Hun
přečtené 516
Každý den s češtinou
2009,
Jan Králík
Kniha pokrývá řadu zajímavých oblastí a je vesměs napsaná jazykem, který je dobře srozumitelný i pro laickou veřejnost. Hodně mě ale zarazila jedna věc: Zrovna v příspěvcích hl. autora, RNDr. Jana Králíka, CSc., se objevují dost zásadní faktické chyby. Prakticky v každém jsem našel aspoň jednu, namátkou: – tvrdí, že skloňování a ohýbání je totéž (není, první je podmnožina druhého) – tvrdí, že angličtina vůbec nemá flexi (a co třeba flexe sloves či zájmen?) – ve výčtu všech evr. větví indoevr. jazyků, který má být zjevně úplný, zcela vynechal významnou větev keltskou – slovo „raný“ se prý může psát jen s jedním N (a co třeba „ranný šok“, pane doktore?) Přitom to vše jsou pro češtináře docela triviální znalosti, které by měl takový odborník automaticky znát. Skoro mi připadá, že za sebe ty kapitolky nechal psát studenty...... celý text
Mýty a báje starých Slovanů
2003,
Irena Šindlářová
Kniha slibuje slovanské mýty a báje, ale žádné tam nejsou. Jde jen o výčet některých starých slovanských obyčejů a bohů. Autor navíc při jejich popisu míchá pohanskou a raně křesťanskou éru. Nehledě na to, že se často pouští i do vod etymologie, kde jsou jeho teorie mírně řečeno „odvážné“.... celý text
Škorpilova škola běhu
2014,
Miloš Škorpil
V knize je spousta praktických tipů a líbí se mi, že autor je u každého tématu k věci a neutápí sdělení ve spoustě slovní vaty.
Kdo se bojí Virginie Woolfové?
2008,
Edward Albee
Bylo zajímavé postupně odkrývat minulost jednotlivých postav z přibývajících náznaků. Vyvrcholení hry bylo rovněž působivé. Tohle drama na druhou stranu nenabídlo nijak moc myšlenek nebo hlubokých postřehů a i těch vtipných či jazykově vytříbených replik tam oproti takovému Shakespearovi bylo pomálu. Hra si podle mě získala určitou proslulost spíš kvůli tomu, že v době svého uvedení byla poměrně šokující. Jinak je to spíš slušně napsané drama, nic víc.... celý text
Citadela
2004,
Antoine de Saint-Exupéry
Pokud uvažujete o tom, že si tuto knihu přečtete, měli byste vědět, že je to velmi náročné čtení. Na 430 stranách kniha nemá děj, zápletku ani postavy. Je to volný sled úvah o společnosti, vztazích a Bohu. Tak prosté to ale není. Krása kniha spočívá v tom, že všechny myšlenky jsou podány ve vznešených metaforách a alegorických příbězích, a navíc přenádherným, patetickým, lehce archaickým jazykem. Užil jsem si každou stránku. Budete číst o žízni, která dává krásu studni, o tíhnutí k moři, o tom, jak se strom i člověk uskutečňují, o modlitbách, na něž není odpovědí... „Má samota mne, Pane, někdy mrazí.“... celý text
