Mrtví jsou nenasytní přehled

30.10.2023

Naprostý souhlas s "eraserhead", trochu zklamání. Očekával jsem rozhodně víc. Nicméně pár povídek příjemně překvapilo.

08.10.2023

Povedená sbírka německých hororových povídek, u většiny z nich se skutečně již dnes asi nebudete bát, přesto stojí za to si tuto sbírku přečíst, už jen kvůli stylové stránce díla, protože téměř všechny povídky jsou v tomto aspektu povedené. Samozřejmě horor to má v literatuře těžké, dříve žánr považovaný za pokleslý, dnes zase předčí vzbuzováním strachu spíše kino snímky či počítačové hry. Přeci jenom mohou hrát na více smyslů, a co se týče lekaček mají jistě navrch. V literatuře tak může nad jinými médii vyhrát snad jen horor plíživý a psychologický, který zde však není až tolik zastoupen, protože díla vznikala v době, kdy s jinými médii až tolik soupeřit nemusela, nesoustředila se tedy tolik na vnitřní svět svých hrdinů, který je naopak složité převést na filmová plátna.

Hned jedna z prvních povídek Tanec mrtvých od Apela mi připomněla Máchovu povídku Sen (možno najít např. ve Slavíkově antologii Příběhy temnot v české literatuře XIX. a XX. století v editorském vydání od Jiřího Kudrnáče, mimochodem mi přece jenom české povídky přišly o chlup lepší, zda za to může, že právě komentované dílo je již překladem, to ponechám na zkušenosti každého čtenáře, samozřejmě i hrdost na českou literaturu v mém hodnocení hraje nepopiratelnou roli).

Jak jsme se v povídkách posunovali z přelomu 18. a 19. stol. na přelom 19. a 20. stol., tak bylo čím dál tím vidět, že se blížíme spíše hororu cynickému, ironickému a humor měl mnohdy navrch (např. povídka O ubohém starém strašidle).

Mezi autory najdeme taková jména jako Meyrink, Sacher-Masoch, Hoffmann či nobelistu Heyseho a jeho Krásnou Abigail.

Vydání doprovází krásné ilustrace Jaroslava Šerýcha.

Pár ukázek:

"Nevěřím na strašidla, jen v noci se jich bojím." (s. 52, Zschokke, Noc v Brczwezmcislu)

"„Všechny naše ženy jsou tyranky“, volal pobouřeně, „a to pouze s tím rozdílem, že jedny po nás dupou a druhé nás mučí slzami. ... " (s. 91, Sacher-Masoch, Mrtví jsou nenasytní)

"Tak strávili hosté v malé hospůdce třicet nádherných večerů, z nichž žádný nemohl stát jen tak o samotě, ale musel se opřít o nějaký den, k němuž náležel, čímž je pouze řečeno, že uběhl celý měsíc, což by se samozřejmě dalo vyřídit jedinou řádkou, ale pisatel by to rád také trochu vykrášlil a to by se mělo vypravěčům prominout, jinak se rozzlobí a odloží pero." (s. 119, Anzengruber, Pohřešovaný)

"Žijeme-li pak pouze na těchto hranicích a zapomeneme na minuty a vteřiny a už na ně nebereme zřetel, pak jsme mrtví, tehdy prožíváme smrt.
Žijete padesát let, z nich vám škola ukradne deset: to je čtyřicet.
A dvacet vám užere spánek: to je dvacet.
A pět let prší: zbývá pět.
A z těchto se po čtyři roky obáváte zítřka, tak žijete jeden rok možná!
Smrt je krásná.
Je to klid, ustavičný klid.
Bez obav ze zítřka.
Existuje pouze ztichlá přítomnost, kterou neznáte, a žádné dřív a žádné potom.
Existuje jen ztichlá přítomnost, kterou neznáte! To jsou ona skrytá oka mezi vteřinami v síti času." (s. 166, Meyrink, Bal macabre)