Greenfingers
komentáře u částí děl
Tak trošku mě to připomnělo Troškův film Slunce, seno, erotika, kdy v závěru vesničané z Hoštic jásájí nad tím, že se za "tučné prachy" mohou stát součástí skanzenu dob minulých. Troška není mým oblíbencem, zato tahle absurdní povídka se mi opravdu líbila. Humor zde není prvoplánový.
Zoufalí lidé dělají zoufalé činy. Tak nějak by se dalo charakterizovat jednání mladé dívky nakažené zákeřnou nemocí.
Faber v této skvělé povídce nabízí mozaiku obrázků z postkomunistické Ukrajiny. Jsou to výjevy opravdu neveselé, ale navýsost uvěřitelné. Měl jsem možnost poznat dnešní realitu ze svých pobytů v Kyjevě i v Moskvě. Rozhodně není co závidět.
Poněkud morbidní příběh na známé téma "život po životě". Solidní povídka s krimi zápletkou.
Absurdní humor v té nejvyšší kvalitě. Na povídku si zřejmě vzpomenu vždy, když budu stát u bankomatu. To prostě nemá chybu!
Byrokracie vládne světem a zdá se, že i v daleké budoucnosti to nebude o moc lepší. Alespoň soudě podle této povídky.
Vzdálená budoucnost viděna očima cestovatele časem. Nijak zvlášť optimistická perspektiva, ale povídka jako taková je dobrá.
Apokalypsa v přímém přenosu, a to díky hypnóze prováděné na člověku, který již nemá žádnou motivaci k žití.
Poněkud naivní představy autorky o konci světa, ale je nutno přihlédnout k datu napsání povídky.
Děsivá povídka o setkání s dcerou Temnoty a tvory, kteří nahání hrůzu. Lehce hororový příběh s prvky fantasy.
Nádherná povídka o tom, že komunikace mezi bytostmi z různých světů, kdyby k ní vůbec došlo, by nemusela být jednoduchá.
Závěr příběhu však vyznívá optimisticky, což kvituji a dávám plný počet hvězdiček.
Rozmluva s Bohem (Hlasem), který se jeví jako ješitný, domýšlivý a poněkud hravý. V dialogu plném paradoxů Asimov prokázal mistrovské umění na několika stránkách zaujmout své čtenáře a inspirovat je k zamyšlení.
Přestože se nejedná o klasickou sci-fi, ale spíše o fantasy, povídka mě hodně zaujala a po jejím přečtení jsem měl dlouho o čem přemýšlet. O všudypřítomnosti a věčnosti zla, které je nezkrotitelné a prchavé jako pára v hrnci.
Vize společnosti, ve které se lidé stali otroky času. Navíc jsou pod kuratelou diktátora (Tiktátora) neznajícího slitování.
Skvělá povídka! Při pomyšlení, že tohle by se někdy mohlo stát realitou, běhá člověku mráz po zádech.
Oceňuji mistrovské zpracování námětu. Ellison zde využívá i grafické úpravy textu, čímž tento nabývá na originalitě.
Něco na tom Owensboro musí být, když se tam najednou všichni stěhují. Anebo tak autor pouze propaguje své rodiště.
Putování kamionu přes "Plochou horu" byla opravdu "jízda" - děsivě mrazivá a dechberoucí.
"Zpívající maso. To už je na mě moc."
Nápaditá a navýsost humorná povídka o tom, jak nás vidí "ti druzí".
Mimochodem, byla nominována na cenu Nebula.
Tak tahle povídka mě naprosto dostala. Kdybych náhodou někde v lese zahlédl oheň a kolem něj medvědy, taky bych si k nim rád přisedl.
Henry Kuttner je mistrem krátké humorné sci-povídky a Harmonizátor je jenom potvrzením tohoto faktu.