zedir komentáře u knih

Přiznám se, že vůbec nejsem technický typ, ale i přesto jsem si knihu velmi užil a mnoho užitečných informací jsem si z ní odnesl. Jsem moc rád, že vedle plejády knih o Titanicu, kdy jedna často kompiluje jen všechny předchozí, existuje i takto vysoce specializovaná, plná fotografií, které jsem coby nadšenec do Titanicu do té doby nikdy nikde neviděl. Nedočtete se tu příběhy Johna Jacoba Astora nebo nepotopitelné Molly Brownové, ale to ani není cílem knihy. Jejím cílem a dojmem, které si z četby odnesete, je nezměrný obdiv k Harland & Wolff a všem jejím konstruktérům a všem dělníkům, kteří byli schopni postavit tak úžasnou loď, jíž Titanic byl. Ne nadarmo jej firma stále pokládá za jeden ze svých největších skvostů v celé své dlouhé historii.

1 08.08.2023

Na Kafkovi oceňuji jeho neuvěřitelnou schopnost vyjádřit myšlenky, které rozvádí ve svém "velkém" díle (absurdnost, nespravedlnost, bezpráví, existenciální hrůza apod.), popsat i jen jednou větou, která je však tak trefně napsaná, že nám dá mnoho podnětů k zamyšlení a filozofování, co tím chtěl Kafka říci. A Kafkův styl je tak specifický, že každý si může jeho výroky a díla vykládat zcela jinak.

"Pravá cesta vede po laně, které není napnuto ve výši, nýbrž těsně nad zemí. Zdá se být více určeno k tomu, aby se o ně klopýtlo, než aby se po něm přešlo".

"Z určitého bodu již není návratu. Tohoto bodu je třeba dosáhnout".

"Kontakt s lidmi svádí k pozorování sebe sama".

"Můžeš se vyhnout utrpení světa, to je ponecháno tvé svobodné vůli a odpovídá to tvé přirozenosti, ale možná, že právě toto vyhýbaní je jediným utrpením, kterému bys mohl zabránit".

20.08.2023

Dnes vychází ohromná kvanta dětských knih, ale jen málo z nich bere děti jako rovnocenné partnery. Z mnoha knih čiší až moc jakási dospělácká povýšenost, plynoucí ze snahy děti jen blahosklonně poučovat, něco jim určovat, podsouvat a u autorů není znát jejich ohled na to, jak děti přemýšlí, nebo že by vůbec rozuměli jejich světu. Jednoduše vezmou téma své knihy a napíšou ho spíše jako dospělí pro dospělé, což je špatně, protože je znát mezigenerační propast, když právě autoři knih pro děti by měli vědět přesně, co dělají.

A tuto schopnost přesně vidíme u této kouzelné knihy. Zde autorky dokazují důkladnou znalost dětské duše, toho, jak přemýšlí, co by je mohlo bavit a berou dítě jako partnera, kterého laskavě informují a poučují, a ne jako nádobu, kterou mají naplnit či soupeře, kterého mají zlomit a vnutit mu své vize. Na knize je kouzelné to, že nejen, že uvádí jednotlivé profese a jejich náplň, ale hlavně definují, pro jaké dítě s jakými zálibami se takové profese hodí a kniha podněcuje dětskou fantazii a ducha tím, že uvádí příklady toho, čeho může dítě v nějaké oblasti dosáhnout, takže to není jen suchopárný výčet zaměstnání. Knihu tedy určitě doporučuji pro všechny ty, kteří chtějí koupit dítěti nějaký dárek, ale pořádně neví, k čemu jej to táhne, k čemu má vlohy a samozřejmě k tomu, aby (pra)rodiče věděli, jakým směrem mohou dítě dále ovlivňovat a vést.

18.08.2023

Je to Tolkien, ale úplně jiný, než jak jej známe z Ardy (ačkoliv se tu objevuje i Tom Bombadil). Pro mě tu Tolkien užil jakýsi zvláštní imaginativní svět, kterému přijít na kloub bylo paradoxně těžší než ve světě Silmarillionu. Myslím to tak, že svým oproštěním od ostatních mi v příbězích chyběl rámec, v jakém se odehrávají, co můžu čekat a jaké zákony tu platí, zatímco příběhy Silmarillionu jsou jasně pospojované mnoha vazbami a platí tytéž zákony. Tady, jak jsem si trochu na daný svět zvykl, příběh skončil a přišel další. I když je Tolkienovo "velké" dílo pochopitelně čtivější a propracovanější, tato kniha zase nabízí Tolkiena méně známého, ale přesto kvalitního.

12.08.2023

Zajímavá a krásná kniha pro nadšence do vesmíru, obzvlášť ještě pro ty, kdo chtějí lépe a blíže porozumět Hawkingovu uvažování a poznat jeho názory, i když lze předpokládat, že kniha byla spíše sepsána na základě znalostí jeho postojů, než přímo Hawkingem slovo od slova osobně, protože v závěru svého života, kdy kniha vznikala, se rapidně zhoršila rychlost jeho psaní (což nemíním jako kritiku, ostatně i Stručnou historii času do velké míry psali jeho studenti). V každém případě jsou v knize nastoleny velmi zajímavé otázky, protože na ně ve vědeckých kruzích neexistuje konsenzus, čímž je tedy zaručena čtivost, kdy nás zajímá, jak odpovědi na tyto otázky viděl Hawking. I když se nejedná cíleně o popularizační knihu jako u Stručné historie času, lze se tu dozvědět stále velmi mnoho faktů a důležitých pojmů. Některá témata (jako AI, život ve vesmíru, kolonizace vesmíru apod.) v mých očích lépe zpracovali jiní autoři (např. Kaku), ale v této knize jsou témata zpracována také velmi slušně. Určitě můžu knihu doporučit.

12.08.2023

Z téhle knihy mám trochu rozpolcený dojem. Na jedné straně je nepochybně kvalitně zpracována, na straně druhé obsahuje plejádu drobných chyb a nepřesností (nemluvě o překlepech).

Plusy: je čtivá; zpracovává blíže i jinak opomíjená témata (povinnosti důstojníků, členění a povinnosti celé posádky, systém střídání hlídek, popis můstku, biografické medailony důstojníků a méně známých členů posádky; podmínky udělení důstojnických osvědčení apod.); množství dokreslujících fotografií; objektivnost v případu Californian a nabídnutí dalších možných lodí (např. teorie o Mount Temple); množství krátkých a jinak neznámých perliček; Stanley Lord a Bruce Ismay nejsou univerzální viníci katastrofy; přiblížení dobových reálií a praxe v cestách přes Atlantik, loděnicích, u lodních linek apod.

Minusy: přeskakování mezi tématy (mně osobně to nevadilo, ale knihu bych doporučil spíše někomu, kdo už o Titanicu má něco přečteno, protože kniha není ani tak chronologický příběh Titanicu jako u Hubáčka, jako spíše myšlenková mapa pojmů a asociací souvisejících s Titanicem); množství překlepů; množství chyb, zavádějících informací a opomenutí (Hugh x Herbert McElroy, kapelníkem označen John Hume, zabránění srážky s New Yorkem vysvětleno jen díky Smithovu zásahu, ale úplně opomíjí remorkér Vulcan, určuje Halifax jako by ležel v USA apod.); občas mi přišlo, že překlady některých původních anglických termínů nebo zápisů výslechů vyšetřovacích komisí byly jednoduše "zvláštní" a "neortodoxní".

Na chvíli se ještě zastavím u spekulativních a kontroverzních závěrů. Kapitána Smithe tu od chvíle, kdy se dozvěděl, že se loď potopí, vykreslil jako zlomeného člověka, který nebyl schopný velet a vše museli navrhovat důstojníci (Lightoller ženy a děti první, Boxhall světlice apod.). Žádné dochované zprávy přitom takto nemluví a usuzovat na to čistě jen proto, že mu to navrhli důstojníci, a proto kapitán už nebyl schopný velení, mi přijde docela nefér a krátkozraké (kde je psáno, že každý nápad a rozkaz musí pocházet od kapitána?). Smithovi také vyčítá pozdní spouštění člunů, přičemž mezi rozkazem k vyklonění a spuštění je jen 20 minut a v tu dobu kvůli unikající páře a přípravám člunů byla paluba stejně v podstatě prázdná a je známo, jak těžké bylo obsadit první čluny (což Králíček sám přiznává, nevím, tedy co touto kritikou sleduje). Dále Smithovi v podstatě klade za vinu potopení lodi, ne kvůli rychlosti, což byla běžná praxe, ale kvůli tomu, že po nárazu na ledovec a zastavení znovu rozkázal pomalu vpřed, čímž umožnil tlaku vody zhoršit poškození trupu, což vedlo k tomu, že se do lodi voda hrnula rychleji, než pumpy stíhaly odčerpávat (zpočátku hladina dokonce klesala). Králíček Smithovi vyčítá, že nepočkal na zhodnocení od konstruktéra Andrewse, ale na Smithovu obhajobu je třeba uvést, že měl dobrozdání vrchního inženýra Bella, že situace není tak zlá, pak je tedy naprosto pochopitelné, že jako kapitán nechtěl, aby zastavení lodi vyvolávalo nepříjemné otázky, které by uškodily lodní společnosti, a rozkázal znovu vpřed a poté opět stop, jakmile zjistil reálnou situaci.

Dále mi vadilo označování Titanicu jako slabé lodi, jen na základě toho, že Andrews nedokázal prosadit silnější plátování, a také proto, že se rozlomila, což vzhledem k tlaku, který na loď těsně před potopením působil, lze stěží označovat jako konstrukční chybu. Jako konstruktér v první řadě stavíte loď, která se bude bezpečně plavit, aby k žádné nehodě nedošlo a když už dojde, aby co nejvíce zafungovaly bezpečnostní systémy (k čemuž sloužilo dvojité dno, vodotěsné komory, pumpy atd.), ale asi nebudete uvažovat, jaký tlak bude působit na loď, kdy je jasné, že se potopí (nemluvě o tom, že může nastat nekonečné množství možností poškození a jeho příčin, a tím tedy i rychlostí a způsobů potápění, úhlů náklonu atd. a není možné postavit loď, která bude připravena na všechny varianty, tím zvlášť, že ve své době byla třída Olympic opravdu obří a nikdo neměl zkušenosti s loděmi takových parametrů, takže tím hůř se dalo cokoliv plánovat.) Navíc Harland & Wolff Titanic stále pokládají za své vrcholné dílo. Kdyby to byla tak slabá loď, byl by to stále jejich názor?

Dále jsem u Králíčka poprvé četl, že není pravda, že David Blair si vzal klíč od dalekohledů pro hlídky. To, že hlídky téměř nikde nemívaly dalekohledy, je pravda, ale ve všech zdrojích se uvádí, že na Titanicu mít měly, a proto se jich dožadovaly, jak např. uvedl Frederick Fleet. Docela by mě zajímal Králíčkův zdroj této informace (verzi o dalekohledech stále uvádí i Encyclopedia Titanica).

Když to shrnu, kniha je kvalitní, ale pokud si chcete přečíst nebo nějakému začínajícímu Titanicologovi darovat knihu, která přehledně a bez kontroverzních závěrů převypráví celý příběh Titanicu, sáhněte určitě po Hubáčkovi.

12.08.2023

Tento díl byl lepší než Dívka pod hladinou, ale také nemohu říct, že by mě uchvátil. Hlavně si myslím, že by bylo lepší, kdyby se Mayne raději věnoval pořádně jedné sérii, než rozehrávat zároveň tři a všechny takové nemastné neslané (i když údajně plánuje série nějak propojit, nebo alespoň dvě, jen se obávám, že tou dobou mě to už nechá chladného). Například hlavní hrdinky Sloan a Jessica mi už tak nějak splývají. Mayneovi nemůžu upřít napětí, ale je škoda, že dokáže na pár stranách potopit (abychom byli tematičtí) něco, co budoval desítky stran. Na mysli mám především konce. Na můj vkus bývají buď přitažené za vlasy, moc náhodné nebo rychlé. Když člověk přečte takovou jednu dvě knihy, bez problémů to přejde, když jich je se stejným vzorcem sedm (mluvím o tom, kolik jich mám přečtených), je to už jiná otázka...

10.08.2023

Mayne si podle mě do své další série přebírá všechny chyby, které napáchal u Thea. Kniha vždy začne zajímavě, má tu tajemný zločin, dobrou zápletku a první stopu, nezvyklé vyšetřovací metody nebo prostředí, ale pak se to začne vše ubírat moc jednoduše. Na jedné straně se mu daří udržovat napětí, na straně druhé je to napětí, kdy víme, že to zase dobře dopadne a jako nějaký deus ex machina se vždy v poslední chvíli (nebo když jsou plejády policistů naprosto bezradné) zjeví náš hrdina/hrdinka a všechny strčí do kapsy. Nemůžu říct, že by se mi kniha nelíbila, ale určitě ani, že by mě nadchla. Neurazí, ale ani nestrhne. A přitom si myslím, že na základě Šelmy, která se mi ze sedmi knih, co jsem od autora četl, líbila nejvíce, tu potenciál pro lepší práci s postavami a dějem je...

10.08.2023

4. část
Butler otrávil celou knihu jedy svých lží, polopravd, chyb, zamlčených údajů, manipulováním těch zveřejněných a kdy neustále dokazuje, že si není schopný ověřit ani základní, jednoduchá a naprosto obyčejná fakta. Jak mu potom máme/můžeme cokoliv věřit, obzvlášť v tak delikátní záležitosti, jako je otázka případu Californian? Tím spíše, že pochopitelně následuje svůj velký vzor W. Lorda, který ze S. Lorda učinil padoucha celého příběhu, tak to tak prostě muselo být. Ať si tito dva mysleli nebo myslí cokoliv, jsou to jen jejich domněnky, které prostě není možné dokázat. To je fakt, to není otázka názoru. Jak jsem uváděl v úvodu, tento případ je plný tolika protichůdných tvrzení, že nejsme schopní zjistit, jak to vše bylo. Můj osobní názor je ten, že se tam opravdu nacházela třetí, neznámá loď, ale Californian se zachoval chybně, když se nesnažil zjistit, zda a co se kolem něj děje. Kdyby byl Butler objektivní, jednoznačně by nemohl tvrdit, že Titanic a Californian se viděly, což vylučuje většina znalců Titanicu. Existuje řada odborných prací na toto téma, a to do té míry, kdy máte pocit, že čtete fyzikální nebo matematickou práci, a ne historickou. Řeší se v nich každá minuta, úhel, každé svědectví, astronomie, zakřivení Země, hvězdy, které tu noc byly vidět a jak, jaký výhled v jakou chvíli která loď měla, kde byl led jakéhokoliv typu, která loď odkud co a koho zahlédla a hlavně je tam plno "asi, možná, snad, nebyl jsem si jistý, mohlo to být i tak, že..." A do tohoto světa přijde arogantní Butler, který se všem snaží vnutit své náboženství, a jak to u nich bývá, samozřejmě bez důkazů, a vše, co je pro něj rouhačné a zpochybňující, kritizuje, zavrhuje nebo zamlčuje. Butler by se měl u Miloše Hubáčka učit, jak se píší knihy. Jenže to není ten pravý problém. Problém není jen forma, kterou to Butler napsal, ale to, že nemá úctu k celému Titanicu v první řadě, a proto se na celém příběhu jen chce zviditelnit, což vyčítá svým kritikům, a tak se neštítí všech těch naprosto odporných lží a výmyslů, aby dokázal svou "pravdu".

Kdybych měl Butlerovi položit jednu jedinou otázku, byla by to tato: jestliže se Californian a Titanic vzájemně viděly, proč Titanic neodpovídal na signalizační lampy (což tvrdil také Groves, kterého Butler popisuje jako někoho, kdo by se nenechal Lordem zastrašit, aby vykládal jeho verzi)? Proč se touto naprosto nejzásadnější otázkou, jakou vůbec v tomto případu lze položit, Butler nikde nezabývá? Moc dobře si totiž musí uvědomovat, že na ni nemá žádnou odpověď.

3. část
52) 209; Butler přiznává, že o životě Lorda toho dále není moc známo, ale celá kniha je naprosto prodchnutá útoky na to, jaký byl despota (např. 53, 94), tyran, před kterým se "důstojníci hrbili strachy" (181) a byl bez svědomí, měl poruchu osobnosti, což mu dosvědčují psychologové, kteří Lorda nikdy neviděli, a zároveň necituje ani jednoho člověka, který Lorda znal, který by cokoliv takového o něm uvedl a má tolik drzosti, že zastánce Stanleyho Lorda obviňuje z fanatismu (178), zatímco sám je nekritický a fanatický zastánce Waltera Lorda, obviňuje protistranu z přehlížení důležitých otázek (179; což sám činí v celé knize neustále), že si chtějí na případu udělat jméno (190; což provádí sám) a obviňuje je z vymýšlení faktů a potlačování důkazů! Neuvěřitelné, jakou drzost Butler má, kdy v jedné chvíli odsuzuje Lorda a jeho zastánce či kohokoliv, kdo zpochybní Butlerovo a W. Lordovo vidění světa a píše, že takoví lidé nejsou schopni pocitů studu a viny, zatímco sám je přesně tím, co kritizuje. Také očividně nepociťuje žádný stud a vinu, když se odvážil své lži a manipulace sepsat a knižně vydat.
53) 211; nechtě Butler přiznává, že případ Lorda byl znovu posuzován v roce 1992, kdy se dospělo k názoru, že Californian byl od Titanicu vzdálen 17-20 mil, ale bez jakéhokoliv důkazu či citace uvádí, že to bylo jen kvůli politickým důvodům... Jaké politické důvody mohly dle Butlera zkreslit jeho vizi "pravdy" 80 let po daných událostech? Že by možná šlo čistě jen o pravdu?
54) 216/217; ani takový "znalec" Titanicu jako Butler, který dobové chyby ohledně názvu Californianu (jako California) opravil s poznámkou "sic", si nevšiml, že britský příkaz k vyšetřování celé katastrofy obsahuje chybu, když je služební číslo Titanicu zprvu napsáno jako 131 482 a o několik řádků dále 131 428, a tuto chybu přetiskuje do své knihy
55) Fotogalerie obsahuje také několik chyb:
a) E. J. Smith nebyl na moři 47 let, ale 49 let (1863-1912)
b) na člunu č. 6 nebyli dva muži, ale tři, možná čtyři (Hichens, Peuchen, Fleet a možná Zenni)
c) kamelot oznamující velké ztráty na životech se nejmenoval Ted, ale Ned Parfett
56) Jako poslední bod souhrnně uvádím všechny dramatizace, kterých se v celé knize Butler dopustil, různé popisy z Titanicu a strkanice, výhrůžky apod., které jsem nikdy nikde jinde nečetl, jakkoliv jsem toho o Titanicu přečetl již opravdu hodně (ale v žádném případě se nepovažuji za odborníka). Na str. 78 uvádí, jak námořník použil veslo jako kyj proti komukoliv, kdo se chtěl dostat do člunu, že Murdoch, který muže pouštěl do člunů, je naopak z jednoho člunu vytahoval, kapitánova slova k radistům, ať se postarají o sebe (což sedí) s dovětkem, že "tak to prostě v takových situacích chodí", neustálé Butlerovy spekulace o Lordovi, který jako Extra Master nerozezná na několik mil rozdíl mezi lodí přibližně své velikosti a největší lodí světa, kterého neustále obviňuje ze lží a fabulací, zatímco Butler sám neuvádí své "zázračné" zdroje, odkud všechna ta interní sdělení má, např. o tom, jak Lord zastrašoval Stonea a Gibsona, jak na ně on působil apod. V reakci na kritiku Rostrona, který ohrozil Carpathii, cituje Lightollera, že "námitky vedené z pohodlného křesla jsou velmi rozšířená nemoc", zatímco přesně to stejné činí on s Lordem, kterého označuje za zbabělce.

Když to všechno shrnu, tato kniha je naprostá žumpa. To vůbec nemá absolutně nic společného s literaturou faktu, zodpovědným bádáním a posuzováním historických archiválií, zkoumáním svědeckých výpovědí apod. Co ale čekat od nadutce, který je svým arogantním chováním v kruzích, které se zajímají o Titanic, velmi dobře známý, neboť se pokládá za nástupce Waltera Lorda a také bývá podezírán z plagiátorství (k tomu doporučuji navštívit stránky Paula Lee, který je nepopiratelně opravdovým znalcem Titanicu a popisuje své zkušenosti zde: http://www.paullee.com/bandb/butler.php

2. část
25) 95; po potopení Titanicu se na několik minut rozhostilo děsivé ticho - tuto informaci skutečně myslí Butler vážně? Ticho 1500 lidí bojujících o život, které poté pronásledovalo do konce života přeživší, včetně i tak ostříleného mořského vlka jako Lightollera?
26) 97; Lord žádal Evanse o lepší pozici, ale odkud Butler tuto informaci čerpá? Ani Stewart, ani Evans před žádnou vyšetřovací komisí nic takového neprohlásili!
27) 98; aby Butler dokázal, jak Boxhallova pozice a odchylka od skutečného stavu byla nepodstatná, uvádí, že stačila Carpathii a Mount Temple, aby dorazily na místo, ale přece obě lodě uvedly, že na místě neviděly prakticky žádné trosky nebo těla, znamenající, že nebyly na místě reálného potopení!
28) 102; zpochybňuje tvrzení Lorda, že neviděl na místě žádná těla, ale když totéž prohlásil Rostron, s tím Butler nemá problém (Rostron uvedl, že viděli jen jedno tělo ve vodě)
29) 103; Phillips oznámil Lightollerovi, že pluje na pomoc Carpathia a dramaticky hned vzápětí se zhroutil a mrtev sklouzl z převráceného člunu... až na to, že se to nikdy nestalo, jen v Butlerově fantazii, neboť o kontaktovaných lodích Lightollera informoval Bride
30) 113; Carpathia dorazila do New Yorku 20. 4., správně přitom 18. 4., což správně uvádí na str. 129
31) 114; Californian připlul na scénu v 8:00, na str. 112 uvádí, že kolem 9:15
32) 124; ani jeden z mužů první třídy nepožadoval pro sebe výjimku, když právě takovou výjimku kvůli těhotenství své ženy požadoval J. J. Astor
33) 128; NYT slíbil radistům dle Butlera několik tisíc dolarů za interview, přičemž Bride uvedl, že dostal 1000 a Cottam 750
34) 137; za 40 let před Titanicem přišla o život v severním Atlantiku hrstka pasažérů, přičemž došlo k řadě potopení s desítkami nebo stovkami obětí
35) 139; americké vyšetřování trvalo 6 týdnů, na str. 158 uvádí, že 4 týdny
36) 141; americké vyšetřování začalo 21. 4., ale správně je 19. 4.
37) 141; Boxhall byl předvolán 32. dubna ?!?
38) 148; Butler obviňuje Lorda ze lži, když tvrdil o pozorované lodi, že to nemůže být Titanic, přičemž zároveň uvedl, že Titanic nikdy neviděl, ale sám Butler uvádí na str. 146, že Lord zahlédl Olympic, takže Lord naprosto korektně mohl říci, že nikdy Titanic neviděl, ale přesto mohl vědět, jak vypadá, protože viděl jeho sesterskou loď
39) 153; Butler opakuje senátora Smithe, že nikdo žádnou jinou loď neviděl, ale "zapomněl" se zmínit o škuneru pozorovaném z Mount Temple (a zrovna tak neuvedl, že někteří cestující z téže lodi uvedli, že spatřili vystřelované rakety)
40) 165; dle Butlera byla britská komise nečekaně objektivní, přičemž je často kritizována právě pro svou neobjektivitu
41) 165; britská komise zasedala 36 dní po dobu 8 týdnů od 2. 5. do 3. 6. (správně 3. 7.)
42) 170; Butler opět užívá své fabulované dramatizace, neboť uvádí, že oficiální zápis neumožňuje zaznamenávat reakce členů tribunálu, ale sám hned vzápětí užívá obrat "teď rozzlobený sir Rufus..." nebo na str. 177 "Mersey se podíval Stoneovi přímo do očí..." apod.
43) 173/174; Butler "vysvětluje", jak mohlo dojít k tomu, že Californian viděl menší loď, kterou však ve skutečnosti byl Titanic, a to pomocí ostré změny kurzu a potemnělé přídě, což "mohlo" vést k záměně, ale následně tuto možnost popisuje jako holý fakt
44) 187; Butler spekuluje, co by se stalo, kdyby Californian dorazil na volání Titanicu, kdy by nemohl sice zachránit všechny, ale nějaké životy určitě, a že by nikdo nemohl být hnán k odpovědnosti za ztracené životy, protože by Californian učinil, co by bylo v jeho silách - to však implikuje, jako by velení Californianu bylo hnáno k odpovědnosti, protože neučinilo nic, což však není pravda, protože v této otázce nikdy nepadlo žádné trestní oznámení, neboť - jakkoliv moc si to Butler přeje - neexistují jasné důkazy, že Californian viděl Titanic a naopak
45) 190; dle Butlera se Lord po zbytek života snažil dokázat, že rakety pocházely z jiné lodi, což je lež, protože bylo jasné, že rakety byly z Titanicu, ale Lord se snažil prokázat, že loď, kterou pozorovali, nebyl Titanic, ale nějaká třetí, viděná z obou a nad níž Californian pozoroval světlice vypalované Titanicem
46) 199; jako fakt uvádí, že Britannic se měl původně jmenovat Gigantic, na čemž neexistuje shoda
47) 199; Britannic se potopil za hodinu a půl (reálně za 55 minut)
48) 200; při srážce Olympicu a Nantucketu zahynulo všech 7 členů posádky (v reálu 7 z 11 členů posádky)
49) 202; Carpathia se potopila v 00:40, když přitom existuje fotografie jejího potápění, za bílého dne, protože se potopila asi v 11 dopoledne!
50) 206/207; při potopení Californianu jen dva topiči utrpěli zranění, ale neuvádí jednoho mrtvého, kterého si potopení vyžádalo
51) 207; důvod, že Californian je v hloubce větší než 1500 m, "s největší pravděpodobností" ani nikdy nebude objeven - ví vůbec Butler, v jaké hloubce je Titanic, a přesto byl objeven?

1.část
Tak tato kniha není nic jiného než naprostý odpad, který s literaturou faktu nemá absolutně nic společného. Nikdy jsem nečetl větší brak, kdy si autor hraje na objektivního, ale přitom se dopouští tak neskutečného množství chyb, zamlčování, zkreslování faktů, polopravd, lží, citací mýtů, nedoložených obvinění a událostí, a to vše na tak minimálním rozsahu, že zůstávám úplně v šoku. Butler se snaží najít "pravdu" o případu Californian, ale nedokáže se ani na chvíli odpoutat od své totální obsese oběma Lordy, jednak své modly Waltera, jednak svého úhlavního nepřítele Stanleyho, vůči němuž vede přímo svatou křížovou výpravu, a dochází k názoru, že jeho loď pozorovala potápějící se Titanic, a tak jej obviňuje, že zavinil smrt stovek lidí, které by mohl zachránit. Každý, kdo se zajímá o Titanic, ví, jak nepředstavitelně složitá situace panuje kolem Californianu, protože všechna dochovaná svědectví jsou plná protichůdných zpráv, ať už úmyslně, nebo omylem, a v našich silách není dnes rozhodnout či zjistit, kdo a jak lhal, manipuloval, spletl se, co kdo přesně kdy opravdu viděl, jaká byla dohlednost, jak přesně vypadalo ledovcové pole atd., a z toho všeho následně simulovat, jak celá noc probíhala. Proto každý, kdo "prodává" zaručené popisy "pravdy", jak se vše odehrálo, lže. Ať se jakkoliv snaží nebo si to jakkoliv přeje, jistotu prostě už nebudeme mít nikdy, ale Butler naprosto zaslepeně trvá na blízkosti Californianu, ačkoliv v komunitě opravdových znalců Titanicu převládá názor, že nelze jednoznačně rozhodnout a mnohem více se kloní k teorii neznámé lodi mezi Californianem a Titanicem. Můj vlastní názor je ten, že Stone a Lord pochybili, když nevzbudili Evanse, aby zjistili, co se děje, když viděli rakety nepochybně pocházející z Titanicu, ale nemohli mu být tak blízko, aby ho viděli, jak uvádí Butler, protože takovou loď by si nemohli splést se žádnou jinou. Co se Butler ani nesnaží ve svém fanatismu vysvětlit, je naprosto základní a logický fakt, pokud se obě lodě viděly a vzájemně se snažila jedna s druhou komunikovat signalizačními lampami, proč proboha Titanic neodpovídal? To, že i Californian navzdory své nečinnosti vysílal signály, je doložený fakt, který nezpochybňuje ani Butler. Teď by se hodilo uvést chyby a poznámky, kterých jsem si všiml jen při rychlém přečtení knihy, ale jsem si naprosto jistý, že jsem moře jiných přehlédl. V zájmu stručnosti většinou uvádím čísla stran, pak Butlerovo tvrzení a následnou opravu.

1) 23; Republika má 525 pasažérů a 297 členů posádky, ale na str. 25 uvádí, že se zachránilo 1650 pasažérů a posádky
2) 49; Leyland Line koupeno IMM za Junia Morgana, ale bylo to za jeho syna Johna
3) 53; E. J. Smith odešel na moře více než 20 let předtím, než se Lord narodil (Smith 1850, Lord 1877, to by znamenalo, že Smith odešel na moře maximálně v šesti letech, na str. 62 uvádí, že ve 12 letech a pravdou je 13 let)
4) 58; Cape Race je v Novém Skotsku; reálně na Newfoundlandu
5) 59/60; spekuluje, že loď mohla provést ostrý obrat, na str. 60 to ale bere jako fakt
6) 61; Titanic je od Halifaxu 300 mil (správně přes 700)
7) 61; opakovaně napříč knihou uváděné iniciály C. H. Lightoller, když se jmenoval přitom Charles
8) 65; Boxhall měl 30 let (měl 28)
9) 66; Boxhallova pozice, lišící se o 13 mil (když u Californianu záleží na každém metru a minutě) je dle Butlera "poněkud nepřesná" a na str. 98 uvádí, že nehraje žádnou roli!
10) 68; Carpathia je 28 mil vzdálená (reálně 58 mil)
11) 75; ve 4 ráno je naprostá tma, přičemž přeživší vypovídali, že se již rozednívalo
12) 75; teplota vody byla -2, na str. 82 uvádí +2
13) 82; na člunu B s kapacitou 47 lidí bylo na převráceném kýlu 50 (na str. 60 uvádí nejméně 60 lidí), zatímco všechny zdroje hovoří o zhruba 30
14) 82; čluny mohly zachránit ještě 100 lidí; reálně ještě téměř 500 (700 zachráněných a kapacita 1178)
15) neustálé sklony k dramatizaci, kdy popisuje, že se ozývaly z vody výkřiky "zachraňte mě", když přeživší byli na většině člunů příliš daleko a nikdo ze svědků neuváděl konkrétní volání, ale označovali jej za ohromný křik, který postupně slábl; vzdálené čluny se dokonce snažily své pasažéry uklidňovat, že to nejsou topící se lidé, ale že se snaží mezi sebou domlouvat jednotlivé čluny
16) jiné případy, kdy Butler úmyslně manipuluje užíváním silného, přehánějícího, obrazného či básnického slovníku, aby vyvolal určitý dojem, ale kdy reálně nemá důkaz, že se to tak stalo a pouze popouští uzdu své představivosti, jsou citace jako "když si urovnal vázanku (Rostron)... urovnal si v mysli..." (68); "s naléhavostí, jakou nepoznala žádná paroloď, ba ani v budoucnu nepozná" (o Carpathii, 73); signál Titanicu Evansovi málem prorazil ušní bubínky (60), čímž se snaží dokázat, jak blízko obě lodě byly, i když je jasné, že signál Titanicu by byl silný pro jakoukoliv loď v okruhu desítek mil
17) 82: jen jeden člun se vrátil (vrátily se dva, 4 a 14)
18) 82/83: sám uznává, že tu noc bylo vidět na mnohem větší vzdálenost, ale nijak tento fakt nereflektuje ve vztahu ke Californianu
19) 84: poslední zpráva Carpathii v 1:50, na straně 77 uvádí 1:45 (a pak Butler chce hnidopišsky trvat na každé minutě, když sám není schopný uvádět přesné časy, správně je 1:45)
20) 86; hlídka spatřila loď, ale o ničem takovém neexistují žádné důkazy!
21) 91; Lord byl ve bdělém stavu a při smyslech, ale jak to Stone mohl vědět, když s ním nemluvil osobně, ale skrze trubku, přičemž Butler, chtějící dokázat, že Lord byl opravdu bdělý, na str. 94 uvádí "Lord se ospalým hlasem zeptal..."
22) 93; Smith, Boxhall a Rowe se shodli, že je to nějaká loď, ale Butler raději neuvádí, že se jejich názory na to, jaká loď to je a jak je daleko, lišily!
23) 93; Californian nemohl rakety slyšet - pokud byl Titanic opravdu tak blízko, tak by rakety slyšeli i na Californianu!
24) 94; poznámku o šestipalcovém dělu, kterým by chtěli probudit viděnou loď, Butler přisuzuje Smithovi, ale mnohem více odpovídá Lightollerovi, jak uvádí Hubáček

Kakuovy knihy jsou pro mě ohromným zdrojem poučení a mám prostě rád jeho styl, i když se občas opakuje, ať už s onou historkou o tom, jak prosil svou matku o dovolení postavit si v garáži vlastní betatron, nebo obecně uvádí fakta, která jsou již obsažena v jeho jiných knihách (ale je mi jasné, že mnohdy je to nezbytné, a nemyslím to opakování jako výčitku). Co mi však v této knize vadilo - možná, že to bylo dáno spoluautorstvím, kdy nevím, jakou roli měl Kaku a jakou Thompsonová - bylo to, že zde naopak nebyla vůbec vysvětlena řada věcí a pojmů, které se pro další kapitoly ukazovaly jako velmi důležité, zatímco v ostatních knihách Kakua se vysvětlení objevuje buď v textu, pod čarou nebo ve vysvětlivkách na konci knihy. Zde jsem se v několika kapitolách opravdu ztrácel, protože jsem doufal, že konečně více pochopím strunovou teorii, S-matice, teorii grup, supersymetrii apod., ale leccos z toho nebylo blíže určeno nebo bylo vysvětleno tak, že se tam objevila celá řada dalších neznámých jevů, které po nás kniha metá všemi směry a já v tom chaosu nedokázal najít žádný systém (asi jako atomoví fyzikové, kteří sestavovali standardní model). Přiznávám se, že na fyziku nemám hlavu, i když se laicky o vesmír a astrofyziku zajímám, ale přece jen ze všech ostatních Kakuových knih jsem si odnesl mnohem více, i když se také jednalo o náročná témata, jako např. hyperprostor, stočené dimenze, podivnosti kvantového světa apod.). Zde tak bohužel dávám jen tři hvězdy.

06.08.2023

Četl jsem před mnoha lety s představou, že si přečtu něco zajímavého od "otce" francouzské revoluce a budu mít tu čest seznámit se s velikánem osvícenství. Nemohl jsem být dále od pravdy. Místo Rousseauova osvícenského a racionálního uvažování a argumentace jsem dostal naservírováno asi 160 stran zdrcující pseudokritiky a pseudofilozofování někoho, kdo se nesmírně rád poslouchal, jak je divadlo ta nejhorší věc na celém širém světě, jak jen jeho podstata ničí morálku a mravy kamkoliv vkročí, že nic horšího než založení stálého divadla by Ženevu nemohlo potkat, protože by to ohrožovalo naprosto všechny občany svou nectností, vulgaritou, prostopášností, jednoduše všemi myslitelnými zvrhlostmi. Po těchto 160 stranách přichází neuvěřitelný plot twist, kdy Rousseau dAlembertovi sděluje, že by nechtěl vyvolat dojem, že divadlo nemá rád, naopak jej přímo zbožňuje a miluje! V tu chvíli (kdy už jsem dávno trpěl všemi těmi jeho rádoby filozofickými zdůvodněními) jsem, plně konsternován, chtěl knihu na místě zmačkat a hodit tak do kamen na podpal. Žádný div, že Voltaire řekl dAlembertovi, když se dověděl, že píše odpověď Rousseauovi, proč se s ním vůbec zahazuje. Rousseaua nikdy více.