Zrzavá_Tereza komentáře u knih
Myslím, že za těch pár dní, co jsem strávila s Mílou v pekle známým jako nápravně pracovní tábory, jsem zestárla tak o 10 let. Tohle ve mně bude rezonovat ještě hodně dlouho. Ráda bych napsala - přečtěte si to. Ale tady je spíš vhodnější napsat - přečtěte si to jen jestli máte žaludek vydat se na místo, kde už neexistuje ani bůh, ani naděje, ale jen zlo, násilí a smrt.
Mně se tahle kniha hodně líbila a nemohla jsem se od ní otrhnout.
Tématicky jsem nikdy nic podobného nečetla a musím uznat, že je to velmi "přitažlivé" čtení.
Co si budem - je to už pátý přes devátý, Joona i Saga jsou po všech těch dílech už skoro jako Avengers a autoři se uchylují možná až k zbytečnému násilí.
Ale i přesto to má pro mě pořád grády a atmosféra se dá místy krájet!
Neobvyklý, thrillerově laděný, příběh o záměně dvou dětí, ve kterém se autor věnuje tomu, jak se s tím dotyční popasují, a nechává celý příběh gradovat hlavně díky jedné z nejnesympatičtějších postav, s jakou jsem se kdy v knižním světě setkala.
Mizení je moje druhá přečtená knížka od tohoto autora a užila jsem si ji ještě o kousek víc než tu první.
Trošku drsnější detektivní příběh otevírající témata jako je rasismus, opuštěné děti, finanční problémy.
A i když mám ráda propracovanější příběhy, Jiří si mě získal tím, že píše čtivě, přehledně, zbytečně neodbočuje. Tak má podle mě správná detektivka vypadat. Zhltnete ji, ani nebudete vědět jak.
Manželé odvedle byli děsný, škoda papíru, Někdo cizí v domě už trochu příjemnější čtivá oddechovka. Ale tohle mě fakt bavilo!
Odlehlý venkovský hotel, zima až praští, vypadne proud a pár mrtvol do toho. Dost mi to připomnělo Deset malých černoušků od Agathy Christie. Takže já jsem spoko a strávit s touhle knížkou línej víkend s deštěm za okny není vůbec špatnej nápad!
Já miluju knihy z 19. století, a nejlépe z viktoriánské éry. Takže bylo jasné, že Nestvůru z Essexu si musím přečíst. A bylo v ní všechno - mezilidské vztahy, láska, strach, kontrasty mezi lidmi z města a z vesnice, kousek nadpřirozena i víry, legenda o nestvůře, nemoc i trošku násilí. Příběh jemně plyne, Sarah vás seznámí s prostředím, hlavními hrdiny, nechá vás nakouknout do lékařství, archeologie i dětského myšlení. Nečekejte napětí ani velké zápletky, jen se nechte unášet. Těmi úžasnými dialogy, tehdejšími způsoby i pochmurným prostředím Essexského pobřeží.
Hana se mi líbila, moc. Jen jsem u ní nebrečela jako všichni ostatní. A asi ani nemám chuť na věneček...
Byla to hrozná doba. Byli to odvážní lidé. Bylo to silné čtení. Rozhodně doporučuju.
Velké plus je to, že to není napsáno jako dokument, ale jako román. To tomu dodává lidskosti a hlavní hrdinové vám tím ještě víc přirostou k srdci a ještě víc s nimi jejich příběh budete prožívat.
Až jednou přestaneme srovnávat mezi sebou knihy, možná si je pak dokážeme víc užívat.
Dívka ve vlaku se mi líbila. Snažila jsem se nebrat v potaz všechny ty řeči okolo, že je super, že je zklamání a tak dále a tak dále.. Užila jsem si ji a tak trošku je mi líto, že jsem ji před pár minutami dočetla... Rozhodně doporučuju.
Jen od ní nic nečekejte - zkuste si ji užít po svém ;)
Můžete k tomu přistupovat jako ke knížce slavnýho Perryho aka Chandlera z Přátel.Nebo taky ne.
Já četla příběh jednoho obyčejnýho chlapa, kterej toužil po slávě, lásce, dětech.
Ale prožíval strachy a bolesti, co mu doslova posraly život a tohle snad nemůže nikdo zvládnout a vyjít z toho s čistou duší i tělem.
Čtenáři si stěžují, že knize chybí časová osa, Matty přeskakuje z minulosti do současnosti atd. Ale víte co? Právě to přidává knížce na autentičnosti, tak jak se to Mattymu odehrávalo v hlavě, tak je to i na papíře.
Pro mě je to jedna z nejsilnějších knih.
Ach, tohle bylo tuze krásné. Krásné i bolestivé.
Plné lásky, plné moře, plné naděje. Dokonalá obálka je jen třešničkou na dortu.
Byla to zase jízda od začátku do konce a perfektní zakončení celé série.
A že to bylo překombinované? Já to Stefanovi odpustím, protože mi dal zase pořádnou dávku napětí jako nikdo jiný.
Špína nacistickýho Německa doslova čpí z každý kapitoly. Ale vám to vůbec nebude vadit, protože trio hlavních hrdinů pátrající po vrahovi - zarytej gestapák, psychiatr s pochybnýma praktikama a baronka alkoholička, vás stáhnou s sebou a pustí vás až na poslední stránce.
A ač vás může vyděsit těch nadupaných 600 stran, vězte, že ani jedna jediná není zbytečná. Ani slůvko navíc. Neskutečná jízda tohle!
Moje třetí přečtená kniha autora a opět nadšení. Prostředí, postavy, styl psaní, zločin na pozadí mezilidských vztahů - všechno funguje.
Za mě rozhodně jedna z nejlepších knih od Delphine. Velice trefně tu popisuje, jak probíhá a hlavně jaké následky může mít dnešní trend - rodičovské influencerství. Tuhle knížku rozhodně doporučuju a po přečtení ji, prosím, šiřte dál. Je to rozhodně potřeba.
Uf, tohle bylo něco.
Já si vážím svých rodičů, všeho co mi dali a vážím si i toho luxusu, že mám domov, práci, jídlo, vodu. Hlavní hrdinka to štěstí v dětství neměla. Otec alkoholik, matka bohémka a malířka prohlašující, že sebedůvěra je důležitější než jídlo. Život ve starém prohnilém domě bez záchodu, vody, bez izolace (protože důležitější než izolace v domě je, že máme jeden druhého), bez peněz na uhlí. Babička osahávající svého vnuka, strýc osahávající svou neteř a matka reagující na to slovy - je tak osamělý. Ale přitom je to plný lasky. Neskutečný, fakt. O to víc že je to podle skutečného života spisovatelky. Tohle si přečtěte.
Myslela jsem si, že mě kniha o stařence s duší malé holky nebude bavit tolik jako předchozí autorčiny knihy. Ó, jak jsem se mýlila! Chvílemi jsem byla hodně dojatá. Je to něžné, je to lidské... Přesně takové, jak to umí napsat jen Delphine. Prosím, čtěte jí. Protože mezi všemi napsanými příběhy na tomhle světě jsou ty její výjimečné tím, že jsou opravdové a dotknou se vás.
Tak nějak jsem mírně, mírňoučce na jeden okamžik byla zklamaná tím rozuzlením a celkově tou pointou Clony, ale pak jsem si uvědomila, že se jí to dá odpustit, protože je to opět čtivý a vtáhne vás to a já jsem prostě v jádru krimiholka a vůbec - prostě si to přečtěte! A mimochodem - tahle série od Samuela má podle mě jedny z nejkrásnějších obálek.
Mě Šelma nadchla! Já ji četla do noci a přiznám se, že chvílemi jsem byla trochu podělaná strachy, protože se autorovi podařilo vykreslit některé scény jak z hororu a stvořil vraha, který mi fakt naháněl (a vlastně nahání i teď po dočtení) hrůzu. A jsem nadšená z nápadu, že hlavní hrdina není rozvedený detektiv alkoholik trpící depresemi, ale takový neobyčejně obyčejný chlapík vědec. Takže mě Šelma dostala a doporučuju tuhle lahůdku na pošmourné podzimní večery!