Jass
komentáře u částí děl
Bylo to vtipné, ale nebyl to můj styl humoru (černý a erotický). Osobně mě to neoslovilo, ale nemyslím si, že je povídka špatná...
Popis téhle povídky mi tedy vůbec nepřijde přesný... Upřímně, tohle Je Virginia Woolf, kterou jsem očekávala (Po Skvrně na zdi mě Odkaz přišel trochu ordinérní...). Není totiž vůbec zřejmě, o čem je. Snad skutečně je o šatech (ale nemyslím si, že ostatní hrdinku přesvědčují, že jí sluší), ale daleko spíš je o společnosti a o způsobu, kterým spolu lidé komunikují, o etiketě, o společenském obrazu a... o asi milionu dalších věcí, kterým jsem vůbec neporozuměla... Virginia Woolf je jednou z autorek do kterých se chci už dlouho pustit, ale stále na ně tak nějak nedochází. Tak jsem ráda, že jsem se dostala alespoň k téhle jednohubce.
Posloucháno jako audiokniha, volně dostupná z mujrozhlas .cz (po omezenou časovou dobu). Krásně namluvená a doplněná o nádherný hudební doprovod, mohu jen doporučit.
Účinkuje: Taťjana Medvecká
Překlad: Zuzana Mayerová
Režie: Hana Kofránková
Natočeno v roce 2002.
Edit: Po čtení... z papíru musím říct, že mi tahle povídka přijde ještě úžasnější, určitě patří mezi mé oblíbené.
"Ano, byl to božský okamžik a Mabel tam ležela a měla pocit, jako by byla v rukou bohyně představující svět; trochu kruté, ale velmi krásné bohyně; byla jehňátkem položeným na oltář (člověka občas napadají takové hlouposti, ale to nevadí, pokud o nich nemluví). A dokonce i s Hubertem někdy, zcela nečekaně - když v neděli u oběda krájela skopové, zničeho nic, když otevřela dopis, když vešla do místnosti - zažila jakési nadpozemské okamžiky, kdy si v duchu řekla (protože nikomu jinému by to nikdy neřekla): "To je ono. Teď se to stalo. To je ono!" A na druhé straně stejně překvapující bylo - to znamená, když k tomu byly všechny předpoklady - hudba, počasí, prázdniny, všechny ty důvody ke štěstí byly nablízku - že tehdy se nsetalo vůbec nic. Člověk nebyl šťastný. Bylo to prázdné, jen prázdné; to bylo všechno."
Před několika lety jsem od Woolfové četla "Skvrnu na zdi" a od té doby nic. Snad i proto jsem čekala něco... jiného. Něco... ulítlejšího. Celkově je to ale povídka dost pěkná a kdyby ji napsal kdokoli jiný, tak ani nemrknu. Takhle jsem celou dobu čekala na velký zvrat, který... ne, že by nebyl, ale... no, přečtěte si ji a uvidíte.
Posloucháno jako audiokniha volně (dočasně) dostupná z mujrozhlas. cz, krásně namluvená a doplněná o moc příjemnou a hodící se hudbu, rozhodně moc doporučuji.
Účinkuje: Igor Bareš
Překlad: Věra Voglová
Připravila: Věra Voglová
Režie: Dimitrij Dudík
Natočeno v roce 2017.
Jak to, že jsem netušila o existenci téhle povídky?! Erilian patří mezi mé oblíbené literární počiny, a tohle mi úplně uniklo... Každopádně jsem ráda, že jsem se k povídce dostala alespoň teď. Na poměrně malém prostoru nám toho autorka ukazuje neuvěřitelně moc. Ukazuje nám Lyraze, který na tom není úplně nejlíp a k dokonalosti má rozhodně daleko. A ukazuje nám, jak ho získání odpovědnosti mění. A Zerafian...
Za mě perfektní doplnění trilogie, které by vám rozhodně nemělo uniknout.
Tahle povídka byla neskutečně vtipná. Byla vlastně nápodobou středověké legendy (a současné pohádky) a pro mě to fungovalo výborně. Rozhodně nejvtipnější povídka a velmi dobře zvolený závěr této sbírky.
Tahle povídka je v určitém ohledu neuspokojivá. Hodně věcí totiž i po jejím skončení zůstává v šeru, otázky zůstávají nezodpovězené a to jistě vyvolává jistou nespokojenost. Osobně se taky přikláním k tomu, že se tu řada věcí dala vylepšit, nicméně atmosféru má ta povídka stále úžasnou a celkově jsem si její četbu užila.
Krásně vypointovaná povídka trošku veselejšího ducha, s poněkud pochmurnějším závěrem a aluzí na autorčinu další knihu. Rozhodně jedna z mých oblíbenějších povídek v této sbírce.
Forma deníkových zápisů mi nikdy moc neseděla a pan Simonelli není příliš příjemný vypravěč. A přesto... byla tahle povídka skvělá, začátek se provázal s koncem a celkové vyznění, bylo vzhledem k celkové pochmurnosti povídky, překvapivě humorné. Vážně by mě zajímalo, jak pan Simonelli výslednou polízanici vyřeší...
Kratičká povídka, která se ale - za mě - moc povedla. Díky své délce je daleko soudržnější než povídky ostatní a nápad je jako obvykle kouzelný. Vévoda Wellington se skutečně umí poprat s každou situací...
SPOILER
Vyšívající slavný vojevůdce *chef's kiss*
Zatím asi nejoblíbenější povídka ve sbírce. Venetia rozhodně není taková křehká květinka jak na první pohled vypadá. Když jí záhadná paní Mabbová přebere jejího milého, nenechá si to líbit, přestože je celá záležitost obestřená těmi nejpodivnějšími okolnostmi.
A znovu se tu ukazuje - aniž by to působilo jako takové klišé, jaké to bezpochyby je - že láska je silnější než všechny kouzla.
Forma to ke čtení není jednoduchá a příběh je to daleko ponurejší než ten předchozí. Přesto je to moc příjemná povídka. Celkově v ní není tolik autorské intence jako v jiných, přesto za mě skvělé.
"... Pane Aubrey," řekla sem, "znáte ňáký zaříkadlo na přivolání permoníků?"
"Hned několik!" vodpověděl pan Aubrey. "Sepsal je pan Ashmole - což je jeden vznešenej učenec a sběratel, co věnoval svou sbírku starejch tisků univerzitě v Oxfordu."
Vážně mě Čas čarodějnic bude už navěky pronásledovat?! Ashmole, všude samej Ashmole.... (Pokud nevíte o co jde, tak můj poslední výkřik prostě ignorujte...)
Jedna z mých hlavních výtek k "Jonathan Strange & pan Norrell" byl neuvěřitelný nedostatek ženských postav (nebo výraznost těch, co tam byly). Už jen z toho jednoduchého důvodu pro mě takhle povídka byla čirým potěšením. Spojení ženskosti a magie se povedlo úžasně a Strageovu zděšení se snad nikdo nemůže divit. Výborně zvolená povídka pro začátek sbírky.
"Nikdy jsem nemyslela..." řekla a pak propukla v pláč.
Slečna Tobiasová chvíli mlčela. "Inu," řekla nakonec, "možná vás k tomu nevychovali."
Při druhém čtení tuhle hru doceňuji snad ještě víc než při tom prvním. Mám pocit, že ať napíšu cokoli, bude to naprosto nedostatečné... A tak jen pár postřehů.
Haimón: Chceš mluvit, sám však slyšet nechceš nic!
Přijde mi neuvěřitelné v jak málo tazích dokáže autor vykreslit naprosto skutečné charaktery. A jak skutečně jednotlivé postavy zapadají do sebe... Na to, že je to aspekt na který se autor moc nesoustředí, tak naprosto neuvěřitelné...
Antigoné prudce: Jen lásku umím sdílet, a ne zášť.
Fakt, že je tato tragédie tak často citovaná a zmiňovaná má zkrátka svůj důvod... Je podivuhodné, že Sofokles v této době do centra své hry staví tak silnou a neuvěřitelnou ženu, za kterou by se nemusela stydět ani moderní literatura... I když tohle vlastně platí pro většinu děl této doby (Euripides má neuvěřitelné ženské hrdinky a stejně tak Aristofanes), což je překvapivé vzhledem k ne příliš dobrému postavení, které ženy tenkrát měly... Celkově zkrátka neuvěřitelné...
Hrozně se mi líbil obraz, který tahle pohádka vykresluje. Přišlo mi to jako z Alenky za zrcadlem, až na to, že místo zpívajících květin tu máme květiny tančící. Nicméně fakt je, že to bylo hodně popisné a pro můj unavený mozek tudíž zdlouhavé. Vlastně se mi to dost líbilo, ale zároveň jsem nebyla schopná to tak úplně ocenit.
Možná je to tím, že už jsem se blížila ke konci knihy, ale tohle mě celkem dost nudilo. Nicméně jistě vhodná pohádka pro milovníky Toy Story/Příběh hraček.
nicolettkaa to vystihla naprosto přesně, vývoj osudu hrášků je různorodější, než byste čekali. Za mě vcelku pěkná kraťoučká pohádka.
Další bizár... vážně nevím, co si mám o téhle pohádce myslet. Nejpodivnějším elementem je tu bezpochyby král, který svoji dceru přislíbí bleše, koníkovi, nebo kozlovi... upřímně si nejsem jistá, která varianta je nejlákavější...
Poměrně netradiční pohádka (mince jako hlavní postava je poměrně nezvyklá), ale mě se líbila. Má určité poměrně silné momenty a vůbec jsem jí neznala, takže jsem byla zvědavá, kam to všechno povede. Poměrně krátká, ale rozhodně zajímavá.
Jako malá jsem tuhle pohádku měla dost ráda, teď si ale tak úplně nejsem jistá poselstvím které sděluje... No nevím, tohle vyzdvihování křehotinek není asi úplně pro mě. Proč vůbec princ chtěl "opravdickou princeznu", když její opravdovost dokázal zjistit jen tímhle způsobem?
Vtipná a odlehčená pohádka, navíc patří mezi ty kratší takže všechno rychle odsýpá a na nudu není čas. Za mě jedna z lepších pohádek z téhle knížky.