Carolxc přečtené 140

Opačno 2021, Hannah Mathewson

Z knihy mám takové rozpačité pocity. Konec mě dokázal naprosto dostat, ale během čtení jsem se přistihla, že se nudím a že občas nevěnuji příběhu tolik pozornosti, kolik bych měla. Ne, že by svět nebyl zajímavý. Líbilo se mi rozdělení Londýna a schopností. Jen pro mě jiná verze Londýna, respektive ten nápad nebyl nic nového vzhledem k tomu, že jsem četla Temnější tvář magie a tam jde též o několik verzí tohoto města. Přesto jejím fungováním je každý svět jiný. Chvílemi jsem měla pocit, že se tam nic neděje a hlavní hrdinka mě příliš neoslovila stejně jako další postavy příběhu, kromě dvou; zároveň mě neštvali. Elliott, který je takový ten typický bad boy, co má svá tajemství a nejen to, že uvnitř je jiný, než se na první pohled zdá. Klišé? Možná, ale já tyhle postavy mám ráda a nemůžu si pomoct. A jeho konec? To se mnou pořádně hnulo a ještě teď to vstřebávám. Kapitán Fowler byl zajímavá postava, která nedostala podle mě dost prostoru a chtěla jsem o ní vědět více. Tak třeba příště. A ještě bych řekla, že za zmínku stojí Fyfe. Takový ten dobrý přítel, roztomilá postava v příběhu a svým způsobem trhlá. Ke konci knihy a s blížím se finále to bylo lepší a měla jsem chuť číst, abych věděla více. A jo, ten konec, hlavně z důvodu Elliota mě prostě dostal. Chci další díl, chci pokračování!! O to více mě štve, že Mágyně - pokud jsem to dobře pochopila, tak se děje před Opačnem. Momentálně, nemám chuť si přečíst příběh Cassie a uvidím, jestli se ke knize někdy dostanu. Jestli tak, až dostanu pokračování Závěrem bych řekla, že kniha to má u mě půl napůl. Jsem ráda, že jsem se k ní dostala. Pokračování mě určitě nemine, ale v mém žebříčku mám knihy, jenž mě oslovili více.... celý text

Přání 2022, Nicholas Sparks

Věděla jsem od začátku, že to bude výzva a taky, že byla! A můžu říct, že asi největší v mém životě. Romantika nikdy nebyla pro mě a už vůbec ne kniha, kde je předem jasné, že u ní budu řvát jako . Jsem cíťa a moc všechno prožívám a zde tomu nebylo jinak. Přesto jsem se kousla a dočetla, až do konce, i když po polovině jsem měla pocit, že to raději vzdám. Ale ten příběh mě natolik pohltil, že nešlo, ani jinak a já musela vědět konec. Zamilovala jsem si postavy, ať už to byla Maggie, Mark nebo Bryce - takový ten vysněný kluk, kterého bych si dokázala představit vedle sebe. Kniha navodila krásnou Vánoční atmosféru a na vaječný koňak se od teď budu dívat asi trochu jinak. Ano, pár věcí bylo v knize předvídatelných a i když jsem do poslední chvíle čekala, nebo spíše doufala, že to přece jen bude jinak, tak jsem to odhadla dobře, ale to nevadí. Ještě teď když píšu tuhle recenzi tak si vybavím jisté momenty v knize a Myslím, že v knize se nachází silné téma. Náhled do hlavy někoho, kdo se musí srovnat s tím, že jeho čas skončil, zatímco život kolem jde dál. Nikdo z nás neví, kolik času na tomto světě má a příběh, který se, zde odehrává, nutí k zamyšlení. Je to krásný silný příběh, ač smutný a bolestný, ale i taková je dnešní realita.... celý text

Ďáblův hřbet 2022, Honza Vojtíšek

Příběh nás zavede do starší doby, kde lidé více věřili a spoustu věcí si museli oddřít sami. A myslím, že tahle doba byla vykreslena velmi dobře a atmosféru kniha měla dobrou. Skupina osadníků se rozhodne - přesněji řečeno má za úkol vydat se do lesa, kde mají vybudovat novou osadu, jenže si vybrali velmi špatné místo. Autoři se nebojí od začátku ukázat, na co se můžeme v příběhu těšit a i když tam byla jedna pomalejší část, potom už jsem se rozhodně nenudila a jen díky omezenému času a jiným okolnostem, jsem to četla více dní, než bych chtěla. Příběh je sice svižný, pořád se tam něco děje, ale pro mě byl i lehce předvídatelný a člověk věděl, kam to směřuje. Přesto mě osobně to nevadilo stejně jako postavy, které nebyly, až tak dobře propracované. Našla jsem si tam asi dvě postavy, kterým jsem držela palce, ale jinak se žádná z nich výrazně nezapsala do mé hlavy. Závěr mě z jedné strany trochu zklamal - chování jistých postav podle mě neodpovídalo onomu závěru, i když jsem chápala, proč to tak autoři chtěli. Z druhé strany ten závěr byl přesně to, co jsem očekávala a chtěla. Krutá krvavá jízda, kde se nehledí na to, kdo umírá jako během celého příběhu, kdy mi nebylo vždy příjemně. A cože je to zlo skrývající se v lese? Myslím, že na tohle si budete muset přijít sami - ne, to si musíte přečíst sami!! Protože tohle stojí za přečtení, minimálně pro někoho, jako já. Nechci prozrazovat více, než je nutné. Přesto kniha měla své menší chyby, za které strháván jednu hvězdičku, ale i tak jsem si tuhle tak trochu zvrácenou jízdu užila a myslím, že na ni jen tak nezapomenu. Každopádně, možná někdo z vás bude po přečtení této knihy hledět na kozy úplně jinak, než doteď Já určitě ano!!... celý text

Zkáza a naděje 2018, Leigh Bardugo

Tak mám za sebou poslední díl a upřímně jsem byla ráda, že jsem knihu dočetla. Druhá polovina byla o něco lepší, ale první část se nic moc nedělo a příliš mě to nebavilo. A i když druhá už měla nějakou akci a zvraty, tak byli chvíle, kdy jsem chtěla dojít ke konci a první polovinu bohužel nezachránila. Neskutečně mě tu štvala Alina a jak postavila autorka její vztah s Malem, kterého jsem si během čtení oblíbila a i on mě dokázal naštvat během čtení. Čekala jsem, že budou o jejich lásku bojovat a nebudou se obracet k sobě zády - ve finále se to za ně vyřešilo vlastně samo a problém kvůli, kterému nemohli být spolu, se vyřešil bez jakékoliv jejich snahy. A to jsem mohla být ještě ráda, že tam nebyl ještě čtvrtý chlap mezi, kterým by se naše hlavní hrdinka motala. Druhá polovina byla už mnohem lepší, přesto tam byla pořád Alina a její ,, vztahy", a četlo se to už mnohem lépe. Akce, pár zvratů a konečně Temnyj, který se do té doby objevil asi dvakrát. A i tak mě jako záporná postava nedokázal oslovit a nechápu ono šílenství kolem něj - ale chápu, že mě nemusel zrovna sednout a seriál taky mohl udělat své ( Benovi to tam vážně sluší ). A konečný souboj.. prostě jsem čekala něco více. Bylo to moc rychlé. Na jednu stranu jsem ráda, jak to dopadlo, protože mi to spravilo trochu tu hořkost z celé knihy, i když chápu, že s koncem budou mít někteří problém. Svět je zajímavý a když se tam začalo konečně něco dít, tak to bylo dobrý. Našla jsem si cestu i k pár postavám a ve finále to nebylo špatné čtení a rozhodně jsem četla horší. Jsem zvědavá na Šest vran, které jsou prý mnohem lepší a na další díly. Jen tahle série mi nesedla a třeba Maas mi sedla více... celý text

Jiný svět 2017, Dmitrij Rus

Z herního prostředí jsem četla akorát Ready Player One, které se mi též líbilo ( četla jsem to sice na dvakrát), ale Jiný svět mě bavil více. Jsem hráčka a tam, kde se někteří ztratili v pojmech - podle toho, co jsem slyšela od jiných čtenářů, já s tím neměla problém. Pro ty, kteří, ale aktivně nehrají je vzadu slovník pojmů, který by nebyl asi na škodu dát dopředu; přece jen je trochu pozdě, když to zjistíte, až na konci knihy. Líbilo se mi fungování světa, do kterého se hlavní hrdina dostal a hlavní myšlenka knihy, která je pro někoho jako já úplná bomba. Nechat se vtáhnout do fantasy světa! A v tomhle případě jde o něco víc. Hráči mohou nechat svůj život v realitě za sebou, ať už je trápí cokoliv a začít žít uvnitř hry. Je to způsob, jak být ,, nesmrtelný ". Jak utéct smrti. Ale nic nemůže být tak růžový ne? V podání hlavního hrdiny Gleba ano. Ač mi byl hrdina sympatický a hned jsem si ho oblíbila, díky jeho humoru a odlišnému přemýšlení, tak měl velké štěstí a na co sáhl, tak se mu dařilo. A to byla taková drobnost, co mi trochu vadila - jen taková drobnost, co můj celkový názor nezměnila. Neměl pořádně překážky a vše zdolával s lehkostí a já čekala, kdy se něco pořádně pokazí. O tom, jestli měl hlavní hrdina štěstí až dokonce, si musíte přečíst sami. Příběh mě bavil bavil po celou dobu čtení. Líbilo se mi, že se autor drží herních pravidel RPG světa a to i u vtažených hráčů ( i když). A na pozadí se děje ještě něco, co vyvolává otázky, ale autor si to nechává na další díly. Další menší a bezvýznamná drobnost, co mě neurazila, ale nenadchla, byla romantická linka. Kdyby tam nebyla, nic by se nestalo, i když těžko říct, jak to bude v dalších dílech. A dlouho jsem se nezasmála u knihy. Měla své vtipné momenty a humor hlavního hrdiny a celé knihy mi dost sedl! Humungus jedna z nejlepších postav společně s Glebem! A ten konec? Já chci další díl! Chci vědět více o fungování toho světa a kam se příběh bude vyvíjet dál.... celý text

Červi v hlavě 2022, * antologie

Asi zjišťuji, že povídky to se mnou budou mít těžký. Ale myslím, že oni to tak jednoduché nemají vzhledem k tomu, že jsou kratší, než příběh odehrávající se na 500 stránkách, a není tam takový prostor pro seznámení s postavami a budování delší atmosféry. A pro mě je to ten kámen úrazu, kdy mě málokdy něco zaujme. Naštěstí povídek je v knize více a dokázala jsem si mezi nimi vybrat pár, které mě zaujaly a dokázali mě znepokojit. Přesto bych ocenila nějaké vysvětlení, ale já dávala vždy přednost jasným koncům a takové to domysli si sám nebylo pro mě. U některých příběhů jsem tu nutnost pocítila víc, než u jiných a chtěla odpovědi na místo spoustu otázek. Četlo se mi to každopádně dobře a neřekla bych, že jsem se nudila. Styl psaní mi sedl a ani při jedné povídce jsem se nenutila do čtení.... celý text

Kyselé bonbony 2022, Kealan Patrick Burke

Tahle krátká jízda dokáže rozhodně znepokojit a někoho možná odradit od kyselých bonbonů a malých dětí - protože tohle dítě nechcete mít doma. Nechcete mít s ním nic společného, natož být jeho rodičem. Bohužel náš hlavní hrdina nemá na výběr. Je vhozen do role někoho, kým nikdy být nechtěl. Je zmatený stejně jako čtenář, který tuhle noční můru prožívá s ním a autor si s Vámi hraje od začátku, až do konce. Co je realita a co ne? A je to vůbec skutečné? To si budete muset přečíst vy sami! Konec přišel dříve, než bych si přála. Budu se opakovat, ale chtěla jsem, aby příběh byl delší. Aby onomu utrpení, které prožíval náš hlavní hrdina bylo věnováno více stránek. A chtěla jsem vědět víc o jistých věcech - nechci spoilerovat. Tohle by si měl každý přečíst sám a klidně vynechte i anotaci. Kyselé bonbony jíst určitě nepřestanu - na to je mám moc ráda, ale rozhodně si na tuhle knihu vzpomenu stejně jako mi konec připomněl jistý film. Ale možná jsem si to s ním spojila jen já.... celý text

Losos, který se odvážil vyskočit výš 2015, Ahn Do-hyun

Netušila jsem, co od toho mám čekat a nakonec jsem ráda, že jsem si knihu přečetla. Pro mě je to zase jednou opuštění mé komfortní zóny. Nejedná se o žádný dobrodružný příběh, ale o zamyšlení jednoho lososa, který cítí, že je jiný a hledá smysl svého života. Touží být více, než čím je a během své poutě do cíle se ptá na mnoho otázek ve snaze porozumět sám sobě, ale i svému údělu. Pár myšlenek se mi rozhodně zachytilo v hlavě. Několik vět se mi líbilo a dokázala jsem se s nimi ztotožnit, jako v určitých věcech s naším hlavním hrdinou. Je pro mě těžké sepsat myšlenky do vět a vyjádřit slovy, to co se mi během čtení honilo v hlavě. Mám s tím problém i u knih, které čtu normálně, natož zde, kde kniha je zaměřená na filozofické otázky. Kniha se mi četla dobře od začátku, až dokonce. Krátký příběh, ve kterém je toho až dost. A chápu, že ne každý z ní bude nadšený. Je to asi jedna z těch knih, na které si musíte udělat názor sami. A je na Vás, jestli si z toho něco vezmete nebo ne. Já jsem emočně založená osoba, takže mě se kniha dotkla. Potěšila mě a byla to příjemná jednohubka o životě a zamyšlení nad ním z neobvyklého pohledu. Přesto to není nic po, čem bych si řekla wow. Sedla si na zadek a přemýšlela nad ní celou noc. Co musím zmínit jsou ještě krásné ilustrace. To mám v knihách ráda a ještě, když jsou povedené O to více je pro mě těžké to hodnotit a přiřadit tomu určitý počet hvězd. Vůbec je pro mě těžké něco hodnotit a porovnávat knihy mezi sebou.... celý text

Měsíční píseň 2009, Patricia Briggs

Tohle knižní doporučení mělo přijít dřív. Svět s vlkodlaky - které řadím mezi mé oblíbené bytosti - mě dostal a bavil mě. A nejen vlkodlaci jsou součástí světa, ale i další magické bytosti. Kniha mě zcela pohltila. Mercedes, hlavní hrdinka příběhu, jenž je vtažena do nepříjemných situací mi byla sympatická a myslím, že ji s klidným svědomím mohu dát do seznamu oblíbených hrdinek a ten seznam není moc dlouhý. Nepůsobila celou dobu přesíleně a tak, že by každému, kdo ji zkříží cestu nakopala zadek, ale byla si vědoma toho, že se silou s jinými nemohla rovnat. Přesto byla odvážná a postavila se za své přátele. Mercedes nebyla jediná, kdo si mě získal, byla to ještě postava Adama. Prostě vznětlivé a výbušné muže s přesto dobrým srdcem mám ráda a když je to ještě vlkodlak Ale ani ostatní postavy nebyly vůbec špatné, naopak. Sympatická parta, kterým jsem fandila, ač tam bylo pár postav, co měli hrát nepříjemnou roli, až dokonce. Já si v tuhle chvíli nedokážu vybavit nějaké větší negativa. Možná jen, že jsem pocítila jakousi převahu mužského pohlaví ( což není až takový problém ) a trochu se bojím milostného trojúhelníku, které nemám ráda. Ale první díl mi rozhodně hodil slinu na další díly. Myslím, že jsem se zamilovala. Přirovnala bych to k tomu, když víte, že jsou na světě mnohem kvalitnější a lepší věci, ale vy to i přesto milujete, protože prostě můžete. Těším se na další díly! ... celý text

Dárek 2020, Sebastian Fitzek

Thrillery a krimi nepatří mezi žánry, které čtu pravidelně - většinou si koupím první díl a další nemám potřebu mít, ale nějaké knihy doma mám, či mě občas zaujme anotace. Dárek se mi dostal do ruky spíše omylem, než abych jej plánovala a to díky SČ. A díky za doporučení, protože tohle byla bomba. Je to mé první setkání s Fitzekem, tudíž úplně nemohu porovnat s jeho dalšími počiny, ale myslím, že zkusím od něj něco dalšího. Od první stránky mě to pohltilo a autor šlápne na plyn okamžitě a tempo si drží až do závěru. Milan, jako hlavní hrdina, který trpí analfabetismem, co se se svým handicapem musí poprat a snaží se zapadnout mezi lidi, mi sedl od začátku. Bavilo mě odkrývat jeho minulost a společně s ním dojít až na konec příběhu. Příběhu, který je plný napětí, a který Vás donutí pochybovat o každé postavě, i o samotném Milanovi a vy jen čekáte na konečné rozuzlení a zda vaše teorie jsou správné či ne. Já osobně jsem byla na správné cestě, a přesto mě konec překvapil. Dostalo mě to. Chtěla jsem číst, protože jsem potřebovala odpovědi na své otázky. Na to, jakou roli kdo hraje v tomto thrilleru. Zároveň jsem z toho napětí a z toho, co by mohlo přijít, se asi jednou zasekla - takový můj zlozvyk, který je pro mě ukazatel toho, že se mě kniha jistým způsobem dotýká a že mě naprosto vtáhla. Ani nevím, co bych měla vytknout. Fitzek ve mě dokázal vyvolat napětí od začátku, až do konce. Donutil mě pochybovat o každé postavě, o jejich záměrech a zda jsou opravdu takový, jak se zpočátku tváří. Dal mi příběh, který jsem částečně odhadla, částečně ne a zajímavého hlavního hrdinu, jemuž změní život dívka na zadním sedadle auta žádající o pomoc. A Milan jí pomůže. Bylo to dobré rozhodnutí? To si musíte přečíst sami.... celý text

Čtyři strany mince 2020, Lukáš Záleský

První, co mě tehdy na knize zaujalo byla její obálka. Ta se vážně povedla. Nějakou dobu mi ležela v knihovně, i když bych jí byla schopna přečíst za jeden den, až teď se dostala na ní řada. Opět se mi potvrdilo, že povídky to mají se mnou těžký a pro mě je to prostě krátká doba, abych se sžila s postavami, záleželo mi na nich a pořádně se vžila do příběhu. Ale .. Tohle nebylo špatné. Nejde úplně o horor, jako spíše o znepokojivé příběhy podobné Kingovým. Trochu se o jednotlivých povídkách rozepíšu. Šedé sako Tenhle příběh se mi líbil. Příběh o penězích. O tom, že nejsou vždy všechno a jsou cennější věci. Od začátku víte, že není něco v pořádku a čekáte na finální rozuzlení. A to se mi líbilo. Vítejte v Brownviille Za mě nejlepší příběh z celé knihy. Nejkratší povídka a byl z ní cítit asi nejvíce horor. Do jednoho městečka přijde nezvaná návštěva. Doktor Za mě asi nejslabší povídka. Bylo to fajn, ale za chvíli jsem věděla, kam to všechno směřuje. Kam vedou myšlenkové pochody hlavního hrdiny. A taky se mi to potvrdilo. Děvčátko Jeden muž viděl, co neměl a nevědomky se zamotal do něčeho, do čeho nechtěl. Čekala jsem za tímto příběhem trochu něco jiného a konec mě překvapil. Ale tak nějak se mi nedostal i tak pod kůži. Je to příjemná jednohubka, která může znepokojit, ale nemyslím si, že to někoho vyděsí. Ale těžko říct.... celý text

Nikdynoc 2019, Jay Kristoff

Ach, bohové. V tomto případě Ò Dcery, mé první setkání s autorem a já jsem se asi zamilovala. A doufám, že se to nezmění ani po přečtení dalších dvou dílů. Nebylo místo, nebyla část, kde bych se nudila. Užívala jsem si každou konverzaci postav a humor autora. Ponořila jsem se do knihy a prožívala celý příběh s hrdinkou, která mi byla sympatická - ženské postavy mě většinou nezaujmou, nebo mě štvou, ale Mia se dokázala probojovat do mého žebříčku oblíbených ženských postav, nebo aspoň minimálně těch, na kterých mi během příběhu záleží a není mi lhostejný jejich osud. Odvážná Mia, co to neměla v životě lehké ženoucí se za pomstou s výcvikem pro vrahy, jenž působí, že nezná strach, ovšem opak je pravdou, mi byla sympatická od začátku i s jejím věrným přítelem. Svět, ve kterém jsem se ocitla, se mi líbil a ráda bych o něm věděla více. Více o dalších jeho zákoutí a doufám, že se podíváme v dalších knihách i do jiných míst. Přece jen se děj odehrával převážně v sídle vrahů. Děj jsem neodhadla a na samém konci jsem byla překvapená. V tomto příběhu není žádných hrdinů, ale lidí, vrahů, co jsou ochotni udělat pro svůj cíl cokoliv a ačkoliv Mia se tomu trochu vymyká, tak i ona mě dokázala překvapit svými rozhodnutími. Autor prý je hodně vulgární - ano pár sprostých slovíček tam bylo, ale nic hrozného. Nepřišlo mi to, ani tolik drsné ( i když tam je pár částí, co jsou ), přesto to není pro mladší čtenáře. Já osobně měla problém pokud šlo o erotické scény. Není jich tam sice moc, spíše jen jedna, ale pro mě to bylo dlouhé a nezáživné; což je můj osobní problém. A na konec .. POZNÁMKY pod čarou! Ne jednou jsem četla, že ruší při čtení a některým to zkazilo celou knihu. Ano, některé jsou moc dlouhé, rušivé a snaží se být vtipné, což se někdy nedaří, ale nakonec jsem si na ně zvykla a doplnili celou knihu o zajímavé informace. Jen ty hvězdičky mohli být vidět lépe. A občas jsem se i nasmála. Když se podívám na prase, asi si vzpomenu na prase Růženku Nikdynoc mě jednoduše dostala. Dokáže být vtipná, ale zároveň drsná a drží svého čtenáře v napětí, až do konce. Zamilovala jsem se do toho, vážně a doufám, že další díly si udrží stejnou laťku.... celý text

Jeskyně zatracených 2020, Caitlin Starling

Anotace Jeskyně zatracených mě zaujala na první přečtení, ale recenze neměla moc kladný ( přesto se tam našlo i vysoké hodnocení ) a tak jsem váhala, zda ji mám kupovat. Takže když byla možnost zakoupit jí zlevněnou jako e-knihu, koupila jsem a nakonec jsem ráda, že jsem se celou dobu zdráhala a ve finále mě to utrpení nestálo moc. Dobře, až takové utrpení to nebylo a četla jsem i knihy, které jsem odložila, ovšem i Vánice, kterou jsem hodnotila jako zklamání minulého roku, byla záživnější, než Jeskyně zatracených. Problém nebyl ve stylu psaní - protože kdyby ano, vzdala bych to v polovině, jak jsem si nejdříve myslela, ale v atmosféře, která mě nedokázala pohltit. Příběh mě nedokázal vtáhnout a jediné dvě postavy, se kterými jste celý příběh, mě nedokázali zajmout natolik, abych s nimi cítila a našla si k nim vztah. Jejich věčné dohadování mi spíš lezlo na nervy a vývoj jejich vztahu mi připadal zvláštní - možná to bylo, ale způsobeno tím, že jsem příliš nevnímala, jak se čas v knize posouvá a kolik vlastně uplynulo dní. Chápu, že v knize měla být cítit osamělost hlavní postavy a jak na ni ona samota doléhá, ale já bych tam další postavy uvítala, i kdyby se měl příběh tomu trochu přizpůsobit. Takhle jsem musela číst myšlenkové pochody někoho, kdo mě nezajímal. A děj v knize to nevylepšil. Ze začátku se stalo něco záhadného, ale oněch tajemných okamžiků, tam příliš nebylo. Šlo jenom o neustálé lezení a popisy toho, jak se naše hlavní hrdinka dostává z jednoho bodu do druhého, přičemž jich tam má několik a vždy se něco pokazí, takže se musí vrátit tam, potom musí jít zase do jiného bodu, ale dostane se úplně někam jinam, až je vlastně tam, odkud se chtěla dostat. Kolem se pohybuje Tunelář, který se objeví až na konci knihy, v úplném finále. Finále je už takové více akčnější a něco se tam děje, ale mě to nestačilo. Místo, abych čekala se zatajeným dechem, jak hrdinka dopadne, zda přežije, tak jsem si říkala: ,, Tak už konečně zemři, nebo vylez nahoru! Nestačilo mi, ani vysvětlení, ono rozuzlení příběhu, u kterého bych si měla říct wow. Přitom nápad nebyl špatný. Stačilo by přidat trochu více zajímavého ekosystému v jeskyni, další postavy, možná trochu více akce a mohlo to být dobrý. Myslím, že za pár měsíců si na knihu, ani nevzpomenu. Mě kniha nesedla a i když mi nevadí pomalé rozjezdy, jak jsem zvyklá u Kinga, tady mi něco chybělo. Ale třeba se to někomu líbit bude. Mě to nesedlo ..... celý text

Cujo 1992, Stephen King

Běsnění Kojota 2021, Owl Goingback

Kniha měla skvělý rozjezd, ale nedokázala udržet tempo a hororovou atmosféru, kterou jsem od ní čekala a v tom je možná právě ten kámen úrazu; čekala jsem něco jiného, než jsem dostala a přitom se mi mytologie smíchaná s hororem a trochou vtipu líbila, než se z toho stala spíše bajka a dobrodružný fantasy příběh. Na mluvící zvířata jsem si zvykla a brala to jako součást světa, kde se mi líbila mytologie a vůbec by mi nevadilo dozvědět se ještě více o původním světě - což by se mi mohlo vyplnit v druhém dílu. Proměna je zde pojatá velmi originálně a ta představa není vůbec hezká. Jack a Sarah byla skvělá dvojka, správně praštěná a ze všech postav mi byla asi nejsympatičtější. Krkavec nebyl špatný a jeho motivace jsem chápala stejně jako Kojota, ačkoliv ani jedna podle mě nebyla dostatečně zpracována. Co mě mrzelo kromě toho, že to vlastně není horor bylo i finále, kde se sice umíralo a po části, která byla pomalá, tam byla zase akce, ale přála jsem si pořádný střet a souboj se samotným Kojotem, který tam od jisté doby jen někoho naháněl. Místo něj zabíjeli jiní - finále by to nezměnilo, ale měl by další příležitost ukázat, jak je silný a děsivý. Tak hezky to začalo, přitom to skončilo za mě lehce nad průměrem a přitom jsem narazila na možnosti, kde autor mohl sklouznout do hororu. Místo, kam se obává jít každá bytost v původním světě a hrdina příběhu tam projde, jako nic. Tam se horor přímo nabízí! Při čtení jsem neměla sice chuť přestat, ale čekala jsem něco jiného, něco víc. I tak to bylo dobré čtení a myslím, že to zkusím s dalším dílem - závěr byl otevřenější.... celý text

Krvavé ostří 2017, Sarah J. Maas

Bylo mi doporučeno, abych knihu přečetla nejlépe před třetím dílem skleněného trůnu - já to zvládla, až po čtvrtém díle a jsem ráda ( momentálně probíhá SČ pátého dílu). Upřímně, moc se mi do knihy nechtěli, neboť jsem tušila, kam ta kniha směřuje a jak bude končit ve chvíli, kdy se tam objevilo určité jméno. Jsem emotivní člověk a všechno prožívám, tudíž vždy těžce nesu emotivní chvíle, zejména pokud jde o mou oblíbenou postavu. Teď upozorňuji na možné spoilery pro ty, kteří nečetli Skleněný trůn a mají to v plánu, přeskočte to!! SPOILER Sama jsem si oblíbila téměř hned a nevím, jestli mi pomohlo srovnat se s jeho smrtí, ačkoliv jsem o ní věděla. Nechtělo se mi dojít konce a na konci jsem řvala, jako želva. Jistá věta dostala úplně jiný význam a hloubku a já soucítila s Cel. Těžce se mi četli stránky. Štvalo mě, že Cel tak hloupě věřila Arobynnovi a byla hluchá vůči slovům Wesleyho a jednomu ze strážců jistého člověka, kterého měla zabít. KONEC SPOILERU V tomto dílu mě štvala hlavní hrdinka. Cel mi jinak v ostatních dílech nevadí, ale zde mi hrála na nervy svou rozmazleností, naivitou a hlavně tvrdohlavostí. Chápu, že Cel tu byla jiná a v dalších dílech a možná i právě, díky těmto událostem se dost změnila. Každopádně v tomto období bych jí nafackovala. Příběhy se mi líbili a za mě asi nejlepší část v Rudých píscích. Poslední příběh mě zcela rozložil. Musela jsem to vstřebat a ač to bylo svým způsobem krásný, i tak bych si přála jiný konec. A já jen doufám, že mě další díly Skleněného trůnu nedostanou tak, jako tento díl. Neznamená to, že jsem s tímto dílem nespokojená a jsem ráda, že jsem se překonala a dočetla jsem tyto povídky, až dokonce. Jen ten konec byl poněkud trochu rozmazaný.... celý text

Královna stínů 2016, Sarah J. Maas

Tento díl byl jízda do začátku až do samotného konce a moc jsem si ho užila. Příběh se posouvá dál a odhalil pár nečekaných překvapení, které jsem nečekala. Něco jsem i odhadla ač tak z půlky. Jedna příběhová linka se uzavřela a dotyčnému jsem to ze srdce přála. Ve finále jsem se bála i o pár postav, zejména o jednu, s kterou to dopadlo dobře, i špatně ️ Co mě tu trochu štvalo bylo to, že si Chaol s Cel nedokázali normálně promluvit a chovali se k sobě, jak se chovali. Chaola mi to určitě nezprotivilo a chápala jsem ho, stejně jako Cel - ač ta její tvrdohlavost mě někdy vážně štve. Dorian v tomto díle moc prostoru neměl z pochopitelného důvodu. SPOILER: Jsem ráda, že se na konci vrátil a může to být ten Dorian, kterého známe. KONEC SPOILERU Manon, skvělá linka a velmi mě bavila. Líbí se mi, kam se její příběh vyvíjí a byl tu jeden náznak, na který se těším. Ta část s Asterin, kde se Manon svěřila byla za mě velmi silná chvilka. Doufám, že Manon v této cestě bude pokračovat. A Rowan. Nemohla jsem se dočkat, až se v příběhu objeví a užívala jsem si každou chvíli s nim.... celý text

Věž úsvitu 2018, Sarah J. Maas

Maas mě opět nezklamala. Po Říši bouří tento díl se nese v klidnějším tempu a nemá to, až takový spád, ale mě osobně to nevadilo. V Královně stínů Chaol nedostal podle mě dost prostoru a v Říši bouří se neobjevil vůbec, takže jsem dostala konečně, co jsem chtěla - Chaola ️️. Ten se choval vzhledem k jeho situaci pochopitelně - sama nedokážu odhadnout, jak bych se chovala na jeho místě. Nesryn mě ze začátku nebavila a její příběhová linka mě zdržovala od Chaola, ale později mě Rukhinové začali bavit a i její linka přinesla důležitou informaci. Bylo mi jasné od začátku, jak se to tam vyvine ohledně vztahů a jak to mezi nimi skončí, i tak mi to nevzalo zážitek z knihy. Co mě bilo do očí byla jakási osudovost v knize a takové to, že každý si najde ten svůj protějšek, přičemž stačí první setkání s dvojice už ví, že ten druhý je ten pravý. Ale asi ze mě mluví závist Ale člověk jim to přeje, hlavně Chaolovi jsem přála, že si někoho našel, když to s Cel nevyšlo. Pokud jde o Yrene - skvělá postava, ale za mě nebyla úplně výrazná, ač jsem zvědavá, kam její cesta povede a její spojení s Chaolem ve finále mi přišlo zajímavé. Co se mi líbila byla země, kde se naši hlavní hrdinové ocitli. Nechtěla bych být asi členem královské rodiny, ale jinak se mi prostředí a chování královské rodiny ke svým podaným líbilo. A dobře jsem odhadla i úhlavního nepřítele, což mi udělalo radost Tento díl hodnotím kladně a bavil mě. Dostala jsem přesně, co jsem chtěla, ač tam pár věcí lehce drhlo. Těším se na poslední díl a vyvrcholení celé této série. Zvlášť po Říši bouří.... celý text

Říše bouří 2017, Sarah J. Maas

Při čtení se ve mě odehrávala též jedna velká bouře. Číst se mi to nechtělo kvůli tomu, že by mě to nebavilo - naopak, styl psaní Maas mi sedl a příběh mě strhnul, ale bála jsem se toho, co to se mnou udělá, jak budu postupovat příběhem. Já se čtením byla pozadu a podle reakcí těch, kteří knihu měli za sebou, jsem měla strach. A pro mě to byla emoční jízda, kdy jsem na konci knihy nevěděla, jestli mám být naštvaná nebo dojatá. Míchalo se to ve mě neskutečně. Líbilo se mi, jak na konci všechno zapadlo a že nám autorka jisté věci tají, aby to ve finále mohla využít, jako překvapení. A u této knihy se to podle mě povedlo asi nejlépe. Na konci jsem si řekla prostě wow. Záměrně neodhaluje všechny myšlenky Cel, ani její plány, aby čtenář mohl být stejně překvapený, jako samotní její přátelé. Na druhou stranu mě trochu štve, že Cel se nesvěřuje ostatním a nechává si plány pro sebe a nechtěla bych být v jejich kůži. Cel se mi tímto dílem dostala více pod kůži a její konec pro tuto knihu. Těším se na další díl a jsem napnutá jako struna. Rowan je Rowan, tedy Jeřáb, jehož překlad jména mě pořád štve, jeho jsem si užívala. Ano, ač uznávám, že je až moc dokonalý, mě to nevadí. Jeho postava mi v tuhle chvíli jednoduše sedla. Jsem zvědavá, jak se s tím vším vypořádá v dalším díle on. Kdo mi tam chyběl byl Chaol, jenž podle mě v minulé knížce neměl moc prostoru, ovšem Věž úsvitu to všechno vynahradí ( už vynahrazuje :D ). Manon skvělá, jako vždy a za mě asi nejoblíbenější ženská postava po Cel. Od začátku jsem doufala, že se její linka bude ubírat tímto světem a těším se její roli v pokračování příběhu. Kdo se zařadil mezi mé oblíbené postavy je Fenrys. Gavriel taky není vůbec špatný, ale Fenrys na mě svým humorem vítězí na plné čáře. Pokud jde o zápornou postavu tohoto příběhu, já ji snad nenávidím více, než krále Adarlanu. A doufám, že se jí dostane hodně, hodně špatného konce. Těším se na další díl a nemohu se ho dočkat, přesto mi to nebrání v tom, abych si momentálně užívala Věž úsvitu a čekám, jak se i tento příběh spojí s celkovým příběhem a co nám přinese nového a zda ho nějak ovlivní.... celý text

Remade 2019, Alex Scarrow