý text

Mrtví jsou nenasytní 1991, * antologie

Tak k téhle knize jsem se dostal dalo by se říci náhodou a byla pro mě ohromným překvapením. Mám rád literaturu 19. století a tehdejší ať německou, anglickou, či francouzskou fantastickou povídku zvlášť. Možná za to mohla nálada blížících se Vánoc, nevím, každopádně kniha mě svojí starosvětskou atmosférou učarovala - bylo příjemně mrazivě vzrušující vcítit se do těch starých dob, projít se městy a krajinami, jež moderní doba už nenávratně změnila a do postav lidí, o nichž se tam píše a kteří odešli s tím starým světem. Příběhy oscilují mezi pohádkou, pověstí, mravoučným příběhem a zabrousí i do žánru krimi. Vkusně vybraným povídkám vévodí slavný baladický příběh Germelshausen od F. Gerstackera. Ještě teď vidím mlhavou ves v ztraceném alpském údolí a slyším vyzvánění jejich nezemských zvonů. Dalším skvostem pro mě byl Pan Strašrybka a jeho strašák od Oskara A. H. Schmitze, kde se pohádkově začínající příběh postupně mění v démonickou proměnu osobností. Výborný je i známý Dům pana Bullemanna od Theodora Storma, kde straší špatné svědomí, nebo Krásná Abigail od slavného německého držitele Nobelovy ceny za literaturu Paula Heyse. Prostě moc nečekejte, že se budete bát, ale dobré literatury si užijete plně.... celý text

Srdce temnoty 2010, Joseph Conrad

Ano souhlasím s tebou Vero Silent, že vzít si jako první knížku od Conrada Srdce temnoty (ačkoliv u mě to tak bylo) může být cesty jak ho nikdy do svého srdce nedostat. :-) Ve svém nadšení jsem ji dal přečíst své přítelkyni a ona na to měla dost podobný názor jako je ten Váš. Takže pokud někdo má chuť rozlousknout literární tajemství Josepha Conrada raději a vřele mu od něho doporučím román Vítězství (což byl pro mě ale také absolutní zásah), který je čtivější a skvěle napínavý, anebo slavného Lorda Jima, ten je sice místy trochu rozvláčný, ale nakonec stejně člověk dočte knihu s otevřenými ústy a hlavou plnou myšlenek... Jestli se nepletu ve všech těchto třech románech také vystupuje osoba Marlowa, jakožto vypravěče různých dějů.... celý text