JakeTheDog
přečtené 279
Bolest
2022,
Cruja Šalev
Iris je na první pohled úspěšná a spokojená žena. Je ředitelkou základní školy a má hodného manžela, se kterým vychovala dvě zdánlivě šťastné děti. Irisin život ovšem poznamenali dvě události. V 17 letech prožila životní lásku s chlapcem Eitanem. Ta byla ovšem z jeho strany ukončena poté, co mu zemřela matka a on se rozhodl začít nový život. Díky této události se Iris nikdy nedokázala otevřít nikomu jinému. Manžela Mikiho si vzala především z rozumu a celý dospělý život vnímá jako "vyprázdněný". Druhou negativní událostí byl teroristický útok, ze kterého vyvázla s těžkými zraněními a během rekonvalescence se ještě více vzdálila své rodině. Do Irisina života se po 30 letech vrátí její láska Eitan. Iris začne prožívat intenzivní zamilovaní, které ji změní pohled na její vlastní život Cruja detailně a s velkou citlivostí popisuje pocity ženy ve středním věku, která zažívá velice silnou lásku. Ta je pro ni východiskem z nudné šedi života. Iris řeší dilema, zda zůstat s manželem a dětmi, nebo se má lásce plně oddat a rodinu opustit. Autorka dává Irisině lásce velký prostor a snaží se čtenáři co nejvíce přiblížit její pocity. Postavy v knize zažívají bolest způsobenou svými blízkými. Tu spojuje nepochopení, zlehčení nebo přehlížení nějakého osobního trápení. Důležitá je pozornost, vřelost a empatie, bez kterých se všechny blízké vztahy postupně odcizují. Toto je zobrazeno na příkladu Irisiny dcery, nebo na jejím manželovi. Důležitými tématy jsou také komunikace a nevěra, která je zde zobrazena z pozice ženy, která po dlouhé době zažívá emoce a pochopení, které ve vztahu do té doby dlouho nenacházela. Cruja Šalev píše krásným a bohatým jazykem, který se nebojí jít do hloubky především v popisech Irisinych pocitů a její lásky. První polovina knihy na mě působila trochu sentimentálně. Také mi kniha nepřinesla nic vyloženě nového a některé motivy jsou trochu klišé. Její poselství je ovšem i tak důležité a je dobré si ho stále opakovat. Knihu jsem si i přes určité výhrady užil a doporučuji všem co mají rádi vztahové knihy, především fanouškům Soukupové a Hanišové.... celý text
Svědectví
2008,
Stephen King
Stephen King - Svědectví Po celé zemi se začíná obrovskou rychlostí šířit Kapitán Trips. Kapitán Trips je označení pro velmi nakažlivý vir, který unikl z americké laboratoře vyvíjející biologické zbraně. Během několika dní zabije 99% populace. Hrstka imuních přeživších začíná mít podivné sny. Některé jsou o velmi staré a laskavé ženě jménem Matka Abigail. Znepokojivější jsou noční můry o tajemné postavě jménem Randall Flagg. Přeživší se vydávají přes Ameriku, která je téměř zcela zbavena lidí a začínají se sjednocovat. Všichni si ale pomalu uvědomují, že chřipka byla jen začátkem jejich problémů. V první polovině "Svědectví" sleduje očima několika postav počátkek náhlého úpadku lidské civilizace. Kniha se snaží šokovat, ale ne natolik, aby odradila běžného čtenáře. V některých momentech působí trochu naivně, i přesto se ale Kingovi podařilo v první polovině knihy vytvořit skvělou atmosféru rozvráceného a beznadějného světa. V druhé polovině ovšem nastává změna. King do knihy zapracovává silně náboženské motivy a mění ji v silně křesťanský román. King kritizuje technologicky založenou společnost, která je v jeho očích hlavním důvodem zkázy a jediná spása je v bohu. Kniha se stává poměrně naivní a mění se v černo - bílý souboj dobra se zlem. Z mého pohledu ztrácí svojí, do té doby dobře budovou atmosféru a stává se z ní (s trochou nadsázky) fantasy v kulisách post - apokalyptickeho světa. Velkou předností jsou ovšem skvělé, komplexní postavy, ke kterým se čtenář rychle vybuduje silný vztah. Díky tomu má "Svědectví" i mnoho velmi emotivních momentů. King také skvěle buduje napětí, díky čemuž je kniha velmi čtivá. V kontextu žánru je podle mého kniha dobrá i po jazykové stránce. Svědectví jsem si užil především v první polovině. Druhou polovinu vnímám jako zklamání, ale díky postavám a skvěle budovanému napětí jsem se pročetl až ke konci. Musím uznat, že jsem se nakonec poměrně bavil celých 1200 stran. Kniha mnou ovšem "jen tak prošla" a není z těch, ke kterým bych se jakkoli vracel.... celý text
Bílá kniha
2019,
Han Kang
V dálněvýchodních kulturách je bílá barvou truchlení. Truchlení, které je nutné prožít, aby se člověk mohl očistit od zármutku a jít dál. Stejně jako když světlo proniká černou temnotou. Bílá je také barvou neposkvrněnosti, křehkosti, zranitelnosti, čistoty, naděje a znovuzrození. Bílá kniha ale není jen o bílé barvě a její symbolice. Je to velmi poetická a emoční kniha o životě, hledání sebe sama, o truchlení a o smíření se s vlastní minulostí. Krátké, útržkovité kapitoly plné myšlenek, které v člověku zanechají intenzivní pocity a dokáží inspirovat. Každá věta a každé slovo má svůj smysl. Po přečtené kapitole jsem knihu vždy na chvíli odložil a vstřebával. Číst a nechat se slovy pomalu unášet. Tímto způsobem četby dokáže kniha předat nejsilnější zážitek. Byla by škoda ji celou jen tak proletět. Člověk tím přijde o velice hluboký zážitek, který Bílá kniha dokáže předat. Jen jí to čtenář musí dovolit, udělat si čas, být o samotě v bezpečném prostředí a naladit se na ní. Rozhodně to není žádné čtení pro hltače příběhů. Děj v podstatě žádný nemá. Han Kang napsala především silně metaforickou, poetickou a velmi intimní zpověď o sobě a o její předčasně zemřelé sestře a dovoluje nám tak na chvíli pohlédnout do jejích osobních pocitů a myšlenek. Bílou knihu považuji za neopakovatelný čtenářský zážitek, který ale určitě není pro každého. Člověk rozhodně musí být na podobný druh četby naladěn. Han Kang řadím mezi nejoblíbenější spisovatele a netrpělivě očekávám další její překlad.... celý text
Neděle odpoledne
2022,
Viktorie Hanišová
Viktorie Hanišová - Neděle odpoledne Malý Theodor není jen tak ledajaký kluk. I maminka mu pořád připomíná, že je jiný než ostatní děti. Podle ní je Theo speciální a potřebuje i speciální péči. Proto bere speciální léky, má speciálně navržený režim, nemůže chodit do normální školy jako ostatní děti a musí s maminkou navštěvovat chrám, ve kterém se ho nějaký mesiáš snaží zbavit hříchu a jeho skvrny na obličeji. I díky té skvrně je Theo speciální. Jen si není úplně jistý, proč se skvrny maminka tolik štítí a snaží se jí ze všech sil odstranit. Taky nerozumí tomu, proč je na něj maminka někdy moc hodná a někdy zase zlá. Tatínek s Theem bohužel netráví moc času, protože má nějakou důležitou práci. Pravidelně každou neděli navíc zmizí někam pryč a vůbec o tom s Theem nechce mluvit. Theo má také kamaráda Hyna, který žije v jeho skříni. "Neděle odpoledne" je knihou o dysfunkční rodině a o neřešených trumatech, která jsou napříč generacemi nevědomky přenášeny z rodiče na potomka. Theovi rodiče nejsou zlí, pouze sami zažili v dětství traumata, se kterými se nedokázali vypořádat a přenášejí je tak na své potomky. Knížka dává důraz především na pocit silné odlišnosti, která je v různých obměnách hlavním důvodem útrap všech postav. Důležitým tématem je také komunikace a především její absence. Díky ní jsou traumata udržovaná při životě a přenášena dál. Komunikace je zde hlavní nástroj k přerušení "začarovaného kruhu". Kniha balancuje na hranici přístupné a náročnější literatury. Hlavní důraz je zde dán na emoce a atmosféru. Kniha pro mě ovšem nepřichází s ničím novým a mimo posledních cca 90 stran jsem postrádal nějaké výraznější momenty. Vše tak zvládá "pouze dost dobře", což z ní činí kvalitní, ale nijak výrazné čtení. Styl psaní Viktorie Hanišové vnímám jako čtivý, ale zároveň trochu nevýrazný "Neděle odpoledne" jsem si užil a jsem rozhodně rád, že jsem ho četl. Zároveň jsem ale nenašel nic vyjímečného, na co bych po čase vzpomínal.... celý text
Příliš hlučná samota
2005,
Bohumil Hrabal
Bohumil Hrabal - Příliš hlučná samota Sběrný dvůr na starý papír a v něm malý sklep se starým lisem na papír. Ten už 35 let mlčky obsluhuje Haňata. Muž, který míval své sny, svoji lásku a na svět pohlížel s citlivostí a nadějí. Dnes zahořklý člověk provádějící doslova sysifovskou práci, která spočívá v mačkání červeného a zeleného tlačítka. Haňata má velkou lásku ke knihám. Vybírá je ze změti starého papíru a jak sám říká, čtením těchto knih se "nedobrovolně vzdělává". Literatura je jeho posledním smyslem a knihy jsou pro něj stejně důležité jako živé bytosti. Svět, který Haňata vnímá přes "silně černé brýle" je osamělý, prochází rozpadem a je plný absurdnosti. Celá kniha se tak nese ve velmi pochmurné atmosféře, kterou posiluje nihilistická filosofie. Ta prostupuje celým vyprávěním a odvíjí se od ní většina témat knihy. Hlavním tématem je absurdnost světa, ve kterém se stále dokola opakuje strádání všech živých tvorů a jak několikrát Haňata opakuje "svět není humánní a proto ani já nejsem humánní". Pocit z neustálého opakování je zdůrazněn častým vracením různých motivů. Jediná Hanaťova spása spočívá v umění, které je ale tehdejším režimem znehodnocováno. Haňata často vzpomíná na svůj dřívější život a čtenáři je tímto způsobem ukázána změna z člověka citlivého, na člověka, který propadá rezignaci a depresi. Čtenáři je také formou podobenství znázorněno, že se v Hanaťovi stále pere dychtivost a naděje, s lhostejným přijetím svého osudu. Celá kniha je psaná v dlouhých souvětích a působí tak dojmem vnitřního monologu. Střídají se emočně strohé pasáže s pasážemi silně emočními, které tímto střídáním nabírají na intenzitě. Celé vyprávění je také silně metaforické a symbolické. Příliš hlučná samota je sice malá rozsahem, ale velká obsahem. Sám o knize po přečtení přemýšlím a dlouho ještě budu. Jsem zvyklý na podobně laděnou četbu, ale "Příliš hlučná samota " ve mě zanechala takový zvláštní, těžko popsatelný pocit "prázdnoty", který je se mnou i po dočtění. Výborná a hluboká kniha, kterou bych ale rozhodně nedoporučil všem kvůli její tíživé atmosféře... celý text
Vlak do Samarkandu
2022,
Guzel Jachina
Kniha nás zavádí do Povolžské oblasti v Rusku, kde v letech 1921-1922 zuřil hladomor způsobený především následky první světové války, ruské revoluce, nedostatečné úrody a násilné kolektivizace. V této době dostává mladý voják Dějev za úkol odvést vlakem 500 hladovějícih sirotků do téměř 3000 kilometrů vzdáleného, hladomorem méně zasaženého města Samarkand. Okolo Samrkandu vzniká spousta legend, které z něj vytvářejí symbol blahobytu. K Dejevovi je přiřazena komisařka Bílá, která je kvůli své chladnosti, přímosti a zdánlivé krutosti pravým opakem soucitného Dějeva. Vlak vyráží na cestu v improvizovaných podmínkách, bez zásob a kvalifikovaného personálu. Po cestě míjí zdcecimovanou krajinu plnou opuštěných domů, vesnic a lesů bez jediného zvířete. Všude jsou roztroušeni hladoví a umírající lidé, včetně podvyživených a opuštěných dětí. Autorka tak vytváří naprosto pohlcující post-apokalyptickou atmosféru rozloženého světa. Utrpení zobrazuje realisticky, ale nepouští se do naturalistických popisů a vytváří tak velice tíživé a nezapomenutelné scény. Guzel Jachina napsala výborné postavy. Ty se vzájemně liší a jediné, co je spojuje, je touha převézt co nejvíce živých dětí. Všechny postavy se snaží vytvářet "dobro" . Každá z nich ovšem přistupuje k dobru jiným způsobem, čímž vzniká jedno z hlavních témat knih. Tím je zamyšlení nad tím co znamená "dobro". Například Dějev dělá vše proto, aby zajistil dětem jídlo, často to ale znamená násilné odnětí jídla zbídačeným sedlákům. Guzel Jachina v knize střídá popisy reálií dané doby (autorka studovala archivy) s krásnými a silně poetickými momenty. Těmi, stejně jako v případě předchozí knihy "Děti Volhy", evokuje lehce pohádkovou atmosféru, která vytváří velice funkční kontrast k zobrazeným útrapám. Výsledkem je absolutně pohlcující čtenářský zážitek. Vlak do Samarkandu působí velice intenzivní emoce a věřím, že bude pro většinu čtenářů nezapomenutelným zážitkem, který ale může být na někoho až příliš intenzivní.... celý text
Bez domova
2022,
Rešoketšwe Manenzhe
Angličan Abraham žije v Jihoafrické republice, vlastní zde vinici a úspěšně obchoduje s vínem. Žije se svojí černošskou manželkou Alisou a dvěma dětmi. V roce 1927 vychází zákon, který zakazuje styk mezi bělochy a domorodými obyvateli. Tento zákon jim rozvrátí život a odstartuje fatální změny. Většina postav románu zažila během života ztrátu domova a pocit vykořenění. Kniha je tak především o hledání místa, které člověk může přijmout jako svůj domov. To je zobrazeno především na postavě Alisy, která se narodila mezi Jamajské otroky a po smrti svých rodičů byla jako malá adoptována milující anglickou rodinou. I přes kompletní přijetí anglické kultury je společností odmítána kvůli barvě pleti. Proto odjíždí do Afriky, kde doufá v nalezení domova. Ani v Africe nenajde to, co hledá, protože se od domorodců liší svými způsoby Angličanky. Proto Alisa upadá do hluboké deprese. Rešoketšwe Manenzhe zachycuje rasismus z globálně historického hlediska. Kritizuje především kolonialismus a snahu přetvořit Afriku v "druhou Evropu", spojenou s útlakem a naprostým podřízením domorodých obyvatel, kteří přicházejí o svobodu a kulturu. Méně se zaměřuje na rasismus v běžném životě, jako to dělá Chimamanda Ngozi Adichie. Kniha ukazuje rozdílné pohledy na kolonialismus. Abraham necítí rasovou nenávistí a jeho cílem je prosperita Afriky. Tu spatřuje v pocivilizování v evropském stylu a neuvědomuje si, že tím Afrika přichází o vlastní kulturu. Jeho přítel Johansenn chápe svébytnost Afriky a nechce ji měnit. Zároveň ale vnímá domorodé obyvatele jako nižší rasu ,kterou je třeba ovládat Je znát, že je autorka básnířka. Kniha je silně poetická a využívá velké množství metafor a symbolů, které zobrazuje především skrz africké legendy. Ty jsou důležitou součástí vyprávění a spolu s nádhernými popisy africké přírody dotváří pohlcující atmosféru. "Bez domova " je i díky tomu silně emotivním vyprávěním o hledání životní cesty, o lásce, rodině, ztrátě a odvaze jít dál. Knihu rozhodně doporučuji už jen pro rozšíření obzorů o tématu, které je v naší kultuře zanedbávané.... celý text
Smršť
2020,
Jozef Karika
Jozef Karika - Smršť Poslechnuto jako audiokniha Jozef karika si stejně jako v případě knihy "Trhlina" vybral "reálný" paranormalní fenomén. Tentokrát se zaměřuje na Halný vítr, který vane v Polsku a okolí Tater. Během něj mají někteří lidé trpět nespavostí, zhoršenou náladou a má docházet i ke zvýšení kriminality. Zdroje článků o Halném větru jsem neprověřoval a nemůžu tak komentovat opravdovost jeho negativních vlivů. Hlavní hrdina (bezejmenný) zastaví během své pracovní cesty na opuštěném odpočívadle, kde najde ztracenou autokameru. Rozhodne si ji vzít domu, kde začne přehrávat záznamy. V kameře je zaznamenána jízda dvou rybářů. Ta je zpočátku klidná, ale poté co minou stařenku v černých šatech se mění v naprosto chaotické a nebezpečné ježdění bez jasného cíle. Záznam končí v okamžiku, kdy rybáři kameru zahodí na odpočívadlo. Hlavní hrdina se rozhodne záhadu objasnit a proto kontaktuje kamarádku Ninu a jejího přítele Gaba, kteří mu pomáhají v pátrání. Kniha mi bohužel příliš nesedla. Postavy jsou ploché, jednají poměrně nelogicky a působí jako umělé loutky. Z toho důvodu mi na nich příliš nezáleželo a kniha tím ztratila na napínavosti. Smršť z mého pohledu selhává i v budování atmosféry a to především kvůli výrazné šablonovitosti, která dělá vyprávění silně odosobněné a předvídatelné. To vše se projevuje hlavně od druhé poloviny. První polovina si určité napětí zachovává díky tajemnu a jeho postupnému odhalování. Karika do Smršti zapracoval i filosofickou linku, která je zajímavým pohledem na buddhistickou filosofii o vědomí a "prázdnotě". Ta je v příběhu originálně zapracovaná. Smršť mi nesedla ani po jazykové stránce, která mi připadá nezajímavá. Nedá se jí ale upřít čtivost. V žánrově podobných knihách je důležitá atmosféra vyvolávající strach a napětí. To se ovšem v případě Smršti vyvolat nepodařilo a proto je mé hodnocení spíše negativní. Příspěvek je ale hodně subjektivní a věřím, že si Smršť své fanoušky dokáže najít. Hodnocení 2/5 Pokud by někoho zajímalo víc podobných příspěvků :) https://instagram.com/pavelakniha... celý text
Ráj a peklo
2012,
Jón Kalman Stefánsson
Jón Kalman Stefánsson - Ráj a peklo "Zhasne světlo života a promění se ve tmu v okamžiku, kdy přestaneme žasnout, kdy se přestaneme ptát a začneme brát život jako součást všedního dne?" Jaké to je být rybářem na širém moři, které znamená živobytí a smrt zároveň? Jaké to je hledat radost, štěstí a smysl života na "okraji světa", který je rájem i peklem zároveň? A jaké to je přijít o jediného blízkého člověka a ztratit tak smysl bytí? Kniha sleduje skupinu rybářů žijících sezónně v jedné malé rybářské osadě. Zaměřuje se především na Bárdura a jeho kamaráda. Oba se od ostatních rybářů liší svojí láskou k poezii, citlivostí a svými životními sny. Každý z rybářů má jiný přístup k životu a své štěstí hledá jinde. Všechny však spojuje potřeba životního cíle, bez kterého život ztrácí svůj smysl. Ráj a peklo je tak především knihou o hledání štěstí, radosti a smyslu života na místě, na kterém musí člověk doslova každý den bojovat o přežití. Rájem a peklem je moře, které přináší obživu a zároveň strach o život, nebo také samotný Island, který nabízí nádhernou přírodu a zároveň kruté a život ohrožující bouře. Kniha se zabývá životem, znázorňuje jeho neúprosnou konečnost a vybízí k jeho radostnému prožívání. Vše má v sobě jak světlo (štěstí), tak tmu (neštěstí), štěstí ani neštěstí (symbolizované polárním dnem a nocí) netrvá věcně a jen jen na člověku samotném jak na život pohlíží. Kniha je psaná nádherným, silně poetickým jazykem a buduje emočně silné, doslova až úchvatné scény prosycené atmosférou nádherné a proměnlivé islandské přírody. Už dlouho jsem při čtení necítil tak intenzivní emoční pohlcení. Zažíval jsem širokou škálu pocitů a doslovně jsem prožíval ráj i peklo spolu s postavami. Kniha tak o pocitech a myšlenkách nejen píše, ale nechává je čtenáře i intenzivně prožívat. Kniha je doslova jako ráj a peklo a je na každém čtenáři jak ji bude vnímat. Pro mne je především oslavou života, který se ale nedá žít bez občasných těžkých okamžiků. Knihu řadím mezi to nejlepší co jsem kdy četl. Hodnocení 5/5... celý text