JakeTheDog přečtené 278

Království Elmet 2019, Fiona Mozley

Fiona Mozley - Království Elmet John má pověst nejsilnějšího a nejdrsnějšího muže v okolí. Dříve se živil jako vymahač u lichváře a dnes si vydělává především jako boxer v nelegálních zápasech. John má ovšem i svojí druhou stranu. Je to také milující otec, který chce pro svého syna a dceru jen to nejlepší. Proto jednoho dne vlastnoručně postaví dům v jednom opuštěném remízku, do kterého se s dětmi přestěhuje a doufá, že je tak ochrání proti násilnému světu, ve kterém sám žije. V dnešním světě se ale nedá tak snadno zmizet a rodinný klid nebude trvat věčně. Knížka vypráví o snaze vybudovat vlastní izolovaný svět s vlastními pravidly, ve kterém se dá žít soběstačný život v klidu a pohodě. Tato snaha je ovšem spíše zoufalou tohou a velice rychle přicházejí problémy. Hlavním tématem a iniciátorem všech událostí je n@silí, které tvoří velkou část Johnova života. Témata ovšem spíše načrtává, nejde příliš do hloubky a v mém případě se knížce nepodařilo předat výraznější myšlenku. To samé se týká i emocí. Autorka se snaží budovat vztahy uvnitř rodiny a ukazovat jejich pouto a touhu žít společně na jednom místě. Připadá mi ale, že by autorka mohla být více intimní a vztahy více prohloubit. Do postav jsem se tak nedokázal pořádně vcítit a po emoční stránce na mne knížka příliš nefungovala. Tématicky je mi přitom velice blízká. Tempo se ovšem změní v poslední třetině, která je velice intenzivní a emotivní. Je proto velká škoda, že si mě kniha nedokázala více získat ještě před poslední částí. Velkou předností knihy je její styl. Autorka velice dobře vyvažuje lyrické pasáže s méně stylizovanými, realisticky pojatými pasážemi. Tímto způsobem dokáže vybudovat atmosféru v popisnějších částek a zároveň působit jako autentický příběh o jedné izolované rodině. Království Elmet byla fajn jednohubka, která mě ale mimo poslední kapitoly ničím výrazně nezaujala. Osobně bych knize přidal pár desítek stránek, které by se zaměřili na prohloubení postav a jejich vztahů. Hodnocení 3/5... celý text

Bídníci II. 2001, Victor Hugo

Bídníci I. 1975, Victor Hugo

Victor Hugo - Bídníci Je možné na Bídníky pohlížet pouze jako na naivní a idealizovaný příběh o lásce a o boji dobra se zlem. Ve spoustě věcí jsou také poplatní době napsání. To vše je do jisté míry pravda, byla by ale velká škoda je hodnotit pouze tímto pohledem. Victor Hugo byl možná omezen dobou, v níž žil, dokázal ale velmi dobře snít i mimo ni a v lecčems ji předejít. Vytvořil komplexní a co se týče zkoumání lidské povahy univerzální knihu, ve které si dokáže snad každý najít to své. I v dnešní době dává podněty k zamyšlení nad obecně rozšířenými představami o lidské povaze a svědomí, o povaze práva, spravedlnosti, lásky, náboženství a politiky. Bídníci vypráví příběh Jana Valjeana, který ukradl bochník chleba, aby nakrmil hladovějící rodinu. Při krádeži je přistižen a je odsouzen na pět let na galejích . Z věznice ovšem několikrát uprchne a vyslouží si tím prodloužení trestu na 19 let. Po propuštění je Jan Valjean pokořený a nenávidí celý svět. Brzy se ale setkává biskupem, který mu projeví obrovskou a nečekanou laskavost. Ve Valjeanově svědomí se odehraje velký obrat, který změní celý jeho následující život plný velkých událostí a nečekaných zvratů. Bídníci ovšem nejsou pouze příběhem Jana Valjeana. Důležitou součástí je také historicko - filosofická část, která velmi často přesunuje děj na druhou kolej a zabývá se historickými reáliemi tehdejší Francie a filosofickým zamyšlením nad lidským životem a fungování společnosti. Tyto části tvoří pocitově kolem 40 % knihy a pro některé současné čtenáře mohou být překážkou (autor například na 50 stranách popisuje fungování jednoho klášteru) . Victor Hugo psal velice krásným, květnatým a elegantním jazykem, který přirozeně plyne a svými dlouhými, poetickými popisy vytváří doslova nádherné momenty. Styl knihy je úžasný a sám o sobě je důvodem, proč jsem si užíval celých 1400 stran. Navíc nepůsobí ani příliš archaicky a je čitelný i pro dnešního čtenáře. Stojí za to číst Bídníky i v dnešní době? Já jsem přesvědčený, že ano. Zkoumání lidské povahy, krásný jazyk, poutavý příběh plný zvratů, obsáhlá historická exkurze do Francie 19. století. To vše jsou důvody, proč dát Bídníkům alespoň šanci. Hodnocení 4/5... celý text

Šikmý kostel 2020, Karin Lednická

Barbora má téměř vše co vždy chtěla. Má hodného manžela, který jí nadevše miluje, společně mají tři dcery a jednoho syna. Snad jen peníze se místy nedostávají tak jak by chtěli a proto začíná chodit do uhelných dolů společně s otcem i 14letý syn. Šťastný život je ale nečekaně přerušen obrovským neštěstím. Tím je výbuch v uhelných štolách, během kterého zemřelo 235 lidí. Neštěstí postihne i Barboru, které v šachtě zemře manžel i syn. Barbora ovšem nemůže dlouho truchlit, protože se musí postarat o své dcery. Karin Lednická před námi otevírá rodovou ságu, která začíná důlním neštěstím v roce 1894 a končí první světovou válkou a následným Československo - Polským konfliktem. Autorka bere reálné historické události a lidské osudy, které přepisuje do přístupného a čtivého románu. Zaměřuje se především na postavy a děj vypráví jejich perspektivou. Postav se střídá několik a každá odkrývá trochu jiný pohled na život a tehdejší společnost. Zmínil bych především postavu Julky, skrz kterou je znázorněna počínající ženská emancipace v konzervativní a nábožensky založené společnosti. Z mého pohledu ale kniha klouže spíše po povrchu a připadá mi, jako kdyby se v rámci přístupnosti bála jít v tématech více do hloubky. To platí například pro historické události, které nejsou hlouběji rozebrané. Velká část textu je věnovaná vnitřním myšlenkám postav, které jsou povětšinou zjednodušené a částo popisují pocity, které vyplývají z kontextu. I po emoční stránce na mě kniha působí, že se snaží dojmout, ale pouze do určité "bezpečné" míry. To samé se týká i stylu celé knihy. Ten je primárně čtivý, nenáročný a celý text na mě působí jako taková promyšlená sázka na jistotu, bez většího zapojení kreativity. Karin Lednická dle mého názoru napsala knihu, která se snaží být primárně přístupná co největšímu počtu čtenářů. Tento přístup je naprosto v pořádku a chápu vysoká hodnocení knihy. Pro mě ovšem nepřináší nic, co bych nečetl u jiných autorů (mimo skvěle zvolené historické zasazení). Šikmý kostel je pro mne dobrým, ale nijak vyčnívajícím čtenářským zážitkem. Hodnocení 2,5/5... celý text

Jistota skal 2021, Jérôme Bonnetto

Jérõme Bonnetto - Jistota skal Ségurian je svérázná horská vesnice se čtyřmi sty obyvateli, která žije podle vlastních pravidel a tradic. Do této vesnice se stěhuje Guillaume. Doufá, že zde nalezne svůj vysněný způsob života. Zakládá si ovčín a stává se pastýřem podle starých způsobů. Toto se ovšem nelíbí obyvatelům vesnice, pro které je Guillaumův příchod narušením jejich zážitých pořádků. Mezi obyvatelemi vesnice a Guillaumem se rozhořívá konflikt, který postupně eskaluje. Guillaumo je dobrácký člověk, ochotný kompromisu. Jeho styl života obyvatele Ségurianu neomezuje. I přes to je vnímán jako nový element, který jen svojí přítomností a svérázným přístupem narušuje zaběhnutý řád věcí. Obyvatelé Ségurianu se bojí, že se jejich životy změní už jen tím, že mezi nimi bydlí člověk, který žije jiným způsobem a odmítají to přijmout. Kniha takto poukazuje na strach ze změn, jehož příčinou je primárně neopodstatněný strach z nového a neznámého. Toto téma má velký přesah a je možné ho aplikovat na mnoho současných problémů. Kniha také ukazuje eskalaci konfliktu, který postupně přerůstá do absurdních rovin, ze kterých není úniku. Je lepší se bránit i za cenu eskalace, nebo sklonit hlavu, přiznat porážku a nejistě doufat, že tím bude vše ukončeno? Styl knihy je silně poetický a využívá velké množství dobře pochopitelné symboliky a metafor. V mnohém mi připomněl knihy od Jóna Kalmana Stefánssona. Oproti jeho knihám je styl "Jistoty skal" bohužel méně zdařilý. Dokáže nabídnout krásné, poetické momenty. Zároveň má ale i slabší místa, na kterých text trochu drhne. Především některé metafory působí, jako by byly do textu přidány vyloženě na sílu a ruší příjemný zážitek z četby. Kniha se také snaží budovat napětí, což se jí v mém případě tolik nepodařilo. Vývoj události je totiž vzhledem k tématu snadno odhadnutelný. Nechci ale vyznít moc kriticky. V knize určitě převažují dobré momenty. "Jistota skal" je fajn jednohubka, která se příjemně četla a hodnotím ji jako nadprůměrnou knížku. Bude se líbit čtenářům, kteří mají v oblibě poetickou četbu, kombinující přírodu, lidské osudy a silné téma. Jen je potřeba počítat s nějakými nedokonalostmi. Hodnocení 3,5/4... celý text

Zama 2013, Antonio Di Benedetto

Antonio di Benedetto - Zama Rok 1790, kdesi na okraji španělské koloniální říše. Čekání. Každý z nás na něco čeká. Na novou pracovní nabídku, na ideálního partnera, na to že jednou bude určitě líp. Stejně tak to má i hlavní protagonista románu, úředník v jedné z španělských kolonií v Jižní Americe, ješitný egoista jménem Zama. Zama svoji pracovní pozici nemá rád, připadá mu, že neodpovídá jeho schopnostem a navíc je kvůli ní daleko od svojí ženy a dítěte, žijících ve Španělsku. Zama neustále čeká, až budou vyslyšeny jeho opakované žádosti o přeložení. Je opětovně ujišťován, že se svého přeložení brzy dočká, to však s plynoucími lety stále nepřichází. Jeho život koloniálního úředníka je rámován neustálým a ubíjejícím vyčkáváním, které Zamu stahuje až na uplné dno. Se Zamou je ovšem nemožné sympatizovat. Je to egoistický, ješitný a zákeřný muž, který od svého okolí požaduje veškerou pozornost a úctu. Také je velkým misogynem a rasistou. Většinu dobrých skutků dělá pouze za účelem pochvaly a uznání jiných. Kniha ovšem dává náznaky, že takový nebyl vždy, ale že jsou tyto vlastnosti postupně více a více prohlubovány samotou a neustálým čekáním. Zama je existenciální román, který otevírá několik zásadních témat. Primární je zmíněné čekání a nenaplněný život. Je dobré mít očekávání? Je lepší spoléhat na osud, nebo být aktivní? Jak na člověka působí opakované nenaplnění nadějí a slibů? Jsou naše očekávání reálná? A není lepší se po nějaké době nadějí raději vzdát a budovat nový život? Velkým tématem je také mužské ego. Zamovo ego je jedním z aspektů, které mu brání žít lepším životem, dělá z něj místy groteskní postavičku a ještě více ho uvrhuje do jeho osamělosti. Na pozadí hlavní linky se také otvírá téma španělského kolonialismu a jeho tyranství. Zama je poměrně náročnou knihou. Styl Antonia di Benedetta je velice květnatý, používá archaické obraty a velké množství symbolů a metafor. Celou knihou se také táhne dusná atmosféra špinavé a upadající kolonie na "konci světa". Kniha není čtivá. Vyžaduje čtenářovu pozornost, ochotu nad knihou přemýšlet a nahlížet mezi řádky. Pozornému čtenáři se odhalí svojí hloubkou a krásným, precizním jazykem. Hodnocení 4/5... celý text

Nebe 2023, Mieko Kawakami

Nebe - Mieko Kawakami Hlavním protagonistou, kterého čtenář poznává pod přezdívkou "šilhavec" je čtrnáctiletý student. Do třídy s ním chodí také spolužačka Kodžima. Oba spojuje to, že jsou obětí stupňující se šikany. Kvůli ní k sobě cítí vzájemné pochopení, postupně mezi nimi začne vznikat silné pouto a jejich vzájemný vztah se stává jedinou věcí, která jim dokáže dodat pocit radosti. Kawakami povyšuje knihu z pouhého fiktivního příběhu o teenagerech na psychologickou studii. Proč lidé šikanují? Jaké to má následky pro oběť? Proč to oběť snáší? V knize je na šikanu pohlíženo dvěmi diametrálně odlišnými způsoby. Kojima ji vnímá jako formu vědomě přijímaného mučednictví, která je pro ni způsobem, jak duševně vyrůst. Jiná postava na ní pohlíží jako na důsledek lidské slabosti, lidských pudů a také dílo náhody. Hlavní protagonista se nachází na rozcestí a snaží se najít vlastní cestu. Autorka vybízí hlavního protagonistu, aby si sám vybudoval vlastní pohled na svět. Knížka tak předává myšlenky, které svým sdělením dalece přesahují téma šikany a jsou aplikovatelné na celý lidský život. Knihu je tak možné vnímat i jako cestu sebepoznání. Velmi podnětné je také zamyšlení nad tím důležitostí vzhledu v lidské společnosti a nad způsobem, jak lidé pohlíží na odlišnosti oproti standartu. Velká část knihy se skládá z filosofického zamyšlení nad výše zmíněnými tématy a kvůli myšlenkové komplexitě se jedná o poměrně náročné čtení. Naproti tomu styl knihy není komplikovaný a je snadno čtivý. Důležitou složkou jsou také emoce. Na několika místech je názorně popisován průběh šikany a její průběžná eskalace. Tyto momenty jsou opravdu nepříjemné a já sám jsem cítil opravdový smutek nad bezmocí hlavních protagonistů a vztek nad krutostí jejich spolužáků. Zároveň jsou v knize i velice hezké a dojemné momenty sbližování hlavních postav. Autorka také využívá krátké, přesně cílené popisy, které v pravou chvíli prohlubují atmosféru. Nebe je skvělé a má téměř všechny aspekty, které v literatuře hledám. Silné emoce, hluboké zamyšlení, působivá atmosféra. K dokonalosti postrádám jen trochu výraznější styl. To je ovšem maličkost a knihu výrazně doporučuji. Hodnocení 4/5... celý text

Tisíc podzimů Jacoba de Zoeta 2013, David Mitchell

Tisíc podzimů Jacoba de Zoeta - David Mitchell V roce 1799 připlouvá do Japonska mladý úředník Jacob de Zoet. Vzhledem k trvající izolaci Japonska je zakázán vstup všem cizincům na japonské území. Proto je zřízeno několik malých obchodních stanic na ostrůvcích poblíž japonských měst. Ty slouží jako jediné místo styku mezi Japonci a okolním světem. Jedním z nich je i nizozemská obchodní stanice Dedžima. Ta je spojená mostem s Nagasaki, do kterého je cizincům zakázán vstup. Na Dědžimu vstupuje i Jacob de Zoet, který má za úkol odhalit korupci minulých ředitelů stanice. Jakob se pomalu seznamuje s chodem stanice a s jejími obyvateli. Jedním z častých návštěvníků Dedžimy je také  studentka medicíny Orito, do které se Jakob rychle zamiluje. Díky striktnímu dohledu japonských úředníků a velice malé rozloze Dedžimy, je tato stanice pro všechny obyvatele určitou formou vězení. Kniha ukazuje různé formy omezování lidské svobody na příkladech bělošských obyvatel Dedžimy, jejich otroků a také na samotných Japoncích, kteří nesmějí opustit svoji zemi. Dalšími důležitými tématy knihy jsou nevyzpytatelnost osudu a lidské svědomí. Všechna zmíněná témata se spolu vzájemně proplétají. Autor ovšem témata zpracovává spíše povrchově a jsou především osou, která propojuje dějové linie. Po dějové stránce je kniha velice rozmanitá. Výrazná je především detektivní a romantická linka. Vyprávění má ale také několik dobrodružných, a dokonce i mysteriózních částí. Místy je děj ovšem trochu schématický, což se týká především romantické linky, která se nevyhýbá klišé a působí spíše jako eskalátor pro jiné události. Velkou předností je výborný styl Davida Michella. Ten je velice čtivý a vtahující. Autor používá krátké popisné věty, které téměř "jakoby mimochodem" vkládá do probíhajících scén a rozhovorů. Většinou jde o popis nějaké drobnosti, která výborně dotváří atmosféru probíhající scény. Číst "Tisíc podzimů Jacoba de Zoeta" bylo velice zábavné a díky atmosféře také poutavé. Jako celek má ale kniha z mého pohledu jisté nedostatky. Mé hodnocení sráží lehká schématičnost, nedostatek hlubších myšlenek a jedna z dějových linek, která mi do knihy příliš nezapadala. Hodnocení 3,5/5... celý text

Kniha od řeky Sandá 2013, Gyrðir Elíasson

Zabiják 2009, Émile Zola

Emile Zola - Zabiják Gervaisa je dvacetiletá dívka, která se společně s přítelem Lantierem a jejich dětmi stěhují do Paříže za lepším životem. V Paříži se jim ovšem nedaří a Lantier po nějaké chvíli Gervaisu opouští. Ta se ovšem nevzdá, poctivě pracuje a daří se jí uživit sebe i děti. Po nějaké době se seznámí s Coupeem, se kterým se rychle ožení a po svatbě žijí slušným, spokojeným životem. Narodí se jim dcera, Gervaisa si pronajímá obchůdek a začíná si plnit vlastní sny. Štěstí je ovšem vrtkavé a spadnout na dno je velice jednoduché. Jedním z hlavních důvodů pádu většiny postav je alkohol.Ten je způsobem, jak snáze přijímat tvrdou realitu chudého, dělnického života v Paříži na počátku druhé poloviny 19. století. Napříč dělnickou třídou tak vzniká začarovaný kruh, ze kterého je téměř nemožné uniknout. Hlavním tématem je způsob, jakým člověka ovlivňuje prostředí ve kterém žije. V Zabijákovi je to především společenské postavení. Zola předkládá myšlenku, že je lidský osud předem dán faktory, které ho ovlivňují už od narození a určují i jeho budoucí život. Toto postihuje všechny postavy v románu. Ty se snaží žít spořádaným životem, který je ale narušován vnějšími vlivy. Celá tato filosofie souvisí s determinismem, který předpokládá, že je vývoj celého světa předem dán Zola popisuje pád člověka, který přijde o naději a sebeúctu. Především díky nim je člověk schopný projít různými těžkostmi. Bez nich se rychle zlomí, rezignuje a upadá na dno. Naturalistické popisy dnes nepřekvapí jako v době vydání. V současné literatuře jsou zobrazené větší krutosti. I přesto se Zolovi povedlo vytvořit fascinující naturalistický román, který svojí intenzitou předčí i mnohá současná, explicitnější díla. Kniha buduje atmosféru především popisy. Zola měl výborný cit pro popis věcí a situací tak, aby se čtenář co nejvíce vžil. Využívá například kontrasty, díky kterým vyniká všeprostupující úpadek. Čtení je také velice emotivní. Bylo smutné pozorovat postavy, které žily spokojeným životem a následně zažily pád na naprosté dno.Především poslední třetina je velice intenzivní a znepokující. Zabiják je velice poutavou knihou se stále aktuálním přesahem, která má co říct i dnes. 4/5... celý text

Po troškách 2019, Weronika Gogola

Weronika Gogola - Po troškách Veronika je mladá dívka, která vyrůstá v devadesátých letech v jedné malé polské obci jménem Olšiny. Světu kolem sebe ještě úplně nerozumí, ale o to raději ho prozkoumává. Vypráví nám o svém životě, který je plný nových objevů, kamarádů, příbuzných, ale bohužel také nemoci a smrti. O smrti jí táta říká, že "když se o někom hodně mluví, tak on jakoby žije" a proto nám bude vyprávět i o ní. Kapitoly nejsou řazeny chronologicky, ale jsou časově roztříštěné a sledují Veroniku zhruba od mateřské školy, až po první stupeň základní školy. Každá kapitola je rámcovaná smrtí nějakého člověka. Smrt je hlavním motivem celé knihy a je zásadním předělem Veroničina dospívání. Autorka používá několik technik, kterými se snaží navodit autenticitu dětského vyprávění. Primární je naivní perspektiva, se kterou Veronika nahlíží na svět. Výrazným prvkem je také neschopnost zůstat u jedné myšlenky. Veronika vypráví co jí zrovna přijde na mysl. Povídá příhodu ze života, kterou po chvíli přeruší jinou, tu chvíli rozvíjí a pak se opět vrátí zpět k té původní. V textu jsou také používaná vyplňová slova, které ještě přidávají na autenticitě dětského vyprávění. Kniha je velice různorodá co se týče emocí. Během vyprávění vzniká spousta vtipných situací, které se povětšinou zakládají na naivní perspektivě, s níž vypravěčka pohlíží na svět dospělých. Díky tomuto pohledu také často vynikají různé absurdnosti, kterých se dospělí opakovaně dopouští. Vyprávění dokáže přejít i do smutné a dojemné polohy, když se vypravěčka poprvé setkává s těžkostmi života. Těmito momenty je především setkání se samotou a smrtí. V těchto chvílích se autorka snaží předat hlubší myšlenky a zdánlivě mimochodem předává skvělé zamyšlení nad lidským životem a smrtí. Během čtení jsem z knihy také cítil lehký sarkasmus. Přirovnal bych ho k pomyslnému koření, které přidává na spádu a lehce zostřuje humor. Také jsem vyrůstal koncem devadesátých let na vesnici, takže jsem při čtení cítil i velkou dávku nostalgie. Knížka mě na svých 150 stránkách chytila za srdce a doporučuji všem, kteří chtějí zábavnou, dojemnou a chytrou knihu, psanou netradiční formou. Hodnocení 4/5... celý text

Jákobův žebřík 2023, Ljudmila Ulická (p)

Ljudmila Ulická - Jákobův Žebřík "Jákobův žebřík" je rodovou ságou z prostředí komunistického Ruska. Zaměřuje se především na Noru Oseckou, jejího syna Jurika a její prarodiče. Sleduje rozmezí let 1910 - 2010 a začíná v roce 1975. V tomto roce se narodí Jurik, o kterého se stará samotná Nora. Také v té době nečekaně zemře její babička. Při vyklízení babičina bytu najde její truhlu, ve které nalezne staré dopisy, které si v mládí psala s Nořiným dědečkem. Před čtenářem se tak otevírá historie jedné rodiny, odehrávající se na pozadí vzniku, fungování a pádu Sovětského svazu. Vyprávění není klasicky chronologické, ale střídá různá časová období. Po chvíli čtení je zřejmé, že v knize dominují dvě linie. První začíná v roce 1975 narozením Jurika. Druhá začíná v roce 1911 a popisuje mládí a dospívání Nořiných prarodičů. Tato linie se odehrává z velké části formou dopisů.   Autorka se v knize zabývá hledáním vlastní identity a místa v životě. Postavy také hledají něco, co přesahuje je samotné. Pro většinu z nich je to umění, na které je kladen velký důraz. Dalším ústředním tématem je vášnivá láska, které může člověka zaslepit a vzdálit od jeho životních cílů. Důležitý motiv je také dospívání a jeho ovlivňování nečekanými vnějšími událostmi, čímž kniha poukazuje na nejistotu a nepředvídatelnost budoucnosti. Styl autorky mi připadá podobný jiným současným ruským spisovatelům, kteří si berou inspiraci od ruských klasiků a kombinují je s moderními postupy a tématy. Knize ale podle mého chybí nějaká osobitost, kterou by nad ostatními vyčnívala. Například knihy Guzel Jachiny jsou dle mého názoru stylově mnohem osobitější. Občas je vyprávění příliš zdlouhavé a přišlo mi, že se často opakuje a obsahuje zbytečné pasáže, které nepřispívají ději a neprohlubují ani emoce a atmosféru. Především části psané formou dopisů mi přišli chvílemi až ubíjející. Jákobův Žebřík určitě není špatná knížka, hodnocení jsou obecně velmi pozitivní a věřím, že si najde mnoho spokojených čtenářů. Mě ovšem příliš nesedla. Nejlepší částí je posledních 50 stran, které jsou opravdu skvělé a je škoda, že taková není celá kniha. Hodnocení 3/5.... celý text

Pravidla moštárny 2005, John Irving

John Irving - Pravidla moštárny Homer Wells je sirotkem, který tráví celé mladí v sirotčinci vedeným hodným, ale zároveň striktním doktorem Wilburem Larchem. Ten je hlavním správcem sirotčince, provádí porody a zároveň pomáhá ženám, které o dítě nestojí a je tak jedním z mála doktorů, kteří v té době tajně provádějí potraty (kniha se odehrává v první polovině 20. století). Dobrosrdečný Homer Wells také není obyčejným sirotkem. Je nejstarším chovancem v zařízení a pomáhá s jeho chodem. Homer také projevuje velký talent a stává se z něj skvělý porodník. Mezi ním a doktorem Larchem vzniká silné rodičovské pouto. Larch ho proto začne vychovávat jako svého nástupce. Vše se ovšem změní, když do sirotčince přijede mladý pár, který Homera odveze na jejich rodinný jablečný sad, kde Homer objeví nový způsob života. Hlavní tématem knihy je možnost volby, s čímž se v knize pojí především otázka provádění potratů. Wilbur Larch se setká s několika ženami trpícími nechtěným těhotenstvím. Také je dobře seznámen s těžkými osudy nechtěných dětí. Ukončení těhotenství je pro něj tedy další způsob, jak pomoci lidem v nesnázi. Kniha toto téma podává lehkou, poučnou formou a vyzdvihuje možnost svobodné volby každého člověka. Možnost volby ovšem není zobrazena pouze na tomto příkladu, ale je spojovacím tématem celé knihy. Hlavní předností knihy je styl Johna Irvinga a emoce, které je svým psaním schopen předat. "Pravidla moštárny" jsou kombinací laskavého humoru s dojemným lidským příběhem o lásce a hledání štěstí. Knížka dokáže být i smutná, ale i tyto pasáže zpracovává s nadhledem, který ve mně probouzel pocit příjemné, hřejivé melancholie a dojetí. Kniha má ovšem i svá negativa. Je na ní znát určitou schématičnost vyprávění a také předvídatelnost, díky které je od první poloviny jasné, jakým směrem se bude příběh dál ubírat. Některým čtenářům by mohla vadit i klišé a určitá sentimentalita "Pravidla moštárny" jsou krásným a emotivním příběhem, který doporučuji každému, kdo hledá odpočinkovou knihu, která zároveň není banální, je krásně napsaná a předává i nějaké myšlenky. Já si čtení i přes některé výhrady užil a k Irvingovi se někdy znovu rád vrátím :) Hodnocení 4/5... celý text

Vypravěč 2022, Anna Bolavá (p)

Zámek Běstviny působí na první dojem jako obyčejný, trochu sešlý zámek, který se nijak výrazně neliší oproti ostatním. Jediná odlišnost je snad v trochu větší, opečovávané zahradě. Taková poklidná představa by byla ovšem velice mylná. Pod zámeckou zahradou totiž žije obrovský  červ, který se živí lidskou radostí a touhami, které mění ve výčitky svědomí. O zámek s červem se stará pan Kříž. Pan Kříž už je ovšem starý a proto přichází čas na jeho náhradu. Nahradí svého dědu impulzivni Vítek Kříž, nebo bude strážcem jeho chytrý bratr Jáchym? Do příběhu se také zamotají jejich kamarádi Richard a Bára. Už od prvních stránek je jasné, že takhle kniha je vše možné, jen ne tradiční. Čtenář hned zjišťuje, že do děje vstupuje a zasahuje samotný její vypravěč (tučně psané pasáže), promlouvá přímo ke čtenáři a manipuluje s postavami podle vlastních představ. S každou další kapitolou jsou stále více nabourávány hranice románu. Do hry po čase vstupuje další vypravěč, který se liší modře psaný textem, ještě více zamotá strukturou celého vyprávění a zkouší samotné jeho hranice. Neexperimentuje se zde pouze s formou, ale i s žánry. Kniha chvíli působí jako sociální román o vztazích, posléze připomíná pohádku a chvíli na to se stává téměř až horrorem. Na někoho to může  působit jako dort pejska a kočičky... opak je ale pravdou a "Vypravěč" funguje skvěle. Celá knížka je silně symbolická a bez pochopení její symboliky čtenář přichází o velkou část zážitku. Dle mého "postava" vypravěče představuje lidské svědomí, minulost a osud. Těmi je člověk podvědomě ovlivňován, stejně jako vypravěč v knize ovlivňuje své postavy. Kniha je tak především o vyrovnání se s vlastní minulostí, svědomím a o schopnosti změnit svojí předurčenou "roli". "Vypravěč" je náročnou knihou. Sám jsem narazil na své čtenářské schopnosti a nepochybuji, že mi mnoho uniklo. Čtenáři, kteří mají rádi klasické lineární vyprávění a nelíbí se jim experimenty by se měli této knize vyhnout. Experimentální forma je totiž její hlavní přednost a je jí podřízené celé vyprávění. Doporučuji především lidem, kteří rádi testují možnosti románu a vlastní čtenářské schopnosti. Hodnocení 4/5... celý text

Pandořina hvězda – Bariéra 2018, Peter F. Hamilton

Zeď 2019, Marlen Haushofer

Bezejmená hlavní hrdinka se vydá se svojí sestřenicí a jejím manželem na loveckou chatu, kde plánují společný odpočinek od městského života. Večer po příjezdu se manželský pár vydává do hospody v nedaleké vesnici, zatímco naše "hrdinka" dává přednost odpočinku v chatě. Ráno po probuzení si ale všimne, že se manželé nevrátili a vydá se po nich pátrat. Během pátrání ovšem doslovně narazí. Zjišťuje, že se přes cestu táhne průhledná, nepřekonatelná zeď. Poměrně rychle ji dochází, že je kvůli zdi v naprosté izolaci a mimo jakoukoli civilizaci. Jediné co jí v tu chvíli zbývá je horské údolí s vybavenou chatou a přátelský pes jménem Rys. Po několika letech v izolaci se rozhodne napsat zprávu o svém životě. Kniha formou osobní výpovědi pojednává o smíření s osudem a nalezení smyslu života v maličkostech, které má člověk reálně k dispozici. Hrdinku udržuje při smyslech především práce a péče o její zvířata, která ji vytrhuje z cyklického přemýšlení nad vlastním životem. Láska ke zvířatům se stává jejím smyslem, který jí chrání před rezignací. Zeď se ve svých tématech pohybuje mezi existencionálním románem a společenskou kritikou. Kritika směřuje především k lidskému odcizování (symbolizované samotnou zdí), které může vést až ke krutosti. Pro někohoho může být pohled autorky až příliš kritický. Vše ovšem dává smysl v kontextu doby, kterou prožila. Celou knihou se také táhne téma feminismu. Hrdinka popisuje přetrvávající mysoginii a každodenní zatížení ženskými povinnostmi, kvůli kterým cítila nedostatek možností, vlastní odcizení a ztrátu svobody. Autorčin styl je na první pohled poměrně lehký a čitelný. Při bližším pohledu ovšem skýtá velikou hloubku. Své myšlenky často schovává do metafor a zdánlivě obyčejných vět popisujících běžné denní činnosti. Zeď rozhodně není pouze negativní. Autorka umí výborně zachytit kouzlo okamžiku a vytváří moc krásné chvíle. S hrdinkou jsem strávil několik emotivních večerů a jen těžko se mi s ní a s knížkou loučilo. Emočně mě velmi zasáhla a často ke mě také hluboce promlouvala. Určitě si ji brzy znovu přečtu, ideálně někde v lese mimo civilizaci. Hodnocení 5/5. Nová knížka v mé celkové top 10... celý text

Slib 2022, Damon Galgut

"Slib" je příběhem jedné zámožné bělošské rodiny žijící v Jihoafrické republice. Rodinu sledujeme mezi lety 1985 - 2018. Pozorujeme její postupný úpadek způsobený především sobectvím, nevyřešenými křivdami a nesplněnými sliby. Příběh rodiny Swartových je do velké míry alegorií na samotnou Jihoafrickou republiku, která v té době zažívala velké proměny. Na začátku knihy umírá Rachel, matka rodiny Swatrových a těsně před smrtí slíbí černošské služce Salome, že zdědí rodinou farmu. Představa, že pozemek zdědí černošká služba je v zámožné, bělošské rodině nepřijatelná. Jediným členem rodiny, který na slib stále myslí a snaží se o jeho naplnění je dívka Amor. Tento slib však zůstává nesplněný a se svými následky se táhne celou knihou Křivdy a nesplněné sliby mají své negativní následky nejen na rodinu, ale i na celou Jihoafrickou společnost. Ta v knize prochází bouřlivým obdobím plným společenským změn, které odstartuje zrušení apartheidu. I po jeho pádu pokračuje rasová segregace a povýšenost bělošských rodin. Rasismus a segregace nezmizely, pouze změnily formu, která je jen méně nápadná, ale přesto stále přetrvávající. Staré, nevyrešené křivdy ve společnosti stále trvají a negativně ovlivňují budoucí vývoj. To samé platí i pro rodinu Swartových. Kniha také zobrazuje důležitost komunikace a potřebu pocitů lásky, přijetí a naděje. Jejich nedostatek poznamenává nejen jedince, ale i společnost a způsobuje postupný úpadek. Autor velice často střídá vypravěčské perspektivy a ryhle přeskakuje mezi postavami a scénami. Často boří čtvrtou stěnu a promlouvá přímo ke čtenáři. Kniha je psaná dlouhými a stylisticky precizními větami. Zároveň je také čtivá a je z ní cítit lehkost, která mi evokovala knihy Virginie Woolf. U té se autor inspiruje také také důrazem na psychologii postav. Strukturou a tématy je zase velice podobná Williamu Faulknerovi. Čtení "Slibu" přináší i přes náročná témata velice krásný, estetický zážitek. Má jediná výtka je pouze k místy lehce citelné schématičnosti. Slib naprosto doporučuji každému čtenáři "náročnější" světové literatury. Je velká škoda, že mezi Odeonkami z konce minulého roku poměrně zapadla. Hodnocení 5/5... celý text

Zpověď masky 2019, Jukio Mišima

Zpověď masky je z velké části autobiografickou knihou zachycující dospívání autora Jukia Mišimy. Ve velmi  otevřené zpovědi nás formou introspekce hlavní postavy (do jisté míry autorova alter ega) Kóčana seznamuje s jeho životem, počínaje narozením a konče rokem 1949, ve kterém je Kóčanovi 25 let. Kóčan už v poměrně mladém věku zjistí, že se liší oproti svým vrstevníkům. Silně ho přitahují maskuliní muži žijící "na kraji společnosti" a jeho první láskou je třídní drzoun Omi. Kóčan veškeré své touhy tají a před okolím si nasazuje masku. Snaží se působit jako normální člověk a po celou dobu svého dospívání se cítí jako herec na jevišti. Přetvářka, různé formy sebeklamu a hledání vlastní identity jsou hlavními tématy celé knihy. Maskou se Kóčan brání odsouzení ze strany společnosti. Bohužel tím jde proti své přirozenosti, čímž si velice ubližuje. Nejlepším únikem před světem jsou pro něj s.xuální a silně s@disické fantazie o mužích. Strach z odsouzení je navíc posílen přísnou japonskou kulturou. Tato kultura a její proměna během vál(k)y je další z důležitých témat knihy. Košan se v průběhu knihy snaží zamilovat do dívky. Případný vztah s dívkou je pro něj největší symbol normality, po které touží. Kniha tak řeší i povahu lásky a s.xuální touhy. Jedna z Košanových otázek je, zda může existovat láska k partnerovi bez fyzické touhy. Jukio Mišima používá vytříbený, silně poetický jazyk, využívá velké množství metafor a daří se mu čtenáři přiblížit Kóčanovi pocity naprosté odloučenosti. Jedná se o velice smutné a sugestivní čtení, které mě nejednou silně znepokojilo. Mišima má navíc skvělou schopnost vystihnout určité hůře postihnutelné emoce a zachytit kouzlo okamžiku. Stylistika knihy je velice precizní. Pro někoho však může být čtení trochu náročnější a některé Mišimovy myšlenky mohou být hůře pochopitelné. Pokud vám však knížka sedne, tak doporučuji číst pomalu. Odvděčí se silným zážitkem. Zpověď masky je výjimečnou knihou, kterou doporučuji všem se zálibou v emočně a stylově náročnější četbě. Hodnocení 5/5... celý text

Blade Runner – Sní androidi o elektrických ovečkách? 2004, Philip K. Dick

Shuggie Bain 2022, Douglas Stuart