Greenfingers
komentáře u částí děl
Od Colliera jsem již četl i lepší povídku (Ta správná strana). V pekle není lític zcela nenaplňuje mé představy o humorné literatuře.
Lord Dunsany není u nás příliš známým autorem, doposud bylo přeloženo jenom několik jeho povídek. Tahle zlodějská mě až natolik nezaujala, abych se nad ní rozplýval blahem.
Zánik sluneční soustavy rozhodně nebude idylický. Verze, kterou nabízí autor povídky, je vskutku originální. Myslím si však, že lidé už u toho nebudou.
Dnes už víme, že cestování nadsvětelnou rychlostí asi nebude "na pořadu dne". Přesto však povídka R.H.Wilsone rozvádí až do tristních důsledků, co by takový výlet mohl pro případného cestovatele znamenat.
Originální námět příběhu, ve kterém autor rozhodně nezapře svůj osobitý styl psaní. Bohužel, nebe opět nebylo nalezeno.
Úvodní citát z Tao te-ťing předznamenává to, o co v povídce půjde. Zdánlivě jednoduchý příběh skrývající hlubší myšlenky. Jednou z nich je například ta, že abychom mohli označit něco za krásné (nebo cokoliv, co považujeme za pozitivní), musíme poznat i jeho protějšek. Lidé z Topazu tak poznali nenávist.
Povídku řadím mezi mistrovská díla science-fiction. Uchvátil mě především způsob, jakým byla napsána. To je jednoduše vodopád slov, které dopadají na čtenáře naléhavě a místy až děsivě. Při čtení jsem si vybavil Poea a jeho hororové povídky.
Samozřejmě, jsou tady mnohé otázky k zamyšlení a každý si může najít tu svou.
Pouze průměrná povídka, ve které se spíše uplatní důvtip a mazanost Sherlocka Holmese než jeho analytické myšlení.
Autorka nabízí alternativní verzi náboženství/víry v sem-tam žijícího Boha - cizince neznámého původu k lidem takřka indiferentního. Pravidelně se opakující obřady a rituály v průběhu roka silně připomínají křesťanské svátky a tradice.
Bezesporu nejlepší povídka celé knihy plná námětů k zamyšlení.
Věřím, že ztráta blízkého člověka může toho druhého vykolejit až natolik, jak se to stalo hrdinovi příběhu. Zdařilá povídka!
Ani žánr sci-fi není autorce cizí. V této povídce mě naprosto dostala jejím překvapivým závěrem.
Výborná povídka na čtyřech stranách. Někdy stačí opravdu málo, když se to umí. Překvapivá pointa děsivého příběhu, za který by se nemusel stydět ani A. Hitchcock nebo S.King.
Reálná historická fakta a osobnosti prolínající se s fikcí nebo spíše "zelené" fantasy. To vše podáno formou vyprávění "očitého" svědka. Autorčin malebný jazyk dodává už tak skvělé povídce něco navíc. Nikdy jsem poezii nějak zvlášť nevyhledával, ale v případě četby děl O.Tokarczukové se mi zdá, že si mě našla sama.
P.S. Dodatečně jsem si dohledal, že zmínka o zelených dětech se poprvé objevila v Anglii, kde byly nalezeny ve vesnici Woolpit, a to ve 12.století.
Povídka je důkazem,že i na dvou stránkách textu lze vykouzlit originální a velmi vtipné dílko. Tleskání autorovi za povedený kousek.
Jedna z kratších, ale docela vtipných povídek ve výběru. Škoda, že autor u nás nebyl více překládán.
Zajímavě pojatý problém cestování v čase.Wyndham zde prokázal, že "umí" i povídky.
Tahle povídka se Kurtu Vonnegutovi opravdu povedla. Bytové problémy jedné početnější rodinky vyřeší její nejstarší člen vskutku originálně. Jinak otázka přelidnění Země není až taková fikce, spíše hrozící budoucnost.
Povídka se mi docela líbila, i když autora moc nečtu. Snad se pustím i do dalších jeho kousků.