Hun
přečtené 516
Pád Gondolinu
2019,
J. R. R. Tolkien
Díky tomu, že Christopher předložil více verzí legendy, tak jak se vyvíjela během desetiletí, jsem zjistil, že i Tolkienův styl se vyvíjel. Či spíše že zpočátku svůj styl hledal, než ho vybrousil. Nejstarší verze totiž ještě postrádá onu unikátní patetičnost, vznešenost a starobylou příchuť, které charakterizují pozdější podoby Tolkienových legend. Tolkien také později obohatil Pád Gondolinu mnoha krásnými prvky, které ho posouvají blíž vznešené mytologii a krásně ho propojují se zbytkem Quenty do působivého celku.... celý text
Matka
2004,
Karel Čapek
Prý je to protiválečná hra. To je ale velice povrchní pohled. Karel Čapek tady neřeší ty velké chlapské věci jako politika, vlastenectví, válka... On právě očima ženy ukazuje, jak jsou tyhle velké chlapské věci vlastně trapné. Jak muži pokládají svůj život (nebo životy jiných) za tzv. vznešené ideály, které ale vznešeny vůbec nejsou, a vůbec neřeší, že pro jiné může být tím nejvznešenějším ideálem zdravá a živá rodina. V mnoha nádherných pasážích Karel Čapek ústy Dolores jasně odkrývá povrchnost a pokrytectví chlapského světa. Jen je škoda, že na poslední půlstraně stejně Čapek spolu s Dolores kapitulují a posílají Toniho do války, aby zabíjel syny jiných matek. Jakoby se na samém konci Čapek zalekl toho, že by se měl svých pacifistických zásad zastat skutečně důsledně. Škoda. Každopádně hra není o válce a míru, jak nám tvrdili ve škole. Je o střetu mužského a ženského vidění světa a je úžasná.... celý text
Loupežník
2005,
Karel Čapek
Vlastně mi to hlavní myšlenkou připomnělo shakespearovského Krále Leara... Celá první půlka je vlastně taková dějová předehra, Čapek si připravuje půdu na to, aby v závěru rozehrál své myšlenkové majstrštyky.... celý text
Jazyky světa
2015,
Jozef Genzor
Pěkný a ucelený přehled. Vytkl bych zbytečně časté používání odborných termínů, komplikovaný sloh a také to, že autor občas uvádí domněnky a hypotézy jako prokázaná fakta.... celý text
Cyrano z Bergeracu
2002,
Edmond Rostand
„Dva mrtvé pomstít jdu: štěstí a přítele!“ Francouzský protiklad našeho Švejka čelí osudu s nejvyšším patosem a květnatou poezií...
Malí bohové
1997,
Terry Pratchett
Sice humoristická kniha, ale s tolika hlubokými úvahami a postřehy, že by v efebské knihovně nedělala ostudu ani v sekci „Duchovno a filosofie“. Určitě by patřila k prvním, které by se Bruta naučil zpaměti. Mám rád šťastné konce, a tak jsem rád, že se Vorbisovi nakonec Bůh přece jen dostal do hlavy. Doslova.... celý text