Arlienen
přečtené 675
Šťastně až po smrti
2023,
Eleanor Corvin (p)
Na třetí díl ze série Smrti se smát jsem se moc těšila, i když jsem z toho měla hořkosladké pocity, protože to byl zároveň i poslední díl. Kniha je psaná z pohledu Emy, Tessy a nové smrtky Meggie. Po druhém díle jsem byla napnutá, jak kšandy, jak to vlastně bylo s Tessou, proto jsem byla ráda, že je kniha psaná i z jejího pohledu. Upřímně, její linie vyprávění mě nejvíce bavila. Ona a Káleb mě moc bavili. Konečně jsem se dočkala a dozvěděla jsem se více o Kálebovi. Vždycky byl tajemná postava, která mě proto o to víc lákala. Nestačila jsem se divit, co jsem se o něm dozvěděla. On a Tessa se pro mě stali top párem! Fakt se mi líbila ta jejich chemie a vývoj ve vztahu. Meggie byla příjemná postava. Byla jsem ráda, že to nebyla jedna z těch depresivních smrtek, ale spíše naopak. Líbil se mi její vztah s Emou a ostatními holkami. Samozřejmě jsem se nejvíc těšila na její konverzace s Erikem. Ema se zdokonaluje ve své proměně ve lvici a řeší svůj vztah s Eskarem. Eskar se zde projevil jako pěkný žárlivec :-D Byla jsem trochu zklamaná, že tam neměl skoro žádný prostor Lucien a ani Bastien. Kapitoly s nimi by mi udělaly vážně radost. Chtěla bych další díl, protože tenhle byl zatraceně krátký a já jsem si uvědomila, že nejsem připravená se ještě rozloučit se světem smrtek a Ruinami.... celý text
Tatérka
2018,
Alison Belsham
Knihu jsem měla v kolonce "chystám se číst" už několik let. Kniha mě zaujala svou anotací a pěknou obálkou. Konečně jsem se ke knize dostala. Musím říct, že mi na začátku úplně nesedl styl, ve kterém je kniha psaná. Taky mi chvíli trvalo, než jsem se do knihy začetla. Nevěděla jsem, co si mám o postavě Marni myslet. Asi mi ze začátku lehce lezla na nervy. Postupně jsem ji přicházela na chuť, stejně jako Francisovi. Celkově se kniha zlepšovala, jak jsem se začetla. Určitě si přečtu i druhý díl.... celý text
Pohřběte své mrtvé
2017,
Louise Penny
Po knize Pohřběte své mrtvé jsem sáhla i přes své přesvědčení, že se mají knihy číst popořadě, když na sebe navazují. Já jsem měla to štěstí, že jsem měla tři první díly ze série Případy vrchního inspektora Gamache, ale pak mě štěstí opustilo. Musela jsem se uchýlit ke čtení až v pořadí šestého dílu. Tím jsem se ochudila o překvapení při čtení čtvrtého a pátého dílu. Kniha Pohřběte své mrtvé má několik linií příběhu. Mě nejvíce oslovila linie s Jean Guyem, který se vrátil do Three Pines řešit vraždu poustevníka, z jehož vraždy byl v předchozím díle usvědčen Olivier. Byl to pro mě obrovský šok a nemohla jsem uvěřit tomu, že by toho byl Olivier schopný, Proto jsem litovala, že vážně nemám přistup k pátému dílu. Celkově byla kniha vydařená. Líbí se mi ta úžasná atmosféra, kterou je Three Pines pověstná, její obyvatelé a hlavně to jídlo. Při čtení musím něco ustavičně zakusovat, protože jinak to prostě nejde :-D Myslela jsem si, že mě u postavy Ruth už nic nepřekvapí, opak tomu byl pravdou. Ona a Jean Guy byli spolu skvělí a moc jsem si pasáže s nimi užívala. Beauvonir, jak se mu stahuje řiť. ,,Co chcete?" obořila se na něj. ,,Chci si promluvit," odsekl Beauvonir. ,,Nemůže to počkat, blbečku?" ,,Ne, nemůže vy pošahaná ježibabo." Odmlčel se. ,,Máte mě ráda?" Přimhouřila oči. ,,Myslím, že jste pitomý hnidopich, krutý a možná i trochu retardovaný." ,,Já si o vás myslím totéž," opáčil s úlevou. Bylo to, jak si myslel, jak doufal.... celý text
Nejkrutější měsíc
2015,
Louise Penny
Nejkrutější měsíc je v pořadí třetí díl ze série Případy vrchního inspektora Gamache. První dva díly mi vrtalo hlavou, co má autorka v plánu s postavami Roberta Lemieuxe a Yvette Nicholovou. Zatímco Lemieux mi byl sympatický, tak Nicholová byla příšerná. Doufala jsem, že jsem se jí po prvním díle zbavila, bohužel autorka s ní měla jiné plány a zahrnula její postavu, jak do druhého dílu, tak do prvního... K mojí smůle. V druhém díle bylo jasné, že se nad Gamachem stahují mračna. Ve třetím je jasné, že mu jde někdo po krku a nezastaví se před ničím. V knize máme vlastně dvě dějové linky - vraždu šokem v domě Hadleyových a Gamachův profesní život. Obě linie byly pro mne velice poutavé a nemohla jsem se od knihy odtrhnout. Samotný dům Hadleyových má v knize hrůzostrašnou povahu a nikdo si nemůže být jistý, co od toho domu očekávat. Moc se mi ta tajemná a strašidelná atmosféra líbila. Samozřejmě jsem opět vraha neuhádla. Pokaždé své tipy vkládám do špatných postav. Nicméně se mi líbilo, jak Gamache s Jean Guyem případ vyřešili a odhalili motiv vraha. Jsem ráda, že jsem se dočkala rozuzlení té záhady ohledně Lemieuxe a Nicholové. Překvapilo mě to, ale vlastně všechna vodítka nám autorka předhazovala už v předchozím díle a dále v tom pokračovala v tomhle, i tak jsem koukala s otevřenou pusou.... celý text