žlučníkář komentáře u knih

Pidi brožurka o srandách, co se děly ve středověku. Taky o místech, kde katův pacholek brousil meče a připravoval smyčky pro svýho šéfika. Ten šéf to taky neměl ve společnosti jednoduchý i když třeba chrastil prachama.
Není to tak záživný, ale to se od věci ze který se máš poučit ani čekat nedá. Bylo to poučný a dá se srovnat kriminál tehdy a dnes. Tehdy se toho moc neřešilo a když už se začlo něco řešit, tak ses mohl pakovat pod kytky k červíkům dřív, než bys řekl campari. Ale stávalo se i to, že se nic neřešilo a v kriminále tě prostě zapomněli. A bylo fuk, jestli jsi něco provedl, nebo jsi šel jenom kolem.

Úplně nudný to nebylo, tak ric pic...

3 17.10.2021

Kdyby mi někdy někdo řek, že se stanu gaučem, bral bych to asi jako narážku na moje ustavičný se válení na gauči s ovladačem a big macem v ruce. Buď bych byl v takovým stadiu, že bych řek jenom no a co, nebo bych řekl hrome! No to ani náhodou. Čet jsem v knize zkáza hlavního města povídku o nábytku složeným jenom z lidí a tam byli lidi zaměstnaný třeba jako loukotě.

Tak to jsem se zase napindal nesmyslů, tak radši zpět ke knize. Když se začteš dál, zjistíš, že nejde o gauč, ale o gauča. To je chlap, co má laso s koulema a prohání se pampou. A Don Segundo je mezi gaučama legenda, protože je imunní na opruzenou prdel, žilama mu koluje maté a svejma koulema umí točit nad hlavou líp, než kdo jinej z chlapů nemytejch.
Kluk co je mu skoro 15 hledá sám sebe a taky trochu svýho fotra, kterej by mohl srovnat dvě nesmrtelný tety do latě, aby nebyly takový semetriky a kluka něco naučil. V Segundovi ho najde. Takže sledujeme jak kluk pod Segundovou ochranou rukou, ve který má bolaso roste z dítěte do gauče. Jeho ruce něco dokážou a prdel přestává bejt jako ohnivej květ. Kluk i Segundo maj nervy ze železa.

Je to takový dobrodrůžo, který neurazí a někdy pobaví. Sám jsem byl zvědavej, v čem si kluk může ještě vymáchat držku, jestli si štrejchne, nebo jestli ho nadobro spolkne pampa.

3 30.04.2021

Řekl jsem si, že si přifouknu hlavu nějakou historií a otevřel tuhle brožurku, abych zjistil víc o týhle hříčce přírody. Lámal jsem si hlavu, jestli se tý Markétě říká pyskatá proto, že má mordu jako kříženec toho kraba z malý mořský víly od Disneyho a Rona Perlmana, nebo jestli je v tom něco víc. Nebo níž.
Skutečnost opravdu nevím, ale přikláněl bych se k tomu, že byla ošklivá, jako noc na Dolním Dvořišti. Zuby, huba, uši. Nevím, co se dělá v době, kdy nejsou Burger kingy. To si nemůžeš koupit velký menu do hradu a po večeři jí ten pytel přetáhnout přes hlavu.

Ale o tomhle ta knížka není. Krom toho, že ve vysvětlivkách se několikrát píše, že to bylo trošku jinak a že támhleto taky nesouhlasí, tak zjišťujeme, že Jan Lucemburskej žil stylem, při kterým musíš mít na hradě ubikaci pro Janu z Providentu, Albrecht byl pohyblivej jako Miloš Zeman a Jindra zase dobrej bařtipán.

Mezi tim všim pobíhá další hříčka přírody, která je ultimátní hajzl, kterej ale celou knížku udržuje v poklusu. Kdyby tam nekul svoje sviňárny, tak by to bylo bez jiskry.
Jistý je, že Markéta to neměla v životě lehký, ale na druhou stranu život se svým ksichtem jí naučil se bránit a jít si za svým. Dokonce byla i vdaná. Soutěž o to, kdo je větší svině ovšem prohrála. Neříkám že je ta knížka úplně špatná, ale není tak živá. Třeba Vondruška ten příběh zabalí tak, že je mnohem čtivější.

Ale znám i horší a neptej se jaký. Tohle je takovej střed se mi zdá.

3 17.04.2021

Zdá se mi, že když Viky dával dohromady tuhle knížku, tak mu někdo něco proved, někoho zabili, nebo okradli, protože vůbec nebyl veselej. Ba právě naopak. Z každý stránky krom zatuchliny smrdí smutek, chlad, zrada, nebo nějaký utrpení. A korunu tomu nasazuje krysař se svym jednoduchým řešením problému ohledně nedodržení dohody. Když frajerovi nezaplatěj za fušku, a Agnes je prostě Agnes, tak mu rupne v palici a vyřeší ten spor genocidou pomocí píšťaly a dojebe tím i sám sebe. Takový řešení, musím říct, má docela styl. V dnešní době podobnej používaj akorát fousáči v turbanech.

I když příběhy jsou smutný a zebou z nich nohy, tak se mi všechny líbily. Třeba smrt panenky, na to jak je to krátký, tak do poslední stránky se vešlo tolik bruntality, že jsem si řek: No ty krávo, ta matka to dojebala tak, že bude muset sama asi zhasnout.

Koukám, že tady docela používám slovo dojebat, tak to radši rychle doporučím, než to úplně dojebu.

Zdary!

3 02.04.2021

Kdo by to byl v týhle pohádkovo masakrový záležitosti řek, že Tristan byl něco mezi Rambem a Bivojem zároveň, a tuhle pověst si udržel na jakymkoli ostrově. Prostě byl divnej a určitě by byl i na chlapy, kdyby s Isoldou nevylohnili cizí čůčo. Takže o lásce nemůže bejt vůbec řeč.

Někdo to tady i psal, jak je to v příběhu s tou láskou doopravdy a já s tím naprosto souhlasím.
No takže tim čůčem se dostane Tristan do šlamastiky i s Isoldou. A protože je to vůl jak elefant, tak si pak nabrnkne ještě jinou Isoldu. Dvě jsou asi lepší, než jedna. O tom vědí svoje i protagonisté vzdělávacího pořadu ex na pláži. Tam taky nemůže bejt o lásce řeč.

Tak jako tak, existujou určitě lepší příběhy, než tahle tragédie zlatovlásky a hňupa, co se umí ohánět mečem. Radši měl jít dělat vyhazovače někam do nálevny. Já bych si po tom čůču místo Isoldy uhnal akorát malinký delirium.

3 19.03.2021

No hele, sice v tom příběhu chybí Laurel s Hardym, ale to nevadí. I bez nich je to solidně bláznivá groteska z prostředí notoriků, špatnejch herců, bankrotářů a tanečních klubů, do kterejch choděj hlavně páni a kokešáci. A tanečnice maj víc chlupů v podpaží, než na sobě oblečení. Himllaudón, teď nevim, jestli se takovejm klubům neříká spíš bordely. Ale čert to vem.

Pan Romováček, pan Zubr, tlustá Franta, hubená Stáňa a notorik pan Karlach roztáčej kolotoč bláznivin a magoráren a ty se nestačíš divit, co se tam všechno děje, a která další figurka se tam nachomejtne a trochu to tam zamotá. Podobný zmatky a hovadiny se děly třeba ve filmu slaměný klobouk. Tohle dílo bych taky hodil na plátno, akorát tak před padesáti lety. Dnešní zpracování by asi moc dobře nedopadlo.

Já se celou dobu bavil a do poslední chvilinky jsem absolutně netušil, jak to dopadne. Mohl jsem pouze tipovat že tlustá Franta má za úkol sníst všechny housky co má v kabelce a hned po nich začít s těma co jsou v Praze.

3 26.02.2021

Jak už název napovídá, jedná se o taškařice jednoho Nasreddina a fakt to byl taškář. Buď někoho přechcal, nebo vyhlásil. Jak říkal Lister, na tu dávnou dobu, to se musí nechat, ten Nasreddin uměl pěkně zahlásit.
Po tom, co to otevřeš, jsi v cuku letu na konci. Už se mi dlouho nestalo, že bych se nad knížkou tak zasmál a řek si, ty vole, to je borec, to neni možný.

3 20.02.2021

Jako hodnotím docela dobře tenhle příběh pisálka, co chce napsat něco o otci bomby, která dokonale uklidila dvě města v Japonsku. Pídí se po jeho rodině a z ničeho nic se stane prezidentem jednoho zapadlý ostrovní republiky. No neni to skvělý? A ještě do toho praští s největší fešandou ostrova.

Horší teda je, že tam zkejsne ještě s magorem, trpaslíkem, dalšíma pošahancema a zbraní, která uklidila celej ostrov i mořem líp, než se uklidily ty dvě Japonský města za války. Divim se, že tam nečmuchal James Bond, ale možná jenom zaspal po incidentu s kýblem protřepat nemíchat a nějakou štětkou.

Trošku jsem se ztrácel v Bokononismu, ale ten prej neni pro každýho. Ale jednu bokononovu knihu jsem pochopil. Je to kniha čtrnáctá, která se jmenuje: Več může přemýšlivý člověk doufat ohledně lidstva na zemi, na základě zkušenosti uplynulých milionů let?
Celá kniha jsou dvě slova. V nic!!!

Za mě je to hurá...

3 16.01.2021

Tak se mi zdá, že začínám brousit v pohádkách který maj sice trochu jinej název, ale témata se stále opakujou. Taky sakra kolik námětů jde vymyslet na pohádku.
Změna to byla u Lasičky. Tam to vypadá, že si autor šňupnul kokeš, omylem převrhnul knihovnu s pohádkama, nechtělo se mu to uklízet, tak to nakopal na jednu hromadu a přejel parnim válcem. Z toho výlisku vznikla pohádka, ve který je semletý úplně všechno. Chybí tam teda golem a Pavel Trávníček, ale na celkovym dojmu to asi neubere. Postav je tolik, že jsem sám přemejšlel o kokeši, ale bál jsem se, že všechny ožijou a nadosmrti budu mít v hlavě pana bobra.
U kokrháče a kdákalky jsem musel pít rumy a usínat u toho. Tam by to rozhejbal akorát Daniel Nekonečný se svym sexy cooool dance, jenže ta drůbež by z toho byla úplně paf.

Když se prokoušeš na konec, tak zjistíš, že Kašpar byl vocas a Anička husička, později kurvička. Nebo v tom uvidíš srdcervoucí příběh lásky až za hrob, která tam útočí ze všech směrů a od všech postav. Kdyby to bylo zfilmovaný, mohl by Kašpara hrát Martin Zounar. Ta role by ho vůbec nezatížila a odpovídala by jeho nasazení.

Hodnotit to nebudu, protože se to ve mně strašně tluče a mám hlavu ovlivněnou Danielem Nekonečným...

To je zase jednou pohádka o lásce, svrabu a neštovicích. Tím co se tam děje za radosti jsem byl chvíli na vážkách, jestli to neni příběh ze starý dobrý sibiře, ale bylo to nakonec jenom o kontinent vedle. Milka nikdy nepoznala lásku a asi nikdy ani nepozná.

Pachtí se se svym starym budižkničemem kamsi do horský kaple, kde se starej válí a Milka vymetá pavučiny a vaří šlichtu. Dále tu máme horskýho pasáka (ovcí), malýho kluka a místního Tómu hluchoněmce, kterej dokáže pod svym pláštěm uvařit na počkání jakoukoli sviňárnu.

Jakej guláš uvaří tahle sbírka ingrediencí zjistíš, když si to přečteš. Já to udělal a byl jsem překvapenej, jak silnej příběh se v tom ukrejvá.

3 21.09.2020

Poslouchej, nenech se nachytat. Není to úplně o historiích honu na čerty a baby jagy. Je tam polopatě popsaný, kde se takhle na babu hrálo tak, abych to pochopil i já po ránu. Pokud se chceš dozvědět něco o tom, jak to celý začalo a proč se to dělo, přečti si radši dějiny inkvizice. Tam je úplně všechno o chřestění řetězem a tricích v tomhle šoubyznysu.

Tohle je taková jednoduchá oddychovka o tom, jak se ve středověku daly vydělat prachy. Hodnotim kladně a jdu si dát něco k sváče.

3 11.09.2020

Tři kousky a každej může trvat tak tři, maximálně čtyři kousky.
Ten první mě hodně bavil. Když jsi něco jako vědátor a dostaneš nápad vyrobit si doma v laborce vlastní matroš, dáš do baňky místo květáku trošku bolševníku, budeš se pak celkem divit. Schizofrenie hadr, poněvadž kromě bordelu v hlavě se ti změní i postava, ale pozor! Neni to nic pro někoho, kdo chce zhubnout. Bylo to Gut.

To druhý bylo asi jako když mi u ucha bzučí moucha. Bzučí, otravuje a pak odletí pryč a já vim kulový. Nevim nic o pokladu mimo to, že se o něm mluvilo a kolem toho pobíhal čeledínskej syrotek a bláznivej doktor.

To třetí proti pokladu paráda. Na zapadlej ostrov přijede kšeftař a myslí si jak si vrzne se svojí koupenou manželkou a bude tahat prachy z místních omezenců, který snad věřej že je země placatá a když půjdou do lesa, tak je odnese čert. Nevědi, že čert odnese vždycky jenom Káču. A země je placatá maximálně jako moje bříško. Uf, to jsem se do toho zamotal, takže z peněz a hupsáže je leda tak kulajs, protože na ostrově už bydlí Radovan Krejčíř. To je trošku oříšek pro kšeftaře, protože Krejčíř má pod palcem jak kšefty, tak zabedněnce. Kšeftař to bude muset nějak vyřešit a vyřeší to tak, že se mi z toho udělaly špagety v hlavě.

Z toho co se mi dělá ustavičně v hlavě by se dala otevřít restaurace, ale to dělat nebudem a dáme čtyři kousky a hvězdy.

3 23.01.2020

Tři povídky, který spojujou dvě témata, a to korpulentní kurvičky se stehnama jako hroch a prušáci ve francii.

V první se tý pani přezdívá dokonce kulička a už šla údajně do výslužby, ale pruskej oficír na to neslyší a chce stůj co stůj kouknout mezi ty její stehna a vezme si jako rukojmí celou společnost z kočáru. Trolejbusy v tý době ještě nebyly. Ani tak tam nejde o to, jestli je něco špatnýho vlízt s někym do duchen, ale spíš o chování vašnostů z kočáru. Ty si myslej že jsou honorace, ale z jejich chování by se jeden poblil. Kulička je docela chudák.

Druhá povídka vysvětlí fakt, že v jednom městečku to, co spojuje společnost a je to mnohem důležitější než třeba kostel, je jeden pořádnej hampejs. Když vrchní bába na čas zavře a odjede i se svejma holkama, ženatý chlapi choděj po městě jako duše bez těla a nevědí, jestli jejich život má dál smysl. Snad se to nějak brzo vyřeší...

V tý třetí jsem si původně myslel, že tam o kurvičku nepůjde. Prušáci se v zámku chovali jako bohatý rusové na pařbě na venkovskym sídle, ale nakonec dostanou laskominy na kus čerstvýho macatýho masa. Jedna židovská kulička jim ale udělá čáru přes rozpočet a převeze s farářem celej pruskej oddíl. Docela by mě zajímalo, jestli si farář štrejchnul.

Povídám, že se mi to líbilo, nebo mě to bavilo?

3 08.11.2019

Tak co k tomu říct? Je to tak pošahanej příběh, že by ho klidně mohl zfilmovat Zdeněk Troška. Fotr se dře ve mlejně a asi taky nebude úplně v pohodě, když jako majitel nedokáže svýho synka dokopat k nějaký práci ve svym mlejně. Jako třeba tahat pytle a tak dále. Nakonec se trošku pochlapí a vykopne ho z baráku.

Tak jde darmošlap do světa poznat, jak to tam chodí. Umí akorát hrát na housle a hned za rohem chytne stopa do Vídně, kde místo aby se pídil po tom, kde maj nejlepšího Wiener Schnitzela, začne zahradničit na zámku a šmírovat jednu mladou pani zámeckou oknem.

Já nejdřív myslel, že je středověk, pak že je to nějaká pohádka a nakonec telenovela. Vychází z toho akorát to, že darmošlap, kterej vrže na housle, váže kytky, dělá frajera v cizim puntikatym županu na nějaký mýtnici dokáže zaměstnat fůru lidí, aby za něj všechno udělali a nakonec donutili žít, jako prase v žitě. A nejlepší je, že ten trouba o tom ani neví, protože všechno se děje bez jeho přičinění.

Že se dějou tyhle věci způsobilo nejspíš to, že omylem sežral tátovu zlatou volejovku, kterou si starej šetřil na důchod. Příběh bláznivej, ale aspoň čitelnej.

3 01.10.2019

Seznamte se s Otíkem, sice tak nejmenuje a norsky to nezní už vůbec, ale to je úplně šumák.
Otík bydlí v takovym kutlochu a živí se jako pisálek. Vzhledem k tomu, že ho bába domácí z kutlochu vyrazí jako neplatiče, tak mu ta jeho volná noha asi moc nejde. Občas nějakou tu kačku sice dostane, ale je to málo. Stane se z něj smraďoch, zestárne tak o 200 let a myslí si, že nikdo neví o jeho bezďačení.

To kde se to děje je úplně ukradený, protože ten hlavní děj se odehrává v jeho hlavě. Otík je jak pod drogama, akorát že jeho drogou je hlad a my mu nahlížíme pod pokličku, jaký z toho má šílený stavy. Dokonce nás naučí nějaký triky. Někam si musim třeba zapsat, že když na tom budu už fakt blbě, tak se budu plížit kolem truhlárny a tajně tam na zemi čmajznu dvě hoblovačky na ještě horší časy. Protože když si s ní zalezu někam do kouta, tak jí můžu dlouho žvejkat a život hned bude víc barevnej.

Byla to super jízda na vlně zkušenosti, kterou bych nechtěl nikdy zažít, ale když už, tak jedině s párem hoblovaček. Četlo se to úplně samo a já si to někdy zase otevřu.

3 17.08.2019

Žijete si takhle v úplnym zapadákově, ve kterym žít je asi jako cestovat anglickym vlakem v oddělení, kde nesmíte ani pípnout. U kosy a kemene se ovšem tu a tam někdo pěkně vyndá.
A tenhe zapadákov se jednoho dne schová pod pokličku a ženský z toho otěhotněj. Některý dokonce po vzoru šmarjapany, což je podezřelý všem.
Když u vás něco takovýho nastane, tak dobrá rada nad zlato: nesnažte se nasrat děti se zlatejma očima!

Bylo to docela dobrý, akorát uprostřed mě to docela nudilo, ale jindy zase děsilo. Kdyby místní věděli, že existuje Brumbálova armáda, tak by je pár desítek dětí se zlatejma očima tolik nestresovalo, ale je to můj osobní názor. Nakonec na všechno platí starej dobrej ruskej způsob řešení problému...

3 06.07.2019

Kniha je to moc pěkná. Příběh podruha, co se nejdřív bojí narození svého dítěte, ale jak jí vezme poprvé do náruče, začne jí strašně milovat. Miluje jí tak, že když jim vytrhne trn z paty tím, že jim jede do velkoměsta vydělat nějaký ty peníze na záchranu chalupy a pár let (asi tak patnáct) se nevrací, zvencne se. Začne chodit po vsi a všichni ho maj za blázna, protože všem valí do hlavy, že je císař a dcerka princezna. Jenže všichni vědi, že neni a že ve městě zas tak dobře nepochodila. Prachy sice poslala a chalupu zachránila, ale blázen stará by byl mnohem radši, kdyby poslala sebe.

Docela dobrá ukázka toho, jak si mozek udřenýho chlapa vymyslí svuj vlastní příběh, aby se odtrhnul od skutečnosti, která neni zas tak růžová....

3 08.12.2018

To snad není možný, aby takový místo fakt existovalo. Bocikánov, ďoura bůhví kde, tvářící se jako vesnice, přitom je podle obyvatel větší, než Českej brod, a to tam nemaj žádný sídliště.
Vypadá to, že se tam všichni znaj, choděj pěšky a každej by tam nejradši někoho natáhl, obral, nebo pokydal špínou. Velmistr je tam v těchto věcech paša Taburec. Ten tam má i hromadu příbuznejch s krásnejma přezdívkama. Ty jsou ale jako hyeny a kroužej kolem svý kořisti, jako psi se ke mně sběhli, koledu mi snědli a do batohu dali kravinec.

Paša Bocikánov celej ovládá. Je stejnej, jako jeden náš premiér. Absolutně nekulturní hajzl, kterej má obří střet zájmů za každým rohem, brousí si zuby na všechno, erekci má akorát tehdy, když se zvětší jeho vliv. Obklopuje se tlupou noshledů, slizkejch a odpornejch čoklů. Humus. Při listování jsem pašu nesnášel a fandil jsem každýmu, kdo se ho snaží podělat, nebo úplně zničit. Akorát to někdy bejvá podobnej hajzl, jako je paša.
Ale na to, že o svini tam zavadíš na každým kroku, tak je to napsaný docela zábavně. Fakt bych takový městečko chtěl vidět ve skutečnosti. Akorát nevím, jestli by to bylo bezpečný do toho geta vkročit. Nalili by do mě pašovu břečku a obrátili kapsy naruby. Ještě bych pak musel pod čumákovym dohledem vylepovat plakáty.

U Emila Vachka se často popadám za třesoucí se rosol na břiše. Tohle přes ty špíny bylo taky zábavný, ale na třesoucí se rosol to nebylo, ani po rumu a třech pivech. A jak to dopadlo s pašou? Nějak určitě!

2 16.05.2024

Tahle knížka je na sobě naházená hromádka příběhů o zvláštních lidech, vyprávěná dost zvláštním stylem. Stylem, kterej mám u tohohle autora tak rád. Hejbe to se mnou skoro stejně, jako mísa chilli con carne, velká jako koš na basketbal. Celý to nastartuje skrz smrt morčátka stará dobračka, paní Kadloubková. Docela by se mi líbilo, kdybych věděl, co se nakonec stane s jejím starym. Pokračujeme přes nějaký kusy, který bych klidně vyměnil za pokračování paní Kadloubkový. Jsou to třeba kámoši pani Alerheiligový. Lepší by bylo, kdyby se pani Alerheiligová ožrala vaječňákem a ztropila nějakou nepřístojnost, že by se tomu podivil i pan Veroným Strom z vedlejší ulice. Jinak pan Strom se mi fakt líbil.

Počáteční smrt chlupatýho tvorečka přebíjí pořádná jízda na pramici, plná bohatejch židů. Je to jako kdyby s náma vyrazila na čundr banda metrosexuálů. Doufal bych, že je dřív někde vytrousim, nebo se z nich zabiju já. Největší frajer z nich je rabín. Vsadil bych se, že kdyby rabín šel do nějaký trosečnický reality šou, dotáhl by to hodně daleko a před svým odchodem by ještě zbývajícím soutěžícím morálně namlátil koule tak, že by odmítli pokračovat.

Četl jsem to už vícekrát a pokaždý jsem z toho měl stejnej pocit. U bandy židů moje kroucení hlavou nad jejich nepraktičností tlumil pouze dojem, že už od startu z Vídně jsem nevěřil, že v Černým moři čeká loď, nebo že se tam dá dojet. Ty vole, na pramici si dát Maďarsko, Rumunsko, Srbsko a obce přilehlé, bez možnosti vystoupit z lodi, to je trošku moc. Nemám nic proti bandě zoufalejch židů, který opravdu jedou do zaslíbené země. Jenom mě fascinovala ta nepraktičnost, a to, že si nedokážou utáhnout opasek a dělaj, jako kdyby je někdo vozil na lodičce po jezírku v parku, před odpoledním kafíčkem a bucnutím na otomanu.
Takže, divný lidi, zvláštní způsob vyprávění, divný jména a nedobrý konce. To mám rád. Díky pane Fuksi...

2 06.03.2024

Šmankote, co to jéééé? Já si říkal, že to bude návrat mega hada v kvalitě žraločího tornáda. Možná že je natočenej i nějakej blábol s tou anakondou. Když jsem to otevřel, bylo to našlapaný povídkama, z pro mě nejmíň oblíbenýho kontinentu. Když jsem četl něco z těch jihoamerickejch pamp a džunglí, tak mě to až na nějakou tu výjimku nebavilo.

Tady to nebavilo dvojnásob a ta anakonda byla až někde v půlce. Když jsem se tam doplácal, zklamání zažít já. Teda já pindám, to je hrozný. Měl jsem dojem, že tou anakondou se to proměnilo v jakousi knihu džunglí a vyprávění příběhů všemožnejch zvířátek. Z toho bych se umlátil šiškou vysočiny. Pro mě nekonečný, nezáživný, žádná prča. Naštěstí to před koncem přestalo a bylo tam i pár kousků, co se mi líbily. Aktérům těch kousků se to určitě líbilo míň. Je tam totiž popsaný, jaký srandy se tam dějou, když vylezeš z baráku a místo do parku, otevřeš branku a zajdeš do pralesa, nebo džungle. Tam snad to horší je, než v Austrálii. Zase melu, asi je to tím, že mi lehce vyskočila teplota. Jak je to možný? Nemocnej jsem byl přece asi před měsícem.
Můžeš se třeba sjet medem a pak se koukáš, jak z tebe mravenci dělaj vybělenou kostru a nemůžeš tomuhle filmu zabránit. Nebo se pohybovat po řece Paraná na lodičce? To bez újmy na svým zdraví dokáže asi jenom Cháronův bratranec, kterej má na starosti jižní Ameriku.

Možná bych to zkusil přečíst znova s jiným překladem. Moje hodnocení nestojí zatím ani za zlámanou grešli. Ale buď si seženu jinou verzi, nebo tomu za nějakej ten oběh planety kolem slunce dám ještě šanci, a třeba se mi to víc zalíbí. Už teď jsem na výsledek zvědavej. Sláva barevnejm brožurkám. Nikdy nevím, co v nich najdu.

2 24.02.2024